Mír, sociální jistoty, zdravotnictví a obyčejný život. To jsou jedny z mnoha důvodů, proč se uprchlíci vydávají na nebezpečnou cestu do Evropy. Nezáleží na tom, jakou z mnoha cest si zvolí. Tisíce z nich umírají ve vodách Středozemního moře, jiní živoří při cestě po zemi napříč Řeckem, Makedonií a Maďarskem (více zde). Jen části z nich se podaří dostat do vysněných zemí, kterými jsou nejčastěji Velká Británie, Německo či severské státy.
Uprchlická krizeIZMIR: Turci vydělávají na plovacích vestách CHMIEL: Brusel balkánskou cestu podcenil RAKOUSKO: V náklaďáku našli 71 mrtvých uprchlíků SOCIOLOG: Migranti jsou pro nás poslové špatných zpráv MAĎARSKO: Běženci stříhají díry v novém plotu NĚMECKO: Merkelová dorazila na místo nepokojů ERITREA: Z otročiny v dolech těží západní firmy VÝZVA VĚDCŮ: Nálady jsou hrozivé, říká signatář POMOCNÁ RUKA: Jak Evropa pomáhá uprchlíkům? PŘEHLEDNĚ: Co se děje se zadrženými běženci? |
V nich však ve většině případů přichází vystřízlivění. Kolem uprchlíků sice nezuří válečná vřava, stávají se však obětí nového prostředí, odlišné kultury a života na dně společnosti. Nejčastějším jevem je podle mnoha průzkumů neziskových organizací pád do chudoby. Uprchlíci se po příjezdu do cílové země nedokážou zapracovat do společnosti a jsou závislí na sociální podpoře států, píše server Vocativ.
Ta však pokrývá jen nejzákladnější potřeby. Podle studie organizace Children’s Society nejsou výjimkou případy hladovění a podvýživy nejen u dospělých, ale také u dětí (kompletní studii v angličtině najdete zde). Ve Velké Británii žadatelé o azyl podle vládních webových stránek dostávají asi 37 liber (asi 1 400 korun) na týden. Peníze však nedostávají v hotovosti, ale na speciálních potravinových kartách. Podmínkou pro jejich obdržení je navíc přijetí státem přiděleného bydlení.
Zdravotní péče a úmrtí novorozenců
Na nedostatek financí je pak navázána celá řada dalších problémů. Uprchlíci se například jen velmi obtížně dostávají ke kvalitní lékařské péči. Největší problémy mají pochopitelně ti, kteří napříč Evropou cestují bez řádných dokumentů. Podle zprávy Doctors of the World uprchlíci považují právě nedostupnost zdravotní péče za jeden z největších problémů po příjezdu do cílové země (kompletní zprávu v angličtině najdete zde).
S nedostupností zdravotní péče souvisí vysoká míra úmrtí novorozenců, kteří se narodí uprchlíkům. Ženy mají problém už s transportem do porodnic, následně si pak nemohou dovolit péči pro sebe ani své dítě. Matkám podle studie univerzity v Birminghamu mnohdy chybí také základní oblečení pro děti či pleny (celou studii v angličtině si můžete přečíst zde).
Kdo se vypořádá s nedostatkem zdravotní péče a životem v chudobě, toho čekají útoky ze strany odpůrců uprchlíků. Německo pravidelně hlásí žhářské útoky na ubytovny pro migranty, ve Švédsku pak na uprchlíky z Rumunska a Bulharska při několika útocích lili kyselinu (více čtěte zde). V Česku se dosud výpady proti běžencům koncentrují zejména na demonstracích a internetových diskuzích (více zde).
Hledání práce
Velkou výzvou je pro uprchlíky hledání zaměstnání. Podle studie Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky po 18 měsících po příjezdu najdou placenou práci jen tři ze 71 žadatelů o azyl ve Velké Británii. Podobná čísla pak vykazují i ostatní evropské země (studie v angličtině je k nahlédnutí zde). Když už uprchlíci zaměstnání najdou, většinou je to s přihlédnutím k jejich vzdělání a praxi zcela neodpovídající pracovní pozice. Bariérou je často pouze neznalost jazyka.
Do snu o lepším životě tak mají zkušenosti těch, kteří se dostali do vytoužených evropských velmocí, daleko. Pro mnohé by bylo podle analytiků lepší, kdyby se rozhodli usadit v zemích blíže jejich domovinám jako je Řecko, Turecko či Itálie. Náklady na cestu by se radikálně snížily a uprchlíci by mohli našetřené finance použít pro lepší start do nového života.
Rakušané zadrželi u hranic 200 uprchlíků:
