Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Al-Káida sní o vlastním emirátu v Sýrii, buduje ho veterán džihádu

  19:32aktualizováno  19:32
Al-Káida má v Sýrii velké ambice. Teroristická síť chce po vzoru Islámského státu vyhlásit svůj vlastní stát, a do země zmítané občanskou válkou proto poslala řadu svých předních představitelů, kteří spolupracují s frontou an-Nusra, píše web Foreign Policy.

An-Nusra patří vedle IS k jedněm z nejviditelnějších radikálně džihádistických skupin v syrském konfliktu. | foto: Reuters

Fronta an-Nusra si na rozdíl od Islámského státu počíná opatrněji a v oblastech, které v Sýrii kontroluje, si postupně buduje podporu, píše na stránkách Foreign Policy odborník na Blízký východ Charles Lister.

Cíl obou teroristických organizací je však stejný: vytvoření vlastního státu. Zatímco radikálové kolem Abú Bakra al-Bagdádího tak už učinili, al-Káida prostřednictvím fronty an-Nusra k tomu zatím sbírá síly.

Egypťan Sajf al-Adíl je považován za jednoho nejvyšších představitelů Al-Káidy.

Egypťan Sajf al-Adíl je považován za jednoho nejvyšších představitelů Al-Káidy.

„An-Nusra patří vedle IS k jedněm z nejviditelnějších radikálně džihádistických skupin v syrském konfliktu. Má řadu zkušených bojovníků a patří mezi ty nejnebezpečnější formace v konfliktu. Celkově je ale méně početná. Údaje o síle obou uskupení se ale velmi rozcházejí. U an-Nusry se zmiňuje 10 až 15 tisíc mužů, u IS 50 tisíc až 300 tisíc bojovníků,“ popsal pro iDNES.cz sílu předsunutého křídla al-Káidy odborník na Blízký východ Marek Čejka.

Zatímco an-Nusra se snaží pro ideu emirátu získat syrské povstalce, do rozvrácené země míří vrcholní představitelé al-Káidy, kteří mají vytvoření emirátu prosadit. Jejich úkolem je přesvědčit i ty členy an-Nusry, kterým se myšlenka vlastního státu nelíbí.

Sýrie má podle Listera pro al-Káidu strategický význam. Leží nedaleko Evropy, hraničí s Izraelem a organizace zde může využít kontaktů v Iráku, Turecku, Libanonu nebo Jordánsku pro budování logistického zázemí či verbování nových členů. Nezanedbatelný je také náboženský rozměr syrského angažmá: v zemi se nachází mnoho lokalit zmiňovaných v apokalyptických proroctvích z tzv. hadís - například město Dabiq, kde se má odehrát rozhodující střet mezi muslimy a „křižáky“.

Rozchod s Bagdádím

První velitelé al-Káidy se v Sýrii objevili v polovině roku 2013. Byl mezi nimi například bratranec Usámy bin Ládina Sanáfi al-Nasr, bývalý pokladník al-Káidy, který měl podle Pentagonu teroristům zajistit přísun nových rekrutů přes Turecko a Pákistán.

Fotogalerie

Za ním dorazil bývalý vůdce křídla al-Káidy v Íránu Muhsin al-Fadhli, který měl údajně urovnat počínající roztržku mezi an-Nusrou a Islámským státem. Šéf al-Káidy Ajmán Zavahrí tehdy požadoval, aby Islámský stát své výboje omezil jen na Irák a Sýrii přenechal frontě an-Nusra. Bagdádí na to nepřistoupil, se Zavahrím se rozešel a v červnu 2014 vyhlásil svůj chalífát.

Dnes mezi Islámským státem a al-Káidou panuje nepřátelství. Zavahrí nedávno Bagdádího stoupence označil za „extremisty“ a apeloval na muslimy, aby se proti Islámskému státu sjednotili. Má k tomu důvod: Bagdádí totiž na rozdíl od něj svůj chalífát už má a díky svým úspěchům an-Nusře odlákal řadu bojovníků.

An-Nusra

Fronta an-Nusra (volně přeloženo jako Fronta podpory lidu Levanty) v současnosti působí zejména na bojištích severní Sýrie. Aktuálním vůdcem je Muhammad Džulání. Od prosince 2012 ji Spojené státy vedou jako teroristickou organizaci, o rok později ji na tento seznam zařadila také OSN.

An-Nusra bývá někdy spojována se Západem podporovanými rebely. Obě skupiny mají společné nepřátele: Na jedné straně Asadovu armádu, na druhé straně Islámský stát.
An-Nusra proto své akce často koordinuje přímo s milicemi sdruženými pod vlajku Svobodné syrské armády. Stejné organizace, jejíž členy v jiných oblastech střílí a vězní (více o chaosu v Sýrii zde).

An-Nusra zatím svůj největší úspěch slavila na jaře loňského roku, kdy se jí podařilo sjednotit pod praporem tzv. Armády vítězství další povstalecké skupiny a dobýt většinu syrské provincie Idlíb. Armádě syrského prezidenta Bašára Asada tak uštědřila velkou ránu a položila základní kámen budoucího emirátu al-Káidy na severozápadě Sýrie.

An-Nusra sice zpočátku tvrdila, že o vládu nad dobytými regiony se bude dělit s dalšími opozičními skupinami. Zakrátko se však do Idlíbu začali stahovat bojovníci an-Nusra z Aleppa a syrská pobočka al-Káidy podnikla pokusy dostat pod svoji naprostou kontrolu města Idlíb, Ariha a Džisr aš-Šughúr, kde začala zakládat vlastní úřady pojmenované „Správa osvobozených oblastí“.

Egyptský plukovník ve službách džihádu

Přestože Sanáfi al-Nasr a Muhsin al-Fadhli jsou již po smrti (zabil je americký nálet), podle Listera je dnes v Sýrii více představitelů al-Káidy než v Afghánistánu či Pákistánu.

Zřejmě někdy na počátku letošního roku do Sýrie přijel druhý nejznámější představitel al-Káidy Sajf al-Adíl. FBI tohoto bývalého plukovníka egyptských speciálních jednotek zařadila na seznam nejhledanějších teroristů světa a za informaci vedoucí k jeho dopadení nabízí až 5 milionů dolarů (asi 119 milionů korun).

Al-Adíl má za sebou pestrou minulost. Bojoval proti Sovětům v Afghánistánu a Washington ho viní z podílu na útocích na americká velvyslanectví v Nairobi a Dar-es-Salaamu v roce 1998, při kterých zemřelo 225 lidí. Al-Adíl je expert na výbušniny a v umění sestavovat bomby školil Taliban i somálské radikály, kteří v roce 1993 zabili v Mogadišu osmnáct amerických rangerů.

Všichni jedna rodina

Dříve býval Islámský stát a al-Káida jedna rodina. Za duchovního otce Islámského státu se považuje Abú Musab az-Zarkáví, který na přelomu milenia vedl iráckou větev al-Káidy a cvičil tisíce saláfistických bojovníků. Podle výzkumu univerzity Stanford se však Zarkáví neshodl s bin Ládinem na některých základních věcech. Když tak v roce 2006 zemřel při náletu Američanů, vedlo to jeho následovníky k utvoření Islámského státu na území Iráku. Dokud se však v roce 2012 vedení hnutí neujal současný lídr Abú Bakr Bagdádí, mělo hnutí jen regionální význam.

Lister uvádí, že al-Adíl, který byl nedávno propuštěn z íránského vězení, má v Sýrii funkci hlavního vyslance al-Káidy. „Sajf al-Adíl sem přijel, aby zajistil realizaci Zavahrího plánu. Sýrie se stala pro globální strategii al-Káidy naprosto zásadní,“ cituje Lister ve svém článku nejmenovaného povstalce z provincie Idlíb.

Nedlouhou po al-Adílově příjezdu do Sýrie začaly špičky fronty an-Nusra jednat o ustavení emirátu a snažily se pro tento cíl získat i některé konzervativní kleriky a ostatní povstalecké skupiny. Ve svém úsilí však narazily - vyhlášení emirátu odmítla především salafistická skupina Ahrar aš-Šám, která čítá až 20 tisíc bojovníků.

Hlavně ne mír

Další rána pro an-Nusru přišla letos na konci února, kdy začalo v Sýrii platit Ruskem a Spojenými státy domluvené příměří (více čtěte zde). Radikálové, kteří odvozují svoji autoritu především od svých úspěchů na bojišti, čelili během klidu zbraní riziku, že přijdou o vliv na úkor umírněnějších povstalců.

Projevilo se to například v polovině března ve stotisícovém městě Ma’arat an-Numán, jehož obyvatelé se proti islámským fundamentalistům vzbouřili (více čtěte zde). An-Nusra rychle pochopila, že z příměří jí neplynou žádné výhody a začala jednat s vůdci dalších povstaleckých skupin v provincii Hamá, Latakíja i jižním Aleppu o obnovení bojů. O tři týdny později an-Nusra zahájila ofenzivu v Aleppu a příměří se zhroutilo.

Válka v Sýrii

K frontě an-Nusra se v tomto případě připojila i povstalci z tzv. 13. divize, kterou podporuje Washington a která ještě nedávno s radikály bojovala. Podle expertů to však není nic divného.

„Dlouhodobé konflikty, jako je i ten syrský, ukazují, že dochází k častému vytváření, přeskupování a rozpadům aliancí. Spojenectví v podobných konfliktech často ztratí nějakou jednoznačnou logiku - vše se odvíjí dle momentální situace, dle osobních vztahů mezi polními veliteli, dle pragmatických potřeb. Ideologické či někdy i náboženské a etnické rozdíly mohou ve formování spojenectví ztratit na důležitosti,“ vysvětluje Čejka.

An-Nusra po obnovení bojů může dál snít o svém emirátu. Zavahrí její bojovníky v tom na dálku podporuje a v zatím posledním zveřejněném videu nazvaném „Kupředu do Levanty“ o vytvoření nového státu přímo mluví.

„Dnešní Levanta je nadějí pro muslimskou ummu. Tohle je jediná lidová revoluce Arabského jara, která se vydala správnou cestou. Ta vyžaduje dawu (šíření islámu, pozn. red.) i džihád, aby vznikl správně vedený chalífát,“ cituje Zavahrího web Long war journal.

Lister soudí, že další kvazistát ovládaný teroristy by mohl v Sýrii vzniknout do konce tohoto roku. An-Nusra by na jeho území zcela jistě zavedla právo šaría, omezení občanských svobod a tvrdé postihy za jakékoliv ateistické, národní či opoziční snahy. Mezinárodní důsledky by byl ještě horší. Na prahu Evropy by se objevila centrála al-Káidy, odkud by teroristická síť mohla plánovat své útoky a koordinovat šíření džihádismu.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Nejsem perfektní máma!
Nejsem perfektní máma!

Své dítě miluji, ale dávám mu opravdu to nejlepší?

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.