Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


SILNIČÁŘ: Nesnáším sůl, někdy však není zbytí. Letošní zima je čajíček

  10:48aktualizováno  10:48
Silničář musí být vždy připraven vyrazit s pluhem či frézou bojovat se sněhem. V Jizerských horách, kde pracuje řidič sypače Martin Honzejk, to platí dvojnásob. Na silnice často vyjíždí už ve tři ráno. „Nejlepší pocit mám, když sníh napadne přes noc, přestane sněžit a my to do rána stihneme sklidit,“ říká v rozhovoru pro seriál Lidé Česka. Práci mu komplikují neohleduplní řidiči i popelnice v silnici.

Kolik let už jezdíte s pluhem?
Už dvacátou osmou zimu.

Jak často tady v Jizerských horách míváte zimu, jako je ta letošní?
Naposledy byl pořádný sníh v roce 2012. Ale předtím byly daleko tvrdší zimy, sněžilo i několik měsíců. Letos je to záležitost čtrnácti dní, což je čajíček. Lidem letošní zima připadá velká, protože je po čtyřech letech konečně zase sníh.

Fotogalerie

Projevuje se podle vás globální oteplování?
Co se týče sněhu, jsou dnes zimy mírnější. Připadá mi ale, že projevy, jako je ledovka a vichry, jsou zase horší. A samozřejmě je dnes čím dál větší provoz, takže se silničářům hůř pracuje.

Během zimních měsíců zřejmě musíte být připraven kdykoli vyjet na silnice...
Máme s kolegy rozepsané služby. Nastálo nás tady v Nové Vsi nad Nisou pracuje dvanáct a na zimu jsou nasmlouvané posily, takže teď nás je tu přibližně sedmnáct. Když pak přijde kalamita, tak míváme pohotovost i přesčasy. Na ranní směnu jdu ve tři ráno a jsem tam do 11:00. Další týden pak jezdím od 11:00 do večera. Na vstávání jsem celkem zvyklý, protože to dělám od mlada. Ale když vstáváte na třetí ráno týden v kuse, tak už je to znát.

Spíte někdy tady na stanici?
Výjimečně ano, když je hrozné počasí, v němž by se sem člověk v noci z domova špatně dostával nebo v situaci, kdy je ledovka, a pracujeme téměř nepřetržitě.

Kolik kilometrů za směnu najedete?
Vždy jezdím ten samý okruh. Když ho projedu poctivě všemi směry, dělá to přes sto kilometrů. Za směnu ho ale objedu i dvakrát. Když přijde obleva, tak běžně ujedu i tři sta kilometrů.

Lidé Česka

seriál iDNES.cz

Lidé Česka

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity.

Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi.

Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: lideceska@idnes.cz

Dejme tomu, že přijde husté sněžení. Za jak dlouho můžu počítat s tím, že bude cesta prohrnutá? Na čem to záleží?
Záleží na tom, o jakou silnici jde - je to jasně definováno plánem zimní údržby. Ale dá se říci, že začínáme prohrnovat trasy autobusových linek, ty jsou prioritní. Postupně jdeme na další menší silnice. Když do rána přestane sněžit, tak je v sedm, osm hodin rajón komplet celý prohrnutý. Pokud ale sněžit nepřestane, tak třeba v pět všechno prohrneme, a když se pak na prohrnuté místo vrátím třeba v osm, tak nevěřím sám, že jsem tam byl. Natož lidé, kteří ráno vstávají a jedou do práce. Naštěstí ale máme ve vozech GPS, takže když si lidé stěžují, že jsme neprohrnuli, dá se snadno zpětně zkontrolovat, kde jsme byli.

Volají vám takovíto nespokojenci často?
Mně přímo ne, ale na dispečink volají a píšou pořád. Je to šílené. Stěžují si, že jsme jim zahrnuli popelnice nebo auto. Jenže když stojí v silnici, tak se nedá nic dělat. Když budu takové překážky objíždět, tak při hustém sněžení bude za pár dní silnice poloviční. Musíme proto prohrnovat vozovku až do krajů. Zažil jsem už, že auto přejela rolba, protože bylo po střechu ve sněhu, takže nebylo vidět. Lidé si také často stěžují, že když prohrneme silnici, skončí sníh u nich na vjezdu. Říkají, ať si to hrneme jinam, jakoby to byl náš sníh. Nebo říkají: „Sem mi to nehrňte, to je sníh od souseda.“ Občas mám pocit, že očekávají, že snad budeme sníh odvážet v pytlech.

Jaký je vlastně váš vztah ke sněhu?
Sníh mám rád. Dřív jsem často lyžoval, na což už teď nemám čas. Dcera ale jezdí závodně na běžkách. Hodně ji v tom podporuji. Zrovna příští týden jedeme na mistrovství republiky. Co se týče práce, tak když je hodně tvrdá zima a spousta sněhu, tak si vždycky říkám, že to nemůže trvat déle než do jara. Jak říká jeden můj kolega: „Sám přišel, sám odejde.“

Kolikrát denně sledujete aktuální předpověď počasí?
To se snad ani nedá spočítat. Doma kvůli tomu ze mě mají srandu. Na notebooku mám nastavené sledování 25 meteorologických serverů. Na mobilu další čtyři. Neustále sleduji, kdy to přijde, i když mám zrovna volno, Je to nemoc z povolání. Stejně jako to, že mám neustále nutkání odklízet sníh, i když si jdu třeba jen nakoupit.

S jakými stroji jezdíte?
Většinou uklízím se sypačem s běžnou radlicí. Když přijde velká obleva nebo velké množství sněhu, tak to běžná radlice nezvládá. V tom případě vyjíždím se speciálním sklápěčem s nasazeným šípovým pluhem. Kromě toho pracuji s ruskou frézou ZIL.

V čem se šípový pluh liší od běžného?
Je veliký a mnohem efektivnější. Odstraní větší množství sněhu než běžná radlice, protože ho vyhazuje vysoko mimo silnici. Tím, že má ostrou špičku, rozráží sníh a jede se rychleji. Ovšem pohyb s ním po silnicích za běžného provozu není vůbec jednoduchý.

Jak rychle s ním můžete jet?
Dá se jet i šedesátkou, ale to jen výjimečně, když je prázdná široká silnice.

Podle čeho se rozhodujete, kdy sypat a kdy solit?
Já nesolím. My pracujeme na inertních úsecích, kde se solit nesmí. Smí se jen sypat inertním materiálem. Solí se jen hlavní trasy, tady v kopcích je to samý inert. Osobně sůl nesnáším. Ale vím, že na hlavních trasách je nutná. A když přijde ledovka, tak jediná záchrana je právě sůl. Nic jiného v tu chvíli nefunguje.

Martin Honzejk

Narodil se v roce 1970 v Turnově. Vyučil se v oboru opravář silničních strojů v České Lípě. V roce 1988 nastoupil k silničářům v Jablonci nad Nisou. S pluhem jezdí už 28. zimu, v současnosti má základnu v Nové Vsi nad Nisou. Má dvacetiletého syna a šestnáctiletou dceru.

Ani posyp?
Ne, písek a drť se po chvilce dostanou pod povrch a v ledu jsou jako „v aspiku“.

Solí se dnes obecně víc než v minulosti?
Určitě. Dnes se solí na spoustě míst, kde to dřív bylo zakázané. Hlavně na tazích, kde je velký provoz, třeba v Harrachově.

Jezdíte v kabině sám, nebo jste dva?
Sám, druhý člověk by mi k ničemu nebyl. Při jízdě si poslouchám rádio - hlavně počasí. Bez radia by to bylo dlouhé.

Zapadl jste už někdy pluhem, tak, že vás museli kolegové vytáhnout?
Mockrát, ale už je to dlouho. Třeba v devadesátém druhém na Jizerce bylo sněhu tak moc, že přes špičku šípového pluhu začal padat pod auto. Zůstal jsem tam viset. Přijel mi na pomoc traktor „lakatoš“. Jenže zatímco jsem čekal, auto stále víc a víc zapadávalo. Topení, které je u země, začínalo smrdět. Musel jsem se proto vždycky probrodit kolem auta a lopatou odházet sníh, aby topení nezhaslo. To bych tam zmrzl. Lakatoš mě zkoušel vytáhnout, ale začala mu praskat lana. Pak přijelo další auto a tahala mě ve dvou. Nakonec se to povedlo, ale vězel jsem tam skoro jedenáct hodin. Takových situací už jsem zažil víc, velké množství sněhu by se proto mělo odstraňovat spíš frézou.

U silnic na horách bývají tyče, abyste nesjeli při vysokém sněhu do příkopu. Stalo se vám to už někdy?
Určitě. To se stane každému, hlavně začátečníkům. Buď to dopadne tak, že se člověk podhází, nasadí řetěz a dostane se ven sám. Nebo si musí zavolat kolegu, aby ho vytáhl. V nejhorším případě ho vytáhne jeřáb. Nestalo se mi to už asi třináct let, ale nechci to zakřiknout. Bohužel stejně jako zásněžky, tak i sněhové tyče nám od silnic mizí, což nám komplikuje práci a pro orientaci na silnici při zhoršené viditelnosti je to nebezpečné.

Jak řešíte situaci, když proti vám vyjede jiný řidič a nehodlá uhnout?
Když se podaří včas zastavit, tak je to dobré. Důležité je stát první, protože - jak říkají policajti - „Kdo stojí první, vyhrál.“ Pak se buď pomalu vyhneme anebo auto musí couvat. Stává se, že se řidiči couvat nechce. To si rozbalím svačinu a čekám.

Moje místo v Česku

odpovídají všichni hosté seriálu

Každý odněkud je. Odněkud pochází, někde se narodí, někde se cítí doma. Říká se, že nejdůležitější místa v srdci i mysli mohou být jen dvě. Jaká jsou ta vaše?

Pro mě je domov tady za kopcem v Josefově Dole - tam, co startuje a končí Author Cup. Moc rád mám italské Benátky. Byl jsem tam už několikrát a hrozně se mi tam líbilo.

Jste kliďas?
Ne. Někdy vybouchnu a řidiči vynadám, i když vím, že je to zbytečné. Jednomu vynadáte a stejně přijede sto dalších stejných.

Nejhorší jsou rekreanti. Ti, když přijedou, jsou jak utržení ze řetězu, neohleduplní. Auto nechají stát klidně na silnici. To bylo v podstatě vždycky stejné, dnes akorát jezdí mnohem víc aut. Když jsem jezdil po revoluci, tak jsem někdy za celou noc nepotkal žádné auto, až ráno pekaře. S pluhem jsem létal vpravo, vlevo, jak bylo potřeba. Dneska je na silnicích provoz celou noc.

Když přijde kalamita, trávíte v autě mnoho hodin, jaký je váš rekord?
I my musíme dodržovat zákony, sice máme v určitých směrech výjimky, ale například bezpečností přestávky dodržovat musíme. Po několika hodinách řízení tak musíme zastavit, přičemž samozřejmě nejde jen tak odstavit sypač na silnici. V minulých 14 dnech to bylo opravdu krušné, technika byla v nepřetržitém zápřahu v terénu někdy i více než 72 hodin, na sypačích se střídali řidiči, doplňovala se nafta, posypový materiál a dělala se jen nejnutnější údržba. Když jezdíme déle bez přestávky, musíme ji poté stejně dodatečně vyčerpat.

Předchozí díly:

Často slýcháme poznámky typu: „Silničáře letos opět překvapila sněhová nadílka“. Jak toto remcání vnímáte?
To jsou řeči. My zimu čekáme od jara, kdy skončí, je to naše práce. Na podzim jsme připraveni, máme plné sklady materiálu, připravenou techniku, pluhy jsou nasazené a čeká se, až nás dispečer vyšle do terénu. Není úplnou výjimkou, že jsme v minulosti prováděli zásahy na sněhu v květnu či září.

Jaká byla vaše nejhorší zima?
Asi před deseti lety během orkánu Kyrill. To bylo šílené - bílá tma. Jel jsem zrovna s pluhem a přede mnou zapadlo několik aut. Když jsem otevřel dveře, vytrhl mi je vítr z ruky a uvnitř bylo rázem totálně bílo. Nemohl jsem ani ohnout nohu, jak to na mě všechno zmrzlo.

Každoročně se účastníte soutěže o nejlepšího silničáře. V čem spočívá?
Je to Cestářské rodeo v Jihlavě. Při něm se jede jízda zručnosti se sypačem a radlicí mezi kužely. Člověk musí splnit určité úkoly: něco zatlačit nebo projet mezi tyčemi atd. Bývá nás tam 18 až 21. První rok jsem byl druhý, pak třetí, dvanáctý a letos zase třetí. Nevýhoda je, že při soutěži jezdím s autem organizátorů, které neznám. Každý má „v ruce“ své auto, na které je zvyklý. S cizím strojem se závodí hůř.

Co dělá řidič sypače v létě?
Jsme cestáři a údržbě silnic se věnujeme celý rok. Pokud neděláme zimní údržbu, tak se věnujeme běžné údržbě silnic: zametání, sekání trávy, čistění příkopů, řezání křoví kolem silnic, údržbě značení. Pracujeme také na drobných opravách silnic a na propustech. Osobně mám však raději práci v zimě.

Co vás na vaší práci nejvíc baví?
Nejlepší pocit mám, když sníh napadne přes noc, přestane sněžit a my to do rána stihneme uklidit. Když pak ráno vyleze slunce a auta vyjíždějí na silnici, je všude uklizeno.

Článek se mi líbí


Je extrémní sucho, řekl v Rozstřelu klimatolog. Víc deště experti nečekají





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.