Zatímco v jiných referendech a volbách mívá diaspora jen mizivé procento hlasů, v tomto referendu mohou mít Turci žijící v zahraničí zásadní a možná i rozhodující hlas. V historii je to pro ně přitom teprve počtvrté, kdy se mohli tureckých voleb účastnit ze zahraničí.
Hlasům z diaspory přikládal zásadní význam i prezident Recep Tayyip Erdogan, který se v Evropě snažil před referendem vést silnou kampaň, navzdory nevoli jednotlivých členských států (psali jsme například zde a zde).
Očekávala se masivní účast a minulý víkend se před volebními místnostmi v Německu tvořily fronty dlouhé až půl kilometru (více zde). Turecko vynaložilo velké úsilí a pro svoje lidi otevřelo na 120 hlasovacích místností v 57 zemích, jak připomněla v neděli po jejich uzavření turecká Nejvyšší volební rada (YSL).
V konečném výsledku však odvolila ani ne polovina registrovaných voličů. Svůj hlas vhodilo do uren 1,3 milionu Turků z téměř tří milionů způsobilých voličů. Více než polovina odevzdaných hlasů přitom připadla na Německo, kde žije nejpočetnější turecká menšina. Podle německého listu Die Welt odvolilo v Německu celkem 696 863 tureckých voličů.
Počty registrovaných tureckých voličů v Evropě:
Einen Überblick zu türkischen Wählern in EU-Ländern, die beim Referendum zur Verfassungsreform abstimmen dürfen, gibt @dpa_infografik (him) https://t.co/FlTZIidSDr
Ačkoliv evropští Turci přitáhli největší pozornost, volilo se i jinde. V Austrálii přišlo více než 14 tisíc voličů, přes 8 000 hlasovalo v Saúdské Arábii a téměř 35 tisíc ve Spojených státech, kde tak byla větší volební účast než u parlamentních voleb v roce 2015, jak připomíná list Hürriyet.
Erdogan bojuje o každý hlasJsem obránce míru, hlásal v baště Kurdů |
To nejzajímavější, a to výsledky hlasování, však zatím nejsou zveřejněné a ani sečtené. Pytle s hlasy byly vyslány v pondělí na cestu do Turecka, kde budou sečteny spolu s ostatními až v oficiální termín referenda, tedy 16. dubna.
Průzkumy jsou příliš těsné, aby předpovídaly vítězství kterékoliv z možností. Zatím se tak o výsledcích z diaspory jen spekuluje na základě výsledků z předchozích voleb.
Diaspora není jednotná
Jak připomněl britský web Midle East Eye, britští Turci byli v minulosti naklonění spíše k levicové prokurdské opozici představované Lidově demokratickou stranou (HDP). Předpokládá se tak, že i v letošním referendu budou hlasovat proti stávajícímu prezidentovi a do hlasovací urny vhodí lístek s nápisem „Ne“.
Tento postoj potvrzuje i jeden z hlasujících britských Turků Irfan, který se do země odstěhoval před 18 lety. Když se ho reportéři ptali, jak bude volit, odpověděl: „No, na, hayir!“ - což je výraz pro ‚ne’ v angličtině, kurdštině i turečtině. „Chtějí diktátora. Měli jsme sto let republiku a on chce, aby to zase bylo jako za Osmanů,“ dodal.
Erdoğan supporters vote in Ottoman dress in France - Turkish Minute https://t.co/IzFnOEZo7o https://t.co/7NOAC8cHTa
Co je pro Irfana nemyslitelná záležitost, je však pro některé Erdoganovy fanoušky postoj, za který se nestydí. Někteří voliči ve Francii dokonce přišli k volbám oblečení v tradičním oděvu připomínajícím doby Osmanské říše.
Očekává se, že němečtí a francouzští Turci, kteří Erdoganovu vládnoucí Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP) podpořili už v parlamentních volbách v roce 2015, se vysloví většinově pro ústavní reformu.
