„Zdravím. Já jsem John Cantlie a v posledním snímku této série zavítáme do města, které se nachází v samém srdci bojů od léta 2012. Dneska jsme v Aleppu,“ vítá sebejistě, bez nejmenšího náznaku strachu čtyřiačtyřicetiletý Brit diváky na videozáznamu z poloviny února.
Asi nikdo by nehádal, že je ve skutečnosti už dva a čtvrt roku zajatcem islámských radikálů v Sýrii. Ano, těch samých, kteří sťali už sedm západních humanitárních pracovníků a novinářů.
Cantlie na rozdíl od nich na sobě tentokrát nemá oranžový mundúr, ale obyčejnou hnědou bundu a tmavé kalhoty. Pouta chybí úplně, prochází se volně. Rázně gestikuluje, zatímco na něj míří objektiv kamery. Ukazuje údajně běžný život v radikály ovládaném Aleppu i to, jaké škody napáchal nálet syrských letounů na tržiště v boji zmítaném městě.
Rozhodně přitom nejde o žádný amatérský videozáznam. Kdyby ho na sociální sítě neumístili sami islamisté, jeden by si snad i myslel, že některá z respektovaných západních stanic vyslala na bojiště syrské občanské války svého reportéra.
S mikrofonem v ruce přímo v centru Aleppa Cantlie zpovídá mudžáhida z Francie. Islámský bojovník dostává slovo v reakci na lednové teroristické útoky v Paříži.
„Tyto tři útoky nás učinily jenom šťastnými. A pokaždé, když slyšíme o tom, že někdo z našich bratrů brání svoji víru na Západě, cítíme se potěšeni,“ chrlí na něj do mikrofonu arabsky asi třicetiletý ozbrojenec Islámského státu.
„Všem národům Západu, které se rozhodly proti nám útočit, vzkazuju, že jsme přišli, abychom na vás zaútočili. Muslimové na Západě se počítají na miliony a jsou schopni způsobit masové krveprolití,“ vzkazuje muž, zatímco mu Brit hledí zpříma do očí a co chvíli přikyvuje. V pozadí vlaje ve větru černý prapor radikálů.
Můj osud je v rukou Islámského státu, říká fotograf
Jistě, zcela oprávněně se nabízí argument, že dobrovolně v této pečlivě orchestrované podívané asi Cantlie neúčinkuje. Ostatně, on sám otevírá tuto otázku o několik měsíců dříve - v jednom z prvních z asi tuctu videí, v nichž se dosud objevil. Tehdy ve výrazně odlišné roli než nyní.
IS vybízí „osamělé vlky“ k útokům na vojáky v USAIslámský stát zveřejnil o víkendu na internetu seznam se jmény, adresami a fotografiemi stovky příslušníků americké armády. IS zároveň vyzval „bratry v Americe", aby vojáky zabili. „Hackerská divize Islámského státu“ tvrdí, že pronikla do několika armádních serverů a databází a e-mailů. Podle New York Times hackeři informace zřejmě nezískali ze serverů americké vlády a podle nejmenovaného představitele Pentagonu se většina údajů o lidech ze seznamu dá najít ve veřejných zdrojích. Britský deník The Times napsal, že seznam pravděpodobně vznikl na základě zpráv z médií, v nichž byly zmínky o amerických vojácích podílejících se na náletech na pozice IS v Iráku a Sýrii. |
„Teď vím, co si myslíte. Myslíte si: Dělá to jen proto, že je vězněm. Má pistoli u hlavy a byl k tomu donucen, co?“ říká Cantlie na videozáznamu z loňského podzimu, zinscenovaném v diametrálně odlišných kulisách, když sedí v oranžové kazajce za dřevěným stolem.
„Ano, je to pravda, jsem vězněm. To nemohu popřít,“ připouští. „Ale když vidím, jak na mě moje vláda zapomněla a to, že můj osud leží v rukou Islámského státu, nemám co ztratit,“ vysvětluje.
V zajetí islámských radikálů je britský fotograf, jenž spolupracoval s deníky Sunday Times, The Sun nebo agenturou AFP, už od listopadu 2012. Tehdy ho v Sýrii zajali ozbrojenci společně s americkým novinářem Jamesem Foleyem, když se vraceli v taxíku z výpravy do terénu k turecké hranici.
Pro Cantlieho to ale nebyl první únos. Do zajetí padl v Sýrii už jednou, jen o pár měsíců dříve. Kdo ho tehdy věznil, není jasné. Má se za to, že šlo o skupinu složenou z několika národností. Později Cantlie vypověděl, že se jeho a dánského kolegu, s nímž byl tehdy zajat, věznitelé chystali předat džihádistům. Než se tak ale stalo, osvobodili oba cizince bojovníci umírněné frakce Syrské svobodné armády. Podruhé už Cantlie takové štěstí neměl. Nikdo mu nepřišel na pomoc, ani opoziční bojovníci, ani jeho vláda.
Celé týdny je mučili, než pochopili, že už neutečou
Jak před několika dny odhalil v médiích španělský novinář Javier Espinosa, Cantlie se z nynějšího zajetí nicméně dvakrát pokusil uprchnout. Espinosa s britským fotografem strávil v zajetí několik měsíců, než za něj patrně - ač to nikdy nepřiznala - španělská vláda zaplatila výkupné.
Cantlie se podle propuštěného Španěla dvakrát neúspěšně pokusil ze zajetí utéct společně s Foleyem. Při prvním pokusu byli ale podle španělského novináře oba muži dopadeni hned zkraje, když se pokoušeli zbavit se pout.
James Foley v syrském Aleppu v listopadu 2012.
Podruhé se přinejmenším Foleymu málem povedlo dostat na svobodu. Oba muži se už zbavili pout a Američan se dokonce dostal pryč z místnosti, kde byli zajatci drženi. Než to samé ale stačil udělat i Cantlie, všiml si jich jeden ze strážců. Foley se ještě prý mohl pokusit utéct sám, když ale zjistil, že jeho přítel to nestihne, vrátil se. „Nemohl jsem tam Johna nechat samotného,“ popsal Espinosa, co mu k tomu poté Foley řekl.
Podle Španěla oba jeho kolegové za svoji vzpurnost zakusili v následujících týdnech tvrdé bití a mučení. Jmenovitě se zmiňuje i o takzvaném waterboardingu.
„Celé týdny se nás doslova snažili zabít, dokud nepochopili, že jsme se vzdali myšlenek na útěk,“ popsal prý Cantlie Espinosovi trýznění za jejich pokus o útek. Španěl rok po svém propuštění tyto vzpomínky zveřejnil na stránkách listu El Mundo. Dříve tak podle svých slov on ani další propuštění západní cizinci učinit nemohli, aby neohrozili bezpečnost těch, kteří v zajetí zůstali. Smrtí někdejším spoluvězňů jim věznitelé při propuštění vyhrožovali, pokud se rozhodnou promluvit.
Aniž by Espinosa a další, za které jejich vlády pravděpodobně zaplatily výkupné, cokoliv řekli, islamisté mnohé zajatce stejně zavraždili. Mezi nimi i Američana Foleyho.
Věří nejméně dvěma třetinám toho, co říká
Proč ale jeho komplice, útěkáře Cantlieho, věznitelé tohoto osudu zatím nejenom ušetřili, ale navíc obsadili do svých propagandistických videí, je otázkou.
Pravdou nicméně je, že Cantlie slovy chvály na adresu západních vlád příliš neoplýval ani dávno před svým zajetím. „Věří nejméně dvěma třetinám toho, co říká,“ odhalila poněkud překvapivě v rozhovoru pro britský list The Sunday Times jeho sestra Jessica. „Je to velmi zásadový člověk,“ vysvětlovala.
A v tom, co Cantlie před kamerou říká, je i velmi přesvědčivý. Za svá angažmá v reportážích po syrských městech sbírá na sociálních sítích pochvalné komentáře od islámských extremistů všeho druhu.
„To není John Cantlie, je to ‚John Can‘t-lie’ (slovní hříčka z jeho příjmení, odkazující k tomu, že neumí lhát, pozn. red.). Skvělá práce, chlape,“ objevilo se například v komentáři od jednoho ze stoupenců Islámského státu bezprostředně po zveřejnění videa z Aleppa.
„Líbí se mi John Cantlie. Kéž by ho Alláh přivedl na cestu islámu,“ neskrývá své sympatie k němu další příznivec radikálů, tentokrát z Austrálie, shrnuje některé z příspěvků na svém blogu americká analytička a odbornice na terorismus Rita Katzová.
Už to podle ní není postava jednoho ze zbídačených zajatců, předurčených ke krutému konci. Islámský stát se podle ní Cantlieho snaží prodat ve videích jako jednoho ze svých.
„Svými gesty, přesvědčivým přednesem a oděvem (na hony vzdáleným oranžové vězeňské kazajce) Islámský stát umně prodal Cantlieho svým následovníkům ne jako západního rukojmí, ale jako člena hnutí,“ analyzuje Cantlieho proměnu Katzová.
Zapomeňte na mě, vzkázal Cantlie rodině
Už týdny ovšem není o Cantliem ani vidu, ani slechu. V únorové reportáži z Aleppa hned v úvodu varoval, že je poslední ze série přibližující život ve městech ovládaných islamisty, což přirozeně vzbudilo obavy o jeho budoucnost. Chystají se ho teď taky popravit? ptal se britský tisk po osudu svého občana.
Jen pár dní po zveřejnění tohoto videa se navíc údajně sám Cantlie v textu v propagandistickém časopise islamistů Dabiq obrátil ke své rodině. Příbuzným a své snoubence poděkoval za neutuchající snahu o jeho propuštění. Jedním dechem jim ale vzkázal, že nejlépe udělají, když na něj navždy zapomenou. „Nechte to být. Nechte to být a pokračujte ve svých životech, všichni z vás,“ stojí v textu, u něhož je mu připisováno autorství.
Islámský státMOSUL: Islamisté zničili sochy z dob Asyrské říše LIBYE: Nová intervence by byla projevem zoufalství, míní arabista SKOT: Po boku Kurdů bojoval proti islamistům NOVÉ UNIFORMY: Islamisté mění image UPRCHLÍCI: Mrznou v domech bez oken, pomáhají i Češi JORDÁNEC: Islamisty podporují jen lidé s vymytým mozkem AFGHÁNISTÁN: Nahradí IS Taliban? MOSUL: Uprchlík popsal měsíce pod IS KOALICE: Kdo všechno bojuje proti islamistům KURDSKÉ BOJOVNICE: Islamisté se bojí zemřít naší rukou |
Jeho nejbližší přitom teprve před několika měsíci, po bezmála dvou letech, co Cantlie upadl do zajetí, rozjeli nehledě na oficiální postoj britské vlády vlastní kampaň na záchranu. Loni na podzim se rozhodla rodina prolomit mlčení, k němuž často západní vlády nabádají příbuzné unesených, a vystoupit veřejně.
Jako první promluvil Cantlieho osmdesátiletý, smrtelně nemocný otec Paul. Krátce před svou smrtí z nemocničního lůžka džihádisty ujišťoval, že jeho syn je „dobrý člověk, který jenom chtěl pomoci lidem v Sýrii“.
„Ve jménu všeho, co je vám svaté, prosím vás, abyste nám pomohli a nechali ho vrátit se bezpečně zpátky domů k těm, které miluje a kteří milují jeho,“ vyzývá je v nahrávce. „Chci, aby John věděl, jak moc jsem na něj pyšný,“ prohlásil krátce před tím, než v listopadu zemřel.
Pár dní poté se na džihádisty s prosbou o propuštění Cantlieho obrátila i jeho sestra Jessica. Únosce zároveň vyzvala, aby s rodinou navázali přímý kontakt. „Čekáme na odpověď,“ vzkázala.
Cantlie ale i nadále zůstává v zajetí islamistů. Zdali je stále naživu, není jasné. Má se za to, že britský fotograf je posledním západním rukojmím drženým skupinou radikálních islámských bojovníků, kteří vyrostli v přistěhovaleckých rodinách v Británii - takzvaných Beatles, jak jim rukojmí podle výpovědí propuštěných přezdívali.
