Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ukrajinci vyvracejí rudé modly, město Železného Felixe tiše reptá

  19:14aktualizováno  19:14
Dzeržinsk (Od zpravodaje iDNES.cz) - Dzeržinsk - město horníků. Více než tři čtvrtě století se třicetitisícové město v Donbasu mohlo pyšnit tímto heslem a jménem zakladatele sovětské tajné policie. Doba se však mění. Ukrajinou se žene vlna dekomunizace a hornické město ležící na dohled povstaleckému území se musí přejmenovat.

Vítejte v Dzeržinsku, budoucím Torecku. | foto: Adam Hájek, iDNES.cz

Pokud máte depresi, jeďte se podívat do Dzeržinsku. Život v Česku se vám hned bude zdát veselejší. Město o velikosti Příbrami ze všeho nejvíce připomíná 70. léta na Ostravsku. Šedivé ulice, rezignované tváře místních, rozhrkané žigulíky, zrezivělé důlní věže a haldy čnící do mrazivé krajiny.

Felix Dzeržinskij

(1877 - 1926)

Felix Dzeržinskij na archivním snímku

Narodil se nedaleko Minsku do rodiny zchudlého polského šlechtice. V mládí vstoupil do sociálnědemokratické strany a byl několikrát vězněn. V roce 1917 se přidal k bolševikům a stal se jedním z hlavních Leninových spolupracovníků. Těsně po říjnovém puči dostal na starost boj proti "vnitřním nepřátelům", pro jehož účely založil a vedl první sovětskou tajnou policii, nechvalně známou Čeku. Muž přezdívaný pro svoji tvrdost Železný Felix se tak stal hlavním strůjcem rudého teroru, kterému v prvních letech sovětského režimu padly za oběť desetitisíce lidí.

A navíc vojáci. Dzeržinsk totiž leží asi padesát kilometrů severně od Doněcku a kousek za městem jsou zákopy. Jen dvacet kilometrů na jihovýchod je Horlivka, kde už vládnou separatisté. Také Dzeržinsk krátkou dobu patřil do takzvané Doněcké lidové republiky, ale v červenci 2014 se povstalci z města stáhli.

Dnes ve městě vlají ukrajinské vlajky a zatímco v Doněcku se vyvěšují portréty Stalina (více čtěte zde), tady se stejně jako na celé Ukrajině účtuje se sovětskou minulostí. V létě byly strženy pomníky Lenina a Dzeržinského a v polovině října radní na základě zákona o dekomunizaci rozhodli, že se město přejmenuje na Toreck - podle řeky, která tudy protéká.

Dekomunizace? Kdo se o ni prosil?

Jenže mnoha místním lidem se to nelíbí - především proto, že se jich nikdo nezeptal na jejich názor.

„Ten památník sundali v pět hodin ráno, aby o tom lidi nevěděli. Aby se nikdo nebouřil,“ čílí se bývalý horník Alexej Nikolajevič při vzpomínce na odstranění sochy zakladatele Čeky. „Dekomunizace? Kdo se o ni prosil? Vyměníme pasy, přejmenujeme ulice. A proč? Stojí to spoustu peněz. Západ pošle peníze, my je zase rozkrademe,“ zlobí se.

Podle něj byli dříve místní hrdí na to, že si mohou říkat „dzeržinci“, mladým lidem však prý už jméno Dzeržinskij nic neříká. „Zeptejte se mladých, nikdo ho už nezná. A to samé Lenin. Otevřete dějiny Ukrajiny a budete mít štěstí, když o něm najdete dva řádky,“ stěžuje si muž, který pracoval patnáct let na šachtě.

Mířím proto za místní omladinou, abych si jeho slova ověřil. „Dzeržinskij? To byl nějaký komunista,“ odpovídá šestnáctiletý Vlad poněkud nejistě na otázku, po kom je jeho město pojmenováno. V jednom se však se starým horníkem shoduje: místní si přejmenování nepřejí. „Když už jednou město nějak nazvali, tak by to mělo zůstat,“ míní Vlad.

Připomínky sovětského vítězství ve Velké vlastenecké válce v Dzeržinsku.
Připomínky sovětského vítězství ve Velké vlastenecké válce v Dzeržinsku.
Připomínky sovětského vítězství ve Velké vlastenecké válce v Dzeržinsku.

Připomínky sovětského vítězství ve Velké vlastenecké válce v Dzeržinsku.

Jenže ani Dzeržinsk nebyl vždy Dzeržinsk - až do roku 1938 se město jmenovalo Ščerbynovka podle kozáka, který se zde usadil v 18. století. Místní se aspoň mohou utěšit myšlenkou, že až se tady budou opět měnit cedule a přepisovat mapy (výběr nového jména musí ještě schválit ukrajinský parlament), nebude Dzeržinsk rozhodně jediný.

Bulvár Václava Havla

Velké ukrajinské přejmenovávání odstartoval zákon o dekomunizaci, který prezident Petro Porošenko podepsal v květnu minulého roku. Sovětský režim byl podle tohoto zákona zločinný, a jakákoliv jeho propagace je proto zakázána.

Zákon nařizuje zpřístupnění archivů, odstranění komunistických památníků a určuje, že Velké vlastenecké válce se od nynějška bude stejně jako na Západě říkat druhá světová. Ministerstvo vnitra také v rámci dekomunizace zakázalo činnost všem třem ukrajinským komunistickým stranám, což na Západě vyvolalo obavy z omezování svobody slova na Ukrajině.

Fotogalerie

A především nastala doba vášnivých sporů o nová jména měst, vesnic, ulic i náměstí. Do letošního května se musí přejmenovat celkem 22 ukrajinských měst a 44 vesnic. Když to nestihnou, vybere jim nové jméno vláda.

Ukrajinští historici už v říjnu zveřejnili seznam 520 historických osobností, jejichž jména je třeba vymazat z map. Kromě Lenina, Dzeržinského, Marxe či Molotova je na něm třeba i Antonín Zápotocký (na seznam se můžete podívat zde). V Kyjevě by se naopak brzy mohl objevit bulvár Václava Havla.

Řada měst nesoucích jména komunistických a sovětských funkcionářů leží v průmyslovém Donbasu, kde dodnes panuje silná nostalgie po sovětských časech. Na povstaleckých územích se pochopitelně nic nezmění, ale na ukrajinské straně fronty už došlo například na Arťomovsk (pojmenovaný podle bolševického revolucionáře Arťoma), který se vrací ke svému původnímu názvu Bachmut.

Obyvatelé Kirovohradu si zase na konci října odhlasovali, že chtějí stejně jako jejich předci žít v Jelizavetgradu. Mají však nejspíš smůlu: poslancům se zřejmě pojmenování po ruské carevně nelíbilo a městu vybrali jméno Inhulsk, proti čemuž se ve čtvrtmilionovém městě nyní vášnivě protestuje.

Krize na Ukrajině

Kulantně tento problém vyřešili v Dněpropetrovsku. Město nesoucí dříve jméno Jekatěrinoslav bylo roku 1926 přejmenováno podle veletoku, na jehož březích se rozkládá, a bolševikovi Grigorijovi Petrovském.

Současní obyvatelé se v průzkumech vyslovili proti přejmenovávání a radní se proto rozhodli ušetřit za výměnu cedulí. Do Kyjeva vzkázali, že Dněpropetrovsk se bude i nadále jmenovat Dněpropetrovsk, od nynějška však už ne podle Petrovského, ale podle svatého Petra.

Změnit myšlení lidí bude těžší

Takovou kulišárnu si Dzeržinsk dovolit nemůže a musí si pomalu zvykat na jméno Toreck. Půjde to ztuha, řada místních totiž nemilosrdného čekistu stále chová v úctě. „Dzeržinskij se nikoho nebál a bránil svoji vlast, Sovětský svaz. Dnes už takoví nejsou. A teď jeho památník odstranili, debilové. Vždyť to je naše historie!“ zlobí se penzista Gennadij Vasilijevič.

Najdou se tu však i lidé, kteří po Dzeržinském ani jeho památníku truchlit nebudou. „Sochu shodili, líto mi to není. Ani Lenina. Já nejsem komunista. Bez Dzeržinského můžeme žít. A přejmenování města? Žádný smysl to nemá, ale bude to stát spoustu peněz. Přejmenovat město není těžké, ale změnit myšlení lidí bude daleko těžší,“ říká bývalý horník Pavel Ivanovič.

Jestli tomu výměna cedulí nějak napomůže, zůstává otázkou. Řada politologů má ostatně za to, že cílem ukrajinské dekomunizace není primárně tlustá čára za sovětskou minulostí, ale především boj proti ruské propagandě, která ze slavné minulosti Sovětského svazu dodnes čerpá.

Její účinky jsou cítit i tady v Dzeržinsku. Místní vyprávějí, že separatisté pro jejich město vybrali úplně nové jméno. Překřtili ho na Drážďany, protože je prý „plné fašistů“.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.