Šestasedmdesátiletý Gülen dal rozhovor dvěma redaktorům serveru France 24 ve svém domě v Pensylvánii, kde žije už osmnáct let v dobrovolném exilu (o jeho spartánském životě v USA více zde).
V rodném Turecku jej i jeho příznivce vláda v čele s prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem obviňuje, že stojí za loňským pokusem o státní převrat. Gülenisty ovšem z puče viní i opozice, upozorňuje turkolog Petr Kučera z Asijsko-afrického institutu v Hamburku (rozhovor si přečtěte zde).
Kromě Gülena je jedním z hlavních podezřelých profesor teologie Adil Oksuz. Ten byl podle listu The New York Times hned ráno po dramatické noci na 16. července zatčen nedaleko ankarské vojenské základny a následně propuštěn na svobodu. Od té doby je nezvěstný. Gülen připustil, že se s ním ještě před vypuknutím převratu setkal. Odmítl však, že by to potvrzovalo Erdoganova tvrzení.
Erdogan mohl zemi demokratizovat, místo toho přišel protipuč, říká turkolog |
„Oksuz ještě na vysoké škole patřil k našim studentům. Před pár lety sem přišel. Později jsem viděl fotku, na které jsem s jeho dítětem. To je něco, co dělají stovky lidí. Vyvozovat z toho, že se se mnou někdo vyfotí, závěr, že má na mě vazby, je ukvapené,“ míní Gülen.
Říká, že se s ním vyfotil i bývalý turecký prezident Abdullah Gül ještě před tím, než se dostal do funkce. „U Oksuze se později ukázalo, že má vazbu na tureckou rozvědku. Velitel rozvědky Hakan Fidan mě tady také dvakrát navštívil. Každý sem chodí a všichni se mnou mají fotku. Vynášet tvrzení na základě schůzek a fotek se mnou je prostě nesmyslné,“ pokračuje turecký klerik, který podle svých slov nevěří, že by jej Spojené státy vydaly turecké spravedlnosti.
A nic na tom podle něj nemění fakt, že má Erdogan blízko k americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. „Bez ohledu na to, co si pan Trump osobně myslí o tomto hnutí nebo o mně, nemyslím si, že by on nebo jiný americký prezident riskoval poskvrnění celosvětové pověsti Spojených států a vyhověl těmto nesmyslným požadavkům tureckého prezidenta,“ uvedl Gülen.
Erdogan se podle něj snaží posílit pozici tím, že obviňuje jeho a gülenisty z pokusu o puč, který využívá k tomu, aby mohl hnutí dále perzekvovat. „Jsem v Americe už osmnáct let. Ty vojáky (kteří se pokusili o puč) neznám, neznám jejich velitele. Nevím, k jaké jednotce patří ani jestli by mi naslouchali nebo ne. Někteří mě možná znají, protože jsem padesát šedesát let kázal v mešitách a na konferencích,“ uvedl.
„Kamarádi jsme nebyli, Erdogan byl pro nás menší zlo“
Podle klerika by měla pozadí puče vyšetřit mezinárodní komise. „Pokud najde jen malou stopu vedoucí ke mně, z vlastní vůle a s vlastní letenkou opustím tuto zemi,“ prohlásil. Erdoganovi se podle něj nelíbí, že instituce a školy gülenistů jsou v Turecku i v zahraničí úspěšné. „Očekává, že bude uctíván jako chalífa, jako světový vůdce muslimů,“ uvedl.
Gülen také odmítl, že by si dříve byli s nynějším tureckým prezidentem blízcí. On i jeho hnutí Hizmet, které vláda nazývá FETÖ a považuje jej za teroristickou organizaci, ho prý jen viděli jako lepší možnost.
„Nikdy jsem nebyl jeho podporovatel, ani jsme si nebyli blízcí. Potkal jsem ho jen při dvou nebo třech příležitostech, přičemž poprvé to bylo ještě před tím, než založil svou politickou stranu (AKP, pozn. red.). Navštívil mě a chtěl mou radu. Nabídl jsem mu své myšlenky a svůj pohled na to, co by pro jeho stranu bylo nejlepší,“ říká Gülen.
Další příležitostí byl údajně charitativní fotbalový zápas, při kterém si Erdogan vedle něj sedl a někdo je spolu vyfotil.
„Později média používala tu fotku pořád dokola jako důkaz, že jsme kamarádi. Nikdy jsme ale kamarádi nebyli, nikdy jsme nebyli tak jednotní a soudržní,“ vysvětluje dále Gülen s tím, že z počátku možná jeho přátelé dostali radu, že by Erdogana měli volit. „Viděli jsme ho jako menší zlo,“ podotkl.
K Erdoganovi nyní podle svých slov necítí nenávist nebo touhu po pomstě. „On možná vůči mně ano. Možná proto, že jsem dělal jisté věci a že jsem ho před jistými věcmi varoval. Například jsem napsal svůj pohled na to, jak by se nejlépe měla řešit situace s Kurdy. Řekl jsem mu, že posílat na ně bomby a činit proti nim rozsáhlé vojenské operace z nich poslušné obyvatele neudělá,“ poznamenal.
Se svými podporovateli v Turecku už prý není v kontaktu, protože všechny jejich komunikační kanály nechala vláda zablokovat. „Zastavili vycházení novin, zavřeli televize. Pouze média nebo organizace, které reprezentují názory vlády, mají povoleno fungovat. Tak tvoří veřejné mínění. Ale politici mají omezený čas a zase odejdou díky demokratickým procesům. Toto hnutí, jehož ústřední hodnotou je láska, však bude pokračovat,“ uzavírá Gülen.
