„Doufám, že z toho nedostanete rakovinu,” říká dvanáctiletá blondýnka a ťukne na mobilu na ikonku play. „Tohle jsou moje tužky... A jsou neořezaný, to je teda trapas,” zní z videa.
Ve fotografickém ateliéru v tmavém průchodu pod obchodními domy na pražském Pankráci začíná další hodina Školy pro U2bery. Skupina dětí mezi osmým a čtrnáctým rokem si navzájem pouští videa, která natočily jako domácí úkol.
Zadání značně banální - moje tužka. Lektora ale zajímá spíš zpracování. „Moc tě nebylo slyšet, to světlo taky nebylo nic moc,” rozdává rady.
Malá část dětí poslouchá, zbylá část je k neudržení. Až má člověk pocit, že snad musí trpět nadměrnou hyperaktivitou. „Hele a půjdete na Utubering?” řve jeden z chlapců a pranic ho netrápí, že lektor zrovna dětem něco vysvětluje.
„Mám pro tebe jednu zpětnou vazbu. Měla bys dělat videa víc jako já,” vtipkuje pak na adresu jedné z holčiček. Sebevědomí těmhle dětem rozhodně nechybí.
Mami, tati, já chci být youtuber
Youtubeři jsou trendy a je jasné, že se na tomto fenoménu chce leckdo přiživit. V minulých letech se na trhu objevilo hned několik marketingových počinů, které lákají na to, že děti připraví na internetovou kariéru. Svoje dítko můžete poslat třeba na letní tábory YouToo Camp, Geek Camp nebo 4Camps. Na internetu je možné předplatit video kurzy Akademie úspěšného youtubera.
Kovy: Youtuber je pro firmy zlatý důl. Týdně mám 15 nabídek na reklamu |
Tohle je ale první série kurzů, kde se mají děti kromě práce s kamerou a psaní scénářů učit i bezpečnému chování na internetu či správné reakci na kyberšikanu a manipulaci.
Impulsem k založení Školy pro U2bery byla prý desetiletá dcerka majitele školy Václava Krištofa a nadšená fanynka youtuberů. „Nechápal jsem. Byla tam hra a u toho okýnko a někdo povídal... Co to je?” směje se Krištof při vzpomínce, jak se seznámil s fenoménem ‚let ́s play‘, tedy s komentovanými záběry počítačových her.
Rozhodl se, že když videa děti tak baví, mohl by pro ně vymyslet něco navíc. „Chtěl jsem, aby se posunuli od konzumování k něčemu aktivnějšímu,” tvrdí.
Youtubery střídá psycholog
Ale zpátky do jeho „školy“. Na každé lekci se střídají youtubeři s odborníky. Jednou mladá celebrita, podruhé režisér, scenárista, kouč či psycholog.
“Kdo jsem? Povídejte, nebojte se. Co vás jako první napadne?” snaží se mladý terapeut v džínové košili demonstrovat, jak funguje první dojem.
“My víme, my víme,” řvou dvě z nejaktivnějších dětí. Na chvíli ale ztratí odvahu.
- Řekni to ty.
- Ne, ty!
- Tak to budeme slabikovat na přeskáčku...
- POR!
- NO!
- HE!
- REC!
Propukají v hurónský smích. Lektor na vteřinu vypadne z role a vytřeští na smějící se skupinu oči. Rychle se ale vzpamatuje. „To chcete být youtubeři a stydíte se říct slovo pornoherec?” utře puberťáky.
Těžko říct, jestli se nad jejich drzostí pohoršovat. Přece jen je jejich snem prorazit v prostředí, kde je takovéhle chování oceňováno.
Zbožňují české youtubery, tak jako většina jejich vrstevníků. Tyhle děti ale mají ambici zařadit se mezi ně. Po večerech točí - méně i více - povedená videa a před Vánocemi uprosily rodiče, aby jim pod stromeček nadělili tenhle kurz.
Děti tráví na YouTube hodiny. Závislost ale poznáte jinak, říkají odborníci |
„No to víte, moc se mi to nelíbí,” krčí rameny maminka vyzvedávající jednu z holčiček. „Byla bych radši, kdyby chodila někam na angličtinu,” povzdechne si.
Paradoxně si na kurz stěžují i někteří lektoři. „Další rok už do toho nepůjdu. Je to bezkoncepční. Slyšela jste ty děti? Některým z nich se kvůli jejich videům ve škole smějí, šikanují je. Potřebovaly by pořádnou práci zkušeného pedagoga nebo psychologa. Ne jednu hodinu svícení, druhou režie. Ty děti mají problémy, ale nikdo se jim tu nevěnuje,“ neodpustí si kritiku jeden z lektorů.
Zdá se, že „škola“ je v názvu kurzu značně nadnesený název, navíc s podtitulem „Staň se jůtuberem“. Veřejně ho kritizovali i youtubeři, co se v něm v roli lektorů objevují. „Už poprvé, co jsem se s těmi lidmi sešel, jsem jim říkal, že je to pěkně dementní název. Implikuje, že se tu lidi budou učit, jak se stát youtuberem,” rozčiluje se ve svém videu youtuber Martin Rota. Tvrdí, že záměr byl jiný - naučit děti, jak se chovat na internetu a správně točit videa.
Zakladatel kurzu, Václav Krištof, přesto přesvědčeně tvrdí, že by jiný název nevybral. „Já prostě nechci mít kroužky,” pokrčí rameny. Počítá navíc s tím, že v budoucnu se dětí přihlásí víc a ve škole otevře několik tříd, každá s jinou specializací.
Škola se přitom nepotýká s takovým zájmem, jaký zakladatelé očekávali. “Museli jsme sloučit dvě skupiny děti. Původně jsme cenu určovali na patnáct dětí, nakonec se přihlásilo jedenáct,” říká Krištof.
Nad veřejnou kritikou samotných youtuberů a lektorů krčí rameny. „Od jisté doby říkám, že je lepší špatná reklama než žádná. Je to běh na dlouhou trať a já jsem zvyklý běhat,” říká bývalý místostarosta Prahy 4 a pedagog, který stál u zrodu Gymnázia Josefa Škvoreckého a Literární Akademie. Prodal je v roce 2007 po finančních problémech. Nyní vede s manželkou Veronikou kurzy pro základní a střední školy.
Youtuber v důchodu
Nakonec přece nacházím někoho, kdo je ze školy pro youtubery doopravdy nadšený. Vzadu na gauči sedí babička dvou mladých slečen. Vodí je sem každý týden a aby nemusela čekat v podchodu, posadí se vždy dozadu ateliéru a tiše naslouchá. „Moc se mi to líbí. Jsem v centru pro seniory a přemýšlím, že začneme také točit videa na YouTube,“ vypráví nadšeně.
„Ani to není tak drahé,“ přemítá. Za 16 lekcí zaplatíte 5 tisíc korun. Vnučky se podle ní na tenhle kroužek těší víc než na všechny ostatní. A ona, možná budoucí youtuberka v důchodu, s nimi.
