Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Psi zemřelých trčí v útulku až roky. Tuláci končívají i doma u starostů

Seriál   17:30aktualizováno  17:30
Toulavých psů je v Česku skoro nejméně v Evropě. Podle neoficiálních čísel tu funguje přes 350 útulků a zařízení, která se o zaběhnutá a opuštěná zvířata starají. S povinností obstarat bezprizorní zvíře se kvůli penězům potýkají hlavně malé obce - psa si tam nezřídka bere domů starosta.

Ilustrační snímek | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Studie mapující evropské standardy péče o bezprizorní zvířata loni zjistila, že je u nás hned po Belgii nejméně psů žijících na ulici.

„Český národ je ohromný, lidé hned volají, když vidí zaběhnuté zvíře. Někteří uprchlíci u nás končí i opakovaně, jednoho jsme tu měli snad šedesátkrát,“ přibližuje šéf pražských útulků v Troji a Dolních Měcholupech Václav Steinbauer. Že by zvíře neměli kam umístit, se prý nestalo už léta.

Fotogalerie

V útulku bývá stabilně kolem 120 psů, většinou ale nezůstávají dlouho a skoro 90 procent se vrací majitelům. Loni útulkem „prošlo“ 2 166 psů, 64 z nich se nevrátilo domů ani nenašlo nového pána.

„Vzhledem k tomu patří útulky pražské městské policie ke špičce v oboru nejen na našem území,“ chválí radní Libor Hadrava, do jehož kompetencí městská policie jako provozovatel útulku spadá.

Vracení jim výrazně usnadňuje čipování psů, které je na území metropole od roku 2005 povinné. Brňané tuto povinnost nemají, tamnímu útulku patřícímu taktéž pod strážníky se přesto loni podařilo vrátit vlastníkům skoro tři čtvrtiny z 1 115 nalezenců.

Někde psům majitele aktivně nehledají, mají z nich peníze

Státní veterinární správa (SVS) loni registrovala dohromady 165 útulků, v součtu se jejich pracovníci starají zhruba o sedm tisíc psů. Dlouhodobě se počet zvířat, která skrze útulky projdou, podle ředitelky Nadace na ochranu zvířat Evy Hodek výrazněji nezvedá.

„Každý rok přibývá útulků, které se registrují, takže narostl oficiální počet zvířat v útulcích, k nárůstu počtu opuštěných zvířat ale prakticky nedošlo. Fungování útulků se za poslední roky profesionalizovalo a péče v nich zlepšila,“ míní šéfka nadace, která fungování registrovaných zařízení s pomocí dotazníků každoročně monitoruje a tlačí je k aktivnímu hledání nových páníčků.

Třeba ostravský útulek spustil loni na podzim kampaň, v níž psy k adopci nabízel na pexesu (psali jsme zde). Hlavně díky lepší komunikaci se novému vedení po epidemii parvovirózy podařilo zvrátit předchozí špatné výsledky umisťování psů do rodin (více čtěte zde).

O pár měsíců později parta nadšenců nafotila „nahý kalendář“, jehož cílem rovněž bylo najít „zvířecím fotomodelům“ z útulků nový domov (podívejte se zde).

Další přibližně dvě stovky záchytných kotců či azylů s nižší kapacitou jsou neregistrované, fungují jako takzvané zájmové chovy. „Dodržování zákonných povinnosti kontrolujeme u těch, kteří se u nás dobrovolně registrují, nebo se o nich dozvíme díky podnětům,“ říká mluvčí Státní veterinární správy Petr Pejchal.

Soukromé útulky či azyly většinou fungují výhradně z darů a peníze na provoz často složitě shánějí. Pořádají třeba charitativní sbírky či bazary. Další model jsou útulky zřizované spolkem či organizací na ochranu zvířat, které většinou mají smlouvy s městem a za přijatá zvířata inkasují denní příspěvek.

Seriál Češi a psi

Mapujeme pozitivní i negativní souvislosti mimořádné obliby psů

Protože zejména malé obce si nemohou dovolit dlouhodobě za umístění zvířete platit - obvykle částku padesát až osmdesát korun za den - čekají nalezenci na svého či nového páníčka nezřídka i přímo u starosty.

„Pokud nějakého takového psa najdeme, musím pro něj přijet a vzít si ho domů. Starám se o něj, zatímco hledáme majitele. Pokud se tohle nezdaří, sháníme nového páníčka. Nalezence naštěstí neřešíme nijak často,“ říká Břetislav Tesař, starosta dvanáctisethlavého Bořitova na Blanensku.

Eva Hodek v tomto ohledu připouští nedokonalost zákona. „Od chvíle, kdy začal platit nový občanský zákoník, je to více na dobrovolnosti každého města a obce. Mnohé o to mají vysloveně zájem, některé zvíře naloží a odvezou do katastru té sousední, aby se o něj nemusely starat. Obcházely to takto už dřív a děje se to stále,“ přibližuje.

„V Česku skutečně je částečný problém s udržováním útulků obcemi. Obcí je mnoho, často ale velmi malých a s omezenými financemi a pro některé může být zajišťování odchytu toulajících se psů a jejich dočasné držení přílišnou zátěží. Potíž je, že není jasné, kdo by měl provoz útulků hradit,“ přiblížil Jan Němec z Parlamentního institutu, který úvodem zmiňovanou studii pro poslance zpracoval.

Útulek jako levný psí hotel

Díky stabilnímu financování zajištěnému z rozpočtu obvykle nejlépe fungují městské útulky. Třeba brněnský letos hospodaří s 15 miliony korun. Loni dokonce dostal 600 tisíc darem, dvě třetiny této sumy poukázaly na sbírkové konto útulku dvě ženy ve svých závětích.

„Jsou to mimořádné dary, které nejsou obvyklé a jsme za ně nesmírně vděční,“ podotkl mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem.

Provozovatelé útulků se však musejí vypořádávat i s dalšími problémy kromě financování. Ozve-li se tomu pražskému původní majitel psa, oznámí ho kvůli podezření z přestupku, protože si zvíře dostatečně nezabezpečil proti útěku.

Pes v útulku čekal na smrt, ale naštěstí ho adoptovali:

„K tomuto opatření jsme přistoupili zejména z toho důvodu, že s ohledem na výši poplatku za den ubytování zvířete, který činí 50 korun, byl útulek využíván majiteli zvířat jako levný ‚psí hotel‘ v době jejich dovolené,“ objasnil pražský radní Libor Hadrava.

„Problém mohou být i zvířata po zemřelých, někdy trvá velmi dlouho, než se vyřeší dědické řízení. Takto jsme u nás měli pejska i dva a půl roku,“ podotkl ředitel útulku Václav Steinbauer.

Teprve až po skončení řízení totiž mohli dát zvíře k adopci. „Pokud je potřeba se postarat o nějakou věc či zvíře, které je součástí pozůstalosti, a nikdo z příbuzných toho není schopen či není ochoten péči poskytnout, může tato situace nastat,“ řekl iDNES.cz notářský kandidát Ladislav Soldán.

A co se děje se psy, které se útulkům dlouho nedaří „udat“? „Nemáme informace, že by se útulky zbavovaly zvířat nelegálním způsobem, že by je utrácely. Problém je spíš opačný, některé útulky žijící z poplatků za den pobytu si psy drží. Nechávají si je, protože z jejich hlav žijí,“ dodává Eva Hodek.

Život mnoha nechtěných psů by mohlo zlepšit a fungování útulků usnadnit zavedení povinného čipování a národního registru psů. Pro majitele by především nebylo tak snadné zvíře opustit a vracení zaběhnutých zvířat by celkově bylo pružnější.

S tímto řešením, které by uvítali třeba i bojovníci proti nelegálním množírnám a ilegálnímu obchodu se štěňaty, se však v návrhu novely veterinárního zákona, kterou se chystá předložit ke schválení ministerstvo zemědělství, zatím nepočítá (psali jsme o tom zde).

Dojemné shledání ukradeného psa vráceného páníčkovi z útulku díky registraci:



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.