V otázkách, kde ušetříte, zda máme mít tanky a jak přesvědčíte pana prezidenta zaniká ta nejdůležitější: jakým vlastně chcete být ministrem obrany?
Snad to nezní příliš ambiciózně, ale pro mě je armáda a sektor obrany součást státnosti. Opravdu to tak cítím. Mluvíme o tom, jak se rozpouští a ztrácí naše identita. Když pečujeme o svůj jazyk, zvyky, vzdělání a tradice, pečujme i o součást těch tradic, armádu. Navíc tu je z historického hlediska nebývale dlouhé období evropského míru. To není samozřejmost, přiměřená armáda je nutnost.
Martin StropnickýHerec, režisér, spisovatel, politik. Maturoval na Gymnáziu J. Nerudy v Praze, vystudoval Divadelní fakultu AMU. Roku 1990 nastoupil na ministerstvo zahraničí a absolvoval Diplomatickou akademii ve Vídni. Byl velvyslancem v Portugalsku a posléze v Itálii, následně sedm měsíců ministrem kultury v Tošovského vládě, pak tři roky velvyslanec ve Vatikánu. Byl uměleckým ředitelem Divadla na Vinohradech. Mluví anglicky, francouzsky, italsky, pasivně německy, rusky a portugalsky. Je mu 57 let. V minulých dnech například řekl, že:
|
Já se na vztah k vojákům, i na ten mužský svět, na ten řád těším. Ten svět mě láká a respektuji ho, i když na ministerstvu je spousta věcí, které nefungují, jak by měly. V tom světě se pohybují i srdcaři a ty bych strašně rád získal pro naši práci. Bez nich ji neuděláme.
Trochu tu otázku upravím. Podle čeho se pozná dobrý ministr obrany?
Nejdřív dobrý ministr, potom ministr obrany. Dobrý ministr by měl být zralý, se životní zkušeností, širokým základním rozhledem, protože bude ve vládě hlasovat i o náročných materiálech, které se ho netýkají. Třeba ministr kultury o akvizici vojenské techniky...
To ale bude právě vaše práce: jako ministr budete kolegům ministrům předkládat materiály, na jejichž základě budou hlasovat. Třeba o gripenech. Takže to bude na vás, připravit jim podklady správně.
Samozřejmě. Musím argumentovat jasně a přehledně, přesvědčit je. Ale i oni musí přiložit díl úsilí. Zpátky k otázce - často se mluví o manažerských schopnostech, to jistě platí, ale zapomíná se na to, aby to byl člověk s jistou lidskou zralostí a zkušeností. Kindermanagement není úplně můj šálek kávy.
Ministrem obrany se stanete s větou o úsporách na rtech. Při vší úctě, to říká každý nový ministr. Těžko čekat, že byste říkal opak, ale nepodlehlo zaklínání úsporami už inflaci?
Politika podlehla inflaci jako taková. Ve Sněmovně to ukazuje příklad služebního zákona, kde řada politiků tvrdí, že jim o ten zákon jde, ale veškeré jejich jednání z minulých let svědčí o opaku. Znáte to - když dva říkají totéž, není to totéž. Když se třeba na ministerstvu práce dějí věci jako za minulého vedení, může ta garnitura říkat, co chce, ale je totálně nedůvěryhodná.
Spíš jsem svou otázkou mířil jinam. Náčelník generálního štábu Petr Pavel při nástupu do funkce řekl, že armáda je po všech zeštíhlováních už téměř anorektická. Nechci vám to podsouvat, ale nemělo by hlavním úkolem ministra obrany být sdělení, že donekonečna šetřit nejde?
Máte pravdu, že vojenská složka se už té anorexii blíží. Mohu se ptát, zda je na všech posádkách pořádek a hospodárno, teď to nevím, takže nechci nikoho a priori obviňovat. Šetřit ale jde jinak: chcete zbrojní systém, koupíte ho co nejvýhodněji, neplatíte komerčnímu prostředníkovi - a koupíte jen výbavu, kterou skutečně potřebujete. Pak můžete požadovat i rozpočtový nárůst.
Máte pravdu, jedna z největších úloh ministra je zdůrazňovat kolikrát jednoduché, mediálně nezajímavé věci, argumentovat je. Třeba tu, že mír není samozřejmost - a to není fráze. Platí a stále bude platit, že abyste ten mír měl, musíte být připraven na to, že na slabého si vždy někdo dovolí.
V té souvislosti se hodně argumentuje členstvím v NATO a EU...
Samozřejmě jsme členy, ale věřte, že slabá oběť přitahuje. Geopolitické zájmy přetrvávají - aniž bych byl specifický, asi víte, kam mířím, chce to připravenost. Například záplavy byly poprvé katastrofa, poslední byly celkem slušně zvládnuté. Jenže u armády nemůžeme čekat na druhý, třetí pokus. Nic nepřivolávám, ale tvrdit, že my v tom relativně bezpečném geografickém prostoru jsme imunní a proč dáváme na armádu, když lidé nemají na chleba, to je strašně krátkozraké. Je povinnost ministra srozumitelně a jasně to veřejnosti sdělovat. A aby to lidé přijali, musíme umět doložit, že ze státního bereme hospodárně.
Ve středu to na nádvoří Pražského hradu vypadalo trochu jako v pohádce, kde neoblomného rychtáře přesvědčují tu domácím sýrem, tu věncem buřtů. Dárky ale určitě nebyly klíčové v přesvědčování pana prezidenta, aby vás jmenoval ministrem. Co tedy bylo hlavní?
Mě ty komentáře, kolik bylo buřtů, sulcu, trochu mrzí, sami se tím deklasujeme do provincie. Přinést na setkání s hlavou státu symbolickou ošatku, to přece není míněno jako nějaký pokorný dar. Že tam nechám vysloveně špílec, rozkouřenou krabičku, kterou si pan prezident může dokouřit, to je spíš zlidšťující prvek...
Rozhovory s ministryServer iDNES.cz přináší rozhovory se všemi kandidáty na ministry v nové vládě. Seznam rozhovorů se tak postupně rozšiřuje. |
Proto jsem říkal, že dárky určitě nebyly klíčové - a ptal se, čím jste pana prezidenta přesvědčil.
Mohu se jen dohadovat. S panem prezidentem se známe, neříkám, že zblízka, ale dlouho. Když byl předsedou Sněmovny a pak premiérem, byl dvakrát na návštěvě v Itálii (Stropnický byl velvyslancem v Itálii a ve Vatikánu, pozn. red.), jednou u památníku našich obětí první světové války v Roveretu, jednou v Římě. I pak jsme se příležitostně setkávali. Audience na Hradě nebyla nějaké představení se.
Jak to středeční přijetí vypadalo?
S trochou napětí jsem čekal, jaký bude základní tón hovoru. Byl jsem příjemně překvapen, že to skutečně byl dialog, protože pan prezident je vyhlášený svou výřečností. Obával jsem se, zda se dostanu ke slovu - a dostal jsem se. Možná se to takhle reprodukovaně zdá málo, ale není. Mohl jsem říkat své názory a patrně to přispělo k tomu, že se s představou mě coby ministra obrany vyrovnal. Zpochybňoval míru mé expertizy, co se týče resortu, a já se ho snažil přesvědčit, že se nové věci učím rychle.
Zaskočil jste - v dobrém - pana prezidenta, když jste mu přesně odpověděl na jeho kontrolní otázku, kolik máme tanků?
Možná ano, ale bylo to v rovině odlehčení. I když kdybych to nevěděl, tak by to odlehčení nebylo... Ale věděl jsem i věci kolem různých bojových vozidel, pandurů, problémů v oblasti bojových vrtulníků... Myslím, že pan prezident musel uznat, že se nebavil s nepopsaným listem papíru.
Mluvili jste třeba i o vojenských tématech, které pan prezident v minulosti akcentoval? Třeba o federální evropské armádě?
Mluvili jsme o tom, že evropský pilíř NATO nefunguje úplně spolehlivě, zatímco americká přítomnost v Evropě perspektivně slábne a je to patrně nezvratný trend. Také o urychlení budování společných jednotek - to je otázka financí pro všechny země. Vznikají dvoustranná uskupení, například francouzsko-německé, my jsme se bavili o uspíšení toho našeho, té visegrádské "battlegroup". Dotkli jsme se možností větší spolupráce se Slováky třeba v akvizicích. Hypoteticky, kdyby obě země používaly stejné nadzvukové stíhačky, náklady by šly dolů. A Slováci nadzvukové letectvo budou muset v dohledné době řešit.
Co zahraniční mise?
Pan prezident se na tu otázku dívá podobně jako já, za což jsem rád. Je potřeba na nich participovat přiměřeným proporčním dílem, podle naší velikosti a ekonomické síly. Aby to nebylo tak, že vstoupíme do uskupení, ať už NATO či EU, a pak se jen vezeme, kritizujeme a jsme v roli brblajícího kverulanta.
Čerstvě máte po setkání s nastávajícím premiérem Sobotkou. Bude ČSSD na ministerstvu obrany chtít nějakého náměstka nebo poradce?
Pan Sobotka potvrdil, že mají zájem o plnohodnotného náměstka. Pro mě to, přiznám se, byla trošku komplikovaná zpráva, i když jsem ji čekal. Jako hnutí jsme chtěli, aby když už někdo má nějaké ministerstvo, ho měl se vším všudy. Pan premiér mi dal jeden dva personální tipy, ale dovolím si ta jména neříkat. Ještě jsem jim nestačil ani zavolat.
Jsou to lidé na konkrétní náměstkovské posty?
To záleží na specifikaci jejich profesního zaměření. Mně to trochu komplikuje život, protože už jsem s nějakými lidmi na ta místa musel jednat a velmi mi záleží na tom, aby to bylo lidsky korektní vůči lidem, kteří na ministerstvu třeba nebudou pokračovat. Aby se to skutečně nedozvídali z webu, z rozpadlé esemesky, která kolikrát člověku změní život. Prostě aby se s nimi zacházelo s úctou. Tyhle výměny stráží moc neumíme a já chci ctít i nějakou štábní kulturu.
Jak se vlastně stalo, že jste byl na post ministra obrany navržen právě vy? Za jakých okolností to poprvé zaznělo?
Měl jsem, byť krátkou, vládní zkušenost a dlouhodobě jsem působil ve státní správě jako úředník na ministerstvu zahraničí. S výjimkou paní kolegyně Jourové jsem tuhle zkušenost měl jediný. Mám i jazykovou vybavenost a tak jsem byl relativně logickým kandidátem na zahraničí či kulturu. Přitom ale bylo zřejmé, že naše hnutí bude usilovat o finance a ostatní resorty jsou takové tekuté písky.
Do voleb jsme šli s tím, že chceme ušetřit na chodu státní správy. To můžete dělat někde, kde šetřit jde - zahraničí a kultura jsou totálně podfinancované. Takže se naše ambice zkusit těžký resort zaměřila na obranu, kterou koaliční partneři nežádali. Důvody, proč, už mi jsou jasné, má přezdívku politické pohřebiště, životnost ministra tu je 14 měsíců. Když jsem slyšel poprvé, že bych měl být ministrem zde, rozhodně jsem to nečekal. Snad to není nezodpovědnost nebo hazard, ale beru to v mém životě jako poslední velký test.
Zahlédl jsem v médiích vaše prohlášení, že máme nadbytečný počet pandurů. Na základě čeho se tak domníváte?
Nechci polemizovat, ale myslel jsem to tak, že jsme nepotřebovali tolik tak dobře vybavených pandurů. Mohli jsme mít více variant - ne 150 nevybavených, to by bylo také špatně, ale cenu dělá právě výbava. Maximalismus v té výbavě nebyl nutný a rád bych se tomu do budoucna vyhnul. Budu na to mít externí poradce, kteří problematiku dlouhodobě znají - a názory budu muset filtrovat. Vždycky tu máte postoj pozemního vojska, postoj letectva. To jsou dvě ženy v jedné kuchyni a každý jen tu svou má za jedinou, jak se zpívá ve známé opeře.
Před volbami vaše hnutí uvedlo, že všechny uzavřené armádní smlouvy potřebují revizi či audit. Jak to bude u stíhaček Gripen? Přezkoumáte to, co vyjednal končící ministr Picek? Tu cenu jste označil za docela dobrou.
Kategorií kontraktů je strašně moc. Audity, o kterých jsme mluvili, budou jistě předmětem naší pozornosti od prvních týdnů, lze tu ušetřit desítky milionů, otázka gripenů je ale něco jiného. Je to dlouhodobě připravované, smlouva je podle toho, co o ní vím, sjednaná dobře, není ani riziko nějakého zásadního pochybení už jen proto, že to jde přes agenturu, která má přímou vazbu na švédskou vládu. To není klasický komerční prostředník (více o ceně pronájmu čtěte zde).
Zkoušel jsem ověřit, jestli by cenu nešlo stlačit ještě níž, ale ta šance je velice malá. Je nebezpečí z prodlení, nabídka není nekonečná a nejsme žádný exkluzivní klient, švédská strana teď uzavřela velký kontrakt s Brazílií a to je úplně jiné hřiště. Střízlivě tam velký prostor nevidím. Vypracujeme nejdříve informaci do vlády, aby se ještě jednou kontrakt prověřil, aby vláda na to rozhodnutí byla připravená. Lze ale předpokládat, že k té dohodě dojde, to by se muselo objevit něco zasutého, nečekaného, což nepředpokládám. Generál Picek to jistě připravil svědomitě.
Jak hodnotíte práci vašeho i Pickova předchůdce Alexandra Vondry? Co z jeho éry na ministerstvu zdědíte?
Nespornou zásluhou pana Vondry je, že se snažil nastavit dlouhodobá pravidla. Jeho lidé zpracovali Bílou knihu, poctivý a kvalifikovaný materiál, z něhož lze při řadě věcí vycházet, byť je potřeba aktualizovat je v detailech a kalendáři. Samozřejmě jméno exministra Vondry trpí kauzou ProMoPro, ale ta jde úplně mimo mne. Nebudu kvůli tomu říkat, že pan Vondra žádnou práci neodvedl, to by byla lež. Zrušit povinnost nakupovat přes prostředníky byl určitě záslužný čin.
Když jsme u toho, k nákupům bez komerčních prostředníků se výrazně hlásíte. Máte přehled, jaké v tomhle ohledu má ministerstvo rezervy? Zda v nějaké relevantní míře nakupuje přes prostředníky a nemuselo by?
OpravaV původním textu jsme spojili nákupy přes komerční prostředníky s nákupy skrze alianční agenturu NSPA. Vyznění textu tak bylo nesprávné. Platí, že M. Stropnický chce omezovat komerční prostředníky a NSPA pokládá za transparentní. Za chybu se omlouváme. |
V tomhle úplně detailní vhled nemám. Ještě ve středu večer (poté, co se Stropnický v ČT řekl, že chce nakupovat bez komerčních prostředníků, pozn. red.) jsem na internetu našel nějaký článek, že dodávka lehkých samopalů pro naši pěchotu pořizovaná přes agenturu NATO vázne, že jsme zaplatili, ale že oni to nedodali a jaká je to sebranka. Říkal jsem si - že by reakce byla až tak rychlá? Že by někomu vadilo, že jsem nákupy přes agenturu NATO označil za transparentní a regulérní?
Těch dezinformací a útoků bude strašně moc, s tím je třeba počítat, když člověk na to ministerstvo jde. Ale my se už jen z principu dobrého hospodáře musíme snažit náklady redukovat. V náročných a choulostivých případech nákladných akvizic se chci obracet i na externí tým pana Václava Lásky.
Poslední otázka. Říkal jste, že armáda musí být připravena zafungovat na první pokus, že druhý či třetí mít nebude či nemusí mít. Přetrvává podle vás v české společnosti trauma z toho, že v roce 1938 byla armáda na první pokus připravená, ale nedostala šanci to dokázat?
To je jedna z nejtěžších otázek. Trauma tu je, ne že ne. Od kavárenského stolku se to snadno říká, ale myslím, že jakési psychické břemeno té kapitulace neseme dodnes, že to je v nás a hned tak se toho nezbavíme. Určité národní zmrzačení to nepochybně vyvolalo a proto mám obrovský obdiv k lidem, kteří - speciálně ve Velké Británii, ale nejen tam - se fašismu postavili. Nikdy nebudeme dostatečně vyzdvihovat jejich význam, mají v sobě tolik přirozené hrdosti a noblesy... O nich by se měly děti učit. Daleko víc než o někom, kdo skočí víc do dálky. A to se nechci dotknout sportovců.
Mnichov je trauma, za které se někdy jakoby schováváme, jako kdybychom neměli v sobě dost síly, energie a sebevědomí vzít osud do svých rukou s vědomím nebezpečí, že to může přinést hodně bolesti.
