Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

LETNÍ JÍZDA: Jak jsem na Šumavě potkal čapího baby pankáče

  11:38aktualizováno  11:38
Úkol zněl jasně. Najít hnízdo čápa černého, kterého lesáci spatřili u Borových Lad na Prachaticku. Na misi mě vzal ornitolog Národního parku Šumava Tomáš Lorenc.

Mládě čápa černého | foto:  Petr Topič, MAFRA

„Teď uděláme rojnici, po deseti metrech,“ velí v lese. Spolu s námi tu je také student ekologie, také Tomáš. Alespoň si jména snáz zapamatuji. Tomáš ornitolog a Tomáš ekolog.

„Poznávací znaky jsou,“ uděluje rady Tomáš ornitolog, „větší hnízdo v koruně, nejspíš to tady bude smrk nebo jedle, na zemi známky trusu. Nepršelo dlouho, bude vidět.“ Takže koukat nejlépe zároveň nahoru i dolů. Na zhruba stanovené místo jsme přijeli teréňákem. Víme jen, že by hnízdo mělo být ve svahu s otevřeným výhledem. Tak jak to mají čápi rádi, aby mohli vzlétnout a přistát.

Na konci roku 2004 byla na území národního parku a části CHKO vyhlášena Ptačí oblast Šumava jako součást evropské sítě chráněných území NATURA 2000. Tato oblast byla vyhlášena pro devět druhů ptáků. Zejména jsou to lesní druhy jako tetřevi, sovy a šplhavci. Ale také čáp černý.

Fotogalerie

O tom, že je zde někde čapí hnízdo, ví Tomáš díky častým přeletům dospělých čápů v oblasti. Hnízdo v lese náhodně objevili zaměstnanci Lesů ČR, kteří o tom informovali správu parku.

Obvykle to funguje tak, že výskyt ptáka někdo nahlásí. Několik lidí pak obsadí krajinu a sleduje, kam pták (pokud ho spatří), zalétne. Následuje dohledávání v užším okruhu, kdy několik lidí pročesává krajinu v rojnici, podobně jako my teď.

Krk mám vykroucený, jak (marně) hledím do větví, ale víc se bojím, abych si na hrbolatém terénu nevyvrknul kotník. Jestli já ho přehlédnu, honí se mi hlavou. Naštěstí mě z obav vytrhne volání: „Mám ho.“ Zkušenosti se prokázaly. Tomáš ornitolog už hnízdo okukuje dalekohledem.

Je v nějakých deseti metrech posazené na jedli na jedné z trčících větví. Není příliš velké. Co je však hlavní, nevidíme mladé, ani dospělé. „Možná hnízdo už opustili. Stává se to zejména, když nemají klid,“ vysvětluje strážce. To by odpovídalo. I tady nás otravuje zvuk pil. V okolí pracují lesní dělníci. Jdeme se jich zeptat, jak dlouho tady jsou, jestli něco viděli a tak. Hnízdo jsem už pustil ze zřetele, Tomáš se ještě otočí a ztuhne. Je tam.

Mládě. Jenže se nehýbe. A vypadá, že je stále v prachovém peří. „To se mi nezdá, duben květen tok, pak zahnízdit,“ počítá měsíce. „Musela by to být náhradní snůška. Obvykle mají tři čtyři mladé, tady vidíme jedno,“ shrnuje. A k tomu nevíme, jestli je vůbec naživu. Čápy mohl vyrušit hluk pil, bůh ví, jak dlouho tady pracují. Jdeme se zeptat.

„Měsíc počkat? To ne, má smůlu. Musí vydržet,“ zachechtá se jeden z dělníků s pilou a vrací se k probírce mlází. Co teď? Stahujeme se. Nemá smysl s ním polemizovat. Šance tu však je, Tomáš bere telefon a volá na správu CHKO a informuje je o nálezu i situaci. „Teď je to na nich, aby to s firmou vyjednali,“ dodává.

Mládě se v hnízdě krčí a nemíní se zvednout

Jedeme se podívat na druhé ze tří čapích hnízd, které na území CHKO jsou. Tam není pochyb. Mládě je už částečně přepeřené, přesně, jak by v tuto dobu mělo být. „Čáp je na hnízdě sedmdesát dní,“ vysvětluje ornitolog. Jenže se mi nedaří ho vyfotit. Moc dobře o nás ví. Rozsocha na topolu osice je mnohem výš. A mládě se ve velkém hnízdě krčí a nemíní se zvednout.

Letní jízda prázdninovým Českem

„Na rodiče tu můžeme čekat klidně do večere. Zalétají za potravou i desítky kilometrů,“ bere mi naděje průvodce. Půl hodiny čekáme, ale marně. Ani rodiče, ani mládě nedává příležitost na úspěch. Zpět to bereme přes Knížecí stolec podívat se na následky orkánu Kyrill. „Děkujeme všem, kteří se v letech 2007 - 2009 podíleli na odstraňování následků orkánu,“ je zlatem napsáno na žulovém bloku pod kopcem.

Zvoní telefon. Dobré zprávy, Lesy ČR po urgenci Správy CHKO přeruší práce v lokalitě do doby, než čápi vyletí z hnízda. 

K hnízdu se blížíme z jiné strany. Sám bych ho na dálku nenašel, jen změť větví a stromů. Lorenc však jde se svým dalekohledem na jisto a hlásí: „Je tam a stojí.“ Namířím foťák stejným směrem a po chvíli kroužení větvovím v hledáčku zahlédnu bělavé číro na černé hlavě se žlutým zobanem. Čapí baby pankáč už také přepeřuje. Před tím na nás vystrkoval jen své prachové pozadí.

Úkol splněn. Tomáš to ještě neví, ale na jaře bych se s ním rád vydal pozorovat tokajícího tetřeva hlušce. Na území parku totiž žije posledních 350 až 500 kusů těchto ptáků. 

Autor:


Pelikán v Rozstřelu: Varování před půjčkami jako u cigaret? Nejsem proti





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.