Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Afghánci se kupí v Turecku. Azyl v zemi nedostanou, Evropa je nechce

  19:32aktualizováno  19:32
Afghánští migranti se kupí v tureckém městě Van u hranic s Íránem. Přestože jim v Afghánistánu hrozí nebezpečí ze strany islamistů Talibanu a vrátit se proto nechtějí, na uprchlický status v Turecku nemají nárok. Roky tu čekají na udělení azylu, který s největší pravděpodobností jen tak nedostanou.

Afghánští uprchlíci v tureckém městě Cesme | foto: Reuters

Nesar Ahmed strávil přes měsíc na hranicích Íránu a Turecka, kde - jak tvrdí - ho pašeráci vydírali, bili a nutili se přesouvat z jednoho domu do druhého. Muhammad Reza a jeho osm kamarádů se dva dny bořili ve sněhu, než se dostali do Turecka skrze poničený plot na hranicích. Jiný migrant jménem Muhammad zase ztratil na hranicích otce, kterého chytila pohraniční stráž a deportovala zpátky. Všichni mají jedno společné - utekli z Afghánistánu.

Afghánistán sužují boje s teroristy z takzvaného Islámského státu a s islamisty Talibanu. Ti, kteří ze země utečou s nadějí lepšího života v jiné zemi, se však jen hromadí v tureckém městě Van, hodinu cesty od hranic Turecka s Íránem, píše o zoufalé situaci afghánským migrantů web The Economist.

Van, betonové město sevřené z jedné strany horami a z druhé jezerem, se stalo čekárnou, ve které se fronta na azyl neposouvá a místní pašerácké trasy jsou rušnější než kdy dřív. Jen loni turecká policie zadržela 36 tisíc ilegálních afghánských migrantů, přičemž tuší, že mnohem více se jich do země dostalo nepozorovaně a stejně tak zmizelo na člunech do Řecka. Podle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky tvoří Afghánci čtvrtinu z více než jednoho milionu migrantů, kteří dorazili do Řecka od začátku roku 2015.

Nekonečné čekání na azyl

Mnoho Afghánců se přitom pro tuto ilegální cestu nerozhodne a raději zůstane v Turecku, kde zažádá o udělení statusu uprchlíka. Pokud je mu status udělený, získává hned několik práv včetně možnosti zažádat UNHCR, aby ho přesídlila do jiné země. Afghánci, kteří se pro tuto variantu rozhodli, toho však v mnoha případech litují. Turecká pobočka úřadu UNHCR veškeré afghánské žádosti o azyl v roce 2013 zastavila kvůli množství žadatelů. Nyní tak zařídí přesídlení jen ve výjimečných případech, kdy se jedná o zranitelné jedince, jako jsou děti bez doprovodu nebo chronicky nemocní.

Uprchlická krize

Afghánci si tak stěžují, že byli zatlačeni do slepé uličky. Mohammad Reza vzpomíná na íránského kamaráda, který s ním do Turecka cestoval. „Dostal azyl už dávno. Já nemám ani pořadové číslo,“ stěžuje si. Někteří zde čekají už roky. „Lidé začínají šílet. Jak dlouho můžete čekat?“ rozčiluje se Reza Džefari, který čeká ve Vanu na azyl od roku 2008. Jizvy na kotnících a zápěstí mu přitom připomínají osm měsíců, které strávil v Afghánistánu v zajetí Talibanu.

V Turecku přitom nemá jako Afghánec mnoho šancí na dobré živobytí. Na rozdíl od 2,5 milionu Syřanů v zemi, Afghánci nemohou do uprchlických táborů ani nemají povolení pracovat. Ve Vanu si muži vydělávají na stavbách, přičemž za den dostanou podle The Economist méně než 10 dolarů (asi 238 korun). Místní policie se jednoduše podívá jiným směrem.

„Není práce, nemáme povolení k pobytu ani vyhlídku občanství a nemáme žádnou odpověď od OSN,“ vyjmenovává Afghánec Ahmed. Místní úřady jim poskytnou základní věci jako deky nebo potraviny, i když by je raději viděly ze země odejít. „Ve skutečnosti jsou to většinou ekonomičtí migranti,“ uvedl jeden z imigračních úředníků.

Odsun zpátky bez vysvětlení

Podle Mezinárodní organizace pro ochranu lidských práv Amnesty International (AI) byla asi třicítka Afghánců včetně žen a dětí donucená vrátit se v březnu zpátky do Kábulu. I když jim podle jejich slov hrozí v rodné zemi nebezpečí ze strany extremistů Talibanu, donutili je Turci podepsat dokumenty, podle kterých se vrací dobrovolně, a odvezli je pryč. „Turecko porušilo evropské i mezinárodní právo, když donutilo žadatele o azyl, kteří se bojí útoku Talibanu, aby se vrátili do Kábulu, aniž by jim byl umožněn přístup k azylovému řízení,“ píše ve zprávě AI.

Fotogalerie

Abdul Chalik žije ve Vanu s ženou a dvěma dětmi už dva roky. Do země se dostal zdlouhavou cestou přes Pákistán a Írán. Jeden z místních pašeráků mu nabídl, že za 4 tisíce dolarů (asi 95 100 korun) ho dostane do Řecka. Chalik si to však nemůže dovolit. „Kdybych měl takové peníze, odjedu dnes v noci,“ pousmívá se.

Nyní by to však stejně byly zbytečně utracené peníze. Nová dohoda mezi EU a Tureckem přesun Afghánců do Evropy nepovoluje. Podle dohody bude z řeckého území navrácen každý ilegální běženec, který přišel z Turecka a v Řecku si nepodal řádnou žádost o azyl nebo mu taková žádost byla zamítnuta. Unie svolila, že za každého syrského migranta, kterého takto vrátí, vezme z tureckého území jednoho Syřana, který se o cestu přes Egejské moře nepokusil a má právo na azyl v zemích EU (více zde).

Jen Syřany, pro Afghánce dohoda neplatí. Bez uprchlického statusu, azylu a šance na přesídlení „jsou odsouzení žít v chudobě a prakticky bez práv,“ shrnul bezvýchodnou situaci afghánských migrantů v Turecku Metin Corabatir z výzkumného centra azylu a migrace v Ankaře.

Město Van ležící asi hodinu cesty od hranic Turecka a Íránu

Město Van ležící asi hodinu cesty od hranic Turecka a Íránu







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.