Někteří Venezuelci si zvykli nasedat ráno do autobusů bez novin. Aktuality se totiž dozví přímo od hlasatelů, kteří cestují společně s nimi. Novináři Maria Gabriela Fernandezová a Dereck Blanco stojí v uličce s hlavou v kartonovém černém rámečku, nad hlavami mají výrazný nápis „El Bus TV“.
„Dobré ráno vám všem. Nejprve zprávy,“ začíná dvojice. Hlasatelé odříkávají novinky, zatímco se jednou rukou drží madla, aby se nesesunuli na zem, když autobus prudce zastaví. Je to však jeden z mála způsobů, jak uniknout cenzuře. „Nápad vzešel z potřeby vymanit se ze zpravodajského cirkusu v téhle zemi,“ uvedla editorka Claudia Lizardoová agentuře AFP.
Její tým chtěl podle ní jen předat lidem pravdivé zprávy, a jako prostředek tak zvolili kanál, který zasáhne co největší počet lidí bez vládního omezení.
Krize ve třech minutách
Relace musí být velice krátká, a tak Fernandezová a Blanco shrnou všechny důležité informace do tří minut. Během této doby stihnou probrat zdravotnictví, bezpečnost, sport, zábavu a především politiku a ekonomiku.
Venezuela je v hluboké krizi, v níž se lidem nedostává ani základních potravin. Často vypadává proud a lidé nemají ani nejnutnější léky nebo lékařskou péči. Potraviny se vozí přes hranice s Kolumbií a lidé hledají použitelné jídlo i v popelnicích.
Kromě ekonomické krize čelí Venezuela i krizi politické. Nejvyšší soud věrný prezidentu Nicolási Madurovi si v březnu uzmul pravomoci parlamentu vedeného opozicí (více zde). Odpůrci socialistické vlády vyšli do ulic a ve střetech s bezpečnostními složkami jich od té doby zahynulo už 66.
Informace se na veřejnost dostávají problematicky, a novináři tak čelí výzvě, jak zprávy k lidem dostat. V autobuse se například snaží přiblížit dramatickou atmosféru protestů, o kterých státní televize nic nevysílá.
„Každá plechovka se slzným plynem stojí 40 dolarů. Podle směnného kurzu černého trhu to odpovídá 200 tisícům bolívarů nebo celému měsíčnímu platu,“ vysvětluje Blanco pasažérům. Zároveň dodává, že aby si člověk nyní mohl dovolit kilo kuřecích křidýlek, musí pracovat celý den.
Dovnitř a ven. Tým vystřídá několik linek
Během dne Blanco pracuje jako hlasatel ve státní televizi. Začalo ho však frustrovat, že nemůže pokrývat některá důležitá témata, což si nyní vynahrazuje v autobusových zprávách.
Venezuelská krizeVLÁDA: Soud si uzmul kompetence parlamentu PROTESTY: Maduro mobilizuje milicionáře LÉKY: Medikamenty se směňují na sociálních sítích KORUPCE: Na hladu vydělává armáda INFLACE: Na trh s pytlem peněz VOJÁCI: Armáda obsadila přístavy HLAD: Jídlo hledají v popelnicích a pašují přes hranice NEMOCNICE: Jako v 19. století, chybí léky i voda |
Novináři nasedají do několika autobusů v okolí Caracasu s povolením řidičů, kteří je někdy nechají jet i bez zaplacení jízdného. Prvotní idea se začala rychle šířit. Podle producentky neobvyklého pořadu Laury Castillové je nyní jeden tým i v průmyslovém centru Valencia a další ve městě Puerto La Cruz na severovýchodě země.
Pasažéři autobusové zprávy vítají. „Je to úžasný nápad. Líbí se mi, když se věci řeknou jasně, bez agrese. Je důležité, že nám řeknou, co se děje, aby nám otevřeli oči,“ nechala se slyšet 68letá Glenda Guerrerová.
Skupina šesti novinářů a umělců začala svou autobusovou show 28. května - v den desátého výročí, kdy Madurův předchůdce Hugo Chávez zavřel nezávislou televizi Radio Caracas, která ho ve vysílání kritizovala.
Tvrdá cenzura
Bývalý řidič autobusu Maduro chová k nezávislým médiím stejnou zášť jako jeho předchůdce. Některé noviny přestaly vycházet, protože jim vláda zastavila dodávky papíru. Televizní a rádiové vysílání zase podle novinářů vláda citelně cenzuruje.
„Váda zvítězila v boji za kontrolu médií. Můžete dávat zprávy na sociální sítě, ale ne každý k nim má přístup a hodně věcí, které se tam objeví, jsou jen drby,“ postěžovala si Castillová.
Nevládní organizace Reportéři bez hranic řadí Venezuelu v žebříčku zemí podle svobody tisku na 137. místo ze 180. V uplynulých měsících napočítala přes 200 útoků na novináře.
Venezuelou zmítají krvavé protesty:
