Vítejte ve spirituálním Disneylandu. Nalevo vidíte Kosmického Krista s mečem a štítem, přímo před vámi trůní majestátní zlatý Buddha s levhartem po boku, vpravo u vchodu zase čeká hinduistický chrám. O kousek dál můžete zajít do mešity a na samém konci narazíte na židovský chrám. Vstupné? Pouhých pět eur.
Pestrobarevný areál Mandarom Šambhasalem ve francouzských Alpách není muzeem světových náboženství. U vesničky Castellane nedaleko Verdonského kaňonu se v roce 1969 usadila pozoruhodná skupina vyznavačů duchovna, u níž se postupem let vyvinula záliba v gigantických kýčovitých sochách. Její poselství od počátku znělo velmi mírumilovně - všechna náboženství světa jsou různými podobami téhož.
Ezoterický koktejl míchal dohromady východní a západní nauky. „Ómismus, univerzální náboženství jednoty tváří Boha,“ jak se kult oficiálně jmenuje, svým názvem vychází z mantry „óm“, údajně prvního slova, které Bůh řekl. Francouzští novináři však spolku neřeknou jinak než Mandarom - pro tiché mnichy a jeptišky v červených kutnách ostatně nikdy neměli vlídného slova.
Kanadská socioložka Susan J. Palmerová je v knize Noví francouzští heretici: Minoritní náboženství, republika a vládou sponzorovaná válka proti sektám obviňuje, že proti neškodným věřícím z hor poštvali veřejnost. „Nezdá se, že by na ómistickém náboženství bylo něco hrozivého nebo škodlivého. Jejich poselstvím je mír, vyšší vědomí, tolerance různorodosti a jednota všech věr,“ míní Palmerová.
Francouzský hodinář si hrál na templáře, jeho ovečky sežehl očistný oheň |
Obyvatele Mandaromu média od 90. let skutečně popisovala jako nebezpečnou sektu, proti které je třeba zakročit. Ovšem nálada ve společnosti byla vyhrocená a plná strachu - nikdo ještě nezapomněl na hromadné sebevraždy a vraždy členů Řádu Slunečního chrámu ve Vercors z roku 1995 (příběh této sekty najdete zde). Lunapark plný náboženských symbolů tak v přísně sekulární Francii budil podezření.
Stoupenci Mandaromu nijak nebezpečně nepůsobili - striktní vegetariáni žili v přísném celibátu, rádi zpívali, na čerstvém horském vzduchu cvičili jógu a bojová umění, učili se správně dýchat a modlili se. Muži a ženy si byli rovni, rasismus v osadě neexistoval. Zabít zvíře pro ně bylo barbarským činem. Živí tvorové jsou přece členy rodiny, kteří by za svou práci - snášení vajec a tvorbu mléka - měli dostávat odměnu.
Kosmoplanetární mesiáš Bourdin
Mandarom nedoplatil jen na francouzský odpor k novým náboženským hnutím, ale i na choutky svého vůdce Gilberta Bourdina. Narodil se v roce 1923 na Martiniku rodičům z východní Asie, kteří ho vychovávali jako katolíka. Vystudoval sice práva a medicínu, ale víc než pacienti ho zajímala spiritualita.
Během svých cest po světě poznal tibetský buddhismus i africké šamany a v indickém Rišikeši se na čas připojil k ašramu gurua Swamiho Sivanandy, který ho zanedlouho učinil sannjásinem (aspirantem na osvícení). Udělil mu také jméno Šri Swami Hamsananda Sarasvati neboli Štěstí absolutna, pod kterým Bourdin začal rekrutovat ve Francii první věřící. Tam se přestěhoval v roce 1962 a celý rok žil sám v jeskyni. Poté, co pocítil osvícení, založil ašram a začal vyučovat jógu.
O pět let později stál u zrodu Asociace rytířů zlatého lotosu a za další dva roky koupil pozemek u Castellane. Místo v malebném alpském údolí mu poradily vyšší síly. Bourdin měl vidění, že Mesiáš sestoupí na zem v oblasti mezi třemi jezery a v klášteře dokonalého štěstí se usmíří Ježíš s Buddhou.
Bourdin pak znovu změnil jméno a nechal se nazývat Jeho Svatost Pán Hamsah Manarah. Své stoupence přiměl, aby kvůli těmto proroctvím dobrovolně a bez nároku na peníze vybudovali svaté město, které se podle jeho plánů mělo odtrhnout od Francie a získat stejný status jako Vatikán.
Na svahu nad Castellane začaly postupně přibývat sochy a chrámy reprezentující světová náboženství. V roce 1977 Lotosový chrám, který příhodně posloužil jako sídlo Jeho Svatosti. O čtyři roky později dvaadvacetimetrová socha Buddhy a roku 1987 jen o metr menší Kosmický Kristus.
Roku 1989 se zde otevřely hned tři stavby - mešita zasvěcená „skrytému“ imámovi Mahdímu, hinduistická svatyně a židovský Zlatý chrám. Něco tomu však ještě chybělo. Ano, gigantická třiatřicetimetrová socha Kosmoplanetárního mesiáše, nápadně podobného vůdci.
Bourdin se totiž označil za Mesiáše, což velkou část jeho souvěrců odradilo a média ho začala považovat za nebezpečného šílence. Další si z něj dělali legraci. Roucho v lízátkových barvách a komická koruna k tomu bohatě stačily. „Před rokem 1990 jsme měli dvanáct set členů a najednou jen osm set,“ posteskla si podle Palmerové jedna z členek spirituálního hippie hnutí.
Castellane, Francie
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Válka ekologů proti duhové hexamidě
Mesiášovu sochu vysvětili 22. srpna 1990 a na své město měla dohlížet navěky. Guru z masa a kostí měl totiž jinou práci. Celé dny trávil o samotě ve svém Lotosovém chrámu a vymítal ze sebe démony, kteří se snažili zničit Zemi. „Miliardy a miliardy jsem jich zabil a z jejich silných hlav jsem si upletl řetěz,“ svěřil se v knize Jsem zářící avatar syntézy. Zapsal si i konkrétní data jednotlivých bitev.
Náboženské monumenty měly mnichům a jeptiškám, kteří v Mandaromu trvale žili, i dalším stoupencům přijíždějícím na prázdniny pomáhat soustředit se na modlitby. Byly symbolem, že ómisté jsou základnou všech druhů víry a že v jejich církvi se všechny rozdíly mažou. Měly spojovat. Velkolepým důkazem naprostého sjednocení se měla stát šestiboká pyramida - hexamida.
Každá její stěna měla nést jinou barvu, přičemž každá měla představovat jednu víru. Modrá křesťanství, zelená islám, oranžová hinduismus, červená šamanismus, fialová židovství a žlutá buddhismus. Za béžovou se skrývali džinisté, mnohé barvy také prezentovaly více náboženských směrů. Islám se tak o svou zelenou dělil s šintoismem. Symbolem jednoty byla bílá, která hexamidu protínala jako kužel světla. Na vrcholku stavby měla být koule se slůvkem „óm“ zapsaným v sanskrtu.
Jak to vypadá v Mandaromu? Francouzská televize France 5 se tam vydala:
Na budování hexamidy už však nedošlo, do hry vstoupil zarputilý ekolog Robert Ferrato. Právě on poodhalil temnou stránku na první pohled bezelstných ómistů. Šestapadesátiletého obchodního zástupce Alcatelu a nadšeného ochránce přírody na plánovanou výstavbu pyramidy v srpnu 1992 upozornil jeden bývalý člen sekty.
„Zaklepal na mé dveře a řekl mi, že se do kultu infiltroval a že se tam dějí apokalyptické věci. Byl velmi přesvědčivý a chtěl, aby má Asociace na ochranu jezer a míst ve Verdonu začala čmuchat kolem stavby obrovské pyramidy, jejíž základní kámen se měl s velkou pompou pokládat už příští den,“ vypráví Ferrato s tím, že do té doby si skupinky u Castellane příliš nevšímal.
Nahlédnutím do stavebního povolení s hrůzou zjistil, že hexamida má stát v chráněné oblasti u čarokrásného jezera, má být vysoká 33 metrů a její základna má pokrývat osm tisíc metrů čtverečních. Ferrato postupně nabyl přesvědčení, že schválení stavby provázely nekalé čachry a na aktivity sekty si stěžoval. Po několika letech vleklých soudních sporů se jeho asociaci podařilo vyhrát - stavební povolení bylo zrušeno.
Ferrato se během soudních pří stal noční můrou ómistů a oni jeho. „Během jednoho roku proti nám zkusili všechno. Všechno. Sám jsem z toho málem ztratil nervy. Začalo to stovkami letáků, které mě měly zdiskreditovat. Pak přišly výhrůžky po telefonu, který zvonil ve dne v noci. Jednou jsem se svou ženou našel na půdě našeho domu vúdú amulety a zakrvácenou ovčí hlavu. A od bývalých členů jsem se pak dozvěděl, že se u nich konaly černé mše proti mně a všem, kteří k propuknutí tohoto skandálu přispěli,“ líčí.
Sexuální otrokyně Mesiášovy
Mezitím se také provalilo, že mesiáš Bourdin navzdory svému učení celibát příliš nedodržoval. Roku 1994 jej bývalá členka sekty Florence Roncaglia obvinila ze znásilnění. Postupně se k ní přidaly i další ženy. Roncaglia o svém utrpení ve svatém městě, kam se dostala se svou matkou v devíti letech, napsala knihu Mandarom: Oběť vypráví.
New Age sektyPROZŘENÍ ANDĚLŮ: Spása z Liberce LIFESPRING: Brutální kurz osobnosti OSHO: Na každý den jeden rolls-royce DĚTI BOŽÍ: Ježíšovy štětky na lovu duší RAËLIÁNI: Svastika, promiskuita a ufoni NEBESKÁ BRÁNA: Tragédie v San Diegu AVENNA: Vědmy z Vršovic a maják Ptyč BUDDHAFIELD: Plastikový guru RODINA: Jogínka krmila kradené děti LSD |
„Mladé dívky si Bourdin bral k sobě. Když si do svého pokoje nechal poslat mě, bylo mi čtrnáct. Vysvětlil mi, že jsme jeho služebnice, vyvolené od Boha. Potom mi řekl, že jen já to můžu pochopit, že ty ostatní jsou nevzdělané. Znásilňoval mě až do mých osmnácti. Matka mě pak vždycky objala,“ popsala žena, která Bourdinovi utekla až po narození syna, pro list L’Humanité.
Souběh sexuálního skandálu a bojů s ekology srazil Mandarom na kolena. „Znásilnění, černá magie, zvířecí oběti, satanistické obřady... Díky příběhům bývalých členů jsme mohli nahlédnout za sochy a zjistit, co se asi doopravdy dělo uvnitř sekty, která v té době měla stovku souvěrců,“ popsal Ferrato taktéž pro L’Humanité.
Guru Bourdin byl chvíli ve vazbě, ale vzhledem k tomu, že během třiceti let svého panování nashromáždil obrovské bohatství, nebyl pro něj problém složit kauci v hotovosti. Roku 1998, ještě před vynesením rozsudku, umírá v nemocnici ve městě Digne. O dva roky později komise pro odškodnění obětí trestných činů zneužívaným ženám přiřkla 250 tisíc franků, píše server L’Express.
Slzy, protesty a zkáza
Pět dní před 11. zářím 2001 se v líném horském ránu u Castellane ozvala mohutná rána. Pod Kosmoplanetárním mesiášem se vynořila oblaka prachu a gigantická socha se poroučela k zemi. Patnáct kilo dynamitu otřáslo celým vesmírem ómistů. Jako zázrakem se jiným sochám a chrámům nic nestalo.
Francouzská policie byla se svým demoličním týmem nekompromisní. Nepomohlo, že se jeden z ómistů ke svému Mesiáši připoutal. Socha neměla stavební povolení, a tak musela pryč. Mesiáš na zem dopadl prakticky neporušen, zkázu proto dokonala policejní kladiva. Skupinka obyvatel Mandaromu apokalyptický výjev sledovala se slzami v očích a s modlitbou na rtech.
„Modlíme se, protože je nám po těch letech tahanic z lidské spravedlnosti špatně. Asi musí existovat, nemám důvod proti tomu protestovat, ale za sebe něco očekávám už jen od Boží spravedlnosti,“ uvedla pro BBC mluvčí Mandaromu Christine Amoryová. Náklady na demolici ve výši jednoho milionu francouzských franků museli uhradit obyvatelé spirituální osady.
Amoryová francouzský stát přirovnala k Talibanu, který v té době odstřelil gigantické sochy Buddhy v Bamjánu. „V Afghánistánu náboženský režim napadl náboženskou menšinu. Ve Francii sekulární republikánský režim útočí na náboženskou menšinu, která ho rozčiluje.“ Tamní prokurátor Jean-Martin Jaegle však kult obvinil z vymývání mozků svým členům. „Tito lidé na první pohled působí poklidně, ale jsou intelektuálně nebezpeční,“ míní Jaegle.
Mezi diváky demolice byl i Robert Ferrato, který stržení sochy nazval „vítězstvím práva nad sektářským světem“. U paty poraženého Mesiáše pak podle webu Le Quotidien du Peuple bouchl šampaňské.
Podle deníku Le Parisien sekta před třemi lety ve Štrasburku vysoudila přes 3,5 milionu eur, které jí má úzkostlivě sekulární stát vyplatit za porušení práva na svobodné vyznání. Údajně je pošlapal tím, že po kultu vymáhal darovací daň. Patnáct zbývajících obyvatel Mandaromu tak má z čeho žít, dokud se pro ně jejich Kosmoplanetární mesiáš nevrátí.
