„V průběhu staletí se objevují zprávy, že tu a tam muslimové přestavěli kostel na mešitu, ale že by vyloženě ničili a srovnávali se zemí památky v takové míře, to se ještě nikdy nedělo,“ říká Ondřej Beránek, ředitel Orientálního ústavu Akademie věd.
Nelibost k památkám odlišných kultur se v islámském světě v tak destruktivní míře objevila až v současném tisíciletí. S teroristickou organizací Islámský stát (IS) ji sdílejí i další militantní islamistické skupiny. Například v roce 2001 zničil Taliban obří buddhistické sochy v Afghánistánu.
Destrukce viděná ze satelitu |
Zřejmě nejvýznamnější destrukce světového kulturního dědictví postihla od loňského června druhé největší irácké město Mosul, které dosud bylo proslulé svou náboženskou rozmanitostí. První lidé ho osídlili přibližně před osmi tisíci lety. Současná metropole severu Iráku leží na základech Ninive, jednoho z nejslavnějších center Asyrské říše.
Od 10. června loňského roku, kdy radikálové IS do Mosulu přišli, se ale jeho historická rozmanitost stává minulostí. Nenávratně už zmizely desítky objektů historické i náboženské hodnoty. Dokumentaci činů islámských radikálů zahájili také čeští odborníci pomocí satelitních snímků (více čtěte zde).
Hrobky stavět, nestavět? Uctívat, neuctívat?
Ničení svatyní není v historii islámu úplně nové. Rituály spojené s návštěvou hrobů a hrobek vždy způsobovaly napětí mezi islámskými učenci. „Islámský stát ničí sunnitské mešity, protože jejich součástí jsou i hrobky. A fundamentalistům tak velmi leží v žaludku. Neničí mešitu jen kvůli tomu, že je to mešita,“ míní arabista.
Debaty a rozdílné názory se objevily už v počátcích tohoto náboženského učení. Řešila se výška náhrobků, zda budovat hrobky a svatyně nad hroby a jak se u nich chovat.
V islámských dějinách podle slov Beránka opakovaně proti hrobkám vystupují duchovní, kteří tvrdí, že se nad nimi muslimové nesmějí modlit. „Důvodem je obava, aby se tento druh staveb nezvrhl do podoby sakrální, kam by lidé konali poutě a uctívali vedle Boha i někoho jiného,“ vysvětluje.
Islámský státMOSUL: Islamisté zničili sochy z dob Asyrské říše SATELITY: Češi dokumentují zkázu Mosulu LIBYE: Nová intervence by byla projevem zoufalství, míní arabista SKOT: Po boku Kurdů bojoval proti islamistům NOVÉ UNIFORMY: Islamisté mění image UPRCHLÍCI: Mrznou v domech bez oken, pomáhají i Češi JORDÁNEC: Islamisty podporují jen lidé s vymytým mozkem AFGHÁNISTÁN: Nahradí IS Taliban? MOSUL: Uprchlík popsal měsíce pod IS KOALICE: Kdo všechno bojuje proti islamistům KURDSKÉ BOJOVNICE: Islamisté se bojí zemřít naší rukou |
Podobný proud se většinou objevil v konfliktních dobách, například když svět islámu napadli Mongolové. Od 18. století se však vývoj poněkud změnil. Začaly se objevovat i názory, že jakmile někdo navštěvuje hrobky a uctívá svatyně, nemá pravou víru. Odtud už je jen krůček k tomu, aby některé frakce umožnily v rámci učení islámu takové lidi i zabíjet.
V případě Islámského státu však náboženství není úplně nejhlavnějším důvodem ničení. „Mnohem důležitější je změna, přetavení kulturní krajiny a vymazání odlišných historických tradic místních lidí. Útoky proto nejsou zaměřené primárně jen na křesťanské památky, ničí i šíitské a sunnitské nebo i civilní stavby. Islámský stát chce památky vymazat z paměti lidí a vytvořit prostředí, které bude v souladu s jejich interpretací víry. Další generace už nemají znát na nic jiného,“ vysvětluje Beránek.
Absolutně nedotknutelnou výjimkou ve směru uctívání je pouť do Mekky, jeden z pilířů islámu. Uctívání svatého kamene Kaaby je jediným příkladem, který je povolený a znevážit ho se neodváží ani radikálové Islámského státu. Fundamentalisté se totiž odvolávají na proroka Mohameda, který je jim v tomto směru příkladem.
Destrukce svatyní v Saúdské Arábii
Zakladatel wahhábismu, státního náboženství v Saúdské Arábii, Muhammad ibn Abd al-Wahháb považoval diskuzi o návštěvách hrobů za důležitou. Podle něj uctívání náleží pouze Bohu a lidé se mají vyhýbat všem spirituálním aktivitám u hrobek lidí. „Uctívání idolů je hřích,“ tvrdil al-Wahháb.
Když v roce 1801 wahhábisté dobyli irácké město Karbalá, zničili tamní svatyně, včetně mauzolea Husajna, vnuka proroka islámu Mohameda a druhého imáma šíitského proudu islámu. O dva roky později pak dobyli Mekku a Medínu a i zde se podobně vyrovnali s hroby a svatými místy.
„Když zakladatel dynastie saúdských králů ibn Saúd převzal na počátku 19. století Medínu, vstoupil do hrobky Proroka, vzal vše, co mělo hodnotu a něco z toho prodal. Jeho oddaní zničili svatyni vybudovanou nad hrobem dcery Mohameda Fátimy. Jediná svatyně, která zůstala netknutá, byla mešita proroka Mohameda, pravděpodobně by to bylo moc nebezpečné,“ napsali čeští arabisté Ondřej Beránek a Pavel Ťupek v článku o hrobkách v islámu (můžete si ho přečíst v angličtině zde).
V 90. letech minulého století se pravděpodobně největší incident ničení hrobů odehrál v Jemenu. V září 1994 přibližně dva tisíce mužů zničilo hřbitov postavený kolem svatyně v Adenu. Podobně jako v Iráku i zde devastaci pomáhal buldozer.
V roce 1998 přes hlasité protesty muslimského světa Saúdská Arábie zničila hrob matky proroka Muhammada Ámíny bint al-Vahd. Mešitu imáma Džafara as-Sadíka v Medíně, která ležela poblíž mešity Proroka, vyhodili do povětří dynamitem v srpnu 2002. Zničen byl i hrob první manželky Proroka Chadíži.
„Raději je likvidují kvůli strachu, aby lidé nevykonávali poutě k hrobkám, nezavěšovali tam nějaké předměty a neprosili mrtvé, aby se přimluvili u Boha,“ řekl Beránek.
Vlivný učenec v Jemenu Mukbil bin Hádí al-Vádií zase na přelomu tisíciletí žádal zničení hrobek v severojemenské Saadě. Jeho příznivci výzvu částečně následovali a zničili mnohé náhrobní kameny na hřbitově.
Spor o hrobku Proroka
Co se týče stavby hrobek, konflikt mezi islámskými právníky a teology začal již po smrti proroka Mohameda. Lidé nevěděli, jak a kde ho pohřbít. Někteří tvrdili, že má být pohřben přesně na místě, kde zemřel. Další preferovali převézt jeho ostatky do jeho mešity v Medíně či na blízký hřbitov, kde už byli pochováni někteří jeho blízcí.
Nakonec byl pohřben v místnosti, kde zemřel. Původně tam nebyly žádné zdi, ale když přicházeli lidé k jeho hrobu, jeho manželka Áiša je tam nechala postavit. Postupně vznikla zdobená hrobka, která je v současné době součástí mešity v Medíně.
Někteří islámští učenci jsou i proti široce akceptované víře, že návštěva hrobky Proroka je povinností při pouti do Mekky. Mohamed sám podle učence z 13. století ibn Tajmíji varoval před vytvořením jeho hrobu jako místa uctívání.
Saúdské ministerstvo pro islámské záležitosti v minulosti vyzvalo ke zničení dómu nad hrobem Proroka a vyzvednutí jeho ostatků a pohřbení do anonymního hrobu mimo mešitu.
„Stavění nad hroby je nepochopitelná hereze a vede k polyteismu,“ uvedla rada, která připravovala podklady pro ministerstvo. Naposledy se tyto úvahy objevily v loňském roce, avšak saúdská vláda je podle al-Arabíji odmítla (o přestavbě Mekky si můžete přečíst zde).
26. února 2015 |
