Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Turecké město chce Nobelovku, syrských uprchlíků je už víc než místních

  20:05aktualizováno  20:05
Turecké město Kilis u hranic se Sýrií hostí víc uprchlíků, než kolik je v něm obyvatel. Představitelé vlády jej dávají za vzor integrace běženců a nominovali jej na Nobelovu cenu míru. Úspěch podnikavých uprchlíků je však trnem v oku nezaměstnaných starousedlíků, infrastruktura v přeplněném městě navíc začíná kolabovat.

Pětiletá Šejma ztratila zrak, když ji v Sýrii zasáhla zbloudilá kulka. Nyní je v nemocnici ve městě Kilis na turecko-syrské hranici (9. února 2016) | foto: Reuters

V devadesátitisícovém Kilisu žije zhruba 120 tisíc uprchlíků ze Sýrie. Ve městě ležícím asi 70 kilometrů severně od syrského Aleppa si otevřeli restaurace či obchody a plně se zapojili do místního života.

„Věříme, že by příklad, jaký Kilis dává, měla uznat Evropská unie a všechny země OSN. Proto si myslíme, že by město mělo být nominováno na Nobelovu cenu míru,“ popsal al-Džazíře starosta Kilisu Hasan Kara. Místní zastupitelé už do města pozvali německou kancléřku Angelu Merkelovou, aby se přesvědčila, jak vypadá úspěšná integrace uprchlíků v praxi.

Fotogalerie

Ve městě, jež dřív znali jen řidiči kamionů, však nejsou někteří starousedlíci z přítomnosti tolika přistěhovalců příliš nadšení. S nelibostí se na úspěch syrských obchodníků dívají lidé bez práce i turečtí podnikatelé.

„Mí příbuzní ze Sýrie sem také přišli a my jsme jim pomohli otevřít si obchůdek na rohu ulice. Ten se ale časem rozrostl do supermarketu a teď jsme to my - turečtí obchodníci - kdo tady trpí,“ říká třicetiletý majitel restaurace Mermet Canarslan. Sám si nedávno na výpomoc najal desetiletého syrského chlapce Šarifa, jehož rodina do Kilisu uprchla z asi pět kilometrů vzdáleného Azazu.

Šarif říká, že je jediným členem rodiny, který vydělává peníze, a tak nemůže chodit do školy. „Uměl jsem číst a i trochu psát, ale už jsem všechno zapomněl. Teď už umím napsat a přečíst jen své jméno,“ popisuje v pauze mezi mytím nádobí, uklízením stolů a strkáním tureckých masových pizz do pece. Za měsíc si podle The Wall Street Journal nevydělá ani dva tisíce korun.

V Turecku zůstávají nevzdělaní Syřané, varuje akademik

Jak upozornil akademik Murat Erdogan z ankarské univerzity Hacettepe, právě vzdělávání Syřanů bude v budoucnu pro Turecko představovat velký problém.

Erdogan tvrdí, že zatímco sedmdesát procent syrských uprchlíků, kteří přicházejí do Německa, má vysokoškolské vzdělání, v Turecku zůstavají ti méně vzdělaní a pouhá dvě procenta z nich mají nějakou kvalifikaci.

Syrským uprchlíkům v Turecku se každý den narodí 125 dětí, za rok se jich narodí asi 45 tisíc. „Pokud se nám to nepodaří zvládnout, bude to katastrofa,“ řekl Ergodan podle tureckého listu Hürriyet členům parlamentního výboru pro uprchlíky. Už nyní je polovině syrských uprchlíků v zemi méně než osmnáct let.

Uprchlická krize

„Tyto děti přišly z traumatizovaných regionů, utekly před bombami a katy a brzy se v Turecku stanou diskriminovanou skupinou lidí. Stanou se lidmi, kterých se budou ostatní stranit a budou se ptát: ‚Je to Syřan?‘. To povede k další agresi a disharmonii,“ dodává akademik s tím, že by se země měla připravit i na rostoucí kriminalitu.

Aby se děti jako Šarif nestaly „ztracenou generací“, poslalo Turecko tři sta tisíc z nich do škol. Dalších šest set tisíc syrských dětí však na možnost studovat stále čeká. Stejně jako v Kilisu, kde školy praskají ve švech. A zatímco úředníci kreslí plány na výstavbu dalších tříd, děti se poflakují po ulicích nebo za pár drobných pracují v kavárnách a obchodech.

Infrastruktura na hraně kolapsu

Pomalu, ale jistě tam přestávají stačit i kapacity vodovodního a kanalizačního systému. Nájmy bytů vystřelily k dříve nepředstavitelným výškám. „Byli jsme chyceni do rázové vlny, infrastruktura má blízko ke kolapsu. Tohle město nebylo vybudováno pro takto velkou populaci,“ varuje zástupce kiliského starosty Cuma Ozdemir.

Podle turecké vlády však problémy, kterým Kilis čelí, nemohou zastínit šlechetnost tamních lidí, s jakou Syřanům pomohli. „Lidé se o svou práci, domy, obchody a sociální prostor dělí se syrskými uprchlíky,“ napsal Nobelovu výboru v dopise s nominací Kilisu na cenu míru místopředseda vládnoucí turecké Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) Ayhan Sefer Ustun.

„Co by se stalo, kdyby 2,5 milionu lidí prchajících před válkou přišlo do Paříže, ve které žije 2,5 milionu lidí? Co by si Britové pomysleli a udělali, kdyby tři miliony lidí na útěku před válkou nebo přírodní katastrofou přišly do Londýna, jehož populace je více než třímilionová? Jaká by byla v takovém případě jejich kritéria pro toleranci a porozumění?“ poznamenal Ustun.

Kilis, Turecko

Kilis, Turecko







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.