Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Přísní jako ve filmech naši školní inspektoři nejsou, říká jejich šéfka

  16:29aktualizováno  16:29
Školní inspektor jako postrach učitelů, který bazíruje na maličkostech? Jen ve filmech, v realitě ne, tvrdí v rozhovoru pro iDNES.cz. ústřední školní inspektorka Olga Hofmannová. Školství podle ní trpí častými změnami ministrů i školského zákona. Návrh resortu, aby inspektoři kromě kontroly také školám více radili, odmítá.

Ústřední školní inspektorka Olga Hofmannová | foto:  František Vlček, MAFRA

Inspekce nedávno vydala výroční zprávu za loňský školní rok, v které shrnuje stav českých škol (více o výroční zprávě čtěte zde). Co považujete za nejvýraznější zjištění?
V pozitivním smyslu určitě to, že se školy vyrovnaly s živelnou až překotnou modernizací učiva, takzvanou kurikulární reformou (od roku 2007 si každá škola dělá vlastní osnovy a má tak větší prostor si utvářet výuku podle svého - pozn. red.) a že poměrně slušně zvládají individualizaci učiva. Naopak mi trochu vadí neustálé změny školského zákona. Často jsou nedotažené, vytržené z kontextu a to, myslím, dělá školám i nám problémy.

Ve výročních zprávách inspekce uvádí řadu doporučení, co by se mělo ve školství změnit. Nakolik se tím ministerstvo skutečně zabývá?
Od roku 1990 pracuji celkem pro desátého ministra, problém je tedy časté střídání ve vedení ministerstva. Ministr většinou podněty přečte, ale pak už je realizuje některý další, popřípadě nerealizuje. Na základě našich doporučení se ale věci, byť pomalu, přece jen hýbají. Trvá dva až tři roky, než to projde ministerstvem a uzákoní se to.

S kterým ministrem byla spolupráce nejlepší a s kým naopak pokulhávala?
Někteří jednali dynamičtěji, někteří byli rozvážnější. Každý z nich ale byl pro mě přínosem, ani jeden z nich se nechoval nepřátelsky. Pokud bych měla jmenovat osobní přátele, tak to byli ministři Vopěnka a Piťha (resort vedli v první polovině 90. let - pozn. red.).

Olga Hofmannová

Českou školní inspekci vede od června 2005, do funkce ji jmenovala tehdejší ministryně školství Petra Buzková. Před tím deset let působila jako ředitelka Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské ve Valašském Meziříčí, za svou práci v roce 2001 získala Stříbrný odznak v soutěži Manažerka roku.

V první polovině 90. let byla ředitelkou správního odboru ministerstva školství pro Moravu a Slezsko a náměstkyní ústředního školního inspektora. 

Po nástupu do čela inspekce přerušila členství v KDU-ČSL, má blízko k bývalé úřadující předsedkyni strany a exposlankyni Michaele Šojdrové. 

Jak se vám spolupracuje se současným ministrem Petrem Fialou?
Velice si ho vážím a zcela splňuje mou představu o ministrovi důstojném tomuto resortu. Máme opět představitele s nejvyšším akademickým titulem, obrovským rozhledem - nikoliv až tak politika, jako více odborníka. A to, myslím, školství potřebuje.

Nakolik se časté střídání ministrů a malá kontinuita ve vzdělávací politice projevuje v každodenním chodu škol?
Velmi výrazně, protože každý z ministrů vyhlašoval jiné priority. Než se dostaly přímo do škol, tak se často stávalo, že byly prosazovány až za ministrů, kteří s nimi neměli až takové souznění. To ve školách působí nejistotu a zmatek. Rozběhne se nějaký projekt, po odchodu příslušného ministra již najednou není podporovaný a školy potom mají velký problém jej dotáhnout do konce.

Školní inspekci vedete téměř osm let, stalo se, že některé problémy, na které jste zpočátku upozorňovali, mezitím pominuly a naopak se jiné objevily?
Určitě ano. České vzdělávání za tu dobu proběhlo masovou transformací. Přetrvává ale problém naprosté podfinancovanosti školství, kdy jsou většinou v rozporu ambice a zdroje na ně. Zůstává také přílišné zaměření na vědomosti, nedostatečnost ve vybavení moderními technologiemi, velmi málo se zlepšil stav výuky cizích jazyků, který považuji za tragický. Bohužel narostla byrokracie a požadavky na školy. I proto trochu vychládá mezi učiteli chuť do inovací, protože když se neustále nějaké objevují, tak to učitele někdy přestává bavit. Naopak dnes už skoro každá škola umí běžnou výuku ozvláštnit nějakým projektem.

Náměstek ústřední inspektorky Libor Vacek: Pozitivní posun také je v tom, že se ředitelé umějí lépe vypořádat s občasným projevy šikany na školách. Neznamená to, že by ubylo šikany, ale stížností na školy, že ji neřeší.

Nemůžeme školy kontrolovat a zároveň jim radit, jak učit

Loni v listopadu náměstek ministra školství Jindřich Fryč uvedl, že by inspekce kromě kontroly měla školám i více radit (více čtěte zde). Jste na tuto roli připraveni?
Školám a učitelům pomáháme. V žádném případě ale inspektor nemá mandát radit učiteli, jak učit. Když by jeden inspektor ve škole něco poradil a pak by to druhý přišel kontrolovat, tak by to byl podle mě velký střet zájmů. Pracně jsme učili každého venkovského ředitele, jak vyplnit žádosti o evropské peníze, ale to jsme si mohli dovolit, protože tuto věc nekontrolujeme. Učitelé musí mít vysokoškolské vzdělání a neumím si představit, že by někdo stál za zády například lékaři a říkal mu, jak má řezat břicho. Metodická pomoc školám chybí, ale nemůžeme ji dělat my. Není to neochota z naší strany, ale nemáme na to ani rozpočet a dostatek lidí. Za celou dobu, co jsem ve funkci, se tyto diskuse vášnivě vedou, míchání rolí ale oslabuje sílu a efektivnost úřadu.

Vacek: Někdy tyto debaty vyplývají z tradované, ale nepravdivé představy, jak inspekce funguje. Nejsme represivní instituce, která trestá. Snahou inspektorů je ve škole identifikovat slabá místa nebo rizika. Škole nehrozí žádná sankce, jen ji vyzveme k nápravě problémů a chceme, aby nás o tom pak informovala. Díky návštěvě inspektorů dostane vnější pohled na to, co se v ní děje. Pedagogický terén nás až na výjimky, které vždy budou, vnímá víceméně pozitivně.

Hofmannová: S nepochopením úkolů inspekce se setkáváme stále. Letité fámy, které jsou hezky ztvárněné ve filmech, se těžko vyvrací. Ať to jsou klasické filmy Škola základ života, Cesta do hlubin študákovy duše, nebo v poslední době Gympl pana Vorla, kde pan Telička (bývalý eurokomisař Pavel Telička měl ve filmu malou roli - pozn. red.) listuje v třídních knihách a sleduje, zda jsou správně vyškrtané. Pohybuji se ve vzdělávání skoro 30 let, mám dlouhou praxi jako učitelka a ředitelka a nikdy jsem neviděla inspektora, který by něco takového kontroloval.

Česká školní inspekce

Školní inspekce spadá pod ministerstvo školství. Kontroluje podmínky, průběh a výsledky vzdělávání. Sleduje například, zda k němu žáci mají rovný přístup, hodnotí řízení či materiální podmínky školy. Ve školním roce 2011/2012 působilo v inspekci 253 školních inspektorů, celkem provedli 8 200 inspekčních návštěv. Inspekce také například dohlíží na konkurzy ředitelů nebo se podílí na mezinárodních šetřeních.

Ministerstvo i někteří ředitelé inspekci také vytýkají, že inspekční zprávy, které od ní škola po kontrole dostane, jsou málo srozumitelné. Na tom pracujete?
Na tom se pracuje od mého nástupu. Radili jsme se i se spoustou odborníků, jak zprávu vlastně uchopit a strukturovat. Je to problém, protože je určená jak zřizovateli školy (v případě základní a mateřské školy se jedná o obec, v případě střední školy o kraj - pozn. red.), tak řediteli, učitelům či rodičům. Každého zajímá něco trochu jiného a je těžké uspokojit všechny. Učitelé řeknou, že tam mají málo toho učitelského, zřizovatelé zase říkají, že pro ně je to nesrozumitelné, potřebovali by více návodných informací, co mají se školou dělat. Rodičům většinou stačí první odstavec, kde je charakteristika školy. Někdy jsou zprávy poznamenané tím, že popisují zbytečné podrobnosti. Předpokládám, že vznikne určitá osnova inspekční zprávy, aby lidi věděli, co od ní můžou očekávat.

Setkáváte se s obavami a nervozitou ředitelů a učitelů z inspektorů?
To určitě ano, to má každý z nějaké kontroly. Když přijde kontrola k nám, také máme obavy, abychom uspěli. S tím se určitě setkáváme. Ale velmi dobře funguje neformální síť mezi školami. Když v jedné škole najdeme nějakou závadu, tak se to tak rychle rozkřikne, že než dojdeme do další školy, tak už to tam mají v pořádku. Každý ředitel si navíc může zjistit, co od inspekce očekávat. Naše činnost je poměrně dost předvídatelná.

Kdo práci školního inspektora dělá? Bývalí ředitelé a učitelé?
Ano. Podmínkou ze zákona je, že musejí mít alespoň pět let pedagogické praxe, většinou mají více. Dáváme přednost těm, kteří mají renomé v okolí, kde učí, jsou třeba považovaní za výborné metodiky nebo dělali koordinátory školních vzdělávacích programů. Samozřejmě vítáme, pokud mají řídící praxi alespoň na pozici zástupce ředitele. O práci inspektora je velký zájem. Na jedno místo bývá patnáct až dvacet uchazečů, ve větších městech dokonce třicet až čtyřicet.

Výuka od 9 hodin není špatné téma, byl by to ale velký zásah

Na jaře proběhne druhá celoplošná generálka testování páťáků a deváťáků z češtiny, cizího jazyka a matematiky (více čtěte zde). Při té první jste uvedla, že se část učitelů bojí, aby se výsledky nepoužili proti jejich školám. Nestalo se tak?
Myslím, že se inspekci podařilo naplnit, že žádná škola nebyla šikanována. Naopak jsme se spíše snažili na školy, kde jsme zjistili slabší výsledky v testování, zaměřit podporu. Teď jak dokončujeme přípravu na druhou generální zkoušku, tak ze škol máme většinou vstřícné reakce. Uvědomují si, že tím získají například srovnání, jak si vedou oproti jiným školám.

Ministerstvo ale zatím nerozhodlo, jestli testování bude po generálkách nakonec spuštěné naostro. Vadilo by vám, kdyby se od toho ustoupilo?
V tomto roce se vyhodnotí generálky a bude politicky rozhodováno o možnosti zavedení povinného testování v 5. a v 9. ročníku. My ale budeme v testování pokračovat pro naši potřebu. Už teď provádíme vzorkové nebo celoplošné šetření ve vybraných ročnících nebo předmětech.

Vacek: Školní inspekce podle zákona hodnotí podmínky, průběh a výsledky vzdělávání, pro tu třetí oblast ale zatím nemáme podklady. Proto vyvíjíme elektronické testování. Pokud se ministerstvo rozhodne, že celoplošné testování dělat bude, tak my budeme testovat spíše jen vzorek škol. Nemůže se tedy přihodit, že by se dělaly paralelně dvoje celoplošné testy. 

Zmínila jste problémy s výukou cizích jazyků, přitom od září bude od 8. tříd povinný druhý cizí jazyk (více čtěte zde). Bude pro to dostatek kvalifikovaných učitelů?
Pro jazyky nemáme dostatek kvalifikovaných učitelů obecně, tam je potřeba směřovat velkou podporu. Druhý cizí jazyk se ale ve více než osmdesáti procentech škol už nabízí. Největší problém je nedostatek angličtinářů, chybí i učitelé francouzštiny a dalších jazyků Evropské unie. Smutné je, že se také skoro vůbec nevyučují jazyky našich sousedů. Slovenština či polština se učí téměř jen pro národnostní menšiny. Po jazykové stránce jsme země pořád ještě uzavřená skoro ostnatým drátem.

Osvědčilo se podle vás, že si školy samy více rozhodují o tom, co budou učit?
Myslím, že se úplný dopad této velké změny  teprve projeví. Například výsledky mezinárodních srovnání PISA ukážou, zda bylo přínosem toto velké rozvolnění obsahu učiva. Musí se vyhodnotit první zkušenosti, zbavit se byrokratických slepých cest. Chtít po českém učiteli, když to celá staletí nedělal, aby psal vlastní osnovy a navrhoval si vlastní předměty, bylo poměrně odvážné. Určitě se tomu divili i v zahraničí, jak jsem měla možnost zjistit. Ale myslím si, že to čeští učitelé zvládli se ctí.

Jak se díváte na nedávné návrhy možného příštího ministra Marcela Chládka z ČSSD, aby se začátek výuky posunul na 9. hodinu, děti nastupovaly do školy ve vyšším věku nebo že by nebylo známkování (více čtěte zde)?
Je to podle mě politické zamyšlení. Pozdější nástup do školy by přivítal určitě každý žák, horší by to bylo asi s rodiči, to by muselo vyvolat změnu pracovní doby. Byl by to odvážný zásah do společenského systému, ale k diskusi, jestli děti vstávají brzo nebo ne, to špatné téma není. O tom, zda se má známkovat, se hovoří celé generace. Jsou pokusy o zavádění slovního hodnocení, ale když by učitel měl popisovat každý den, co každý žák udělal, tak je to v přímém rozporu s tím, když se zrovna pan Chládek ohání snižováním byrokracie. Nám se ukázalo, že úplně tak neplatí mýtus, že jednička na jedné škole znamená úplně něco jiného než na škole druhé. Větší rozptyl je u čtyřek a pětek, kdy se někteří učitelé bojí žáka poškodit a z dobroty mu dají čtyřku za něco, za co jinde dostane pětku. Pozdější nástup do školy jsme si s panem Chládkem vysvětlili, on to tak nemyslel.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.