Byl to totiž právě on, kdo umně kličkoval byrokratickým bludištěm Pentagonu, aby vojáci v Afghánistánu v co nejkratší době dostali tolik žádaná obrněná vozidla, schopná odolávat výbušným zařízením Talibanu. Tak se zrodil „Doručovatel“.
Ashton CarterNarodil se 24. září 1954 ve Filadelfii. Studoval fyziku a historii středověku na Yaleově univerzitě, v roce 1979 získal doktorát z teoretické fyziky na Oxfordské univerzitě. Později působil jako profesor na Harvardu. Odborně se už více než tři dekády věnuje hlavně problematice protiraketové obrany, jadernému arzenálu a vládním programům pro případ jaderné války. V letech 1993 až 1996 v éře Billa Clintona byl tajemníkem ministra obrany. Poté se vrátil na akademickou půdu. Pro Pentagon začal Carter znovu pracovat až za Baracka Obamy v roce 2009. Do roku 2011 vedl na ministerstvu obrany odbor nákupu zbraní, technologií a logistiky. Poté obsadil post náměstka ministra obrany. 17. února se jako v pořadí čtvrtý Obamův ministr obrany ujal vedení Pentagonu. |
Pozornost tisku nejen za oceánem si ale dnes šedesátiletý Carter získal už dávno předtím. Na počátku 90. let v administrativě Billa Clintona měl pod palcem americký jaderný arzenál. A nejen americký. Dohlížel na likvidaci asi osmi tisíc jaderných hlavic ve státech bývalého sovětského impéria.
Když v roce 1996 z Pentagonu odcházel, měl za sebou dlouhý seznam úspěchů. Mezi ty nejvýraznější patří kromě celosvětového tažení proti jaderným zbraním také asistence některým státům východní Evropy při jejich cestě do NATO.
Toto téma mu ostatně zajistilo štědrou mediální pozornost i o dekádu později. Tehdy přišel s plánem, jak zlikvidovat severokorejský jaderný arzenál, ke kterému se v té době Pchjongjang poprvé otevřeně přiznal. Způsob, jakým mu ale nabádal učinit přítrž, nemá obdoby: preventivní útok. Carter tehdy navrhoval vybombardovat severokorejská jaderná zařízení, připomíná jeho kontroverzní řešení magazín The Economist.
Hrozba v podobě islamistů si žádá změnu
Ashton Carter má pověst nekompromisního a rozhodného muže. Odborníci očekávají, že si v úřadě povede daleko rázněji než jeho předchůdce, vyznamenáními ověnčený veterán z Vietnamu Chuck Hagel. Tento hlasitý kritik Bushova angažmá v Iráku se striktně stavěl proti jakémukoli nerozvážnému použití síly.
Právě to je zjevně také důvod, proč váhavý Hagel tváří v tvář hordám islamistů rozpínajícím se na Blízkém východě v čele Pentagonu skončil. Obamovo posvěcení Hagelova odchodu znamená jen jediné: přiznání, že hrozba ze strany Islámského státu vyžaduje jiný přístup, než ten, který uplatňoval Hagel.
Jak velké naděje jsou do nového šéfa resortu obrany v tomto ohledu vkládány, dokazuje i to, že jeho nominace prošla zcela hladce Senátem 93:5 (o hlasování více zde). Obama tehdy dobře věděl, že kdyby nominoval kohokoliv jiného, republikány ovládaný Senát by ho rozcupoval.
Žádné prezentace v Power Pointu, pánové
Velké entrée učinil Carter hned na sklonku prvního týdne v úřadu. Sotva o víkendu letmo navštívil americké vojáky v Afghánistánu, před jejichž zraky oznámil možné zvolnění tempa odsunu ze země, svolal kvůli Islámskému státu válečnou poradu do Kuvajtu. Žádné prezentace v Power Pointu, očekávám diskuzi, vzkázal podle listu The Wall Street Journal předem asi pětadvacítce armádních a diplomatických špiček. Něco nevídaného, glosuje americký tisk.
Pozvánku do elitního klubu na americké základně Arifdžán dostali ti skutečně nejpovolanější: velitelé amerických sil na Blízkém východě, v Evropě a Africe, velvyslanci v členským zemích koalice proti Islámskému státu a Obamovi pověřenci pro boj s islámskými radikály.
„Jste Team America,“ prohlásil k nim podle časopisu Time hned v úvodu schůze Carter, než se jednací místnost na dalších šest hodin pro novináře uzavřela. Odkazem na hrdiny komiksu z 80. let tak dal jasně najevo, co se od přítomných očekává: nic víc a nic míň než záchrana světa. Přeloženo do řeči generálů a velvyslanců: absolutní porážka Islámského státu.
„Konečná porážka tohoto brutálního hnutí může a také bude dosažena,“ vzkázal Carter rozhodně. Nový šéf Pentagonu prohlásil, že armádní a diplomatické špičky svolal proto, aby lépe pochopil, jakou strategii k boji s islamisty prosazuje Pentagon a Bílý dům. Chtěl od nich dopodrobna slyšet, jaká konkrétní vojenská, politická a ekonomická opatření hodlají použít k zastavení postupu islamistů.
Islámský státMOSUL: Islamisté zničili sochy z dob Asyrské říše LIBYE: Nová intervence by byla projevem zoufalství, míní arabista SKOT: Po boku Kurdů bojoval proti islamistům NOVÉ UNIFORMY: Islamisté mění image UPRCHLÍCI: Mrznou v domech bez oken, pomáhají i Češi JORDÁNEC: Islamisty podporují jen lidé s vymytým mozkem AFGHÁNISTÁN: Nahradí IS Taliban? MOSUL: Uprchlík popsal měsíce pod IS KOALICE: Kdo všechno bojuje proti islamistům KURDSKÉ BOJOVNICE: Islamisté se bojí zemřít naší rukou |
Zatímco běžně se jednání tohoto formátu odehrávají bez větší pozornosti veřejnosti ve Washingtonu, nynější mimořádná a mediálně ostře sledovaná válečná porada za hranicemi značí podle komentátorů výrazný obrat v politice Pentagonu. Carter je podle nich odhodlán dotáhnout válku proti Islámskému státu ke zdárnému konci, Afghánistán a Irák se už nemá opakovat.
Mise: Přimět prezidenta naslouchat
Zdali se to novému ministru obrany podaří, nicméně závisí i na tom, jestli dokáže proniknout do prezidentova užšího kruhu. To bylo totiž to, co se jeho třem předchůdcům nikdy doopravdy nepodařilo. Kritici dávají Hagelovi za vinu, že Bílý dům nikdy nepřiměl radám vzešlých z Pentagonu naslouchat a místo toho se nechal zástupem Obamových poradců řídit.
Část Kongresu se domnívá, že když Obamu nepřiměje naslouchat ani Carter, tak už nikdo. Zatím se však zdá, že nový ministr obrany nezvolil zrovna tu nejlepší cestu, jak přimět Obamu hrát podle svých vlastních pravidel.
Přestože Carter patří stejně jako Obama k demokratům, hlásí do světa přesný opak toho než šéf Bílého domu a má k němu paradoxně názorově dál než jeho republikánský předchůdce Hagel. Nový šéf Pentagonu se s Obamou zásadním způsobem rozchází snad ve všech otázkách klíčových pro resort obrany.
V minulosti se postavil proti stažení amerických jednotek z Iráku, stejně tak jako to nyní naznačil i v případě Afghánistánu, zatímco Obama by už nejradši viděl všechny americké vojáky zpátky doma. Carter by navíc zjevně rád dostál své přezdívce i v případě Ukrajiny a vládě v Kyjevě by na rozdíl od Obamy nejraději ihned poslal zbraně.
Silnou podporu má v otázce vyzbrojení Kyjeva v Kongresu, jehož obě komory od listopadových voleb ovládají republikáni a v jejichž řadách má rázný a nekompromisní politik mnoho stoupenců.
Jestli do Carterova fanklubu brzy přibude také Obama, se teprve uvidí. O novém šéfovi Pentagonu se traduje, že je vždy nejchytřejším člověkem v místnosti - a velmi dobře to o sobě ví. Na to, aby přesvědčil prezidenta a jeho poradce, ale bude zjevně potřebovat víc než doktorský titul z Oxfordu.
Do konce Obamova mandátu v Bílém domě zbývají necelé dva roky. To je dost dlouhá doba na to, aby stihl v čele Pentagonu přivítat svého v pořadí pátého ministra obrany.
