Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Školačky v Donbasu spí s vojáky za jídlo, znásilněné nikdo nepočítá

  18:31aktualizováno  18:31
Kramatorsk (Od zpravodaje iDNES.cz) - Ve válce se vždy znásilňuje, žádná ze stran konfliktů to však nikdy nepřizná a odmítá o tom mluvit. Tato smutná pravda platí i pro konflikt na východě Ukrajiny. Žádné statistiky obětí sexuálního násilí neexistují a znásilněné ženy se bojí mluvit. Střípky informací naznačují, že pachatelé se najdou na obou stranách fronty.

Na východě Ukrajiny jsou některé dívky nuceny spát s vojáky či ozbrojenci výměnou za jídlo. Ilustrační foto | foto: AP

„Měla jsem v Jenakijevu kamarádku, brala drogy. Když přišli separatisté, začali pronásledovat drogově závislé - podle mě spíš proto, aby ten byznys sami ovládli. Kamarádku zadrželi a pohrozili jí, že ji zastřelí. Pak ji ale jeden ze separatistů poznal, tak jí nabídli, že jim bude vařit a oni ji nechají naživu. Zůstala s nimi a... každý z nich si s ní mohl užít,“ popsala jeden z případů násilí na ženách pro iDNES.cz Olga Ponomarjová z lidskoprávní organizace Svitanok.

„Už osm měsíců jsem o ní neslyšela. Naposledy se ke mně doneslo, že z ní chtěli udělat snajperku. Ztratila se nám z očí, začala bojovat. Netuším, co se s ní stalo,“ dodala pracovnice humanitární organizace sídlící v ukrajinském Kramatorsku.

Fotogalerie

Podle zprávy Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky se na východě Ukrajiny množí případy žen, které se samy nabízejí vojákům a povstaleckým bojovníkům. V situaci, kdy Ukrajina přestala na separatistických územích vyplácet sociální dávky, jsou některé dívky nuceny spát s povstalci výměnou za jídlo či peníze.

„Znala jsem jednu patnáctiletou holku, byla nejstarší ze sedmi dětí. Donutili ji spát s bojovníkem Doněcké lidové republiky, který jim vozil domů potraviny. Peníze nebyly, lidé se báli, že bude hlad, a tak máma nabídla své dítě. Nemohu ji za to odsuzovat, vždyť to byla její nejstarší dcera a ona měla ještě šest dalších dětí,“ líčí Ponomarjová.

Ukrajinci i separatisté se od začátku konfliktu navzájem obviňují ze znásilňování, žádné statistiky však neexistují a ověřených svědectví je málo. Podle Ponomarjové je velmi těžké rozpoznat, kdy ke znásilnění skutečně došlo a kdy jde o výmysl. „Slýchávám různé příběhy, některým uvěříte, jiným ne. Ptáte se lidí, kdy a kde se to stalo, jestli tam byli nějací svědci. V tu chvíli se mohou ukázat nesrovnalosti, něco vám zamlčeli, nebo si to prostě vymysleli,“ říká Ponomarjová.

Ve sklepě

Jedním ze zaznamenaných případů je příběh osmatřicetileté Mily (nejde o její pravé jméno), který zveřejnila organizace Women under siege. Milu zajali bojovníci Doněcké lidové republiky v srpnu 2014. Obvinili ji ze spolupráce s ukrajinskou armádou a zavřeli ji do sklepení bývalého sídla ukrajinské rozvědky v Doněcku. Strávila zde celkem 43 dní.

Znásilnili ji hned první noc. Během výslechu ji brutálně bili do hlavy, břicha a přes nohy. Vyšetřovatelé jí hrozili, že jí polijí genitálie kyselinou, protože si prý nezaslouží mít děti. Pak jí vpíchli jakousi látku, po které ztratila vědomí. Když se probrala, měla roztrhané šaty a krvácela z pochvy.

Práce v Turecku

Obětmi sexuálního násilí jsou často i ženy, které před válkou uprchly do jiných koutů Ukrajiny. Uprchlicím ve zvýšené míře hrozí, že se stanou oběťmi obchodníků s bílým masem. Zpráva Vysokého komisaře OSN pro lidská práva upozorňuje na případ z loňského ledna, kdy byl ve Lvově zatčen muž podezřelý z toho, že tři uprchlice přemluvil k prostituci v Izraeli. Jedna z nich uvedla, že byla zcela zoufalá, protože nemohla získat práci a potřebovala nějak živit své dvě děti. Podobný případ byl zaznamenán v Luhanské oblasti, kde obchodníci s lidmi sháněli ženy určené pro prostituci v Turecku. Organizace La Strada na své lince důvěry loni přijla celkem 3570 telefonátů týkajících se vnitřních uprchlíků.

O několik dní později ji dozorce odvedl do prázdné místnosti, kde ji donutil k orálnímu sexu a pohrozil ji skupinovým znásilněním, pokud by se vzpírala. Mila po propuštění také vzpomínala na ženu, se kterou sdílela celu. Tuto dívku ozbrojenci několikrát skupinově znásilnili, časem však už byla natolik traumatizována, že o ni ztratili zájem.

Další otřesný příběh aktivistům vyprávěla třicetiletá Anna (rovněž se nejedná o její pravé jméno). Předloni v květnu ji v Doněcku zatkli bojovníci takzvané Ruské pravoslavné armády a obvinili ji z podpory revoluce na Majdanu. Šest dní ji drželi ve sklepě policejní stanice, kde ji opakovaně mučili. Anna později vzpomínala, že ji řezali na nohou a jednou ji zbili přes záda tak brutálně, že se dva dny nemohla postavit.

Jednou se před svými vězniteli musela svléknout do naha a jeden z nich jí řekl: „Nebudu tě moc mlátit do obličeje, protože jsem už nějaký čas neměl ženu a ty mi to vynahradíš.“ Anna se tak bála znásilnění, že nemohla usnout. „Neudělali to. Ale měli tam jednu ženu. Slyšela jsem, jak ji znásilňují,“ vzpomínala Anna na zvuky z podzemní ošetřovny, která byla umístěna hned vedle její cely.

V posledních dnech svého věznění svěřili separatisté Anně roznášení jídla ostatním vězňům, a tak se dostala i ke své sousedce. Zubožená žena byla zcela nahá. „Klečela na kolenou, měla rozbitou hlavu. Pokusila se mě obejmout, bylo mi jí hrozně líto. Pochopila jsem, že jsem měla strašné štěstí,“ vylíčila žena, kterou separatisté nakonec propustili. Nyní žije v Kyjevě.

Podle kyjevské pobočky organizace La Strada, která se zabývá násilím na ženách a obchodem s lidmi, jsou všechny ženy žijící na separatistických územích vystaveny riziku znásilnění. „Na naší lince důvěry jsme obdrželi několik telefonátů popisujících případy znásilnění mladých dívek kolem šestnácti, sedmnácti let, někdy dokonce i dětí. Ale i starších žen kolem čtyřicet let,“ uvedla pro iDNES.cz Aliona Zubčenková z La Strady.

Některé ženy podle ní hlásily, že je znásilnili vojáci v neoznačených uniformách, takže netušily, ke komu patří. „Z toho, že se to stalo na území, které tou dobou bylo pod kontrolou teroristů, ale vyvozujeme, že pachateli byli teroristé nebo ruští vojáci,“ říká Zubčenková, přičemž pro separatisty používá stejný výraz jako vláda v Kyjevě.

Vyjížďka k jezeru

Západní lidskoprávní organizace se domnívají, že podobné zločiny se v období nejsilnějších bojů nejspíš děly na obou stranách fronty. Myslí si to i psycholožka Jekatěrina Šutalová, která vyslechla mnoho příběhů uprchlíků z Donbasu. Vyprávěli jí o násilí ze strany rebelů, ukrajinských jednotek i dobrovolnických praporů bojujících za Kyjev. „Tito muži jsou často velmi opilí a jejich velitelé jsou naprosto neorganizovaní,“ uvedla Šutalová v prosinci 2014 pro web Women under siege.

Návrat z fronty

Velkým problém na Ukrajině představuje i domácí násilí, kterého se na svých ženách a přítelkyních dopouštějí vojáci vracející se z fronty. Často jsou traumatizovaní, někteří trpí posttraumatickou stresovou poruchou a své psychické problémy řeší alkoholem. Zatímco v roce 2014 organizace La Strada zachytila na své tísňové lince 40 telefonátů od obětí domácího násilí ze strany vojáků, loni stejný počet telefonátů napočítala již koncem dubna. Psychologická pomoc pro demobilizované vojáky je zatím nedostatečná a poskytují ji především dobrovolníci. O problému více čtěte ZDE.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky zaznamenal například vyprávění jedné ženy, které příslušníci ukrajinských bezpečnostních složek hrozili sexuálním násilím. Nutili ji podepsat doznání, že její synové bojují v řadách separatistů a ona jim předávala informace o pohybu ukrajinských jednotek. Nikdy nebyla z ničeho obviněna a po dvou měsících věznění ukrajinskou tajnou službou v Charkově byla propuštěna v rámci výměny zajatců.

V červnu minulého roku ministerstvo vnitra nechalo rozpustit zvláštní policejní prapor Tornado tvořený z velké části bývalými kriminálníky. Osm jeho členů bylo zatčeno a obviněno mimo jiné z únosů lidí, mučení a „nepřirozeného uspokojování sexuální touhy“ - za tímto obviněním se podle všeho skrývá znásilňování mužských zajatců. Podle ukrajinského vojenského prokurátora Anatolyje Makiose příslušníci praporu nutili zajatce, aby znásilňovali své spoluvězně a pouštěli jim do genitálií elektrický proud, píše Kyiv Post.

V Donbasu se znásilnění dopouštějí i ukrajinští policisté, kteří se často zaměřují na drogově závislé ženy. Dokazuje to například příběh Světlany, jejíž příběh byl zveřejněn na webu Women against violence, kde aktivisté mapují případy násilí páchaného na ženách v zemích bývalého Sovětského svazu.

„Jednou jsem šla za dealerem, píchla jsem si a vracela se domů, když mě zastavili policisté a začali mě obtěžovat a fackovat. Strčili mi do kapsy fet a řekli mi, že jim buď vyk...im, nebo mi to přišijou. Tak jsem souhlasila,“ vzpomíná narkomanka z Kramatorsku.

S podobným příběhem se svěřila i nejmenovaná prostitutka ze stejného města: „Šlapu ulici a jednou za mnou přijeli dva známí policisté. Nabídli mi, abych jim za drogy něco dosvědčila. Souhlasila jsem. Odvezli mě k jezeru za městem, znásilnili mě a pak odjeli. Tři hodiny jsem šla domů.“

Velké ticho

Znásilněné ženy se o své zkušenosti často bojí promluvit. Na traumatický zážitek chtějí pokud možno zapomenout, stydí se, obávají se pomsty i stigmatu spojeného se znásilněním - na Ukrajině a v Rusku je totiž sexuální násilí často dáváno za vinu samotné oběti.

Krize na Ukrajině

V případě násilí páchaného ukrajinskými vojáky může k mlčení přispívat i atmosféra vypjatého vlastenectví, v níž jsou vojáci a bojovníci dobrovolnických batalionů považováni za hrdiny a obránce vlasti.

Problémem je i nedostatek míst, kam se znásilněné ženy mohou obrátit o pomoc. Zpráva organizace Wave z roku 2014 uvádí, že v zemi jsou jen tři domovy pro oběti sexuálního či domácího násilí. Dohromady disponují jen sto lůžky, přičemž by jich bylo potřeba aspoň 4 600. A to jsou data z předválečných let.

Jednou z mála organizací pomáhajících v Donbasu je Svitanok, kde pracuje Olga Ponomarjová. „Znásilněným ženám děláme testy na žloutenku, HIV, syfilis. Pokud máme podezření na nějaké zranění, zařídíme jim vyšetření. Jednou týdně k nám chodí právník a psycholog, se kterými se mohou poradit,“ vyjmenovává aktivistka.

Kolik žen se během války v Donbasu stalo obětí sexuálního násilí, se zřejmě nikdy přesně nezjistí. Pro vládu v Kyjevě tento problém není priorita, ukrajinským neziskovým organizacím chybí peníze i lidé. A na území ovládaném separatisty je situace ještě daleko horší.

„Válka neválka, od pádu Sovětského svazu zde žije řada zranitelných žen: matky s více dětmi, ženy nakažené virem HIV, ženy závislé na drogách, prostitutky. Ty všechny byly snadným cílem násilí a válka jejich situaci jen zhoršila,“ uzavírá Ponomarjová.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.