„Skapal tady pes,“ prohodí Fedor Gavora. Je dvanáct hodin a nezavadil zatím o zákazníka. Jediní, kdo obcházejí jeho maringotku, jsou dva Němci. Nejdou si však půjčit katamarán, ale šplhají na val, který zátočinu pana Gavora obkličuje.
Jsou to totiž „šotouši“, lovci záběrů, kteří si budou fotit projíždějící vlak „brejlák“. Česky nerozumí, nepřečtou tak minimálně dvě výstražné cedule s nápisem Soukromý pozemek, zákaz vstupu, které tu cestou sem „lákají“ zákazníka.
Pan Gavora má jasno. O zákazníky ho připravily levné dovolené v Itálii, dráhy, které si v místech, kde bývala pláž, postavily ochranný val a sportovně-zážitkové centrum v Lipně nad Vltavou. Nezdá se však, že by si z nezájmu dělal extra hlavu. Denně půjčí tak tři lodě a to mu, zdá se, stačí. S kamarádem sedí schovaní v maringotce a popíjejí kafe.
„Od Černé v Pošumaví je to skoro prázdné. Ale nedá se nic dělat, jsme na Šumavě a lidi se bojí špatného počasí,“ dodává. Asi mám štěstí na počasí, mě však víc znejistily jeho výstražné cedule.
Že je místní počasí nevyzpytatelné, potvrzuje převozník Marcel Lorenc. „Víte co, Češi začínají být víc rozmazlení. Už si taky vybírají, kam pojedou,“ přidává další argument. „Voda je teplá, čistá. Ale je tady draho,“ myslí si. „Je to sázka do loterie. To je prostě Šumava, ještě před pár týdny jsme tu chodili v bundách,“ přidává se jeho parťák z přívozu mezi Frymburkem a Frýdavou. Následuje debata o tom, kdo vypnul topení později. Na dovolenou v Chorvatsku však prý bude.
Lipno? Ospalé město, kde se nikdo nikam nežene
Jen asi o kilometr výš sedím s jedním z holandských turistů na molu. Nohy ve vodě, kolem nich plují čudly a vtipkujeme, že by nebylo špatné je vycvičit v takovém tom oždibování odumřelé kůže, jak to nabízejí některé salony. Pak už by byla nabídka zážitků a služeb kompletní. „Je to tady parádní,“ libuje si. Je zde už po několikáté. A nemůže si vynachválit klima, služby a hlavně ceny.
Rekreantů je tu celkově určitě míň, než by se vlezlo. Sice mi pár lidí tvrdilo opak, ale to asi neviděli pražská koupaliště uprostřed sezony. Na místních plážích bylo dnes určitě třikrát, čtyřikrát míň lidí než v Podolí či ve Žlutých lázních. Zkrátka, kdo chtěl, místo našel.
Kde naopak rozhodně vědí, jak přilákat a udržet zákazníka, je v Lipně nad Vltavou. Zdejší rezorty dotáhly péči o turisty k dokonalosti. „Neměnil bych,“ pochvaluje si svou práci, ale i samotné místo Jiří Falout z Lipno Servisu. Už se bavíme půl hodiny a znovu a znovu přichází s dalšími aktivitami, které zákazníkům nabízejí.
Shodneme se, že by bylo jednodušší zmínit aktivity, které nenabízejí. Přitom však nepůsobí atmosféra v marině nijak vtíravě. Kdybych neviděl okolní kopce, klidně bych uvěřil, že jsem v přímořském letovisku. Falout s kolegy mají výhodu, že fungují celoročně. V zimě lákají návštěvníky na blízkou sjezdovku, v létě na sportovní a jiné oddychové aktivity.
Samozřejmě. Zákazník za služby zaplatí. Ale jen za věci, které si sám vybere. Vstup na pláž je zdarma, podobně jako rozlehlé parkoviště. Šikovná nabídka aktivit, vlídná obsluha v kombinaci s balíčky a slevami jim návštěvníky zaručuje i v těchto dnech. „Jezdí sem z celé republiky, z osmdesáti procent Češi. Mnozí i několik sezon po sobě s tím, že nestihli všechno, co chtěli,“ chlubí se Falout. A není proč mu nevěřit. Ty tři miliardy, které do projektu nalila obec i soukromníci, jsou vidět.
Jak se tedy žije na Lipně? S jistotou nevím. Trošku mi to atmosférou připomínalo poklidné ospalé lázeňské město, kde se nikdo nikam nežene. A jak praví klasik, vidím jen výjevy. Super infrastrukturu nejen pro cykloturistiku, jedinečnou přírodu na dosah, nejteplejší vodu, v jaké jsem se při své cestě koupal, až na výjimky přívětivé lidi, relativně málo turistů. Co by to tedy chtělo, aby to začalo fungovat? Třeba bych začal u té cedule Zákaz vstupu a odstranil ji.
