Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Čech jménem Magomed zkoumá v Donbasu šrapnely. Ve válce vyrostl

  20:35aktualizováno  20:35
Luhanskoje (od zpravodaje iDNES.cz) - Hrabe se v zemi, sbírá úlomky šrapnelů a pomocí kompasu se snaží dopočítat, odkud přišla palba. Magomed Torijev se jako člen pozorovatelské mise OBSE na východě Ukrajiny zabývá kráterovou analýzou. Tomuto Čechovi s kořeny na Kavkazu válka není cizí, jako dítě si jí užil do sytosti.

Obyvatelé města Makijivka ležící východně od Doněcku si prohlížejí kráter po dělostřeleckém ostřelování (14. září 2014) | foto: Profimedia.cz

Generálové celého světa s oblibou hovoří o nových metodách války založených na chirurgicky přesných úderech a robotických zbraních ovládaných z druhého konce světa. Když ale přijedete do Donbasu, zjistíte, že tady se válčí postaru. S tanky, transportéry a dělostřelectvem.

Jak se blížíte z ukrajinské strany k frontě, postupně projíždíte třetí, druhou a nakonec první linií obrany. Napravo i nalevo od silnice se do širé stepi rozbíhají zákopy. Za první linií obrany leží takzvaná šedá zóna. Tady už je nepřítel na dohled. Tady se stále střílí, tady umírají lidé.

A to i přesto, že na východě Ukrajiny by mělo platit příměří dohodnuté minulý rok v Minsku, na jehož dodržování dohlíží zvláštní mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Jedním z jejích inspektorů monitorujících situaci na frontě je i Magomed Torijev, se kterým jsme se vypravili do vesničky Luhanskoje ležící nedaleko takzvané šedé zóny.

Před rokem tady panovalo peklo. Luhanskoje leží asi dvacet kilometrů severozápadně od Debalceve a právě tudy se stahovala ukrajinská armáda z poslední velké bitvy této války. Loni v zimě tady pršely dělostřelecké granáty, řada domů dostala přímý zásah a auta se dodnes musí na silnici vyhýbat metr hlubokým kráterům po šrapnelech.

Používáme hlavně hlavu a oči

A právě kvůli dírám v zemi tady Magomet Torijev je. Když se svými kolegy dostane hlášení, že se někde na frontě střílelo z těžkých zbraní, vyrazí na místo a hledá stopy palby. Věnuje se totiž takzvané kráterové analýze, na základě které je schopen určit, z jaké zbraně se střílelo a odkud.

Fotogalerie

„Máme různé pomůcky, například elektronický kompas nebo metr, ale používáme hlavně svoji hlavu a oči. Krátery nafotíme, někdy se v nich také trochu rýpeme, abychom našli úlomky šrapnelu na další analýzu,“ vysvětluje Torijev. Veškeré poznatky o kráteru posílá do centrály mise v Kyjevě, která každý den vydává zprávu o počtu incidentů, kterými bylo příměří porušeno.

Pozorovatelé OBSE působí na obou stranách fronty, Torijevův tým operuje na ukrajinské straně a dostává informace od ukrajinské armády, místních úřadů a různých neziskovek. Při výjezdu do terénu se také místních obyvatel vyptává, jestli zaznamenali hřmění děl či vojenskou techniku, která podle podmínek příměří nemá na frontě co dělat.

Ke každé informaci však musí přistupovat značně kriticky. Dokazuje to vyprávění dvou bábušek, které se na inspektory sesypaly před úřadem starosty ve vsi Luhanskoje a vzrušeně jim vyprávěly, že Ukrajinci v noci za vsí stříleli ze samohybné houfnice. Po pár dotazech ovšem začínají couvat: na vlastní oči nic neviděly, vyprávěl jim to známý. Takové vyprávění ale nelze brát váženě, inspektoři mohou hlásit jen přímá svědectví, která lze ověřit.

„A stejně tady každý večer střílejí. Ra-ta-ta-ta,“ mává rukou za námi jedna bábuška a napodobuje zvuk kulometu. Incidenty, při kterých se na frontě střílí z lehčích zbraní, se dají zaznamenat právě jen na základě svědectví místních lidí. Občas se stává, že inspektoři najdou čerstvé náboje z kulometu ráže 12.7 či střepiny z granátů.

Torijev je na východě Ukrajiny od září předminulého roku, dříve pracoval například v Rádiu Svobodná Evropa nebo pro různé agentury OSN na Kavkazu. Do mise se přihlásil, protože se domnívá, že pro práci ve válečné oblasti má dostatek životních zkušeností.

„Jsem sice občan České republiky, ale narodil jsem se v Čečensku a dvanáct let jsem žil ve válce. Ta první začala, když mi bylo třináct let, takže tu atmosféru znám a tato zkušenost mi pomáhá při práci,“ říká statný třicátník, který před několika lety dostal v Česku azyl.

Krize na Ukrajině

Při výjezdech do terénu vždy nosí helmu a neprůstřelnou vestu, protože se už několikrát ocitl v ohrožení života. „Někteří naši kolegové byli raněni nebo se ocitli uprostřed ostřelování. Palba může začít v jakýkoliv okamžik, bez varování, a pokud na to nejste připraveni, může být příliš pozdě. Zvuk výbuchu vždy slyšíte až po explozi,“ říká Torijev. „Mluvil jsem s jedním vojenským doktorem, který mi říkal, že 85 procent zranění zde způsobí ostřelování,“ dodává.

Nejsme mírotvorci

Účast na misi OBSE sebou nese i jiná nebezpečí. Vyprávět by o tom mohl český důstojník Josef Přerovský, kterého separatisté na jaře 2014 spolu s několika dalšími členy mise věznili ve Slavjansku. Po intenzivním vyjednávání je nakonec pustili.

Postavení inspektorů zhoršují spekulace, že mezi nimi působí agenti obou stran konfliktu. V říjnu se jeden ruský člen mise opil a chlubil se, že v minulosti sloužil v řadách zvláštních ruských jednotek Specnaz. Ukrajinští novináři ho přitom natáčeli skrytou kamerou. Vedení mise ho vyhodilo (oficiálně pro opilství).

Často se také hovoří o tom, že se účastníci mise nemohou svobodně pohybovat na územích poblíž fronty, která chtějí monitorovat. Situaci by měly zlepšit předsunuté základny na na frontě, konkrétně v Horlivce a v Debalceve. Na místech nejčastějších bojů pozorovatelé instalují webkamery, díky nimž budou moci situaci na místě sledovat 24 hodin denně. Jedna z nich by například měla být u trosek doněckého letiště.

Torijev podle svých slov s místními nikdy žádné problémy neměl, jen občas prý panují nedorozumění ohledně role a mandátu jeho mise. „Někteří lidé mají vůči nám příliš velká očekávání. Někdy jsou frustrovaní, protože nechápou, že naším úkolem zde není distribuce materiálu nebo humanitární pomoc. Proto je třeba, abychom o své roli otevřeně hovořili. Naším úkolem není tento konflikt ukončit, nemáme zde nastolit nebo udržovat mír. Jsme tady proto, abychom informovali o tom, co se tady děje,“ říká český inspektor.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.