Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

V Jižním Súdánu řeším prasklá střeva i porody, říká válečný chirurg Šebek

  19:18aktualizováno  19:18
Jižní Súdán se potýká s nekončící občanskou válkou i hladomorem. V nemocnici Lékařů bez hranic zdejším lidem pomáhá i český chirurg Tomáš Šebek. V emailovém rozhovoru pro iDNES.cz popsal práci v extrémních podmínkách, spolupráci s místními, improvizaci v terénu i důvody nekončící uprchlické krize.

Tomáš Šebek při jednom ze zákroků. | foto: Tomáš Šebek/Lékaři bez hranic

Co vás po příjezdu do Jižního Súdánu nejvíce překvapilo?
Především mě překvapila velikost projektu. Představte si, že uprostřed pouště a obecně ničeho kolem stojí obrovská nemocnice s téměř 200 lůžky a několika odděleními. Je to jediné nemocniční zařízení takové velikosti a takového typu v celé oblasti. Pacienti k nám cestují i několik dní z velmi vzdálených míst. Poskytovaná péče je jedinečná v komplexnosti zdravotních služeb a lékařských zákroků, které našim pacientům nabízíme.

Nemocnice Agok ve speciální administrativní oblasti Abyei (více o oblasti viz box) má mezi místní komunitou výborné jméno. A přestože působíme v oblasti, kde je tradiční léčitelství hluboce zakořeněné, pacienti velmi často zvolí právě nás. Měsíčně léčíme na lůžkách v průměru 1 000 pacientů a poskytujeme téměř 4 000 ambulantních konzultací.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Narodil se 25. března 1977 v Praze. Studium všeobecného lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy zakončil v roce 2002, kdy nastoupil jako všeobecný chirurg do Nemocnice Hořovice, kde v letech 2009 až 2011 vykonával současně i funkci tiskového mluvčího.

V roce 2010 se připojil k organizaci Lékaři bez hranic a odjel na svou první misi na Haiti. Jako vedoucí lékař národní spinální jednotky na zemské traumatologii Mater Misericordiae University Hospital působil v irském Dublinu v letech 2011 a 2012, kdy také odjel na druhou misi zpět na Haiti. V roce 2013 nastoupil do Nemocnice na Františku v Praze, kde pracuje jako ordinář chirurgické jednotky intenzivní péče.

Odtud odjel jako hlavní traumatolog na svou třetí misi s Lékaři bez hranic do severního Afghánistánu. Téhož roku vydal i svoji první knihu „Mise Haiti - 6 měsíců s Lékaři bez hranic”, z jejíhož prodeje podporuje haitského studenta medicíny na Karlově Univerzitě. V roce 2015 absolvoval druhou misi v Afghánistánu.

V čem jste se musel přizpůsobovat specifickým africkým podmínkám?
Nejtěžší pro mě byla teplotní aklimatizace. První dny jsem nepil, až jsem sám dospěl k dehydrataci takového rozsahu, že jsem začal močit krev. Od toho momentu jsem začal pít kolem deseti litrů vody denně. Po měsíci jsem na čtyřech až šesti litrech za den. Teploty se přes den šplhají přes 40 stupňů ve stínu a v noci se kvůli vedru nedá spát. Ničí mě také moskyti.

Z pohledu lékaře jsem si musel zvyknout na minimální vybavení, tolik typické pro nejchudší africké oblasti. Přestože máme takto velkou nemocnici, nemám například k dispozici rentgen. Zlomeniny u chirurgických pacientů musím diagnostikovat bez pohledu na snímek. Jiné je také spektrum nemocí, se kterými v Africe zápolíte. Většinou se jedná o infekční nemoci či jejich komplikace.

Vzpomenete si na vašeho prvního zdejšího pacienta?
Byla to šestnáctiletá holka, kterou jsme přijali do nemocnice s těžkým zánětem slepého střeva. V místní komunitě platí, že o pacientovi rozhoduje především takzvaný „caretaker“ neboli pečovatel. Velmi často člen nejužší rodiny. Tím spíše, když jde o nezletilé dítě. Maminka této dívky bydlela velmi daleko a trvalo tři dny, než dorazila do nemocnice.

Mezitím dívce slepé střevo prasklo a způsobilo celkový zánět v dutině břišní. I přesto jsme nemohli operovat dříve, než jsme dostali souhlas. Nebyli bychom bez souhlasu komunitou dobře vnímáni. Musíme se vždy přizpůsobit kontextu, ve kterém pracujeme a pokaždé je to individuální. Zrovna před pár dny jsem tuhle konkrétní pacientku viděl už v ambulanci. Je trochu pohublá, ale v pořádku.

Jaké případy zde řešíte nejčastěji?
Mým typickým pacientem je dítě anebo dospělý s abscesem (dutina vyplněná hnisem, pozn. red.) Dále léčím pacienty se zlomeninami po autonehodách, často také zejména mladé muže zasažené kulkou. Stále se pohybujeme ve velmi nestabilním prostředí a střelba je na denním pořádku. Dále jsou to pacienti s popáleninami, se zánětem slepého střeva, nitrobřišními abscesy a dalšími chirurgickými onemocněními zejména v dutině břišní.

V nemocnici zastávám také roli porodníka v případě, že porodní báby nemohou porodit pacientky přirozenou cestou. Pak jsem to já, kdo dělá císařský řez. Na aktuální misi jsem měl dokonce možnost čtrnáct dní ve zcela odlehlé oblasti v Mayomu zastupovat všeobecného lékaře, který se zaměřuje na interní a dětské pacienty, léčí infekční choroby, malárii, tuberkulózu anebo HIV.

Byl jsem jediný lékař ve městě se 60 000 lidmi. Pro mě osobně je to o to těžší, že jsem vzděláním chirurg a nemám potřebnou specializaci. Většinou ale strach z neznámých specializací mizí s prvním pacientem, pro kterého jste jediný doktor v dalekém okolí, který může pomoci.

Jsou nějaké případy specifické tak, že jste je nikdy předtím neřešil?
Bylo to zejména v době, kdy jsem byl v Mayomu. Nikdy předtím jsem neviděl malárii anebo otevřenou tuberkulózu. Viděl jsem tam vřed Buruli a těžkou dehydrataci několikadenního novorozence. Stál jsem před matkou, která nedokázala porodit velké dítě, které nakonec zemřelo a jehož ruka na mě bezvládně vypadla z vagíny.

Na chirurgickém oddělení jsem zase musel řešit například Hirschsprungovu chorobu u tříletého kluka, která spočívala v odstranění části postiženého tlustého střeva. Připomínám, že jsem vzděláním všeobecný břišní chirurg a v Česku mám v péči obvykle dospělé pacienty.

Tomáš Šebek aktuálně působí v nemocnici Lékařů bez hranic ve speciální...
Tomáš Šebek aktuálně působí v nemocnici Lékařů bez hranic ve speciální...

Jaké podmínky máte po stránce vybavení?
Především jsem součástí týmu místních lidí. Nejsem sám. Oni nejlépe znají místní poměry a tak jsou mi v mnohém průvodci. Dále mám jako chirurg k dispozici velmi dobře vybavený operační sál v kamenné části nemocnice. Součástí je i sterilizace. Na každý typ operace máme k dispozici specifický chirurgický set. Chirurgický trakt je vybaven „dospávacím“ pokojem, kde pacienty monitorujeme po operaci.

Momentálně jsou k dispozici tři anesteziologové, zatímco chirurg jsem sám, jelikož druhá chirurgyně je na dovolené. Trochu přesilovka. Chybí nám zmíněný rentgen a lepší vybavení pro vedení anestezie. I přesto však děláme dobrou chirurgii s dobrými, se západní medicínou srovnatelnými, výsledky.

Jací jsou místní pacienti? Dají na rady lékařů?
Vše je o komunikaci. Ať jste doma v Čechách, v Afghánistánu, na Haiti či tady. V Africe je stále v odlehlých oblastech dobře zavedený institut tradičního léčitelství. Pro zajímavost jedna z jejich oblíbených metod spočívá v polévání postiženého místa pomocí vařící vody. Zlomeniny údajně hojí tak, že zlomené konce kostí zlomí ještě více. Čelíme tedy alternativám, ale nepomlouváme je. A pokud se pacient i přes naše doporučení rozhodne pro léčitele, nebráníme mu. Není však ojedinělé, když se pacient od léčitele opět vrátí a požaduje metody západní medicíny.

Oblast Abyei

Lékaři bez hranic působí v oblasti Abyei, která je dlouhodobě předmětem sporů mezi Súdánem a Jižním Súdánem. Po ukončení druhé súdánské občanské války (1983-2005) se obě strany dohodly na zvláštním správním statusu této oblasti a vytvoření demilitarizované zóny. V roce 2001 Súdán v rámci sérii vojenských operací v Jižním Kordofánu porušil tuto zónu, což vyvolalo ostré reakce tehdy ještě oficiálně neuznaného Jižního Súdánu a intervenovaly zde etiopské jednotky pod hlavičkou OSN. V současnosti je Abeyi považováno za součást obou států, přičemž je pod severosúdánskou úřední správou. Obyvatelstvo má dvojí občanství.

Zdroj: Wikipedia

Poloha oblasti Abyei

Poloha oblasti Abyei

Jaký nejtěžší případ jste zatím řešil a jak jste se s ním popral?
Asi dosud nejtěžší byla právě ta operace tříletého chlapečka s postiženým tlustým střevem a dočasným vývodem. Chtěl jsem postupnými zákroky odstranit postižené střevo a ve výsledku uzavřít dočasný vývod. To je totiž zejména v místních podmínkách obrovský handicap. Představte si, že nejste školený dětský chirurg, pracujete s nástroji řádově dvakrát menšími než obvykle, a vaše otevřená ruka je veliká stejně jako celé břicho vašeho pacienta. S tímto klukem se ještě pereme, jeho léčbu jsem dosud neuzavřel.

Máte během mise čas navázat vztahy s místními?
To je samozřejmé. Obecně máme všichni možnost neustálého a díky nemocnici a nemocem někdy velmi intimního vztahu s našimi pacienty. A také našimi kolegy. Řekl bych, že tohle je, na rozdíl od přírody a dalšího poznávání, to jediné, čeho se nám oproti běžným cestovatelům dostává v míře větší než hojné. Bavíme se o rodinách, o problémech odloučení od nich, o každodenních starostech a radostech.

Jak ovlivňuje vaši práci stále převažující dominantní postavení mužů v africké společnosti?
Lékaři bez hranic se vyznačují tím, že mají dokonalé mimikry. To v praxi znamená, že se maximálně přizpůsobíme konkrétnímu místu působení. Na druhou stranu důsledně dodržujeme naše základní postuláty - neutralitu, nestrannost a nezávislost. To znamená, že si sice v Afghánistánu oblékám tričko s dlouhými rukávy, ale ženy mají v nemocnici stejné postavení jako muži. A velmi často bývají na manažerských pozicích. To samé tady v Africe. Čili ano, respektujeme vás, ale tady je jasná čára a podívejte, jak nám to mezi mužem a ženou funguje, když mají rovnocenný pracovní vztah.

Řešíte i případy znásilnění? Může je řešit lékař, nebo je přenecháváte kolegyním?
Ano. Setkal jsem se s ním na Haiti, v Afghánistánu i tady v Africe. Jako chirurg ale řeším spíše jeho následky související s násilím. Anebo porod císařským řezem. Gynekologové a porodní báby jsou s takovými pacienty v kontaktu každý den. Ve většině projektů máme také spolupracovníky, kteří jsou přímo součástí komunity. A mimo základních hygienických návyků také přibližují problematiku znásilnění, jak mu předcházet a co dělat, když už se to stane. Většina žen o tom nechce mluvit, je to sociální stigma.

Tomáš Šebek aktuálně působí v nemocnici Lékařů bez hranic ve speciální...

Z Jižního Súdánu do Evropy míří desetitisíce uprchlíků. V ČR jsou odmítáni s tím, že nemají před čím utíkat. Vy máte zkušenosti z místa. Před čím podle vás utíkají?
Debaty v rámci České republiky mi připadají směšné. Předně k nám vůbec nikdo nechce. A pokud těch pár jednotek běženců odmítáme z důvodu nepochopení jejich situace a neochoty vystoupit z vlastní komfortní zóny, měli bychom se nad sebou zamyslet. Nebyli jsme to my sami, kdo v nedávné době opouštěli republiku kvůli politické perzekuci a okolní i vzdálené země nás ochotně přijímaly? Tihle lidé opouštějí svoji zemi navíc z důvodu války nebo hladu.

Fotogalerie

Nepřemýšlíte někdy nad tím, že vaše pomoc na místě je příliš malá na to, aby měla širší dopad na situaci v regionu?
Právě naopak. Zdravotnická zařízení přímo budovaná, nebo alespoň podporovaná Lékaři bez hranic, mají vždy minimálně regionální smysl. Někdy bych řekl nadregionální. V jediné nemocnici v afghánském Kundúzu jsme se starali o spád téměř půl milionu lidí. V Leogane na Haiti to bylo ještě daleko více. I Agok ve speciální administrativní oblasti Abyei má obrovský spád a regionální působnost. A totéž platí pro ostatní námi provozované projekty. Kdybych vzpomněl nedávnou událost, byli to právě Lékaři bez hranic, kteří se největší mírou podíleli na zvládnutí epidemie eboly v západní Africe (více zde).

Nejen v ČR se stále častěji hovoří o efektivnosti rozvojové a humanitární pomoci. Jak by podle vás měla vypadat a jaké nejčastější chyby se při jejím poskytování dělají?
Především to musí být pomoc profesionální. Nadšení je důležité a energie z něho pramenící pohání celou řadu projektů. Ale potřebujete mít dostatečné zkušenosti, finanční prostředky a logistické zázemí. Tyto tři věci považuji za zásadní. A pak také důležitý souhlas komunity, ve které se rozhodnete pomoc provozovat. Jedním z parametrů dobře vedené humanitární pomoci je takzvané „social ratio“.

To je poměr vybraných prostředků ku prostředkům, které se skutečně dostanou až na konec řetězce k potřebnému člověku. Lékaři bez hranic tradičně dosahují jednoho z nejvyšších „social ratio“, přes 80 procent. Promítá se to na tom, že jako spolupracovník této organizace nemám zrovna komfort ubytování, zato mám dobře vybavený projekt a nemusím se stydět za poskytovanou péči.

Tomáš Šebek aktuálně působí v nemocnici Lékařů bez hranic ve speciální...
Tomáš Šebek aktuálně působí v nemocnici Lékařů bez hranic ve speciální...

Po dvou předchozích misích jste se stal v ČR celkem známým člověkem. Nenapadlo vás, že byste kvůli „slávě“ byl Lékařům bez hranic prospěšnější jako propagátor jejich práce místo přímé účasti na misích?
To já ale dělám! Když nejsem na misi, snažím se doma v České republice pomáhat s propagováním naší práce. Vydal jsem dvě knížky, Mise Haiti - Šest měsíců s Lékaři bez hranic a Mise Afghánistán - Český chirurg v zemi draků. Jsem členem správní rady rakouské pobočky Lékařů bez hranic a permanentním členem Ženevské asociace, která významně ovlivňuje všechny naše projekty.

Zapojuji se do nejrůznějších akcí od veřejných vystoupení až po odborné přednášky pro mediky a mé lékařské kolegy. V minulém roce byla v Praze například k vidění výstava Polní nemocnice (letos od 27. 4. do 3. 5. ji bude možné navštívit v Brně, pozn. red.).

Nejmladší africký stát postihl hladomor, v ohrožení života je sto tisíc lidí

Plánujete zážitky z Afriky sepsat v další knize?
Budu velmi rád, když se budou i současné zápisky líbit. Závisí to na zpětné vazbě od prvních čtenářů, kterým je zatím neveřejně posílám emailem. Zdá se, že to celkem jde.

Nepřemýšlel jste v této souvislosti o natočení dokumentu?
Víte, já jsem především doktor. Rodiče mi vtloukali do hlavy, abych se držel svého řemesla. Tím jsem asi nejvíce prospěšný. Literát a filmař ze mě jistě nebude. Samozřejmě by mě to lákalo, mám k těmto věcem velmi blízko. Otázkou je, jak dostat techniku do oblastí, kam si můžete sbalit 15 kilo osobních potřeb.

Pokud se po návratu z Afriky budete rozhodovat o další misi, kam byste se chtěl podívat?
Jako obvykle to bude záležet na tom, kde bude potřeba chirurga se zkušenostmi s válečnou medicínou. A momentálně vlastně i trochu s tropickými nemocemi a prací všeobecného lékaře v terénu rozvojových zemí. Vlastně jsem na svoji šestou misi připravený odjet kamkoliv. Kdybych si mohl vybrat, přeci jenom raději do specializovaného projektu zaměřeného zejména na chirurgii v oblasti válečného konfliktu.



Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

U požáru motorestu na dálnici D10 zasahovali hasiči i v noci

Motorest Čtyři kameny u dálnice D10 nedaleko Hlavence u Prahy na snímku z 19....

Středočeští hasiči v noci na neděli pokračovali v hašení požáru motorestu Čtyři kameny na mladoboleslavské dálnici...



ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN půjdou společně. Vést Sněmovnu Fiala nechce

ODS. TOP 09, KDU-ČSL a hnutí STAN se dohodly na společném postupu při formování...

Čtyři strany ve Sněmovně - ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN - se domluvily na společném postupu při formování Sněmovny a...

Muž přesvědčil policistu k demonstrativnímu oběšení, pak ho nechal zemřít

Sebevražda (ilustrační foto)

Policista z olomoucké krajské policie, který zemřel na začátku roku 2015, nespáchal dobrovolnou sebevraždu, ale byl...

Vzdejme se slova Vánoce, vyzval kněz křesťany. Už podle něj nemá smysl

SANTABĚH. Několik stovek běžců v kostýmech Santa Clause bylo možné pozorovat v...

Severoirský katolický kněz Desmond O’Donnell míní, že by nejen katolíci, ale vůbec všichni křesťané měli opustit výrazy...

Další z rubriky

V severokorejské armádě ženy přestávají menstruovat, říká dezertérka

I Severní Korea dohlédne na Facebook, Twitter či Amazon. Dovolí to však jen...

Služba ve čtvrté největší armádě na světě byla pro Lee So Jeon tak náročná, že brzy přestala menstruovat. Podle bývalé...

AfD navrhuje vracet Syřany do vlasti, v parlamentu to vyvolalo pozdvižení

Do Afghánistánu se vrátila skupina 34 běženců, kteří byli deportováni z...

Třetí nejsilnější strana v německém parlamentu Alternativa pro Německo (AfD) ve středu vyvolala ve Spolkovém sněmu vlnu...

Orgie v letadle a sexuální obtěžování. V síti MeToo uvázl i Bill Clinton

Bill Clinton

Jestliže byl z osahávání obviněn devadesátiletý stařec na kolečkovém křesle George Bush, muselo dojít i na Billa...



Najdete na iDNES.cz