Boj proti tomuto smrtícímu viru se v současnosti v laboratořích po celém světě ubírá v zásadě třemi cestami. Vědci jednak usilují o vývoj vakcíny, která by podáním zdravým jedincům vytvořila v jejich imunitním systému protilátky a v případě konfrontace s virem by mu dokázali odolávat, paralelně s výzkumem na poli prevence jiní badatelé pro změnu hledají cestu, jak prostřednictvím různých preparátů uzdravit již nakažené lidi.
Posledním a dosud nejméně probádaným směrem je pak vývoj protilátek vůči viru jejich extrakcí z krve přeživších pacientů a podání nakaženým, kteří se díky tomu s nákazou snáze vypořádají. Každá z těchto cest však představuje i pro ty nejzkušenější vědce velkou neznámou a nese s sebou řadu rizik.
1 Vakcíny
Experti usilují o vývoj vakcíny proti ebole již dlouhé roky, zatím bezvýsledně. Ačkoliv už nejméně dekádu světovým tiskem čas od času prolétne zpráva o úspěších v testování na různých druzích zvířat, látku poskytující imunitu vůči viru u lidí se zatím nedaří vyvinout. Nynější epidemie v západní Africe nicméně úsilí o vývoj vakcíny proti této smrtelné chorobě mnohonásobně zintenzivnila a přitáhla k práci badatelů pozornost prakticky celého světa. Proces testování slibných látek, který by za běžných okolností zabral roky, se pod tlakem zkrátil řádově na měsíce.
Nezávisle na sobě nyní pracuje na vývoji očkovací látky hned několik týmů vědců z různých zemí. Někteří tak činí pro vládní zdravotnické agentury, jiní pro soukromé farmaceutické společnosti. Nadějně vypadají kromě Američanů a Kanaďanů také snahy Rusů či Japonců.
Epidemie ebolyGUINEA: S líbáním nebožtíků jsme skoncovali VIRUS: Co v těle způsobí ebola DOTAZNÍKY: Cestující v Ruzyni tápou LÉKAŘKA: Chvěly se mi ruce, přiznává PROTEST: Ghanu pobouřil zátah na studenta MÁM EBOLU: Vtipálek vyděsil celé letadlo POČTY: Kolik lidí může ebola zabít? EPIDEMIOLOG: V Evropě by ebola tolik nezabíjela |
Momentálně jsou však dvě potenciální vakcíny, které si stojí lépe než ostatní a z fáze testování na zvířatech se již dostaly do etapy prvních klinických testů na lidech. První je látka vyvinutá společností GlaxoSmithKline (GSK) ve spolupráci s americkým Národním institutem pro zdraví. Druhou velmi slibnou látku pak vyvinuly společně farmaceutičtí giganti NewLink a Merck ve spolupráci s kanadskou Agenturou pro veřejné zdraví.
Na malém vzorku lidí experti nyní v obou případech zjišťují, jestli jsou látky bezpečné a vyvolávají žádoucí odezvu imunitního systému. Potenciální vakcíny zkoušejí na dobrovolnících ve Spojených státech, Velké Británii a Švýcarsku, ale i přímo v Africe - v Mali, Gabonu či Keni.
Úspěšní jsou nicméně i jinde: tým vědců pracující pro společnost Johnson & Johnson vyvinul očkovací látku, která při testech na primátech dosahovala zdárných výsledků. Již od ledna by proto společnost mohla začít s prvními klinickými testy na lidech. Paralelně usilují o vývoj vlastní vakcíny i další laboratoře, nejméně tři jsou z Ruska a další z Japonska. O jejich výzkumu se toho ovšem příliš neví. Obecně se má za to, že Rusko zkouší vyvinout různé typy vakcíny. Na bližší upřesnění z Moskvy čeká i sama Světová zdravotnická organizace.
Způsoby, jakým chtějí jednotlivé týmy docílit imunity lidí vůči viru eboly, se přitom liší - počínaje od použití upravených patogenů viru, přes modifikaci proteinů na jejich povrchu, až třeba po úpravu DNA viru této krvácivé horečky. Některé metody přitom představují velkou neznámou a nesou s sebou řadu otázek ohledně jejich bezpečnosti při aplikaci na lidech.
Světová zdravotnická organizace se v reakci na neustále narůstající bilanci obětí nicméně rozhodla případné širší použití posvětit, pokud se látky ukážou při klinických testech jako vyhovující. Již do konce první poloviny roku 2015 by tak podle ní mohlo být přímo v ohniscích nákazy k dispozici několik set tisíc dávek očkovací látky - jaké konkrétně, závisí na výsledcích prvotních testů.
Pokud se skutečně vědcům podaří v dohledné době vyvinout látku, která by garantovala imunitu vůči viru eboly, nedá se ovšem očekávat její okamžitá aplikace plošně na celou populaci. Jako první by byli očkováni zdravotníci a pomocný personál nasazený v přední linii boje proti epidemii.
Navíc ani vývoj účinné očkovací látky není zárukou toho, že bude moci být v širším měřítku aplikována přímo v zemích zasažených epidemií. Velký problém by do budoucna potenciálně mohlo představovat skladování vakcín za vysokých teplot a vlhkosti afrického klimatu i samotná forma, jakou budou látku zdravotníci lidem podávat. Právě forma aplikace očkovací látky by podle některých odborníků mohla být určujícím faktorem při potírání epidemie - lze si velmi snadno představit rozdíl v tom, jak by pohlíželo místní obyvatelstvo v odlehlých, lesních oblastech na injekční podání ve srovnání s jednoduchým polknutím účinné látky.
2 Léky
Výzkum v laboratořích po celém světě se však neomezuje jen na prevenci šíření eboly prostřednictvím vakcinace. Zástupy dalších vědců hledají cestu v tom, jak vyléčit již nakažené. I zde rovněž platí, že testování, které za běžných okolností zabere roky, se pod tlakem neustále narůstající bilance obětí zkracuje řádově na měsíce. A také v tomto případě mají odborníci více otázek než odpovědí.
Mezi různými testovanými látkami se mimořádné pozornosti dostalo již počátkem srpna té s názvem ZMapp. Experimentální medikament vyvinutý kalifornskou biotechnologickou společností totiž tehdy podle zdravotníků zachránil život třiatřicetiletému americkému lékaři Kentu Brantleymu a devětapadesátileté zdravotnici Nancy Writebolové. Oba pomáhali jako humanitární pracovníci v boji s epidemií eboly v Libérii, když se sami touto krvácivou horečkou nakazili.
Navzdory tomu, že lék neprošel ještě ani klinickými testy a vědci jeho účinky zkoušeli pouze na malé skupině opic, byl tehdy jedinou nadějí pro nakažené Američany, a tak souhlasili s jeho podáním. Medikament fungující na principu toho, že brání viru v narušení a infikování nových buněk, u nich zabral a úspěšně se vyléčili (podrobnosti se dočtete zde). Totéž už ovšem neplatilo v případě španělského misionáře, transportovaného z Afriky do Madridu. Ten nákaze podlehl stejně jako jeden z nakažených lékařů z Libérie, jimž byl ZMapp podán. Odborníci se domnívají, že úspěšnost léčby významně ovlivňuje věk pacienta, jeho dlouhodobý zdravotní stav i včasné zahájení léčby.
ZMapp není zdaleka jediný experimentální lék. Mezi širokou nabídkou různých typů potenciálních medikamentů upírají odborníci ze Světové zdravotnické organizace naděje k širší skupině antivirotik, které by umožnily skutečnou a efektivní léčbu. Nyní totiž lékaři mohou pouze tlumit příznaky nemoci, jako je horečka, nevolnost, dehydratace či léčit další nemoci, jimiž pacient trpí. Proti ebole jako takové jsou však prakticky bezmocní.
Několik nadějných léků ze skupiny antivirotik chtějí ještě v prosinci začít testovat Lékaři bez hranic, kteří bojují s epidemií v západní Africe v přední linii. Jmenovitě by měli odborníci v jejich zařízeních začít testovat na pacientech léky Brincidofivir a Favipiravir. Oba ovlivňují způsob, jakým se virus eboly replikuje uvnitř buněk.
Brincidofivir by měl být aplikován pod vedením vědců z Oxfordské univerzity dvakrát denně v jednom ze zařízení Lékařů bez hranic v Guineji, Libérii, nebo Sieře Leone. Až 140 nakažených má dostávat po dobu dvou týdnů tento lék. Druhý experimentální medikament, Favipiravir, má být aplikován v zařízení téže organizace v guinejském Guéckédou pod taktovkou francouzského Národního institutu pro zdraví a lékařský výzkum.
Zcela nestandardně se tak první klinické testy mají odehrávat přímo v ohniscích nákazy. Pacienti musí nicméně k této experimentální léčbě v obou případech poskytnout informovaný souhlas. První výsledky ohledně úspěšnosti léčby těmito antivirotiky by pak měly být známy v únoru. Již nyní však Lékaři bez hranic vkládají do těchto dvou přípravků velké naděje a apelují na jejich výrobce, aby se pokud možno vyvarovali prodlevy, která by mohla vzniknout mezi fází prvních klinických testů na malém vzorku pacientů a aplikací v širším měřítku.
3 Séra z krve přeživších
Poslední průkopnickou cestou, jíž se hodlají vydat odborníci přímo v ohniscích nákazy v jednom z center Lékařů bez hranic, je aplikace protilátek extrahovaných přímo z krve přeživších. Dřívější výzkumy na tomto poli totiž naznačují možné slibné výsledky - protilátky z krve přeživších mohou působit jako prevence nebo rovnou jako lék. S jistotou to ovšem říci nelze, výsledky dosavadních studií lze podle Světové zdravotnické organizace jen obtížně interpretovat a není možné z nich vyvozovat obecné závěry.
Přesto jsou séra z krve přeživších jednou z možných variant, jak bezprecedentní epidemii eboly zastavit, a vědci hodlají vést výzkum i v této oblasti. Pilotní testování sér z krve přeživších by tak mělo začít ještě v prosinci pod vedením antwerpského Institutu tropické medicíny v ebolovém centru v guinejské metropoli Conakry.
I zde, stejně jako v případě vakcín i léků, mají experti obavy z možných bezpečnostních rizik. Nikdo nedovede spolehlivě říci, co mohou látky z krve přeživších napáchat, ani s jistotou vysvětlit, proč někteří jedinci boj s nemocí vyhrají, zatímco jiní s obdobnými dispozicemi ne.
Stranou všech nejasností kolem možných účinků jednotlivých typů léčby je také otázka ceny. Žádná konkrétní čísla dosud ani u jedné z látek nezazněla. To však nemusí platit nadlouho.
