Britské předčasné volby sice vyhrála Konzervativní strana premiérky Theresy Mayové, je to ale hodně hořké vítězství. V parlamentu přišla o většinu, a tak se musí nyní spoléhat na podporu severoirských unionistů. Za skutečného vítěze voleb je považován Jeremy Corbyn, jehož labouristé si polepšili o 30 mandátů (více zde).
Corbyn, který představuje levici starého socialistického střihu, za to do značné míry vděčí mladým. Průzkum televize SkyNews ukázal, že pro labouristy hlasovalo 63 procent voličů ve věku 18 až 34 let a strana výrazně získala v univerzitních městech jako Oxford nebo Cambridge. Důležitá jsou i čísla o účasti: k volbám přišlo 66 až 72 procent voličů ve věku 18 až 25 let, před dvěma lety to bylo 45 procent.
Mladé Brity zaujala Corbynova přímočarost a neokázalé vystupování. „Viděl jste televizní debaty? Proto Jeremy uspěl. Pořád je svůj, i když ho někdo kritizuje. Nikdy nezměnil svou politiku a teď z toho těží,“ řekla reportérovi iDNES.cz 25letá studentka Caroline. „Labouristy jsem volila i kvůli tomu, že slíbili ideální brexit. Je logické, abychom zůstali na jednotném trhu. Přístup Mayové nechápu. Když kompletně přerušíme vztahy s EU, nebude to pro nás dobře,“ dodává.
Přivítání jako pro popovou hvězdu
Web newrepublic.com upozorňuje, že charismatičtí levicoví vůdci dokázali v poslední době uhranout mladé voliče i v dalších západních zemích.
Například v USA, kde Bernie Sanders v loňských primárkách získal ve věkové kategorii 18 až 29 let více hlasů než Hillary Clintonová a Donald Trump dohromady. A v prvním kole letošních francouzských prezidentských voleb třetina voličů do 24 let hlasovala pro Jean-Luca Mélenchona, který šel do boje s vizí 90procentní daně uvalené na ty nejbohatší. Celkem dostal přes sedm milionů hlasů.
Osmašedesátiletý Corbyn si srdce mladých Britů získal způsobem, o němž mohli jeho výrazně mladší předchůdci v čele labouristů jako Ed Miliband či Tony Blair jen snít. Bělovlasý pacifista, který je stoupencem vystoupení Británie z NATO, na předvolebních mítincích sklízel ovace jako popová hvězda a zástupy dvacátníků freneticky skandovaly jeho jméno.
„Jeremy se nechová jako politik. To je jeho hlavní přednost. Jde mu o zájmy lidí, ne o vlastní prospěch. V kampani to bylo vidět. Na Mayovou zaútočil jen jednou, když jí vytýkal škrty pro policii. Jinak prosazoval věci, které jsou v zájmu nás všech. Mayová nenabídla nic konkrétního,“ prozradil reportérovi iDNES.cz majitel obchodu u zastávky metra Bounds Green Saíd, jehož rodiče přišli do Británie z Afghánistánu.
Nejde jen o charisma, Corbyn dokázal mladé oslovit svými ideály. Dlouhodobě bojuje za zrušení školného na univerzitách a podporuje mohutné investice do dostupného bydlení, znárodnění železnic, energetických podniků a poštovních služeb a je ostrým kritikem rozpočtových škrtů. Mladí, kteří se kvůli škole a bydlení zadluží na desítky let dopředu, na to samozřejmě slyší.
Rebelové
Server intpolicydigest.org připomíná, že ikony dnešní západní levice čerpají i ze současné únavy zavedenými stranami a nevole vůči politickému establishmentu. Corbyn, Sanders i Mélenchon byli vždy samorosti, kteří se vzpírali stranickým direktivám. Jsou autentičtí, a právě to mladé voliče oslovuje.
Kampaň Corbyna a spol. je pro nás inspirativní, gratuluje ČSSD labouristům |
Corbyn sice sedí ve Westminsteru od roku 1983, vždy však představoval krajně levicové křídlo labouristů. Když se na konci 90. let k moci dostal Tony Blair, Corbyn ho tvrdě tepal za to, že labouristy nasměroval do politického středu a slepě následoval Američany do války v Iráku.
Bernie Sanders byl díky svému obdivu k skandinávskému modelu sociálního státu léta považován za socialistickou kuriozitu v řadách amerických demokratů. Někdejší trockista Mélenchon opustil řady francouzských socialistů v roce 2008, kdy je kvůli posunu doprava označil za zaprodance a založil si vlastní stranu.
Všichni tři vždy odmítali dogmata, která západní politické kultuře dominovala od pádu Sovětského svazu: omezování role státu, deregulaci, privatizaci a rozpočtové škrty jako univerzální lék na ekonomické krize. Všichni tři dospívali v 60. letech, kdy se v Americe a Británii demonstrovalo proti válce ve Vietnamu a francouzská mládež se bouřila v ulicích Paříže.
Británie po volbáchPAT: Mayová vyhrála, ale většinu nemá JEDNÁNÍ: Mayová sází na Severní Iry TORYOVÉ: Katastrofická kampaň BREXIT: Evropa si láme hlavu, co bude dál REPORTÁŽ: Povolební kocovina v Londýně TRHY: Libra po volbách padá |
Dlouhá léta prožili v politickém ústraní, ale nyní našli pochopení u mileniálů, kteří vyrostli v době nedomyšlených vojenských dobrodružství Západu na Blízkém východě a finanční krize na Wall Street, jejíž dozvuky pociťují dodnes.
Proč by měli podporovat kapitalismus?
Harvardova univerzita před rokem provedla průzkum, z něhož vyplývá, že 51 procent mladých Američanů nepodporuje kapitalismus a třetině je blízká myšlenka socialismu.
„Proč byste měli podporovat kapitalistický systém, když z něj i přes usilovnou práci nemůžete těžit?“ ptá se britský novinář Ross Clark, podle něhož mladí Britové platí tak vysoké nájmy, že jim už nezbývají peníze, aby si něco uspořili nebo investovali na akciovém trhu a těžili z jeho boomu.
„Pro lidi mého věku, kteří vyrůstali v 70. a 80. letech, byl socialismus nevyhnutelně spojen se selháním sovětského bloku: vybavují se mi obrázky front, v nichž se půl dne čekalo na klobásu, a pořadníky na chrchlající trabant. Kdo se pokusil utéct, toho zastřelili,“ píše Ross Clark.
„Pro moji generaci byl kapitalismus synonymem svobody. Nejsem si však jistý, že to platí i pro generaci, která v něm vidí jen obří korporace vyhýbající se placení daní a bankéře, kteří zničili ekonomiku, ale přesto slízli obrovské bonusy,“ zamýšlí se britský publicista.
