Jednadvacetiletá Mojgan Šamsalipúrová v Íránu podle svých slov zažívala neskutečná muka. Kromě sexuálního obtěžování a znásilnění ji údajně také unesli a nutili do sňatku se starším mužem, kterému bylo kolem šedesáti let. „Pokud si ho nevezmeš, už nikdy neuvidíš svou rodinu,“ tvrdili ji neznámí útočníci. Zachránil ji až její bratr, kterému se Mojgan podařilo ze spárů únosců dostat. V roce 2012 se oba rozhodli uprchnout do Austrálie.
Uprchlická krizeCHAOS: Evropa nezvládá plnit vlastní pravidla ŽENY: Na kamiony v Calais naskakují i těhotné BĚLÁ: Proč se bouří uprchlíci v českém táboře? PSYCHOLOG: Za strach z uprchlíků může i komunismus DŽUNGLE: Tábor se postupně mění v městečko VERBEŽ A SVOLOČ: Jak Češi diskutují o migrantech NIGER: Z pašeráků lidí jsou boháči PERSKÝ ZÁLIV: Šejkové uprchlíky nechtějí, peníze posílají PRŮZKUM: Tři Češi proti na jednoho pro KOMENTÁŘ: Proč se bojíme uprchlíků? DOHODA: Evropa si rozdělí 40 tisíc uprchlíků REPORTÁŽ: Calais je pro někoho peklo, pro jiné ráj |
Skončili v detenčním centru v Brisbane. Mojgan se rozhodla studovat na zdejší střední škole, kam ji spolu s dalšími uprchlíky každý den transportovala ochranka. Během studií potkala 21letého Milada Džafarího, původem Íránce, který měl australské občanství. Po pár měsících se vzali a Mojgan se přestěhovala ke svému novému manželovi a jeho rodině.
Mojgan očekávala, že udělení povolení k permanentnímu pobytu bude po sňatku otázkou několika měsíců. Od úřadů však přišla zdrcující zpráva. Žádost byla zamítnuta. Podobně dopadl i její bratr. Oba byli přemístěni do detenčního centra v Darwinu na severu Austrálie. Původně jim slíbili, že se budou moct pravidelně vídat. „Imigrační oddělení slíbilo, že když už bude oddělená od svého manžela, bude alespoň se svým bratrem. Nemohli se však vídat na více než hodinu a zrovna včera jejich setkání úplně zrušili. Prý si musí podat žádost a to zabere čas,“ řekl serveru The Guardian Džafarí.
Návrat do Íránu je nebezpečný
Bratr je podle něj umístěn v části detenčního centra pro uprchlíky bez rodiny, Mojgan je přitom v rodinné části. „Nechce ani jíst a pít, je touhle situací opravdu rozhořčená,“ popisuje Džafarí, který se chce do Darwinu přestěhovat, aby byl co nejblíže své manželce.
Za občanství pro Mojgan bojují i její učitelé z Brisbane. Ostatní studenti nyní žijí ve strachu. Když mohli odvézt Mojgan, mohou odvézt kohokoli, říkají si mezi sebou. Mladá Íránka se začala po zamítnutí žádosti o azyl připravovat na návrat do Íránu, kde chtěla dokončit i svá studia. Do závěrečných zkoušek jí v Brisbane zbývaly jen tři měsíce. Nyní už se však do vlasti vrátit nechce. Rodiče ji totiž varovali, že návrat do Íránu pro ni není bezpečný.
One hundred people rally against detention of Iranian student and Border Force Act in Brisbane http://t.co/pxUGLfOFbF pic.twitter.com/109QaBdoNZ
— ABC News Queensland (@abcnews_qld) 8. Srpen 2015Zástupci školy v Brisbane a rodičovské asociace místních žáků opakovaně apelují na ministra pro imigraci Petera Duttona, aby v případu Mojgan osobně zasáhl. Vždy ale dostanou jen povšechnou odpověď, že s případem bude naloženo v souladu s právními předpisy. Studenti tak na podporu Mojgan před pár dny alespoň uspořádali velký multikulturní koncert.
Tvrdá přistěhovalecká politika
Austrálie je proslulá svou tvrdou přistěhovaleckou politikou. Strážci hranic i na otevřeném moři aktivně vyhledávají lodě s lidmi, které podezírají ze snahy o nezákonné přistěhování do země. Podle serveru CNN australská pobřežní stráž poslala zpět na moře od prosince 2013 na 20 uprchlických lodí.
Australská vláda přitom tvrdí, že její imigrační politika je zaměřena na záchranu životů uprchlíků. S tím však nesouhlasí skupiny bojující za lidská práva.
Další krok v přistěhovalecké politice Austrálie podnikla loni. S kambodžskou vládou se tehdy dohodla, že přijme některé asijské a blízkovýchodní žadatele o azyl, které Canberra odmítne. Austrálie za to chudé jihoasijské zemi v následujících čtyřech letech zaplatí v přepočtu 760 milionů korun a pokryje i náklady na přesídlení (více zde).
