Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Pánek: Češi mají strach, ale uprchlíky už začínají považovat za lidi

  0:17aktualizováno  0:17
Odpor Čechů k uprchlíkům není jen projevem rasismu a xenofobie, ale obyčejný strach z neznámého. V rozhovoru pro iDNES.cz to uvedl ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek. Syrská občanská válka se podle něj zapojením Ruska jen prohloubí.

Co říkáte na aktuální vývoj situace v Sýrii? Zajímá mě zejména váš názor na zapojení Ruska.
V tak složitém konfliktu, jaký je v Sýrii, samozřejmě není možné s jistotou říct, co vstup Ruska přinese. Spíše jsem pesimistický. Angažování Ruska podle mě spíše zhorší celou situaci. Pokud bude chtít Moskva pomáhat Asadovi, což tak zatím vypadá a nebude bojovat jen proti Islámskému státu, tak to může znamenat eskalaci bojů tam, kde byl doposud relativní klid. Může to znamenat další statisíce nebo dokonce miliony uprchlíků, kteří budou utíkat ze Sýrie.

Šimon Pánek

Šimon Pánek

Šimon Pánek je ředitelem humanitární organizace Člověk v tísni. V roce 1988 byl hlavním organizátorem humanitární pomoci obětem zemětřesení v Arménii, když společně s Jaromírem Štětinou vyhlásili neoficiální materiální sbírku. O rok později se stal jedním ze studentských vůdců Sametové revoluce, jmenovali jej do Koordinačního stávkového výboru studentů vysokých škol a za studenty byl členem Občanského fóra. Patřil také do zvláštního týmu Václava Havla, který jednal o vytvoření nové demokratické vlády. Po listopadové revoluci byl za Občanské fórum kooptován do Federálního shromáždění, což nepřijal. Ve volbách roku 1990 byl řádně zvolen do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění a Občanské fórum poté, co ho vynesly z 13. místa preferenční hlasy, ale již v červnu 1990 na mandát rezignoval a fakticky jej nevykonával.

V roce 1992 spoluzakládal soukromou informační agenturu Epicentrum, přinášející zpravodajství z krizových oblastí světa. V letech 1992–1997 pracoval pro Nadaci Lidových novin. V tomto roce již působil v Kanceláři prezidenta republiky a současně se věnoval filmové produkci. Prezident Václav Havel jej na Pražském hradě vyznamenal medailí Za zásluhy za angažovanost ve věcech veřejných v roce 2002 a v roce 2003 získal cenu Evropan roku. Roku 2010 mu občanské sdružení Post Bellum udělilo Cenu Paměti národa.

Myslíte si, že by svržení Bašára Asada ukončilo občanskou válku v Sýrii?
Svržení Asada válku samo o sobě neukončí. Myslím si ale, že odchod Asada, například po politickém jednání a pokus sestavit nějakou vládu, která by jednala o možných budoucích volbách a o hledání příměří, by mohl fungovat. Mám tím na mysli vládu, kde by byli zastoupeni rebelové z různých skupin i lidé Asadova režimu. Samozřejmě ne stoupenci Islámského státu. Bez Asada jako persony, do které se promítá současná situaci v Sýrii, by jednání mohla přinést nějaký posun.

Jak obtížné je poskytování humanitární pomoci v současné Sýrii?
Na začátku občanské války existovalo na území ovládaném rebely něco, čemu říkáme „window of opportunity“, tedy jakási dobrá vůle. Pro nás jako cizince tam bylo relativně bezpečno, protože si nás spojovali s jakousi lepší budoucností. Pak se jejich postup zastavil. Opozice se začala štěpit a do situace vstoupil Islámský stát, takže situace je aktuálně s počátkem konfliktu absolutně nesrovnatelná. Ze začátku naši pracovníci z ciziny běžně jezdili po severu Sýrie. Poslední rok už cizince na území Sýrie vůbec neposíláme. Riziko roste a bezpečnost řešíme neustále. Zároveň v Sýrii živíme a staráme se o 170 tisíc lidí měsíčně.

Přemýšleli jste někdy o stažení vaší mise v Sýrii?
Nezvažovali jsme to ani po tom, co loni v lednu při náhodném útoku zemřeli někteří naši místní pracovníci (více o incidentu se dočtete zde). Takové situace jsou součástí rizika, se kterým v těchto oblastech pracujeme. S tím počítají i naši místní pracovníci. Oni zde žijí, mají tady rodiny. Je to jejich země. Pro zahraniční organizace samozřejmě pracují i proto, že si chtějí vydělat peníze, zároveň ale chtějí být i nějak platní a pomáhat v dané situaci.

Je podle vás občanská válka v Sýrii hlavním důvodem současné uprchlické krize?
Syřané, kteří žijí v uprchlických táborech v okolních zemích, pochopitelně sledují situaci ve své zemi. Někteří jsou v uprchlických táborech i několik let a když vidí, že se to v Sýrii jen zhoršuje, tak přestávají doufat, že by se tam mohli vrátit. Oni se do Evropy dlouho nehrnuli. Čekali, zda se nebudou moci vrátit. Byla i období, kdy se situace uklidnila a část lidí se pokusila vrátit do Sýrie. Chtěl bych zdůraznit, že to určitě není tak, že by se uprchlíci otřepali v táboře a hned směřovali do Evropy.

Obecně bych řekl, že krize v Sýrie je bezpochyby tím největším důvodem v té mozaice důvodů, proč čelíme uprchlické krizi. Zhoršuje se ale i situace v Afghánistánu a některé lidi tlačí k útěku i dopady klimatických změn.

Jak se stavíte k řešení uprchlické krize, jak ho navrhuje Evropská unie?
Řešení uprchlické krize je komplexním problémem. Jako první je podle mě nutné, v souladu s Ženevskými konvencemi, přijmout ty uprchlíky, kteří jsou oprávněni k takové ochraně. Důležité je oddělit od nich ty uprchlíky, kteří se za ně jen vydávají a prchají z ekonomických důvodů. Byť i mezi nimi mohou být jednotlivé případy lidí, kteří utíkají zároveň kvůli víře nebo sexuální orientaci. Je potřeba lidi, kteří nejsou legální uprchlíci, podvádí a zhoršují situaci opravdových uprchlíků, rychle vracet zpět. Důležitá je také alespoň střednědobá integrace oprávněných uprchlíků, protože jejich návrat do Sýrie v blízké době podle všeho nebude možný.

Součástí řešení je také solidarita mezi členskými státy EU. Pokud to bude možné a uprchlíci s tím budou souhlasit, je nutné rozložit zátěž mezi státy. Přijde mi totiž nefér, že skupina, ve které se nacházíme, je k sobě loajální jen tehdy, když je to výhodné. To nemůže dlouhodobě fungovat, boří to vzájemnou důvěru. Líbí se mi, co o tom řekl slovenský prezident Andrej Kiska. Ten na adresu slovenské vlády prohlásil, že podle všeho netuší, co je to solidarita. Solidarita je totiž pomoc ostatním, když to potřebují, ne když je to výhodné pro nás.

Jsou kvóty podle vás dobrý nápad?
Nemyslím si, že bychom měli převzít třeba 50 tisíc uprchlíků. Ale i kdyby to byla malá čísla, která by se rozdělila do zemí, které nejsou cílové, tak je to podle mě pro německou veřejnost signál, že je v tom nenecháme samotné. Kvůli tomu je podle mě určité přerozdělení uprchlíků důležité. Kvóty obecně mě samozřejmě netěší. Nemám rád, když někdo někomu takto diktuje, ale pokud už není jiná možnost, kdy státy, které nejsou cílové, nedokážou přijít s nabídkou pomoci, tak asi nic jiného nezbývá.

Co říkáte na postup visegrádské skupiny v rámci řešení krize?
Ono není jedno řešení a není jen jedna krize. Loni v Evropě požádalo o azyl 630 tisíc lidí, letos to bude 1,5 milionu. To není zase takový nárůst. V posledních deseti letech v průměru do Evropy přijede a zůstane tu alespoň na dobu dvou let dva a půl milionu cizinců. Když se na to podíváte touto optikou, tak ten migrační tok teče pořád. Vy ho nemůžete zastavit, můžete ho jen částečně řídit.

Fotogalerie

Toto řízení má několik kroků. Pokud už jsou lidé na cestě a vy jim do cesty postavíte plot, tak je logické, že tam vznikají nějaké nepokoje. Stejně si ti lidé najdou jinou cestu. Značná část z nich jsou navíc oprávnění uprchlíci, takže by v Evropě měli dostat šanci.

Jak by se tedy měla krize řešit?
Evropa má k dispozici celou řadu možností. Podle mě máme dokonce povinnost je použít, protože i Evropa má své omezené možnosti a nemůže přijímat všechny uprchlíky. Měli bychom investovat do tranzitních zemí. Zejména do táborů a zajištění životních podmínek pro uprchlíky. Když žijete v táboře, kde jsou mizerné podmínky, tak spíše chcete utéct. Pokud podmínky zlepšíme, tak si třeba 200 tisíc lidí řekne, že v táboře zůstane. I takový počet má podle mě smysl.

Další věc je boj s organizovaným zločinem. Pašeráky stojí loď s motorem pár tisíc dolarů. Když loď naplní lidmi a každý dá tisíc až dva tisíce dolarů, tak je investice pět a zisk padesát tisíc dolarů. To je neuvěřitelný byznys. Podle odhadů takto vydělává až 30 tisíc lidí. Chodí do táborů a verbují lidi. Musíme platit zemím jako Jordánsko, Libanon a Turecko, aby posílily policejní práci proti sítím pašeráků.

Dalším krokem by měla být zvýšená kontrola na hranicích a zrychlený azylový proces, který se snaží ne přijmout všechny, ale odmítnout ty, kteří nejsou oprávněni k udělení azylu. Nevyřeší to všechno, ale z těch sta procent, kteří sem směřují, by se takto povedlo odmítnout deset až dvacet procent. Navíc by takové opatření mělo určitý odstrašující efekt pro ostatní, především ekonomické migranty.

Až poslední věcí, kterou často říkají naši politici, je řešení v zemích původu. To zní bezvadně a v dlouhodobém horizontu je to nejlepší, ale teď aktuálně si nedokážu představit, jak budeme řešit situaci v Sýrii. To je hezké alibi, ale je mimo realitu ohánět se místo přijímání uprchlíků takovými věcmi.

Takže vojenská intervence a nasazení pozemních vojsk v Sýrii by podle vás situaci nevyřešilo?
Je téměř vyloučené, že by se na Západě našla k pozemní invazi politická vůle. Po Iráku a Afghánistánu je to nemožné. Čistě po vojenské stránce by to byla velmi obtížná operace. Navíc by s ní muselo souhlasit Rusko. V minulosti byl moment, kdy mělo smysl tímto způsobem zasáhnout a výrazně podpořit Syrskou osvobozeneckou armádu. To ale bylo v roce 2013. Ten moment je dávno pryč.

Uprchlická krize

Proč uprchlíci ze Sýrie nezůstanou v první zemi, kde není válka?
Ale oni v těchto zemích dlouho zůstávali. Pořád většina Syřanů, kteří opustili vlast, zůstávají v okolních zemích. Je jich přes čtyři miliony a do Evropy jich dorazilo kolik? Půl milionu? Nějaká část je jen odvážnější a chce lepší život, nechce být v táborech, tak jde dál.

Dobře, nechtějí být v uprchlických táborech, ale proč tedy nežádají o azyl například v Řecku?
Asi bych neodpovídal podle jednotlivých zemích, ale velkým faktorem, který je táhne, je to, že v některých zemích už mají komunity svých krajanů. Do Německa je pak láká lepší životní úroveň, to samozřejmě také hraje roli.

Takže uprchlíci před válkou alespoň zčásti utíkají i kvůli zlepšení ekonomické situace...
Ale to tak přeci bylo vždycky. To je v každém uprchlictví. Když utíkali lidé z Československa, tak taky nezůstávali v Rakousku, ale chtěli do Anglie, nebo Francie či Ameriky. Taky pokračovali dál.

Nemyslíte si, že přílišná pomoc uprchlíkům v Evropě může být kontraproduktivní a jen přiživí krizi?
Zatím se nezdá, že by se počty uprchlíků nějak dramaticky zvýšily. Souhlasím ale, že víc uprchlíků se rozhodlo jít do Německa po tom, co Angela Merkelová přislíbila přijetí všem. Ne do Evropy obecně, takže nadávání na Merkelovou v České republice je hysterie našich politiků. Na druhou stranu pokud Evropa nestojí jen na nějakých pragmatických a ekonomických základech, ale také na morálce, tak je pochopitelné, že někdo má tu odvahu říct něco podobného. Svět není jen o penězích a o tom, co je pro nás výhodné.

Do Evropy směřují v 70 procentech jen mladí muži. Proč tomu tak je?
U Syřanů tohle podle mě neplatí, tam je víc žen a dětí...

To ale platí aktuálně pro balkánskou cestu, při cestě přes Středozemní moře to jsou téměř výhradně muži.
Když se jedná o ekonomickou migraci, tak je to pochopitelné. Mladý muž nejdřív najde práci v Evropě, začne vydělávat a splatí to, co si rodina půjčila na jeho cestu. To se ale odráží i ve složení odmítnutých žadatelů o azyl. Myslím si, že to bude třeba 90 procent mladých mužů mezi odmítnutými.

Cesta přes moře je navíc strašně nebezpečná a vydat se tam s dětmi je obrovské riziko. Část rodin to riskovala celá, část dětí se také utopila. Je to i čistě otázka financí. Cesta je drahá. Platí se za osobu. Když mám peníze pro jednoho, logicky vyšlu nejsilnějšího.

Je oprávněný strach lidí, že uprchlíci do Evropy přinesou radikální formy islámu?
V Evropě už teď žije kolem dvaceti až třiceti milionů muslimů. Žádné radikální formy islámu se tady ve velké míře neobjevily. Pokud mluvíme o bezpečnostních rizicích, tak to jsou v současnosti spíše lidi s evropským občanstvím, kteří bojují někde v řadách Islámského státu. Je potřeba si uvědomit, že absolutní většina muslimů nejsou žádní islamisté a radikální islám je jim nepříjemný. Vždyť i utíkají z území, kde vládne Islámský stát.

Proč jsou Češi poměrně ostře vyhranění proti přijímání uprchlíků?
Hlavní roli v tom hrají politici a média. Když se tento strach objevil, tak politici místo toho, aby strach rozptýlili, tak řekli, že je to hrůza a ohrožení. Když se blíží neznámé a politici včetně ministra vnitra i prezidenta potvrdí obavy lidí a říkají – bojte se, jsme ohrožení – tak spousta lidí si to spojí s tím svým podvědomým strachem a utvoří si názor.

Navíc se na tématu předháněla média v tom, která z nich to všechno vylíčí v hrůznějších barvách. Když se podíváte, jak o uprchlické krizi informují média na Západě, tak je to vyváženější a opatrnější.

Od srpna se to ale i u nás mění a už se na uprchlíky začíná nahlížet také jako na lidské bytosti, které potřebují pomoct. Strach je strašně silná emoce. Myslím, že to u nás v této chvíli není především xenofobie ani rasismus. Je to jednoduše strach. Přitom by to bylo pár tisíc lidí, kterých bychom si jako desetimilionová země ani nevšimli.







Hlavní zprávy

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.