Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zájmy místo šíření hodnot. Trump půjde s Rusy proti Číně, soudí analytik

  0:17aktualizováno  0:17
Vojenský a bezpečnostní odborník Lukáš Visingr soudí, že se zvolením Donalda Trumpa se americká zahraniční politika odkloní od prosazování amerických hodnot k ochraně amerických zájmů. Na ochranu oněch zájmů bude podle něj Trump schopen zasáhnout tak tvrdě, jako nikdo jiný.

Projev Donalda Trumpa v arizonském Phoenixu (31. srpna 2016) | foto: AP

Kterému regionu světa hodlá Donald Trump věnovat v zahraniční politice největší pozornost?
Je to pragmatik, realista a byznysmen, prioritou pro něj určitě budou Spojené státy. Americká zahraniční politika vždy obsahovala idealismus - šíření amerických hodnot - a realismus, tedy hájení amerických zájmů. Ten poměr byl u každého prezidenta jiný, u Obamy se to vychýlilo silně do idealistické polohy a Trump to bude chtít vrátit k realismu. Kde uvidí možný prospěch pro zájmy USA, tam bude spolupracovat. Kde uvidí hrozbu, zasáhne tak tvrdě, jako nikdo jiný. Jeho izolacionismus neznamená, že stáhne vojáky a uzavře USA. Ostatně i George Bush mladší vyhrál volby s celkem izolacionistickým programem, ale okolnosti z něj udělaly válečného prezidenta.

Takže nelze říci, kde vidí Trump prioritu stran zájmů USA a hrozeb? V Evropě, na Blízkém východě, ve východní Asii?
Za hlavní externí hrozby USA označuje islámský extremismus a ekonomický tlak Číny. Trump patrně v Sýrii ustoupí od podpory frakcí, které podporoval Obama, možná se zkusí přímo domluvit s Asadem. Bude chtít urovnat vztahy s Moskvou, které jsou nežádoucím způsobem napjaté. Vůči Číně je podle některých prognóz ochoten zahájit obchodní válku - od tlaku na revalvování jüanu, aby Čína nemohla tak snadno exportovat, až po vysoká dovozní cla na čínské zboží. To druhé by ale byl tvrdý kalibr, je otázka, kdo by to vydržel déle.

Začněme podrobně třeba na Blízkém východě. Říkáte, že lze očekávat konec podpory protiasadovským rebelům a domluvu s Asadem?
Trump už během kampaně označil za prioritu zničení islamistů, ne pád Asadova režimu. Z některých výroků lze usuzovat na jeho příklon k tezi, že Amerika musí na Blízkém východě preferovat stabilitu, což je takový hezký výraz pro podporu sekulárních diktátorů. Obama od toho ustupoval, po puči generála Sísího dočasně utlumil podporu Egyptu, který po svržení vlády Muslimského bratrstva začal zatlačovat islamistickou pozici - jenže jediným výsledkem bylo, že se Egypt začal měnit v klientský stát Ruska, které se na lidská práva ptát nebude. (Obama v roce 2014 vojenskou pomoc Egyptu obnovil, pozn. red.)

KOMENTÁŘ: Hledání „umírněných“. Rusko si v Sýrii hraje na velmoc, Západ tápe

Trump si určitě uvědomuje, že musí udržet vliv USA ve světě. Na Blízkém východě to znamená právě podporu sekulárních diktátorů či autokratů, kteří udržují klid a pořádek. V Maroku, Alžírsku, Egyptě, Jordánsku... a možná i v Sýrii. A lze čekat i podporu Kurdů, kteří jsou sekulární, prozápadní, relativně demokratičtí a v boji s islamisty se osvědčili. Ostatně, jestli něco Barack Obama dělal správně, byla to právě podpora Kurdů.

Asad ale rozhodně nedává najevo nadšení, že by na východě Sýrie měla vzniknout kurdská autonomie.
Samozřejmě, že tvrdí, že bude prezidentem celé Sýrie, ale ta země už nebude nikdy jako dřív, vznikne nějaká forma federace či konfederace. Rusové by nepodporovali syrské Kurdy, nejednali by s nimi, kdyby nebyla nějaká, třebaže předběžná, domluva s Asadem, že Kurdům po válce přizná speciální status.

Syrští Kurdové také nechtějí formální samostatnost, na rozdíl od iráckých, kteří už ji fakticky mají a formální je asi otázka času. Mezi Kurdy samotnými existují velké rozpory, představa sjednoceného Velkého Kurdistánu je iluzorní. Čeho se ovšem Erdogan obává je to, že by se k syrským Kurdům mohli připojit ti turečtí. Z toho pramení jeho výroky o Velkém Turecku, které by sahalo až po Aleppo či Mosul (psali jsme o tom zde). Turečtí vojáci v blízkosti Mosulu vzbuzují v Iráčanech nedobré asociace, jestli vůbec někdy odejdou.

Když jsme u Turecka, je jednou z blízkovýchodních velmocí. V minulých měsících se objevily obavy, že když na něj Západ bude tlačit, podpoří tím sblížení, jak se říká, cara a sultána - Putina a Erdogana.
Turecko je velká otázka. Trump pochválil Erdogana, jak se vypořádal s pučisty, ale turecké cíle na Blízkém východě se se zájmy Západu rozcházejí (Turecko např. čelí obviněním z podpory islamistů a prostupnosti hranice s IS, pozn. red.). Pakt cara a sultána, jak říkáte, je jen dočasný kalkul, krátkodobá pragmatická až cynická shoda zájmů. Rusko a Turecko nikdy nemůžou být spojenci, na to mají moc rozdílných zájmů a třecích ploch.

Další velmocí a americkým spojencem už léta je Saúdská Arábie.
Soudím, že Trump vsadí na sekulární diktátorské režimy - a Saúdská Arábie není sekulární. Trump silně říká, že chce omezit závislost USA na dovozu ropy z oblastí mimo americký kontinent. Na ropě z Blízkého východu nejsou USA příliš závislé ani teď, berou odtud asi šestinu dovozu. Lze očekávat, že díky snižování té závislosti se USA s arabskými ropnými monarchiemi nebudou moc bratříčkovat - tím spíš, že už se ví, že ze Saúdské Arábie tečou peníze k islamistům nejhoršího kalibru.

Zlepší se vztahy USA s Izraelem?
Obama je „rozvrtal“ tak, až má Izrael skoro lepší vztahy s Ruskem. Trump mluvil o uznání Jeruzaléma coby hlavního města, patří k nejproizraelštějším americkým politikům, dostal vysoké izraelské vyznamenání Strom života (uděluje je Židovský národní fond, organizace, která funguje od začátku 20. století, kdy vznikla na podporu židovské imigrace do Palestiny, pozn. red.). V kampani ho podporovali různí konspirační teoretici v naději, že konečně zatočí se „sionistickým spiknutím“ - musel jim zmrznout úsměv, když mezi prvními zahraničními státníky po zvolení hovořil Trump s izraelským premiérem Netanjahuem.

Příklon k Izraeli by naopak signalizoval ochlazení vztahů s Íránem, do kterých Washington za prezidentování Baracka Obamy hodně investoval.
Trump už říkal, že dohodu o íránském jaderném programu bude chtít změnit či vypovědět - a také řekl, že pokud se íránské lodě budou příliš přibližovat americkým, že se může stát, že už neodplují. V jaderné dohodě s Íránem Obama nabídl srdce na dlani v představě, se že s teokratickým režimem dohodne. To ale bylo naivní a hloupé očekávání.

Protože dohoda nechává Íránu příliš volnou ruku, což kritizoval i Izrael?
Ano. Zprávy, že Írán dohodu porušuje, že má větší zásoby štěpného materiálu, se objevují opakovaně. Trump se může vrátit k ekonomickým sankcím, nabídnut podíl se na diverzních operacích... Já dlouhodobě tvrdím, že Írán jadernou bombu mít nebude, protože to Izraelci prostě nedovolí. A budou jen rádi, když jim s tím Trump pomůže.

Pojďme na Dálný východ. Co můžou od nového amerického prezidenta čekat země, které s nelibostí sledují růst ambicí a síly Číny - Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan?
Trump v kampani řekl několik nestandardních, možná pobuřujících výroků - mluvil o možném stažení sil USA z Jižní Koreje a Japonska a že by si tyto země mohly na svou obranu pořídit jaderné zbraně. Dokázaly by to snadno. Ale po svém zvolení ujistil, že Američané ve východní Asii zůstanou. On chce být konfrontační vůči Číně, v tom je přítomnost vojáků silná karta. Bude muset napravit rozvrtané vztahy s Filipínami, které léta byly spojencem USA, téměř protektorátem, a teď je Obamovy hloupé výroky obracejí k Číně.

Filipínský řezník, nebo zachránce?

Rodrigo Duterte hladce vyhrál prezidentské volby a 30. června 2016 se chopil úřadu. Z kampaně a předchozí funkce starosty Davaa si přinesl reputaci tvrďáka, který se nemaže se zločinci (profil zde).

V úřadu Duterte zahájil nemilosrdný boj proti drogovým kartelům, v jehož rámci policisté a zřejmě i jimi najímaní civilisté mohou zabíjet bez soudu - dealery i narkomany. Lidskoprávní organizace to kritizují, Duterte ale má velkou podporu veřejnosti a říká, že plní volební sliby.

Kritiku budí i prostořekým vystupováním. Vraždění novinářů komentoval slovy, že kdyby neudělali nic špatného, nic by se jim nestalo, neváhal se přirovat k Hitlerovi a k případu kdysi znásilněné australské misionářky prohlásil, že „tak krásnou ženu měl jako starosta mít první“.

Když jsem hledal kořeny tohoto sporu, došel jsem k tomu, že eskalace začala zvolením filipínského prezidenta Rodriga Duterteho.
Jistě. On začal velice radikálně postupovat proti narkomafii a povstalcům, což se mělo udělat před třiceti lety, má obrovskou podporu lidu - a Západ, místo aby mu pomohl, mu začal nadávat. Čekám, že Trumpovi bude Duterte svým přístupem imponovat. To, že řekl, že vyhostí americké vojáky a nebude kupovat americké zbraně, byla jen hra o čas - kdyby vyhrála Clintonová, mohl by to změnit ve skutečnost, ale teď může říct, že to byla jen slova. Možná čeká, že mu Trump řekne: jsi spojenec, dostaneš podporu.

Ta kritika asi měla více příčin. Hojně rezonovaly Duterteho výroky o střílení novinářů, o znásilněné misionářce, u níž litoval, že ji neznásilnil první...
On má občas drastické až bulvární výroky, za které se pak omlouvá. Ale jsou to jen slova. Myslím, že Trumpa budou víc zajímat jeho činy a to, že Filipíny jsou pro USA strategický spojenec. Je v nejvlastnější zájmu USA mít s nimi dobré vztahy. A ne aby přes Pacifik létaly urážky jako „zkurvysyn“ a aby se Filipíny obracely k Číně (psali jsme zde).

Pokládáte situaci s drogovými gangy a kriminalitou na Filipínách za natolik špatnou, že ospravedlňuje Duterteho činy - například ono zabíjení bez soudu?
Situace tam byla hrozná a na hrubý pytel patří hrubá záplata. Duterte předtím velmi úspěšně srazil zločinnost v Davau, kde byl starostou, postupuje velice tvrdě, ale v podmínkách, kde to jinak nejde. Západ by to měl uznat.

Filipíny nejsou jediný americký spojenec v oblasti, který se obává růstu moci Číny. Na sever od nich leží Tchaj-wan...
Trump dává opakovaně najevo, že chce vůči Číně zaujmout razantní postoj, takže lze čekat i zvýšenou podporu Tchaj-wanu - třeba prodej nějakého vyspělého zbraňového systému, možná i významného, se strategickým dopadem, který pozlobí Čínu. Na prodej zbraní důležitým spojencům bude Trump asi obecně tlačit hodně. A je také otázkou, jestli signály podpory z USA neuspíší tchaj-wanské referendum o nezávislosti, které na ostrově visí ve vzduchu už delší dobu a stoupenců nezávislosti tam není málo.

V Jižní Koreji a Japonsku už je síla americké podpory i otázkou pořízení jaderných zbraní. Byl by to pro ty státy problém?
Ne, stačilo by vypovědět smlouvu o nešíření jaderných zbraní. O Japoncích se říká, že by dokázali vyrobit zbraň v řádu měsíců, existuje dokonce tzv. součástková teorie - že mají komponenty a smontovali by zbraň v řádu nejvýše týdnů. V žebříčku „paranukleárních států“ jsou na předních místech. Kdyby to udělali Japonci, tak Jihokorejci dost možná také, mezi těmi státy je pořád napětí. Pak tu je Austrálie, jejíž politikou je, že pokud v tichomořském regionu přibude další jaderná mocnost, Austrálie, největší producent uranu, si je pořídí také. Zájem může mít Indonésie, Malajsie, kvůli ní pak Singapur...

To by mohl být sud s prachem. Ale i stabilizační faktor - jaderné zbraně si od druhé světové války nikdo nedovolil použít.
Obojí, podle toho, jaké tam budou vládnout režimy. Myslím ale, že nedojde na ten prvotní impuls, na stažení Američanů z Japonska a Jižní Koreje, že to od Trumpa bylo jen prohlášení. Bude samozřejmě zajímavé, co se bude dít na Paracelských a Spratleyových ostrovech, kde se Čína chová, jako kdyby to bylo její - zajímavé by bylo, kdyby se Trump dohodl s Dutertem, že Filipíny pronajmou nějaký z ostrovů pro základnu, kterou si tam USA postaví. Čímž ukážou Číně, která si chce hrát na velmoc, o čem velmocenská politika je. Že jí to neustálé rozšiřování vlivu už nebude procházet.

To se možná dostáváme ke klíčové otázce: co se teď změní v siločárách mezi USA, Ruskem a Čínou?
Trump dává zřetelně najevo, že se chce s Ruskem domluvit a postupovat konfrontačně proti Číně, která teď bude tahat za nejkratší konec provazu. Nechápu titulky, že v Číně slavili Trumpovo zvolení, on je velmi protičínský, zejména v ekonomické oblasti.

Pobaltí má strach z ruských provokací před vstupem Trumpa do Bílého domu

Chce to ale i Putin?
Myslím si, že ano. Že si i Rusové uvědomují, že vztahy s USA nejsou dobré. Určité napětí je dobré mít, dá se tak vytvářet obraznější protivník, ale nesmí se to přehnat. A to, co se děje v Pobaltí, už je za hranou.

Co přesně tím myslíte?
Ten výrazný nárůst koncentrace jednotek na zemi, na moři i ve vzduchu, letadla, co se potkávají na vzdálenost několika metrů... Na obou stranách je značná nervozita. Válku nechce nikdo, ale někomu tam mohou selhat nervy a vystřelí, pak to vyeskaluje mimo kontrolu... Toho se obávám.

Není ale od pobaltských zemí legitimní mít obavu z Ruska, když vidí, co se stalo na Ukrajině?
V tomhle smyslu pobaltské země a Poláky chápu. Ale to dění je důsledek, ne příčina. Západ by obecně měl „dorovnávat sázky“ - ale on neudělá buď nic, nebo až moc. A když udělá moc, staví to do problematické situace Putina, který si musí udržet image před obyvatelstvem a kruhem svých věrných, v tom by každý vůdce Ruska jednal stejně. Za tu nerovnováhu můžou obě strany, je potřeba to urovnat a ne se přít, kdo začal, to je bezpředmětné.

KOMENTÁŘ: Summit o Ukrajině průlom nepřinesl, klíče k míru drží Moskva

V čem podle vás Západ přehnaně reagoval na dění na Ukrajině?
Podle mě neuváženou podporou nové ukrajinské vládě po svržení Janukovyče, vládě složené někdy z velmi prapodivných lidí. Zastávám nepopulární názor, že Ukrajina prostě je v ruské zóně vlivu a jestli ji chtějí, no tak ať se s ní udáví. Což by se asi stalo, východ země je zbídačený tak, že si lámu hlavu, proč o něj vůbec někdo stojí. Putin ale Ukrajinu nechce, to by si ji už vzal. Vyhovuje mu jako destabilizovaný nárazník mezi Ruskem a NATO.

A pobaltské státy?
Trump podle mě nabídne Putinovi domluvu obdobnou „koncertu velmocí“ z 19. století - na té bázi, že ruskou sférou jsou bývalé země SSSR vyjma Pobaltí, které už je v NATO a podle mě se nemá čeho bát. U Podněstří a Moldávie zatím těžko říci. Za to, že Trump „hodí přes palubu“ třeba Ukrajinu, ale bude očekávat, že Rusko stáhne svůj vliv z Jižní Ameriky, což je zase tradiční zóna vlivu USA.

Přistoupí na to Putin?
Rozdíl mezi Trumpem a Obamou je v tom, že Obamův pokus o restart vztahů byl idealistický až slabošský. Ruská politická kultura respektuje sílu a dohodě s „tvrďákem“ svého kalibru by Putin mohl být nakloněný. Rusko zkrátka začalo hrát s nějakými kartami, začněme s nimi tedy hrát také. Putin by v životě takhle svůj vliv nerozšiřoval - a ve velké politice je normální snažit se šířit svůj vliv - kdyby na Západě viděl sílu a ne slabost.

Donald Trump naznačil, že není příliš ochoten pomáhat spojencům v NATO, kteří se sami o svou obranu dostatečně nesnaží. Je to - vzhledem ke stále velmi nízkému podílu českého obranného rozpočtu na HDP - i vzkaz Čechům, že Trump očekává, že bychom měli více zbrojit?
Určitě je to vzkaz všem zemím NATO, které na obranu dávají málo. Trump v tomhle neříká nic nového, američtí generálové tak mluví už 15 let a na tomhle principu by se nic neměnilo, ani kdyby volby vyhrála Clintonová. Trump to celé urychlí, v tomhle smyslu je pro Evropu požehnáním - dotlačí ji, aby se starala sama o sebe. Evropský přístup k USA v bezpečnostní oblasti - „vy nás budete chránit a my vám za to budeme nadávat“ - skončil. Američané ale budou rádi podporovat toho, u koho uvidí vůli a ochotu se o sebe starat. Třeba Poláci to chápou velmi dobře.

Česku se nabízí také příležitost v tom, že Trump se bude chtít osobně setkat s Putinem. Aby to nevypadalo, že jeden letí za druhým jako prosebník, mohou se sejít v nějaké třetí zemi - a sympatie prezidenta Miloše Zemana k oběma Českou republiku jako takové místo pro zaražení nové studené války nabízejí.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Muž protestuje proti zadržení dvou katalánských separatistických vůdců (17....
Obnovíme ústavní pořádek, tvrdí Madrid. Katalánsku zřejmě omezí autonomii

Ve čtvrtek v deset hodin vypršela lhůta, v níž se měla katalánská vláda vzdát požadavku nezávislosti. Regionální premiér Carles Puigdemont místo toho opět...  celý článek

Severokorejský vůdce Kim Čong-un na inspekci dělostřelecké jednotky (27. dubna...
Kim se vrhl na digitální loupeže. V pozoru musí být i české banky

Ještě před několika lety tajné služby nepovažovaly severokorejské hackery za vážnější hrozbu. Dnes kybernetičtí záškodníci ve službách Kim Čong-una útočí na...  celý článek

Půda nedaleko Corleone, zabavená nechvalně proslulému sicilskému mafiánovi...
Chřadnoucí Cosa Nostra tyranizuje farmáře, neprovdané sestry nezastrašila

Sicilští mafiáni, kteří se hlásí k nechvalně proslulé značce Cosa Nostra, mění branži. Kvůli klesajícím ziskům ve stavebnictví se vracejí ke kořenům na venkov,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.