Kosovský premiér Hashim Thaci - Premiér Kosova Hashim Thaci pózuje na návštěvě

Kosovský premiér Hashim Thaci - Premiér Kosova Hashim Thaci pózuje na návštěvě základní školy s novou kosovskou vlajkou. Priština 19. února 2008. | foto: Reuters

Srovnání s Kosovem pokulhává, odmítá Západ argumenty Kremlu

  • 1379
Rusko svoji okupaci Krymu mimo jiné obhajuje "kosovským precedentem". Když se mohlo od Srbska za asistence Západu odtrhnout Kosovo, proč by se ruskojazyčný Krym nemohl vrátit do náruče Ruska? Je tady ale jeden podstatný rozdíl: Rusy na Krymu nikdo nepronásleduje.

Příběh Kosova, které na počátku roku 2008 vyhlásilo jednostrannou nezávislost na Srbsku a postupně se začleňuje do mezinárodních struktur, se stal oblíbenou zbraní v rukou zastánců ruského postupu na Krymu.

Když se mohlo Kosovo za podpory Západu odtrhnout od Srbska, mají stejné právo také obyvatelé Krymu, zní z Moskvy. Stejně obhajoval ruský prezident Vladimir Putin už ruskou intervenci v Abcházii a Jižní Osetii ve válce proti Gruzii.

Mnozí mu dávají za pravdu. Částečně také český prezident Miloš Zeman, který během návštěvy Olomouckého kraje prohlásil, že krize na Krymu by rozhodně nebyla tak hluboká, kdyby neexistoval precedent Kosova.

Krize na Ukrajině

"Veřejně jsem vystupoval proti odtržení Kosova. Kritizoval jsem, že Česká republika uznala jeho nezávislost. Svým způsobem teď sklízíme plody, které jsme zaseli. Bylo by pokrytecké tvrdit, že nezávislost Kosova je v pořádku a nezávislost Krymu je nemožná. Musíme všem měřit stejným metrem," myslí si Zeman.   

Haag rozhodl ve prospěch Kosova

Západ ovšem o "kosovském precedentu" nechce ani slyšet. Podle Američanů se každý případ musí posuzovat jednotlivě. "Každý územní konflikt je jedinečný," stojí v prohlášení amerického ministerstva zahraničí z roku 2008.

Už tehdy totiž Washigton tušil, že Rusové budou chtít překotné americké snahy o nezávislé Kosovo brzy využít. Moskva jako tradiční spojenec pravoslavného Srbska se od počátku stavěla proti odtržení území obývaného převážně etnickými Albánci a varovala, že nezávislé Kosovo bude podnětem pro separatisty na celém světě.

Mezinárodní soudní tribunál v Haagu o dva roky později potvrdil legitimnost kosovské nezávislosti. Ve svém verdiktu odmítl žalobu Bělehradu, že Kosovo svým odtržením narušilo územní celistvost Srbska (více čtěte zde).

Koho chránili Američané v Kosovu? ptá se Moskva

Hlas Ruska, který má za úkol šířit kremelské názory, ve své analýze připomíná bombardování Srbska, kterým Západ donutil srbskou armádu ke stažení z Kosova. "Historické, ekonomické i kulturní vztahy s Ukrajinou dávají Rusku plné právo zasáhnout na ochranu svých obyvatel. A co dělali Američané v Srbsku?"

Kosovští Albánci slaví nezávislost, Priština 17. února 2008.

Protesty Srbů proti nezávislosti Kosova v Bělehradě 16.2.2008.

Podle Hlasu Ruska se Američané v rámci operace NATO dopustili na Srbsku agrese. "Koho tam Američané chránili? V Kosovu nebyl jediný Američan, ale na Krymu žije milion a půl Rusů. To je velký rozdíl."

Faktem ovšem je, že zatímco Miloševičova vláda v Kosovu tvrdě potírala albánskou menšinu, z Krymu žádné zprávy o útocích na Rusy neproudí. A přesto ruská armáda poslala na Krym už několik tisíc vojáků. Tím Moskva jasně porušila Budepešťské dohody z roku 1994, v nichž Ukrajině zaručila nedotknutelnost hranic.

Krym není Kosovo, tvrdí Albrightová

V poslední legitimní jugoslávské ústavě před Miloševičovým zásahem dostalo Kosovo stejně silná práva jako další části federace, které později vyhlásily nezávislost.

To Kosovu podle západních politiků dává stejné právo na sebeurčení jako Chorvatsku, Slovinsku, Makedonii, Černé Hoře a Bosně a Hercegovině.

"Kosovská situace byla podstatně jiná než ta dnešní na Krymu. Všechny státy Jugoslávie se odštěpily, takový byl domácí vývoj," citovala Independent Balkan News Agency bývalou americkou ministryni zahraničí Madeleine Albrightovou.

Stejně to viděla její nástupkyně Condoleezza Riceová, která zdůraznila platnou úmluvu OSN o ochraně menšin. "Jsme přesvědčeni, že Kosovo je sui generis (zvláštní případ), který nastal kvůli rozpadu Jugoslávie a agrese prezidenta Miloševiče proti kosovským Albáncům."

Ani jeden ze dvou hlavních argumentů, kvůli nimž přes sto států uznalo nezávislost Kosova, Krym nesplňuje - útoky na menšiny a právo na sebeurčení v rozpadajícím se státě. Srovnání obou sporů tedy pokulhává.

Putin v posledních dnech také často hovoří o svobodné vůli obyvatel Krymu, kteří si podle něj mají určit, kde chtějí žít. Když se ovšem na konci devadesátých let chtělo od Ruska odrthnout Čečensko, upřednostnil teritoriální integritu.

Kosovská cesta k nezávislosti

Vyhlášením samostatnosti Kosova v únoru 2008 vyvrcholilo několik století trvající a nezřídka konfliktní soužití Albánců a Srbů na tomto území. Kořeny současných událostí přitom sahají do osmdesátých let minulého století, kdy bylo Kosovo autonomní oblastí socialistické Jugoslávie. Po vlně stávek a demonstrací však byla v roce 1989 jeho poměrně široká autonomie omezena a posléze zrušena.

Kosovští Albánci na to zareagovali v roce 1991 vyhlášením Kosovské republiky, kterou ale Srbsko odmítlo uznat. Marná snaha zástupců Prištiny přimět světové politiky k řešení otázky statusu Kosova vedla k postupné radikalizaci nálad v zemi. V polovině devadesátých let pak na scénu vstoupila ozbrojená Kosovská osvobozenecká armáda, která provedla řadu útoků na srbské cíle v oblasti.

Napjatá situace v Kosovu přerostla na podzim 1997 v otevřený střet mezi příslušníky UÇK a srbskými silami. I přes opakovanou snahu mezinárodního společenství o mírové řešení sporu pokračovaly oboustranně bezskrupulózní boje s různou intenzitou až do 10. června 1999. Tehdy se po bezmála 80 dnech bombardování letouny NATO začaly srbské jednotky stahovat z Kosova.

Po skončení bojů sice Kosovo formálně zůstalo součástí Srbska, ale fakticky se stalo mezinárodním protektorátem pod kontrolou vojenské mise KFOR a Prozatímní civilní správy OSN v Kosovu.

V únoru 2008 pak vzali kosovští politici řešení do vlastních rukou a vyhlásili samostatnost. Nezávislost někdejší srbské provincie dosud uznalo 108 členských států OSN. Vedle USA, Francie či Německa k nim patří i Česká republika.

V Kosovu nyní žijí asi dva miliony Albánců a na 120 tisíc Srbů, ti obývají převážně severní část země.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video