Jako manažer kasina a herny působíte v obci za Brnem. Souvisí to s restrikcemi přijatými ve městě, kde nyní žádné kasino nefunguje?
Není to hlavní důvod, především jsem mimo město dostal výbornou nabídku. V Brně v kasinu jsem pracoval devatenáct let a bylo poměrně jasné, že to takhle dopadne. Vedení města situaci nezvládlo. Na druhou stranu už to dělám dost dlouho, abych s tím třeba i sekl a začal dělat něco „normálního“.
Jak to myslíte?
Krupiéřina je hodně zvláštní povolání, člověk tam spíš zažívá zklamání než povzbuzení do budoucna. Spousta lidí se na to dívá přes prsty, není to profese, kterou bych se chlubil. Přitom lidé, kteří se tím živí, chodí do práce každý den na osm až dvanáct hodin, jako kdyby chodili do fabriky. Je to totéž, jen jiné prostředí.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Jak jste se k práci krupiéra dostal?
Když jsem se vrátil z vojny, kamarád pracoval v kasinu a říkal, že se jako krupiér nemá špatně, ať to zkusím. Absolvoval jsem tréninkovou školu a už u toho zůstal. Je ale pravda, že jsem se po čtyřech letech tloukl do hlavy, proč jsem se nedržel stavařiny, kterou jsem vystudoval a mohl ji dělat až do smrti
Tohle člověk nevydrží dělat až do důchodu?
Těžko říct, mám pod sebou 35 lidí a většina „krupošů“ jsou mladé holky a kluci. Celý byznys je u nás mladý. Když jsem v roce 1997 začínal, fungoval teprve šest let. Nám, kteří s ním stárneme, to třeba do penze vydrží. Občas odsud jdu utahaný stejně, jako bych kopal kanály, ale v létě i zimě jste v teple, neprší na vás, nic vás nesrazí. Po čase si to srovnáte v hlavě. Faktem ale zůstává, že v zahraničí u toho lidi vydrží mnohem déle.
Čím to je?
Flotila drahých aut u rakouských kasin běžně patří krupiérům, tuto práci tam běžně dělají padesátiletí. Rakouská společnost na ni má jiný pohled, vnímá ji jako normální zaměstnání, práci jako každou jinou. V Rakousku jsou kasina polostátní a jiná kasina v zemi nefungují, tudíž má stát hazard plně pod svým dohledem. Mrzí mě, že u nás se lidé i po těch letech stále dívají na tento obor vyloženě přes prsty.
Přes prsty je možná i slabé slovo. Společnost i politici váš byznys často označují za klasický příklad čirého veřejného zla. Jak se s tím žije?
Většina lidí, kteří tohle hlásí, o tom téměř nic neví. S volebním programem „vymýtíme hazard“ se v Brně při posledních volbách dalo dostat hodně vysoko, i když hnutí Žít Brno nemělo žádnou historii ani plány do budoucna. Povedlo se jim akorát zakázat něco, co městu generovalo solidní příjem. Po dvouletém zákazu se teď mluví o tom, že se zase něco bude povolovat.
Hodně lidí argumentuje rozvrácenými rodinami v dluhové pasti, cenou za léčbu gamblerů...
Ano, lidé tady nechají peníze, ale značná část putuje státu do rozpočtu formou zdanění. Lidé se mohou naprosto svobodně rozhodnout, jestli půjdou sem, nebo do divadla, kde peníze také nechají. Jen zlomek lidí hazardu doopravdy podlehne a například léčba kuřáků stojí stát mnohonásobně víc než léčba gamblerů. Kouření je ještě daleko horší, když nechci, tak hrát prostě nepůjdu.
Brněnská kasina mají přerušený provoz a čekají, co jim město vyhláškou dovolí. Teď to vedení města zase řeší a zatím to vypadá na úplný zákaz hazardu ve městě.
Regulace být musí, ale s rozumem. Herny by neměly být vedle škol a podobně, úplná prohibice je však nesmysl, který povede ke vzniku nelegálních podniků, z nichž stát nezíská ani korunu. Město původně stanovilo povolené lokality, ale kvůli nerovným podmínkám pro podnikatele zakročil antimonopolní úřad. Vyřešili to zákazem heren, kasina mohla zůstat v provozu. Ze tří kasin ve městě najednou bylo sedmnáct podniků s licencí kasina, jenže to byly klasické herny. V závěru jim tak nezbylo nic jiného než hazard zakázat úplně.
Co říkáte zákonu, který povolil zahraničním firmám v Česku provozovat hazardní weby?
To je jiný svět. Právě tohle je z pohledu státního dozoru největší nebezpečí pro masy. Stačí, abyste si někoho poslal do sázkovky, kde vám otevře účet, vloží peníze a pak už nikdo neověří, jestli u toho sedí dvanáctiletý kluk s přihlašovacími údaji. Tady máme přehled, kdo přijde.
Říká se, že z pytláka bývá nejlepší hajný. Zaměstnal byste gamblera?
Ani omylem, gambler by jako krupiér zřejmě přemýšlel jinak. Dost možná by se snažil domluvit s hostem a podvádět. Nic takového jsem naštěstí nikdy řešit nemusel. Většina z nás, kteří už to nějakou dobu děláme, se vzájemně známe a jsme v kontaktu. Když budu chtít, dozvím se, že dotyčný někam chodí hrát.
Inklinují zaměstnanci kasin ve svém volném čase k hraní, nebo toho mají naopak plné zuby?
Je hodně krupiéru, kteří si jdou občas zahrát, prostředí je jim blízké. Určitě jich je ale méně než těch, kteří raději vyrazí ven s kamarády nebo tráví volný čas jinou aktivitou. Osobně jsem si v životě zahrát nebyl, maximálně si jednou za měsíc vsadím na Kometu a tím to hasne, neláká mě to.
Můžu hrát za zlatý řetěz?
Klesá zájem lidí o hru v souvislosti se stále tvrdší regulací hazardu?Chodí pořád zhruba stejné množství lidí.
Jak byste charakterizoval nejčastější typy současných klientů? Převládají u vás cizinci?
Cizinců může být tak dvacet procent. Skladba hostů se za dvacet let celkem změnila. Už to nejsou hlavně zbohatlíci a výstřední typy jako v porevolučním období. Teď to spíš směřuje k tomu, že se hra stává součástí kultury. Lidé si podle mého názoru daleko víc váží peněz a přijdou se s nimi opravdu pobavit.
Chodí manželé, kteří někdy vezmou i své odrostlé děti. Znám také důchodce, kteří si z penze přijdou každý den zahrát za dvě tři stovky, baví je to a mají to naprosto pod kontrolou. Je to součást životního stylu, potkávají se tady se stejnými lidmi. Jdou sem, místo aby šli do kavárny...
Mají to pod kontrolou... Tím je myšleno, že jdou jen s pár stovkami?
Přesně tak.
Roman Doležal
|
Varujete člověka, který evidentně není při smyslech a prohrává už i poslední „trencle“?
Za celou dobu, co tohle dělám, jsem se setkal možná se dvěma případy, kdy to hráči nezvládali. Jinak si myslím, že jsou celkem zodpovědní. Lidé mají zkreslenou představu, že člověk jde do kasina, propadne tomu a nechá tam úplně všechno.
Nabízí vám někdy lidé při hře do zástavy třeba hodinky nebo auto?
Zpravidla to nezkoušejí, jedinkrát jsem zažil, že nám host nabízel snad pětikilový zlatý řetěz. Řekl jsem mu, že to nepřichází v úvahu, že tohle se opravdu nedělá.
Práce je anonymní, hráči krupiéry neznají jménem. Odsuzuje lidi, kteří pracují v oblasti hazardu, jejich okolí? Jsou i tací, jejichž rodina třeba vůbec neví, čím se živí?
To se asi utajit nedá, přeci jen chodíte pravidelně do zaměstnání. Zažil jsem, že rodiče mladých začínajících krupiérek měli strach z toho, že jde o noční život a kasino, že je někdo zastřelí nebo otráví. To jsou právě ty předsudky a neinformovanost.
Nehrozí, že si hráč, který přišel o malé jmění, počká na krupiéra za rohem?
Tohle jsem opravdu ještě nezažil.
Manažer kasina obvykle rozhoduje, pokud je u stolu nějaký problém. Co to typicky je?
Třeba si hráč stěžuje, že dostal málo. Nebo že dal krupiérovi žetony, ať mu je někam postaví, a ony skončily jinde, než údajně měly. Je potřeba ověřit, jak to proběhlo, kde to skončilo a sjednat nápravu. Jdeme se podívat na kamery, co dotyčný řekl, kdy to řekl a jestli to krupiér vyhodnotil správně.
Předchozí dílyVšechny díly seriálu najdete ZDE: |
Bývají takové námitky ze strany hráčů oprávněné, nebo to spíš zkoušejí?
U většiny případů se ukáže, že krupiér nechyboval, ale přeci jen, jsme jen lidé a stát se to občas může. Třeba u rulety může stát v jednu chvíli až deset lidí najednou. Krupiér spěchá a občas z toho vyleze nějaký šotek. Přiletí vám z chumlu pět tisícovek, lidi mluví přes sebe. Je to rychlé, proto jsou u stolu většinou dva: krupiér a inspektor hry.
Může dělat krupiéra někdo, kdo měl čtyřky z matiky?
Člověk musí umět trochu počítat, ale říkám, že to jsou selské, stále se opakující čísla a počty, které se naučí skoro každý. Spíš je problém s rukama, aby měl šikovné prsty. Důležitá je práce s žetony i kartami, aby lícovaly a nebylo to jako po čuňátku.
Jak rychle poznáte, zda to s dotyčným půjde, nebo ne?
Každý zájemce o tuto práci musí projít tréninkovou školou, kdy vám specializovaná firma za měsíc až dva nalije do hlavy soubor znalostí. Naučíte se sice pravidla, ale o hře nevíte nic. Začínáte sbíráním žetonů ze hry, od jednodušších her se dostáváte ke složitějším. Větší, svižnější hru se vším všudy zvládne šikovný krupiér tak za dva roky.
Ruleta je pro krupiéra tou nejsložitější hrou?
Je složitější, protože sázky se přijímají ještě i v době, kdy už se točí kulička. Ale i na karetních stolech je většinou po osmi boxech, pokud máte na všech naložené karty, k tomu sázky po pěti tisících a budete to dělat 14 dní, tak vám psychika odejde, roztřepou se vám ruce a může to být jednoduché jak chce, stejně to nedáte.
Je pravda, že dřív byly krupiérské platy zajímavější než dnes?
Dříve byly o něco zajímavější. Benefit této práce byl v tom, že se spousta krupiérů dostala na stáž v zahraničí. Když byl slušný kurz dolaru, dovezli si za tři měsíce na lodi několik set tisíc, teď už to není ani polovina.
Každý krupiér by měl být trochu psycholog
Byl jste někdy v Las Vegas nebo jiné Mekce hazardu? Pracoval jste v kasinu i mimo Česko?
Tyhle touhy jsem nikdy neměl. Když se mě někdo ptá, kam bych chtěl na dovolenou, odpovídám, že hlavně někam, kde bude klid a co nejméně lidí.
Jste v práci i během dne? A co kromě řešení sporů a péče o zaměstnance máte v popisu práce?
Teď už nemám pevnou pracovní dobu, jsem v práci podle potřeby. Manažer kasina musí mít přehled o tom, co se děje na place, znát hosty, být vidět, není dobré, když si zaleze na celý den na kamery a nikdo o něm nic neví. Jsem všude a nikde, zjevím se, sjednám nápravu a pokračuji dál.
Moje místo v Českuodpovídají všichni hosté seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? Samozřejmě rodná Velká Bíteš, přeci jen tam mám většinu přátel, známých a rodiče. Brno mi taky přirostlo k srdci, přeci jen je to svým způsobem taky dědina. Také miluji italské Dolomity a Jeseníky, kam jezdím v létě i v zimě. |
Na jaké prohřešky ze strany zaměstnanců jste alergický?
Vadí mi, když se někdo k hostovi chová neuctivě. Pokud přijde na spor, což se stává, tak krupiér to ze své pozice nikdy nesmí řešit. Každý krupiér by měl být trochu psycholog. Host si často neuvědomí, že si za své peníze přišel zahrát naprosto dobrovolně. Když se připije a není to člověk s úplně šťastnou povahou, začne být hodně nepříjemný a vulgární. Krupiér to musí ustát.
Vzpomínáte si na nějaký obzvlášť nepříjemný spor?
Nejsem prudká povaha a pokud se nezačne křičet, vše se dá v pohodě vyřešit. Například jsem zažil, že jeden host rozbil druhému sklenici o hlavu. Oba byli hodně opilí, neznali se a začali do sebe rýt. Museli přijet policisté i sanitka. Je to zábavní průmysl a lidé by se měli v prvé řadě bavit, tohle by se nemělo stávat. Pokud má někdo takovou povahu, měl by se vybít sportem, než jde do společnosti.
Poznáte, že se někdo snaží podvádět? Jaké jsou typické projevy těchto hráčů?
Bývají nervózní. Kasina se proti podvodníkům vždy snažila bránit. Pokud odhalíme podvodníka, dáme ho na černou listinu a příště se dovnitř přes recepci nedostane. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by podvádělo kasino. Nemá důvod. Třeba systém rozpoznávání obličejů vzešel z amerických kasinových softwarů, které umí zjistit přítomnost už dříve při podvádění přistiženého člověka. V Česku tohle podle mě nikdo nemá, je to velmi drahé a určené hlavně tam, kde se pohybují masy.
Vystavit ho na černou listinu je to jediné, co můžete s podvodníkem udělat?
Policii se to většinou nehlásí, pokud by to nebylo něco opravdu velkého, že by to třeba vyšetřovala kriminálka.
Jak často odhalíte někoho, kdo se snaží podvádět?
Může se to stát třikrát do měsíce a pak je třeba celý rok klid.
Kolikrát jste se za svou dlouholetou praxi setkal s tím, že někdo počítal karty? Jsou tito lidé v kasinech „známé firmy“?
Jsou a není jich moc. V tuzemsku může být nanejvýš deset lidí, kteří jsou schopni skutečně svědomitě počítat karty na Black Jacku a tím si pro sebe zvyšovat pravděpodobnost. Za svou praxi jsem se s tím setkal dvakrát. Nikdy to není na sto procent. Pouze počítáte vysoké a nízké karty, které šly ven z balíčku a zhruba víte, co zůstalo do hry.
Je to tedy podvod? A přiznají se provinilci, když je chytíte?
Na kartách se většinou přiznají. Je to samozřejmě věc pohledu - z mého pohledu jako provozního kasina stoprocentně ano, krupiér taky neví, co mu tam zbývá za karty. Nemá prostor ani zájem to sledovat.
