Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vůdce Islámského státu touží po slávě chalífů. Utopie, soudí arabistka

  20:13aktualizováno  20:13
Kdysi dávno stáli v čele islámského světa a šířili slávu proroka Muhammada. Význam chalífů časem upadal a poslední z nich zemřel v zapomnění v pařížském exilu. Přesto se nyní vůdce Islámského státu prohlásil chalífou. Podle muslimských učenců však na to nemá žádné právo.

Abdülmecid II, poslední osmanský chalífa. | foto: Library of CongressCreative Commons

Když Islámský stát 29. června vyhlásil, že jeho vůdce abú Bakr al-Bagdádí je novým chalífou, zmátl tisíce muslimů po celém světě a pohněval řadu muslimských učenců a předních kleriků. Proč? Pro začátek je třeba si uvědomit, co pojem chalífa v muslimském světě představuje.

Český arabista Felix Tauer ve své knize Svět islámu: Dějiny a kultura vysvětluje, že po smrti proroka Muhammad byl zvolen do čela muslimské obce Abú Bakr, který si udělil titul „náměstek posla božího“ (chalífat rasúl Alláh, zkrácené chalífa). Byl duchovním představeným celé muslimské obce a disponoval nejvyšší soudní mocí, rozhodoval však i o všech světských věcech. Stejně tak i jeho následníci.

Islámský stát

Islámští historici líčí vládu prvních čtyř chalífů jako zlatou dobu. Arabové často vyzdvihují slávu chalífátů, které v osmém století vládly muslimskému světu z Damašku a v devátém století z Bagdádu. Postupem času však reálnou moc získávali generálové a ministři a chalífové se spíše proslavili opíjením a hýřením. Zlatou éru ukončil vpád mongolských hord v polovině 13. století , před nimiž chalífa se svým dvorem prchl do Egypta.

V roce 1516 titul chalífy spolu s válečnou kořistí získali v Egyptě Osmané, kteří se označovali za ochránce muslimů po celém světě. Posledním chalífou byl osmanský Abdülmecid II, který byl z sesazen v roce 1924 po vyhlášení turecké republiky. Dožil v exilu v Paříži, kde o dvacet let později zemřel.

Arabistka Zora Hesová upozorňuje, že titul chalífy byl na sklonku Osmanské říše už jen symbolický. „Za osmanským chalífou do určité míry stála důležitost největší muslimské říše. Mnohem důležitější byli místní klerikové a představitelé důležitých náboženských institucí jako je egyptský al-Azhar,“ uvedla pro iDNES.cz.

Muslimští klerici proti Islámskému státu

Podle Hesové je chalífát anachronismus a utopistická představa. V sunnitském islámu je podle ní idea, že by chalífa byl politickým vůdcem, dlouhodobě zapomenutá. Moderní islamismus, který čerpá především z pocitů křivdy muslimů vůči Západu, se dostal do popředí dlouho po pádu posledního chalífy.

Podle časopisu The Economist je touha po chalífátu Islámského státu pochopitelná. Radikální sunnité tvrdí, že jejich vůdce abú Bakr al-Bagdádí je zbožný muž, dovedný vůdce a potomek proroka. Naprostá většina muslimů s tím však nesouhlasí a přední klerici zdůrazňují, že chalífu může zvolit jen celá muslimská obec.

Boj s Islámským státem

„Myšlenka, že by ve státě stoprocentně vládla spravedlnost založená na islámském právu, je utopie. S ní v minulosti například přišel Taliban v Afghánistánu. Chalífát je představa politického islámu, ale pouze jeho radikální části. Není to vůbec hlavní proud mezi muslimy, ani ne mezi všemi islamisty. Pouze někteří jsou ochotni chalífát vymáhat násilím,“ řekla pro iDNES.cz.

Proti Islámskému státu nedávno vystoupilo 126 předních islámských vědců a kleriků, kteří sepsali dopis o 24 bodech, proč samozvaný Islámský stát odmítají (celý dopis v angličtině si můžete přečíst zde). Mezi podepsanými jsou i nejvyšší náboženští představitelé Egypta velký muftí Šaukí Allam a muftí Jeruzaléma a Palestiny Muhammad Ahmad Husajn.

Jejich argumenty vycházejí z islámského práva. Upozorňují, že islám zakazuje mučení, zabíjení nevinných lidí a zvlášť zmiňují, že proti islámu je zabíjení diplomatů, novinářů a humanitárních pracovníků - tedy přesně to, čím se Islámský stát nechvalně proslavil. 

List The Huffington Post si všímá, že muslimští vědci a klerici v dopise název Islámský stát dávají do uvozovek. Muslimští lídři zároveň vyzývají, aby lidé tento název přestali používat, protože jen nahrává extremistům.

Není to poprvé, kdy muslimští náboženství představitelé Islámský stát odmítli. Například předseda Centrální rady muslimů v Německu Aiman Mazyek vyzval, aby muslimové vystoupili proti teroristům a vrahům, kteří bojují za Islámský stát a kteří zneužívají islám. Mazyek se obává, aby se blízkovýchodní konflikt nepřenesl do evropských ulic (o bojích v Hamburku se dočtete zde).

Obsah 24 bodů dopisu proti Islámskému státu

1) Je zakázáno, aby někdo vydával fatwy (nábožensko právní prohlášení) bez nezbytného vzdělání. Je také zakázáno citovat části veršů z Koránu bez všeho, co s nimi souvisí.

2) Je zakázáno vládnout bez znalosti arabštiny.

3) Je zakázáno zjednodušovat šaríu a ignorovat islámské vědy.

4) Učenci se mohou ve svých názorech lišit kromě základních znalostí islámu.

5) Je zakázáno ignorovat realitu současné doby, odkud vychází vláda práva.

6) Je zakázáno zabíjet nevinné.

7) Je zakázáno zabíjet emisary, ambasadory, diplomaty, novináře a humanitární pracovníky.

8) Džihád je přípustný jen jako obranná válka. Bez věrohodné příčiny není dovolen.

9) Je zakázáno tvrdit o lidech, že nejsou muslimové, dokud neprokáží svou nevíru.

10) Je zakázáno ubližovat či týrat jakékoliv křesťany či „lid knihy“ (Za „lid knihy“ bývají označováni židé a křesťané, kteří žijí na území ovládané muslimy, pozn. red).

11) Je nutné pokládat jezídy za „lid knihy“.

12) Obnovení otroctví je zakázáno. Bylo zrušeno obecným souhlasem.

13) Je zakázáno nutit lidi ke konverzi.

14) Je zakázáno popírat práva žen.

15) Je zakázáno popírat práva dětí.

16) Je zakázáno vyžadovat tresty bez řádných procedur, které zajistí justice a slitování.

17) Je zakázáno mučit lidi.

18) Je zakázáno znetvořovat mrtvé.

19) Je zakázáno přičítat špatné chování Bohu.

20) Je zakázáno ničit hroby, svatyně proroka a jeho následovníků.

21) Ozbrojené povstání je povoleno jen proti nevěřícímu vládci a v případě, že lid nemá právo se modlit.

22) Je zakázáno vyhlásit chalífát bez souhlasu všech muslimů.

23) Loajalita jednomu národu je povolena.

24) Islám nevyžaduje, aby po smrti proroka někdo někam emigroval.

Zdroj: Otevřený dopis učenců pro abú Bakra al-Bagdádího, bojovníky a příznivce samozvaného „Islámského státu“



Témata: Islámský stát




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.