Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Donbas může skončit jako Somálsko, soudí český velvyslanec v Kyjevě

  19:09aktualizováno  19:09
Rusko má psychologický problém - nechce akceptovat, že bývalé země Sovětského svazu si mohou rozhodovat o své budoucnosti samy. A na roli vojenského soupeře Západu se připravuje nejméně pět let, říká český velvyslanec v Kyjevě Ivan Počuch.

Proruští separatisté na rozstříleném vlaku v Ilovajsku (1. září 2014) | foto: Reuters

Jsme v těchto dnech svědky začátku invaze ruské armády na Ukrajinu?
Je sice otázka, zda to nazvat invazí, nebo pronikáním, ale je to každopádně věc, která nás na spirále eskalace posouvá k zásadnímu bezpečnostnímu problému.

V čem se to, co udělalo Rusko v druhé polovině minulého týdne, liší od toho, co se dělo na východní Ukrajině v minulých týdnech a měsících? Přes rusko-ukrajinskou hranici byly přece už dříve posílány tanky, ozbrojenci, těžká technika. Proč Kyjev až teď bije na poplach?
Ukrajinští představitelé v čele s prezidentem Petro Porošenkem opravdu bijí na poplach. Po vývoji minulých týdnů se zdálo, že by se ukrajinským ozbrojeným silám mohlo podařit vcelku rychle obnovit kontrolu nad oblastmi na východní Ukrajině, které kontrolují „nezákonné ozbrojené skupiny“.

Český velvyslanec na Ukrajině Ivan Počuch

Český velvyslanec na Ukrajině Ivan Počuch

Posun je v tom, že po akcích Ruska na Krymu a jeho anexi dochází k dalšímu porušování územní celistvosti Ukrajiny, tohoto velkého evropského státu. A to je něco, co se v Evropě v období po studené válce nikdy nedělo. Místo vize jednotné, mírové a prosperující Evropy tady řešíme něco zcela opačného. A to má a bude mít vliv nejen na bezpečnostní situaci, ale naprosto zásadně to bude ovlivňovat i ekonomický vývoj v Evropě.

Je Ukrajina schopna vést proti Rusku plnohodnotnou válku, k níž se zřejmě schyluje?
Ne. A myslím si, že se ani do takové situace nechce dostat. Není to jen otázka vojenských schopností a kapacit. Ale je to i otázka toho, že Rusové a Ukrajinci sami sebe považují za velmi blízké národy. Není to tak, jak tvrdí Putinova teze – „dvě země, jeden národ“.

Krize na Ukrajině

Pokud by se však skutečně schylovalo k přímému válečnému konfliktu, tak si myslím, že by se proti tomu v obou zemích vzedmuly jakési společenské nálady, že by se Rusové i Ukrajinci postavili proti masovému použití síly. Ale v dnešní situaci přesto nemůžeme vyloučit nic, včetně oné neomezené války.

Je tedy podle vás to, jak spolu dnes válčí Ukrajinci a Rusové, srovnatelné s tím, jako kdybychom my Češi válčili se Slováky?
Přesně tak. Dokonce bych řekl, že kulturní a náboženská blízkost a historické sepětí Ukrajinců a Rusů je ještě bližší. A málokdo si dokázal takový scénář představit. Ani já, který dlouhá léta pracuje v bezpečnostní oblasti, jsem si nechtěl připustit, že mají pravdu předpovědi, které už na konci 90. let tvrdily, že dalším rizikovým bezpečnostním ohniskem Evropy je Donbas. Donbas jako možná dělicí linie mezi Západem a Východem.

Od mnoha Ukrajinců jsem slyšel názor, že bez Krymu dokáže Ukrajina žít, byť ten způsob, jakým o něj přišla, je zcela nepřijatelný. Dokáže však Ukrajina hospodářsky i politicky přežít bez Donbasu?
To je hraní si s ohněm. Už samotný vývoj kolem Krymu přinesl vážný otřes systému kolektivní bezpečnosti, tak jak se vytvářel po konci studené války. Další drobení, další parcelizace Ukrajiny je z mého pohledu naprosto zásadní hrozbou pro bezpečnost Evropy. Jde o další násilnou změnu hranic, tak jak jsme to viděli na Krymu. Z Donbasu by se stalo nějaké evropské Somálsko, pokud by nedošlo k další anexi ukrajinského území Ruskem. A evropské Somálsko, s vlnou násilí, bezpráví, latentního chaosu, jež by to provázelo, to je děsivá představa.

Stačí se podívat do Podněstří, kde Rusko uskutečnilo podobný scénář a které dvacet let funguje jako obrovské překladiště drog, zbraní, jako velké mafiánské doupě. Tím by se stal i „nezávislý“ Donbas v rukou dnešních vládců?
Ano, bylo by to možné, a to v daleko větší míře a s daleko většími dopady.

Proč to všechno Rusko dělá? Dalo se to odhadnout předem?
Rusko dává jasně najevo, že je ochotno nést velkou politickou a ekonomickou cenu, protože z pohledu Moskvy Ukrajina patří do zóny tradičních území, kde měla Moskva možnost ovlivňovat politickou a ekonomickou situaci. To, co se teď děje, je ale možná jen neporozumění Ruska našemu projektu Východního partnerství.

Proruští separatisté se procházejí u poničeného pomníku na výšině-Savur Mohyla,...
Podnikli jsme invazi, přiznali kremelští poradci. V bitvě padlo sto Rusů.
Ukrajinský transportér u Mariupolu (28. srpna 2014)

My jsme nechtěli tímto projektem převést země „nárazníkového pásma“ na naši stranu, naopak, nechali jsme jim prostor pro jejich svobodné vztahy s Ruskem. Ale Rusko to vzalo jako předzvěst rozšiřování NATO, což Rusko i po mnoha letech spolupráce pokládá za nežádoucí.

Kdy se to podle vás zlomilo? Kdy se Rusko začalo připravovat na pozici vojenského soupeře Západu?
Ten předěl v ruské politice nastal ještě před válkou s Gruzií v roce 2008, a to o rok dříve, kdy Rusko přestalo plnit své závazky vyplývající ze smlouvy o konvenčních ozbrojených silách, která byla od konce studené války považována za základ evropské bezpečnosti. Rusko od gruzínské války výrazně zvyšuje vojenské rozpočty, zatímco v zemích západní Evropy byl opačný trend.

Takže Putin se na konflikt podobného typu, jaký nyní probíhá na Ukrajině, připravuje nejméně posledních pět let, zatímco nám to došlo až teď?
I kdybych si to myslel, tak bych vám to jako diplomat neřekl. Rusko chce být považováno za mocnost a ta logika, pocházející ještě ze studené války, říká, že každá mocnost musí mít odpovídající ozbrojené síly. Proto si myslím, že posílení ozbrojených sil mělo sloužit k tomu, aby dodalo Rusku silný hlas v bezpečnostních záležitostech. Nejenom v Evropě, ale ve světě vůbec.

Co je konečným cílem Putina?
Rusko má psychologický problém. Nechce akceptovat, že všechny země, které kdysi patřily do sovětského bloku, mají suverénní právo si rozhodovat o své orientaci a způsobu zajištění vlastní bezpečnosti.

Fotogalerie

Na Ukrajině se nyní rozhoduje i o tom, zda se Rusku podaří tento způsob politiky prosadit. Úroveň důvěry mezi Západem a Ruskem po Krymu a Donbasu obrovsky klesla. O to složitější bude hledat nějaké smysluplné mírové řešení, které nás odvede od hrany zásadního konfliktu s Ruskem.

Takže podle vás není cílem Ruska dostat celou Ukrajinu zpět do sféry svého vlivu?
Ukrajina se podpisem asociační dohody s EU začala posouvat na Západ, může se začít demokratizovat a to je pro Rusko zásadní problém.

Není to ale tak, že Krymem a nyní Donbasem Rusko vlastně Ukrajinu do náruče Západu vhání?
Ano, říká se, že Rusko získalo, možná jen dočasně Krym, ale navždy ztratilo Ukrajinu. I já jsem viděl tuto změnu nálad na Ukrajině.

Takže když událostmi na Krymu Putin Ukrajinu ztratil, tak mu nyní nezbývá nic jiného než se jí aspoň část – tedy Donbas – pokusit okupovat?
Nechci definovat, jaké jsou cíle Ruska. Rusko svým postupem nezískává žádný politický ani ekonomický prospěch. Svým jednáním se dostává do sporu se Západem a do izolace, kterou si ale nikdo z nás nepřeje. To není tak, že my chceme Rusko izolovat. Cíl byl opačný, najít rozumnou rovnováhu. A já sám jsem v této rovnováze spatřoval mnohé, co mohlo být prospěšné pro obě strany.

Rusko se však rozhodlo jinak, když dalo přednost získání dalšího území. Je to tak?
Zvenku to tak vypadá.

Donbas trpí. Ostřelování poničilo okolí nádraží v Doněcku:

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.