KOUZELNÍK: Šálíme smysly jako psychologové. Kouzlím i při policejní kontrole

  20:00
Svými kouzly se Martin Kellman snaží diváky vrátit do bezstarostných dětských časů. Kouzelnické dovednosti využívá i v běžném životě, například při placení v obchodě nebo policejní kontrole. „Je potřeba lidi vytáhnout z každodenní rutiny,“ říká kouzelník v dalším díle seriálu Lidé Česka.
Kouzelník Martin Kellman

Kouzelník Martin Kellman | foto:  Petr Topič, MAFRA

Co je podstatou povolání kouzelníka?
Principem je pobavit diváky a připomenout jim dětské časy, kdy věřili na pohádky a na iluze. Máme jim ukázat, že i v dnešní době jsou podobné efekty možné. S námi mohou na vše zapomenout a nechat se příjemně bavit.

U kouzelníka je důležité nejenom, co dělá, ale také to, jakým způsobem to dělá. Vedle samotného provedení triku nebo kouzla je důležitá také psychologie, mluvení, intonace, improvizace. Vše vytváří celkovou personu kouzelníka, který zanechá v divákovi zážitek, že zažil skutečné kouzlo, o kterém pak může přemýšlet a říkat o něm přátelům.

Používá kouzelník spíš psychologii nebo šálí smysly lidí?
Psychologie je z mého pohledu šálení smyslů. Dobrý psycholog dokáže s vámi pracovat a působit na všechny smysly tak, aby vám nějakým způsobem pomohl nebo vás někam nasměroval. V případě kouzelníka je potřeba mít na paměti, že je vždy o tři nebo čtyři kroky napřed.

V každý moment, když se cokoliv stane, má být divák okouzlen. Když probíhá kouzlo, jsem s diváky v přítomném čase. Sleduju obecenstvo, abych viděl jeho reakci, a zároveň musím mít tři nebo i více alternací pro provedení kouzla, abych dokázal lidi vést nějakým směrem. Pro diváka je to první zážitek, tak neví, jestli vystoupení končí kartou na stropě nebo na stole či se objeví někde jinde a je podepsaná. Já ale musím počítat s každou alternativou.

Lidé Česka

seriál iDNES.cz

Lidé Česka

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity.

Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi.

Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: lideceska@idnes.cz

Jaké schopnosti a vlastnosti by měl mít dobrý kouzelník?
Musí být zapálený a mít vášeň pro to, co dělá. Je to podobné jako v jiných zaměstnáních. Poslední dobou jsem přesvědčený o tom, že kouzelník musí mít dobře zvládnuté psychologické schopnosti z hlediska práce s divákem a mít i určité charisma, aby vytvořil sex-appeal, napětí a celkově šmrnc kouzla.

Kolik existuje magických disciplín a jaké jsou mezi nimi rozdíly?
Je několik druhů. Mikromagie pracuje s kartami a mincemi, odehrává se v rukách diváků. Pak je jevištní magie, což jsou kouzla na hudbu. Kouzelník tam má stolek, rekvizity a představuje svůj program doprovázený hudbou. Musí to také gradovat. Jsou také iluze, které všichni znají od Davida Copperfielda. Patří k tomu velké bedny a velké rekvizity, které umožňují divákovi ukázat něco, co nedokáže mozek pochopit. Popírá to veškeré smysly - ať už rozpůlení ženy, objevení, zmizení nebo létání. Iluze jako takové najdeme i v dílčích kouzlech, například když se vám v ruce změní karta.

Ještě existuje comedy magic, což je zábavná forma kouzel, a pak parketové vystoupení, kde kouzelník není na jevišti, ale může být pod ním a baví lidi na parketu. Vtahuje je do kouzlení a provází to mluvením. Další disciplínou je manipulace, což je velmi těžký obor na natrénování. Je to velmi precizně provedené kouzlo, které je technicky náročné. Patří sem objevení nebo mizení karet či mincí v ruce nebo objevení hrdliček, papoušků a dalších věcí, které potřebují hodně tréninku a musejí být dokonale provedené.

Patří ke kouzelníkům i takzvaní mentalisté?
Mentální magie je obor stejně jako iluze, mikromagie a stand-up. Je to práce s myslí a s diváky. Já jsem se tomu příliš nevěnoval, přišlo mi to zdlouhavé a nudné, když jsem to viděl na různých festivalech. Je to ale můj subjektivní názor. Na druhou stranu je dobré to kombinovat. I v rámci svého programu můžu zařadit něco v rámci mentální magie, ale nedělám to způsobem - teď vám čtu myšlenky a myslíte na tohle. Spíš to dávám jako vsuvku o tom, že se můžu nějakým způsobem napojit na člověka. A on mi pak řekne, jakou má v ruce kartu.

Čemu se při svých vystoupeních věnujete?
Začínal jsem na jevišti a na hudebním programu. Dnes dělám jednak dětský program, který je diametrálně odlišný od představení pro dospělé, protože děti se chtějí bavit a smát a chtějí třeba načapat kouzelníka, jak se mu něco nepovedlo. Zároveň jsou spontánní, takže vám všechno řeknou. Pak dělám mikromagii, což jsou kouzla na firemních akcích, oslavách narozenin, kde se odehrávají v rukách diváků. Součástí toho je také parketové vystoupení.

Martin Kellman

Narodil se v roce 1985 v Praze. Vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou V Úžlabině, posléze studoval na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity. 

„Vyléčila mě z toho, že bych chtěl být zaměstnaný a musel někde trávit osm hodin v kuse. Byl jsem tam čtyři roky, ale nedodělal jsem to. Pak jsem začal dělat v agenturách, ve financích. Snažil jsem se nachomýtat okolo produkce a okolo práce, která nemá pevně daný rozpis," říká Martin Kellman.

Co z toho děláte nejvíce?
Je to vyvážené. Třeba v prosinci je hodně firemních akcí, ale v květnu a v červnu jsou zase hodně dětské akce.

Existují školy pro kouzelníky?
Jsou kouzelnické kluby, které k tomu přistupují různě. Nyní funguju v kouzelnickém klubu KIM klub Praha, který vznikl už v roce 1956 a znovu se obnovil v roce 2000. Pod vedením Jaroslava Kunce jsme začali trénovat dovednosti jako mluvení, pohyb na jevišti, styl a celkově jsme začali komplexněji dávat dohromady jednotlivé části kouzelníka.

Myslím si, že je velmi důležité mít v dnešní době nějaké vedení. Je spousta kouzelníků, kteří si stáhnou video z YouTube nebo najdou nějaké rekvizity, ale jenom mají přenesenou informaci o tom, jak to má fungovat. Jakmile tam je vedení kouzelníků, kteří třeba mluví o historii kouzel a proč jsou takhle vymyšlená a na jaké smysly je potřeba působit, tak je to velmi přínosné. 

Jak moc se musí kouzelník učit sám?
Až 80 procent tvoří samostatná práce na sobě. Já jsem začínal ve 12 letech, takže to byly zkoušky před zrcadlem, chodil jsem na kouzelnické kroužky, kde jsme se učili uklánět na jevišti a oslovovat diváky. Celková práce byla taková, že jednou týdně byl kroužek a šestkrát týdně jsem to doma trénoval a zkoušel na kamarádech a na rodičích. Doma byla pro rodiče nejhorší věta: „Mami, tati, ukážu vám kouzlo“. Když už je toho moc, tak i ti nejbližší lidé nemají zájem a nechtějí znovu a znovu dělat, jak je něco super. Z tohoto pohledu velmi záleží na tom, jakého má člověk mentora, anebo kam spadá. Jsou i samoukové, kteří si najdou nebo objeví nějaký svůj styl, ale vždycky je důležité mít někoho, kdo kouzelníky vede.

Řada vašich kolegů na svých webových stránkách uvádí, že začínali přibližně právě ve 12 letech. Proč zrovna v tomto věku?
O kouzla se určitě zajímají i mladší děti. I já jsem se o ně zajímal dříve. Ale v určitém věku zjistíte, že potřebujete více než jenom odhalit kouzlo. Jakmile vám někdo řekne, jak se kouzlo dělá, iluze se vypaří. Pak už je jenom na vaší vůli, jestli chcete, aby i ostatní zažili iluzi, která vás pohltila. Díky touze ukázat kouzlo druhým roste kouzelník, protože ho to nutí trénovat. 

Ve 12 letech už děcka něco zkusila, mají za sebou nějaké sporty, kouzla se jim líbí, už vidí efekt na rodičích nebo kamarádech. Pak je nejhorší překonat období puberty mezi 12 a 18 lety. Kdybych neměl kamaráda, který mě přivedl ke kouzlení, tak bych u toho nevydržel. Když jsem neměl chuť pokračovat a viděl jsem, že on jde dopředu, tak jsem začal na sobě pracovat. Pak zase on neměl chuť, viděl, že já jdu dopředu, a začal na sobě pracovat on. Zdravá kamarádská rivalita nás vedla k tomu, že jsme překonali pubertu, počítače a mnohé další a začali jsme se více věnovat kouzlení. Postupem času se z koníčka stala zábava, která mě živí.

Je těžké zaujmout děti v dnešní době, kdy jsou mobily, počítače a spousta vjemů útočí na jejich pozornost?
Děti mě baví a musíte je milovat, abyste pro ně mohl dělat. Ne každý to v České republice má a na představení to poznáte. Kouzelníci k nim nemají úplně vztah. Já jsem vždycky byl dítětem a stále mi to doma říkají, takže k nim mám blízko. Jsou pro mě nesmírnou inspirací. Jim svítí oči, nevědí, co je dobře a co je špatně a jenom vědí, že něco chtějí. Baví mě to i po stránce psychologie. Děti nás mohou učit více než my je.

Moderoval jsem dětské akce, dělal jsem animátora ve vodním světě, tak jsem se naučil s nimi komunikovat. Děti zaujmete, když víte jak na ně a když trochu přemýšlíte jako dítě. Počítačové věci nejsou to hlavní pro děti od čtyř do devíti let, kdy to kočírují rodiče. Náročnější to může být od 12 let výš, ale tam se zase kouzlí jako pro dospělé. Už používám karty, mince a wow efekty, které by menší děti úplně neocenily. Nikdy jsem ale neměl problém zaujmout, děti kouzlům propadnou a líbí se jim to.

Kouzlení musí být životní styl

Jak dlouho trvá natrénovat nové kouzlo?
Záleží na složitosti a na tom, jak často kouzelník trénuje. Podle mého to musí být životní styl. Když jdu do kavárny nebo restaurace, mám v ruce karty, mince, prstýnky a pořád musím něco dělat. Ruce jsou zvyklé pořád něco dělat. Když jdu platit do obchodu, tak neřeknu - „tady máte dvacku“ - ale objevím ji. Nebo dám míň a pak to změním a dám víc. Takže se snažím iluzi dávat do běžného života a v té chvíli je člověk protkaný kouzlením tak, že si ten životní styl neodpáře. Potom to koresponduje i s tréninkem, který je všude.

Když je něco náročnějšího, trénuje se samozřejmě doma a potom na lidech, u nichž to zkouším a pozměňuji podle jejich reakcí. Musím to celé vytvořit tak, aby diváci reagovali a měli super zážitek.

Předchozí díly

Nezkoušel jste kouzla třeba na revizora, který vás zastavil při kontrole jízdenek?
Revizora jsem nepotkal dlouho, ale když mě jednou za čas zastaví policie, tak kouzlím a pak i s policisty je to nakonec příjemné setkání. Jsou okouzlení stejně jako diváci. Myslím si, že je potřeba lidi vytáhnout z nějakého rutinního každodenního dění. Proto když jdu třeba nakoupit, snažím se je nějak šokovat, aby poznali, že se něco změnilo a že je před nimi někdo trochu jiný. Většina z nich se najednou rozsvítí, protože je o ně zájem a zažijí něco nad rámec denní rutiny. Baví mě tyto věci prolamovat, aby lidé zažili, že se něco změnilo a že potkali kouzelníka nebo někoho, kdo má nějakou energii. Baví mě to i v případě policie, když udělám nějaký malý přestupek.

Jak často se kouzlo nepovede?
Nikdy. Kouzlo se pokaždé povede, protože divák neví, jak to má vypadat. Kdyby se mně interně něco nepovedlo, tak, jak jsem říkal na začátku, mám připravené až čtyři kroky dopředu. Kdyby nastalo, že se to nemá povést, mám možnosti, jak to přetransformovat do jiného kouzla. Třeba bude lepší, třeba horší, ale vždycky to bude kouzlo.

Musí mít kouzla nějakou strukturu?
Musí ji mít stejně jako celá performance kouzelníka. Když se bavíme o mikromagii - kartách, mincích, prstýnkách, špendlících a věcích od diváků - tak vždycky musí mít začátek, který lidi zaujme. Nějaký šok či show. Když přijdu a udělám první kouzlo, které trvá až pět minut, tak je pravděpodobné, že ne všichni u toho zůstanou s pozorností. 

Když udělám kouzlo, kde je bum, bum a efekt, něco se stane a lidé najednou udělají „wow“, tak mám zájem publika a můžu s ním pracovat. Je také potřeba gradace, aby se zlepšovaly a zvětšovaly efekty nebo celkový dojem z kouzla, a samozřejmě napětí. Kouzelník musí vystavit scénu a celý průběh kouzla tak, aby divák nakonec zažil největší efekt a největší údiv. 

Děláte kouzla, při kterých vám jde o zdraví?
Jediná doba, kdy riskuju, je v prosinci, když kouzlím venku. Naposledy to bylo v sobotu. Riskantní úniky a řezání nedělám. Znám lidi, kteří se tomu v Česku věnují, ale já osobně nejsem přesvědčený, že je to něco, co by lidé vysloveně chtěli a poptávali. Na druhou stranu může díky zajímavé nabídce vyrůst poptávka, určitě je na to prostor. 

Vymyslel jste něco, co nikdo jiný nemá a jste hrdý, že to dokážete předvést?
Jsou principy určitých kouzel, na základě kterých můžete vytvářet kouzla nová. Něco z toho mám. Pracuji například se žolíkem, který je v balíčku a nezůstaly mu barvy. Pak vybereme s divákem dvě karty, které mají různé spektrum barev. Dám divákovi první vybranou kartu, dám tam černobílého žolíka, dám tam druhou kartu a divákovi prozradím, co má dělat, aby zakouzlil. Když odendá dvě karty, žolík je barevný.

Vysloveně technologickou věc, kterou bych smontoval, vymyslel a vytvořil, v oblasti kouzel nemám. Vytvářím kouzla na základě principů, které jsou obecně známé mezi kouzelníky.

Můžete nějaký princip popsat?
Princip určitě ne, protože patří k zákulisí kouzla, a pak bych prozradil, jak se dělá. Když si divák vybere kartu a vy ji objevíte stokrát jinak - jednou na ní člověk sedí, jednou se otočí v balíčku, jednou ji hodíte za okno - tak to pro diváka bude vypadat jako sto kouzel. Ale když budete mít sto způsobů, jak konkrétní kartu vyndat z balíčku, ale jenom jeden způsob objevení - třeba že ji vždycky otočíte z balíčku - tak pro diváka tvoříte jenom jedno kouzlo.

Objevují se mezi vámi také kouzelnice?
Ano, i když jich není moc. Asi mají koníčky a zábavy nastavené jinak. Mám kamarádku v klubu, která má jevištní program a je úžasná. Stejně tak jsou v rámci České republiky ženy, které se zajímají o kouzla. Převládají ovšem kouzelníci muži.

Čeští kouzelníci mě neokouzlí

Stalo se vám, že by kolega předvedl něco, co by vás zarazilo a nevěděl jste, jak to udělal?
Když nyní vidím nějakého kouzelníka v rámci České republiky, tak vím, jak to dělá a znám ten princip. Dokážu to domyslet a vím, kam se podívat. Neokouzlí mě to. Na zahraničních festivalech a mistrovstvích je to jiné. Jezdí tam lidé, kteří se tomu intenzivně věnují a jsou dobří a taky známí. Vytvářejí vlastní technické věci a nastávají momenty, kdy nevím, jak to dělají. Jsem okouzlený stejně jako v době, kdy jsem začínal. Je to příjemný motor, který vás posouvá dál. I kamarád, který přijel ze Spojených států, přivezl kouzlo, u kterého jsme všichni přemýšleli a zůstali jsme okouzlení.

Moje místo v Česku

odpovídají všichni hosté seriálu

Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše?

Můj názor je, že nezáleží, kde na světě jste, ale s kým tam jste. Ať je to Česká republika, Itálie či Amerika, vždy záleží na tom, koho máte vedle sebe. Pro mě jsou teď nejdůležitější syn a žena a také přátelé, kteří mě nějakým způsobem formují a dodávají mi energii, která je potřeba. Nemám štěstí závislé na místě. Štěstí je pro mě cestou, po které kráčím s konkrétním člověkem, kamarádem, partnerem, dítětem. Jinak mě baví Itálie.

Je lehké přijít na to, jak někdo provedl neznámé kouzlo?
Jdeme po nosných informacích, které běžný divák nezná. Pak se k tomu nějakým způsobem dobereme. Může být více verzí, jak to provést, a většinou je jedna z nich ta správná. 

Účastnil jste se vy sám nějaké mezinárodní soutěže?
Jezdíme na festivaly, ale nebyl jsem tam nikdy jako soutěžící, ale jako divák, který přišel pro inspiraci a aby pozdravil kolegy. Spíš jsem chtěl vycestovat za kouzly, abych poznal trendy.

A splnil jste si v zahraničí sen? Potkal jste nějakého známého kouzelníka nebo se naučil nějaký trik?
Nenazval bych to splněným snem, ale samozřejmě potkávám různé známé persony, které jsem obdivoval jako malý kluk nebo stále obdivuji. Proběhly společné fotky i povídání. Když se v tom pohybuju od 12 let, tak mám sny situované jiným směrem než na samotnou oblast kouzel.

Co je tedy vaším snem?
Bál jsem se, že se na to zeptáte. Teď je mým snem podpořit a vybudovat značku šperků, které nedělá nikdo jiný. Dalším mým snem je dělat to, co mě baví. Živit se tím a mít dostatek času na to, abych byl se svou rodinou. V červnu a v prosinci se mi to moc nedaří, ale v rámci zbylých měsíců v roce ano.

Myslím si, že každý by se měl věnovat tomu, co dělá s vášní. Jako když jsme byli malé děti a nikdo nepočítal čas. Ani jíst jsme nemuseli, když jsme měli ten krásný zápal. Z dospělého života se toto, zdá se mi, vytratilo. Každý jen chodí do práce, protože se to má a složenky se platit musí. Rád proto motivuji lidi které potkám, aby opustili kruh pohodlí a začali vytvářet to, co opravdu chtějí. Sám jsem neskonale vděčný za to, že jsem díky svým klientům kouzelníkem na plný úvazek a mohu si žít svůj sen. Je mojí povinností toto šířit dál.

Článek se mi líbí

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Rvačka na lesbi show. Policista zbil pět dívek i ochranku smíchovského klubu

Opilého policistu, který před barem v Praze na Smíchově napadl několik dívek,...

Silně opilý policista v uniformě brutálně napadl a zaklekl 19letou dívku. Ta skončila v nemocnici. Incident, na jehož...

Babiš se ptal na děti Lipavského. Nešlo o kompro, tvrdí. Za vulgarity se omlouvá

Andrej Babiš, expremiér za ANO

Předseda hnutí ANO a expremiér Andrej Babiš v neděli u svých spolupracovníků poptal citlivé informace na ministra...

Nedám Ukrajině ani cent a válka skončí, řekl Trump při setkání Orbánovi

Donald Trump a Viktor Orbán při jednání v Trumpově floridském sídle Mar-a-Lago...

Bývalý americký prezident Donald Trump, který se podle všeho opět stane kandidátem amerických republikánů na...

Přímý konflikt Ruska s NATO je už jen krok od třetí světové války, hrozí Putin

Ruský prezident Vladimir Putin hovoří při návštěvě svého volebního štábu po...

Ruský diktátor Vladimir Putin v pondělí varoval Západ, že přímý konflikt mezi Ruskem a NATO by znamenal, že je planeta...

Pokud budeme ohroženi, jsme připraveni na jadernou válku, prohlásil Putin

Ruský prezident Vladimir Putin v rozhovoru před prezidentskými volbami. (12....

Rusko rozmístí vojáky a zbraně u hranic s Finskem, prohlásil ruský prezident Vladimir Putin. Vstup Finska a Švédska do...

Další z rubriky

TEATENDER: Někdy jsem z čaje trochu divoký. Občas se děje něco kouzelného

Teatender Jiří Boháč

Jiří Boháč žije čajem. Připravuje degustace, míchá z něj nápoje, páruje ho s jídlem. Do Číny, země čaje, se přitom...

PALIATR: Péče o umírající není smutná práce. I závěr života je plný naděje

Vedoucí lékařka hospice Irena Závadová (26. června 2019)

O jednoho pacienta se stará v průměru devět dní. I přesto, že drtivá většina z nich v její péči zemře, práce lékařky...

HRÁZNÝ: Na Slapech stereotyp nehrozí, seriálový Palyza to měl trochu jiné

Vedoucí hrázný přehrady Slapy Petr Páv.

K vodě zavedla vedoucího hrázného na přehradě Slapy Petra Páva touha změnit životní rytmus. V době velkých...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...