Naše hranice se Sýrií budou neprostupné. Slib Turecka po vzestupu Islámského státu a několika střetech se syrskými vzbouřenci vzbuzoval naděje, že cesta zbraní, džihádistů, ale i obyčejných lidí do země Bašára Asada bude přinejmenším obtížná. Čtyři roky po začátku syrské občanské války se však ukazuje, že hranice Turecka a Sýrie je příliš snadno prostupná.
Islámský státMOSUL: Islamisté zničili sochy z dob Asyrské říše LIBYE: Nová intervence by byla projevem zoufalství, míní arabista SKOT: Po boku Kurdů bojoval proti islamistům NOVÉ UNIFORMY: Islamisté mění image UPRCHLÍCI: Mrznou v domech bez oken, pomáhají i Češi JORDÁNEC: Islamisty podporují jen lidé s vymytým mozkem AFGHÁNISTÁN: Nahradí IS Taliban? MOSUL: Uprchlík popsal měsíce pod IS KOALICE: Kdo všechno bojuje proti islamistům KURDSKÉ BOJOVNICE: Islamisté se bojí zemřít naší rukou |
Do Sýrie se snaží dostat různorodá sorta lidí. Někteří chtějí bojovat za Islámský stát, jiní se vracejí za příbuznými. Ať už mají jakýkoli důvod, jejich cesta začíná na prašných cestách jen pár kilometrů od hranic. Pašeráci tam pro ně dorazí v malých minibusech pochybné kvality. Není výjimkou, že po krátké cestě vypoví službu a posádka musí čekat na nový vůz, píše server The Guardian.
„Přechod hranic není nic složitého, a to po celé jejich délce,“ svěřil se jeden z řidičů, který pravidelně převáží zájemce z okolí tureckého města Gaziantep k syrským hranicím. Klíčem k úspěchu je podle něj používat menší cesty, které nejsou pod dohledem armády. Když minibus dorazí k hranicím, cestující musí vystoupit. Na zastávce už čekají další pašeráci, kteří je převedou přes hranice.
Představa statných a boji zocelených mužů, kteří si pašeráctvím přivydělávají na živobytí, je však mylná. U hranic mnohdy čekají malí chlapci v otrhaných a zablácených kalhotách, kteří by na Západě ještě seděli v lavicích základní školy. „Jenom deset tureckých lir (asi sto korun, pozn. red.),“ nabízí slušnou cenu za převedení přes hranice chlapec, který si nechává říkat Ahmed.
Válečná zvěrstva
Ahmed spolu se svým kamarádem Alim pracuje u hranic se Sýrií mnoho měsíců. Do oblastí kontrolovaných Islámským státem už dostali desítky lidí, pašují ale i zbraně a munici. A na vlastní oči viděli mnoho zvěrstev spáchaných islamisty včetně poprav.
„Zrovna včera islamisté sťali tři členy Svobodné syrské armády,“ říká s dětským úsměvem Ahmed. Padá při tom na kolena a přehrává scénu popravy. „Sťali jejich hlavy, asi nějak takhle,“ naznačuje pohyb mačety. Jiní pašeráci viděli cestou zpět do Turecka ukřižované muže. „Nemáte ani tušení, co v Sýrii každý den vidíme. Je to jako v hororu,“ dodává Ahmed.
Ali reportérce Constanze Letschové také vypráví, jak přes hranice mnohokrát převáděl cizince, kteří se rozhodli bojovat v řadách Islámského státu. „Pamatuji muže z Francie, kteří sem přivedli celé své rodiny. Jednou jsem nesl pytle plné dolarů. Muž, kterému jsem pomáhal, je chtěl dát islamistům,“ popisuje Ali.
Nejvíce evropských džihádistů proudí do Sýrie z Velké Británie a Francie. Právě ze země galského kohouta pochází i 12letý chlapec, který před pár dny na videu Islámského státu zastřelil údajného izraelského špiona (více o chlapci a dalších zahraničních stoupencích islamistů se dočtete zde).
Apel UNICEFJednotlivé země by prý měly vyjednávat s radikály z organizace Islámský stát a přimět ji zpřístupnit území pro UNICEF. V Ženevě to v pátek řekla zástupkyně UNICEF pro Sýrii Hanaa Singerová. Na tento týden připadlo 4. výročí syrské války, která stála životy více než 200 tisíc lidí. OSN považuje cenu, kterou civilisté za konflikt platí, za nepřijatelnou. Vyzvala politiky, aby odložili stranou své rozpory a umožnili situaci vyřešit. Podle odhadů je mezi oběťmi války až deset tisíc dětí. Na útěku z domovů jsou čtyři miliony lidí a více než 12 milionů z 22 milionů Syřanů potřebuje humanitární pomoc. UNICEF odhaduje, že skoro šest milionů syrských dětí žije v bídě nebo prožívá válečné trauma. Mezi syrskými uprchlíky jsou dva miliony dětí. Zdroj: ČTK |
Většina mladých pašeráků islamisty nemá ráda. „Ne, opravdu je nemusím, co s tím ale nadělám? Je to práce a já potřebuju peníze,“ vysvětluje Ahmed. Jeho rodina žije v Sýrii a on je jediný, kdo pracuje v Turecku. „Islámský stát už mě dvakrát chytil, jak dělám něco, co bych neměl. Chtěli mě popravit. Strýc mi ale vždy pomohl a teď už mám od nich oficiální doklady,“ říká pyšně Ahmed.
Do Sýrie chtějí i Kurdové
Do Sýrie se nehrnou pouze stoupenci džihádu, pašeráci přes hranice převádí také Kurdy. Většina z nich chce jen navštívit své rodiny v příhraničních městech. Pro pašeráky však představují velké riziko. Pokud by je islamisté dopadli, skončí na popravišti spolu s Kurdy. Ali s nimi jako jeden z mála pašeráků soucítí. „Moje máma je Kurdka,“ vysvětluje.
Pracovní den pro pašeráky končí dlouho po setmění, kdy se poloprázdné autobusy neprostupnou tmou vracejí do tureckých příhraničních měst. V jednom z minibusů je i na první pohled unavená rodina, která míří domů do Gaziantepu. Na všech sedadlech leží igelitové pytle. „Když se prodírají pod ploty na hranicích, vždycky se strašně zamažou od bláta,“ vysvětluje řidič.
Když minibus s rachotem dorazí na okraj Gaziantepu, unavení cestující se pomalu vysoukají ven. V rukách třímají igelitové tašky a malé kufry. Vystoupí i řidič a pozdraví se se svým kolegou, který ho střídá za volantem. Ten opět nastartuje a zajede k nástupní zastávce. „K hranicím?“, zeptá se čekajících lidí. „K hranicím“ dočká se po pár sekundách odpovědi od rozespalých cestujících.
