Cílem netradičního „experimentu“ bylo upozornit na situaci zhruba 150 tisíc obyvatel Česka, kterým na denní útraty zbývá právě jen několik desítek korun. Ačkoli týdenní experiment logicky nemohl věrně vystihnout skutečný život nejchudších se všemi souvisejícími dlouhodobými útrapami, pro účastnice, které za den běžně utratí několikanásobek životního minima, posloužil jako jakési okno do jiného světa.
Jelikož v rámci seriálu Chudoba v Česku vyšel velký rozhovor s ministryní práce a sociálních věcí Michaelou Marksovou (ČSSD), dala redakce tentokrát prostor naopak pravicové političce - místopředsedkyni TOP 09 Markétě Adamové TOP 09, která se dlouhodobě zabývá sociální politikou.
Online reportáž |
„Jídlo pro mě až takový problém nebyl. Je to ale o tom, že šetříte, skutečně plánujete každý výdaj, kupujete levnější věci a potraviny ve slevách,“ říká Adamová, která se během „šetrného“ týdne zároveň snažila nerezignovat na zdravou stravu. Místo obědů v restauraci si do své parlamentní kanceláře nosila pokrmy připravené doma, například chléb s lučinou a mrkví, salát z červené řepy a mozzarelly nebo čočku s vejci.
Úsporný režim prý poslankyně nezažila poprvé. „Nebylo to pro mě až takové překvapení, protože jsme takto docela dlouho žila během studií na vysoké škole, kdy jsem, myslím, neměla ani těch 114 korun na den,“ říká.
Pět dní je podle ní však krátká doba. „Spousta věcí, které si běžně kupuji, jsem si zkrátka minulý týden nedopřála. Kromě toho jsem zdravá, nemám vážné problémy, které bych musela řešit,“ podotýká.
Smrt hlady nehrozí. Zmar a frustrace však ano
Podobné pocity má z experimentu redaktorka a autorka tohoto textu: týdenní fungování z životního minima neznamená velké strádání. Žít takto dlouhodobě bez perspektivy zlepšení je však těžko představitelné.
Kdyby oněch 114 korun na den bylo určeno výhradně na jídlo, nebyl by to takový problém. Jenže člověk chce občas vyrazit do kina, do hospody nebo si jen tak koupit něco pro radost, na což však s životním minimem může zapomenout.
Není divu, že podle šetření Českého statistického úřadu z loňského roku zhruba čtvrtina lidí s příjmy pod hranicí ohrožení příjmovou chudobou nenavštívila v posledním roce kino, divadlo nebo historickou či kulturní památku (více čtěte zde).
Během týdne redaktorka vyzkoušela nákupy v levných potravinách i tzv. dumpster diving, čili vybírání použitelných potravin, které obchodní řetězce vyhazují do kontejnerů (reportáž čtete zde).
Cílím na obchody s levnými potravinami a second handy
Zato pro Emila Jíru uplynulý týden neznamenal žádnou změnu oproti běžnému stavu. Dlouhá léta byl bez domova a přespával na ulici, ve squatech či na ubytovně Armády spásy (s jeho příběhem se čtenáři mohli seznámit v jednom z dílů seriálu Lidé Česka). V současnosti střechu nad hlavou má, po zaplacení nájmu a splátky dluhu u dopravního podniku mu však z invalidního důchodu zbývá na ostatní věci jen pár korun.
Seriál iDNES.cz Téměř desetina obyvatel Česka žije pod hranicí příjmové chudoby. Desítky tisíc Čechů žijí bez domova, dalších víc než sto tisíc žije na ubytovnách či jim hrozí ztráta bydlení. Sto tisíc Čechů se potápí ve spirále zadlužení a proti stovkám tisíc je vedena exekuce. Tito lidé se nezřídka rozhodují, zda zaplatí jídlo, nebo školní výlet dětí. Další statisíce lidí se pohybují na hraně, stačí jeden nečekaný výdaj a následuje pád. Seriál iDNES.cz Chudoba v Česku zavede čtenáře do světa, který často nechceme vidět. Přesto je všude kolem nás a ocitnout se v něm je až příliš snadné. |
„Nakupuju co nejlevněji, ale na slevové letáky se nedívám. Prostě občas vezmu batoh a chodím půl dne po Praze, cíleně obcházím obchody s levnými potravinami a supermarkety, kde mívají maso ve slevě,“ říká Jíra. Čtenářům předvedl, jak se dá za pár korun uvařit „nízkorozpočtový“ guláš z kuřecího lančmítu a cibule (více čtěte zde).
Nákup oblečení mu prý problém nedělá - v second handech se dá totiž pořídit velmi levně. Horší je to však s obuví: „Mám na obou nohách kostní výrůstky - falešné malíčky. A vybírat boty je pro mě proto velký problém. Většinou je kupuji na vietnamských tržnicích nebo ve výprodejích za tři až pět stovek. Správně bych měl nosit speciální ortopedickou obuv, ale kde na to vzít? Takové boty stojí třeba tisícovku a pojišťovna je neproplácí.“
Slavné to není ani s léky a zdravotnickými potřebami, které neproplácí zdravotní pojišťovny. „Lidé třeba potřebují akutně léky na srdce nebo proti bolesti. Pojišťovna jim doplatek někdy zpětně proplatí, ale musí si o to zažádat a čekat třeba dva měsíce a není ani jisté, že bude pojišťovna nakonec souhlasit. Jsou tak nuceni si léky koupit, i kdyby si na ně měli půjčit. Kvůli tomu pak někdy padají do dluhové pasti,“ popisuje Jíra realitu nejchudších.
Jedinou neřestí Emila Jíry je tabák. „Po důchodu si kupuju jednu nebo dvě krabičky klasických cigaret a pak už jen levný tabák. Jedno balení stojí něco přes sto korun a vystačí mi tak na dva týdny. Alkohol skoro nepiju. Maximálně čtyři, pět piv do měsíce,“ říká.
Je třeba lidi vracet do života, shodli se Adamová s Jírou
Pětidenní experiment aktéři v pátek zakončili společnou schůzkou v kanceláři Markéty Adamové. Debatovali o svých zkušenostech i o tom, co by se v sociálním systému mělo změnit. Jíra s Adamovou se shodli na tom, že charitativní organizace by se měly soustředit na navracení lidí do běžného života.
„Tyhle aktivity tady moc chybějí. Já sám jsem šel nahoru paradoxně až ve chvíli, kdy jsem opustil charity, a začal jsem působit v divadle Ježek a Čížek,“ řekl Jíra. Na to mu přitakala i Adamová. „Mám ráda přísloví: „Dej člověku rybu a nasytíš ho na jeden den. Nauč ho chytat ryby a pomůžeš mu na zbytek života.“ Myslím, že je třeba, aby lidé v těžké situaci hledali cestu, jak si zvýšit své příjmy, pokud je to jen trochu možné. A ti, kteří tuto možnost nemají, mohou maximálně využívat sociální systém,“ řekla Adamová.
V seriálu Chudoba v Česku již vyšlo: |
Jíra, který zůstal poté, co jej srazilo auto, v plné invaliditě, zmínil problém dluhových pastí. Lidem, kteří jsou po uši v dluzích, se často nevyplatí legálně pracovat, protože veškerý výdělek jde na splácení dlužné částky, která z důvodu soudních poplatků a odměn exekutora často vyrostla na několikanásobek. S tím má osobní zkušenost. V těžkém životním období, kdy po úrazu neměl žádný příjem, dostal několik pokut od pražského dopravního podniku. Dluh 5 500 korun však vyrostl na téměř 140 tisíc.
Adamová připomněla, že v legislativě upravující pravidla exekucí proběhly v uplynulých letech změny k lepšímu, exekutor má například nově povinnost sčítat jednotlivé dlužné částky a ne vymáhat každou zvlášť. Zároveň zdůraznila odpovědnost jedince za své jednání. „Lidem se nesmí vyplácet podvádět a dělat si dluhy. To by bylo špatně. Věřitelé nejsou jen lichváři, ale často poctivé instituce. Musíme spíše zvyšovat finanční gramotnost lidí a jejich povědomí, jak přistupovat k dluhům. Je toho hodně, co dohánět,“ řekla poslankyně.
Řeč přišla i na zákon o sociálním bydlení, který prosazuje ministryně Marksová. Právě Jíra je jedním z aktivistů, kteří dlouhodobě zdůrazňují jeho důležitost. Zákon by každé obci zavedl povinnost vytvořit určité procento sociálních bytů s dostupným nájemným pro nejchudší obyvatele.
Adamová se prý s některými částmi zákona ztotožňuje, má však i výhrady: „Myslím, že zákon, tak jak je napsaný, je příliš plošný. Spadá do něj prakticky každý dvacátý člověk. Obávám se také, že některé obce budou svoji povinnost řešit tak, že vezmou bytovku v odlehlejší části města a vytvoří tam nové ghetto,“ řekla Adamová.
„Preferovala bych spíše změnu dávkového systému. Obce, které problematiku potřebují řešit, by měly mít nárok na speciální dávku,“ dodala. Přidělení sociálního bytu by podle ní mělo být závislé na plnění určitých podmínek. „Například, že rodiče budou pracovat, posílat děti do školy. Postupně tak mohou přestávat být závislí na pomoci státu,“ uvedla politička.
Emil Jíra předvedl čtenářům, jak se dá za pár korun uvařit „nízkorozpočtový“ guláš z kuřecího lančmítu a cibule:
