Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Mandelovi soudruzi se umění sabotáže učili i v Brně, říká historik

  19:23aktualizováno  19:23
Nelson Mandela velmi pravděpodobně nevěděl, že mu komunistické Československo udělilo v roce 1988 vyznamenání. Jisté ale je, že se zde cvičili bojovníci proti apartheidu, říká historik Karel Sieber, který spolu s Petrem Zídkem napsal knihu Československo a subsaharská Afrika v letech 1948-1989.

Nelson Mandela na archivním snímku z roku 1962 | foto: Profimedia.cz

Jaký byl vztah předrevolučního Československa k Africkému národnímu kongresu (ANC) Nelsona Mandely, respektive k jeho jihoafrickým komunistickým spojencům?
Až do začátku šedesátých let komunistické Československo podporovalo Africký národní kongres spíše deklarativně. A fakticky udržovalo konzulární styky s Jihoafrickou unií. Asi od roku 1961 začalo ANC pomáhat také materiálně, dokonce i dodávkami zbraní a vojenským výcvikem. Hlavním zprostředkovatelem podpory byla ovšem Jihoafrická komunistická strana.

Znamená to, že komunistická Praha udržovala v tu samou dobu kontakt s kontroverzní Jižní Afrikou i komunistickou opozicí vůči ní? Proč?
Pro československý zahraniční obchod byla Jižní Afrika lukrativním partnerem. Šlo o tradiční odbytiště československého spotřebního zboží, působilo tu několik zástupců podniků zahraničního obchodu, obrat vzájemného obchodu představoval na začátku 60. let asi třicet milionů devizových korun. V červnu 1963 bylo rozhodnuto generální konzulát v Johannesburgu zrušit, obchod ale pokračoval ještě několik let poté.

Karel Sieber (35)

Historik Karel Sieber.

Pracuje v Archivu České televize. Spolu s Petrem Zídkem napsal knihu "Československo a subsaharská Afrika v letech 1948 - 1989", v níž se zabývá také vztahem Československa k bojovníkům proti apartheidu. Je rovněž autorem několika studií o československé politice ve třetím světě během studené války.

Podpora opozice naproti tomu vycházela z logiky studené války - jihoafrický apartheid stál vojensky na straně Západu, i když nesdílel jeho liberální ideologii. Ve stejné době Československo začínalo podporovat dodávkami zbraní a výcvikem i další protikoloniální hnutí, například v nedaleké Angole.

Kolik Jihoafričanů se u nás cvičilo? S jakým úspěchem? Stal se někdo z nich prominentem hnutí proti apartheidu?
První dva Jihoafričané přiletěli k vojenskému výcviku na Zahraniční fakultě Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně v březnu roku 1963. Shodou okolností to byli oba jihoafričtí Indové. Vedle politického školení je čekala například i výuka práce s výbušninami. Postupně jich za tímto účelem do Československa přijelo ještě dalších šest a byli mezi nimi také černoši i míšenci.

Jejich školení ale neskončilo příliš úspěšně - v té době přicházely z Jižní Afriky zprávy o vlně zatýkání a účastníci výcviku byli výrazně demoralizováni. První dva navíc byli při návratu zadrženi na letišti v Londýně a vráceni do Československa.

Stojí ale za pozornost, že čtrnáctidenní výcvik v práci s výbušninami si pro sebe v květnu 1963 vyžádal sám generální tajemník Jihoafrické komunistické strany Moses Kotane.

Lze další působení "československých absolventů" označit za neúspěch?
Původní cíle, s nimiž ANC a jihoafričtí komunisté v roce 1961 zakládali hnutí nazvané Kopí národa - ochromit apartheid sérií sabotáží a vynutit si politické ústupky - samozřejmě bezprostředně splněny nebyly. Mnozí z představitelů opozice byli buď zatčeni a odsouzeni, nebo "uvízli v exilu" - jako například právě absolventi výcviku v Československu, kteří byli repatriováni do Tanzánie.

Úmrtí Mandely

Na druhou stranu ale bylo jasné, že apartheid nedokáže politické emancipaci "barevné" většiny jihoafrického obyvatelstva dlouhodobě čelit. V tomto smyslu se příběhy prvních příslušníků Kopí národa staly legendou.

Hovořil jste o tom, že se sám šéf jihoafrických komunistů chtěl naučit pracovat s výbušninami. Proč? Chtěl se zapojit do ozbrojeného odboje osobně?
To je docela dobře možné. Uvnitř jihoafrické opozice byly samozřejmě názory na ozbrojený boj velmi různé. Někteří představitelé prosazovali taktiku nenásilného odporu. Jiní - například Nelson Mandela - souhlasili s organizací sabotáží, ale odmítali terorismus.

Generální tajemník Moses Kotane s dalším funkcionářem požádal o školení "v pyrotechnické praxi a střelecké přípravě". Je třeba říci, že k radikalizaci postojů a vzniku Kopí národa přispěla také brutální politika jihoafrické vlády. Například v březnu 1960 začala policie při demonstraci v Sharpevillu střílet do davu, výsledkem bylo 69 mrtvých a 180 zraněných, včetně žen a dětí.

Byl Nelson Mandela osobně v kontaktu s někým z Čechoslováků? Dozvěděl se třeba, že dostal v roce 1988 československé vyznamenání?
Nelson Mandela byl od srpna 1962 ve vězení, ještě předtím ale od ledna do července 1962 podnikl dlouhou zahraniční cestu, v rámci které navštívil řadu afrických zemí. Je známo, že v červnu se setkal v Londýně s místními zástupci jihoafrických komunistů, kteří často navštěvovali Prahu. Ještě v květnu 1962 měla navštívit Československo za podmínek mimořádného utajení delegace sedmi členů ANC - v tuto chvíli zatím nelze s určitostí říci, zda mezi nimi nebyl i Mandela.

Mandelův život v obrazech

ZA MŘÍŽEMI. Vůdce Afrického národního kongresu byl odsouzen k doživotnímu...
NÁVRAT DO CELY. Nelson Mandela při návštěvě vězeňské cely v neblaze proslulé...
OSVOBOĎTE MANDELU. Jihoafrický rasistický režim ho zavřel, jeho myšlenky však...
PŘELOMOVÝ MOMENT. Nelson Mandela s tehdejší manželkou Winnie zdraví své...

V červnu 1988 byl ještě stále ve věznici Pollsmoor, kam byl šest let předtím převezen z Robben Islandu. O tom, že od československého vedení právě obdržel Řád přátelství, velmi pravděpodobně nevěděl.

Změnil se vztah Československa k ANC v době normalizace? Respektive na konci 80. let minulého století?
V 70. a 80. letech minulého století byly - alespoň podle dnes známých údajů - československé možnosti jak pomáhat opozici přímo v Jihoafrické republice velmi omezené. Poměrně intenzivní zato byly kontakty se zástupci exilových organizací ANC v afrických "frontových státech": v Angole, Zambii, Tanzánii a od roku 1980 v Zimbabwe. Spíš než o vojenský materiál šlo v té době o dodávky, které by bylo možné označit za civilní pomoc. Například na konci 70. let bylo odesláno do Tanzánie dva tisíce pytlů cementu na stavbu školského komplexu ANC.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.