Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Putinovi jsme dřív nerozuměli, nebo se mu smáli, říká eurokomisař Füle

  14:26aktualizováno  14:26
Střet s Ruskem kvůli Východnímu partnerství a Ukrajině nastal, když se ruský prezident Vladimir Putin rozhodl vybudovat konkurenční projekt vůči EU v podobě Eurasijského svazu. V rozhovoru pro MF DNES to říká evropský komisař pro rozšíření Štefan Füle.

Eurokomisař pro rozšíření a sousedskou spolupráci Štefan Füle hodnotí kandidáty na vstup do EU (9. listopadu 2010) | foto: AP

V Praze proběhl summit Východního partnerství, který připomíná zakládací vrcholnou schůzku, která se tu odehrála před pěti lety. Tušil jste tehdy, že se Východní partnerství může stát bitevním polem největšího geopolitického střetu Západu a Ruska od studené války?
Ani náhodou. Divil bych se, kdyby se našel někdo, kdo by tvrdil, že to věděl už od samého začátku. A to i proto, že celý projekt je založen na "win-win“ přístupu, a ne na hře s nulovým součtem.

Takže Východní partnerství nebylo nikdy konstruováno proti Rusku? Dá se říci, že jen dorovnávalo "strategické partnerství", které měla Unie uzavřené s Ruskem?
Nikdy to nebylo namířeno proti Rusku. V době, kdy vznikl návrh asociační dohody, která v sobě zahrnovala i návrh ekonomické integrace, tak ještě nikdo neslyšel o celní unii nebo o Eurasijské unii (které připravuje Rusko, pozn. red.). Zadruhé, sousedská politika EU ještě předtím, než bylo odsouhlaseno Východní partnerství, byla nabídnuta Rusku. A zatřetí je to přesně tak, jak říkáte. EU brala Východní partnerství se sousedy a strategické partnerství s Ruskem jako něco, co se dobře doplňuje.

Co je Východní partnerství

Toto partnerství, původně navržené Švédskem a Polskem, prosadilo Česko během svého předsednictví v EU. Zakládající summit se konal 7. května 2009 v Praze. Na výroční summit, který v Praze hostil prezident Miloš Zeman, přijeli prezidenti členských zemí partnerství – Moldávie, Ázerbájdžánu, Arménie a Gruzie. Ukrajinu a Bělorusko zastupují ministři zahraničí. Vedle komisaře EU pro rozšíření Štefana Füleho přijeli i prezidenti Polska, Rakouska, Slovenska a prezidentka Litvy. Švédsko zastupuje vicepremiér.

Kdy se to zlomilo? Bylo to tak, že pro Rusko bylo strategické partnerství s EU málo a začalo si budovat svůj vlastní Unii konkurující projekt Eurasijské unie a tím se Východní partnerství stalo zónou střetu zájmů?
Nevím, kdy přesně se to politicky zlomilo. Zda to nebylo už v projevech prezidenta Vladimira Putina, když mluvil o tom, že rozpad Sovětského svazu byl největší tragédií dvacátého století. Nebo když si znovu promítnu jeho vystoupení na summitu Rady NATO v Bukurešti v roce 2008, kde prohlásil, že Ukrajina je umělým státem...

Myslím si, že Putin vždy chtěl a bude chtít obnovit vliv Ruska, který mělo ještě v době Sovětského svazu. Tato politika tu vždy byla, jen my jsme jí nerozuměli. Polovina z nás se nad tím usmívala, když něco takového zaznělo, ta druhá půlka tomu nerozuměla.

To, co se změnilo, jsou prostředky, které je k tomu Putin ochoten použít. Ekonomický tlak na Ukrajinu, jenž byl Ruskem vyvíjen celý minulý rok, kdy začalo být jasné, že asociační dohoda s EU je dojednána a že v zásadě zbývají jen technické kroky k podpisu – to byl moment, kdy začalo být zřejmé, že Rusko využije všechny páky k dosažení cíle, jež má. A tím je přes celní unii vytvořit Eurasijskou unii, tedy jakési druhé integrační uskupení v Evropě. Tehdy to začalo být velmi zřejmé.

Jsme uprostřed probíhající "bitvy" o Ukrajinu. Neměla by mít Evropská unie v této situaci silnější nástroj na udržení postsovětských zemí na své oběžné dráze, než je Východní partnerství?
Unie potřebuje v první řadě projevit solidaritu vůči Ukrajině, a to nejen ve slovech, ale i v činech. Tady děláme, co můžeme. Další věcí je snažit se přes všechny potíže a okolnosti vést s Ruskem dialog, který by mohl Rusko přesvědčit, že naše politika není o tom, že si naši partneři musí vybrat Brusel, nebo Moskvu. Naše politika směřuje k tomu, aby naši partneři tuto možnost měli. Měli možnost si vybrat směr vývoje a svoji vlastní orientaci.

Krize na Ukrajině

Dále je tu něco, o čem členské země nechtěly před několika lety ještě slyšet a co zřejmě ještě nějakou dobu potrvá, než bude dosažena shoda mezi všemi státy EU. A to je, že Východní partnerství by nemělo mít umělé limity a přehrady mezi partnerstvím a možností stát se členským státem EU. Článek 49 Lisabonské smlouvy hovoří jasně, že jakýkoli evropský stát uznávající hodnoty a principy, o které se Unie opírá, se může stát členskou zemí. Proto by Evropská unie neměla zůstat hluchá k těm, kteří po takové možnosti volají.

Do jaké míry se Putinovi okupací a anexí ukrajinského Krymu a vyvoláváním napětí na východě Ukrajiny podařilo další země zastrašit od snah o spojení se s EU?
Když se podívám na gruzínské a moldavské představitele, tak pokud něco zdůrazňují v poslední době, tak nás žádají o urychlení podpisu a ratifikace asociačních dohod. Chtějí urychlit reformy a modernizaci ve svých zemích a chtějí, aby jim Evropská unie zvětšila svoji podporu. Takže to vytváří poměrně jednoznačnou odpověď.

Ale je to vidět i na Arménii, která se sice rozhodla vstoupit do (ruské, pozn. red.) celní unie, ale i u ní vidím obrovský zájem uzavřít s Evropskou unií novou smlouvu, která by naše vztahy posunula na vyšší úroveň, než máme podle současné dohody. Něco podobného bych mohl říci i o Ázerbájdžánu. Součástí partnerství zůstává i Bělorusko. Máme zájem na tom, aby program Východního partnerství, který začal se šesti zeměmi, i se všemi šesti zeměmi dále trval.

Jak se stavíte k návrhu polského premiéra Donalda Tuska na vytvoření "energetické unie", která by měla být odpovědí na krizi ve vztazích s Ruskem? 
Na příští Evropské radě by se o těchto věcech mělo vážně hovořit. Evropská komise dokončuje podklady k tomuto tématu a článek premiéra Tuska v nich najde odraz. Podklad pro rozhodování hlav členských zemí se soustředí na to, jak dále snížit energetickou závislost na Rusku a jak snižování této závislosti urychlit.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.