„Ne každý se chce nechat integrovat. Máme tu dost lidí, kteří si žijí svůj život tak, jak jsou na to zvyklí z domova,“ říká Rosemarie Peltierová, která vede uprchlickou ubytovnu nedaleko Stuttgartu. „To je ale problém, protože také až fanaticky lpí na svém náboženství a neberou ohledy na to, jak to chodí v Německu.“
Křesťanští uprchlíci v ubytovnách často zažívají násilí od fundamentálních muslimů i arabských zaměstnanců bezpečnostních služeb, kteří mají dohlížet na dodržování pořádku. Kolik případů se ale děje, nikdo neví. Oběti si to totiž ze strachu nechávají pro sebe, bojí se, že by začaly mít problémy s policií, že by se tím ohrozilo jejich azylové řízení, nebo že by si muslimy jen ještě více popudily proti sobě.
Uprchlická krizeIDOMENI: V táboře kvete byznys MAĎARSKO: Díry v plotu se zvětšují SUMTE: Jak se německá ves zbavila strchu KOMENTÁŘ: Poučení z tureckého vývoje BROKEŘI: Migranti nám ušetří miliardy EXPERT: Běžence si musíme rozdělit BRUSEL: Chystá možnost vykoupit se z kvót NĚMECKO: Reforma imigrační politiky BULHARSKO: Ničitel Valev loví migranty NĚMECKO: Děti jsou bez tělocviku |
Prý jsem špatný člověk
Wasem Sabagh je dvojí uprchlík. Poprvé utekl ze Sýrie, podruhé z církevní ubytovny pro migranty. „Ten muž byl radikální muslim. Oslovil mě, když zjistil, že jsem křesťan, a říkal mi, že jsem špatný člověk. Proč prý nedělám tohle a tohle, proč nevěřím v Boha, proč jím vepřové,“ vypráví plynnou angličtinou zhruba padesátiletý muž v dokumentárním pořadu televizní stanice ZDF.
„To pro mě byla nepříjemná zkušenost. Myslel jsem si totiž, že jsem konečně v zemi, kde se lidé navzájem respektují. Udeřil mě a chtěl jsem zavolat policii. Na to mi řekl - klidně si ji zavolej, to jsou stejně samé ženské.“
Ostrahu objektu většinou tvoří Arabové, kteří mají zázemí ve velkorodinách usazených v Německu. „S ostatními muslimy vycházejí dobře, někdy jim například pomůžou zprostředkovat bydlení. Všichni ostatní, především křesťané, ale mají smůlu,“ vypráví bez udání jména deníku Die Welt muž, který ve dvou ubytovnách vyučuje němčinu. „Jednou jsem například mluvil s mužem, na krku měl malý křížek. Když si všiml, že se na něj muž z ochranky zlostně dívá, rychle si zapnul knoflíky až ke krku.“
K soudu jen výjimečně
K poslednímu zaznamenanému případu násilí došlo nedávno. V Hamburku jde před soud 23letý Afghánec obviněný z pokusu o zabití svého spolubydlícího z Iráku. Podle obžaloby ho zbil tyčí do bezvědomí poté, co zjistil, že přijal křesťanství. To je ale výjimka, k soudním procesům v takových případech dochází jen zcela výjimečně.
Křesťanská organizace zaměřená na lidská práva Open Doors se pokusila sestavit alespoň přibližnou statistiku podobných případů. Její zjištění? S obtěžováním kvůli své víře se v uprchlických ubytovnách setkalo 88 procent křesťanů, 49 procent bylo šikanováno dohlížejícím personálem a 37 procent bylo fyzicky napadeno. Vzorek respondentů však z technických důvodů není reprezentativní a nelze jej vztáhnout na celé Německo. Podobné problémy mají také ateisté, jezídi a vyznavači okrajových náboženských směrů.
„Vůbec mě to nepřekvapuje,“ říká předseda Ústřední rady blízkovýchodních křesťanů v Mnichově Simon Jacob. „O mnoha případech jsme se doslechli, ale o naprosté většině z nich nevíme vůbec, protože nebyly nahlášeny.“ Řešením je podle něj důsledně trvat na dodržování hodnot, na nichž je německá a evropská společnost založena.
Úřady ale v některých případech věří raději druhé straně. „Zažil jsem masivní šikanu křesťanských manželů,“ vypráví evangelický farář Gottfried Martens. „Stěžovali si, proti nim vypovídal arabský provozovatel ubytovny. Úřady uvěřily jemu a ještě mu stát přidělil policejní ochranu.“
Hamburská policie řešila rvačku v uprchlickém táboře v říjnu loňského roku:
7. října 2015 |
