Ještě nikdy nebyly síly mezi čtyřmi hlavními kandidáty na francouzského prezidenta podle průzkumů těsně před prvním kolem voleb tak vyrovnané. A ještě nikdy nebyl podíl voličů, kteří dosud nevědí (nebo nechtějí říci), komu dají svůj hlas, tak vysoký.
Ačkoliv se hodně píše, že v těchto volbách nejde v první řadě o ekonomiku, nemusí to být pravda. Vždyť podle čeho se nakonec volič rozhodne? Obvykle podle toho, jak se plány kandidátů odrazí na obsahu jeho peněženky v budoucnosti. Pochopitelně jde i o to, kdo mu lépe zajistí bezpečnost, ale přes všechny teroristické útoky na tom Francie v tomto směru není tak zle.
A vzhledem k tomu, že země galského kohouta je klíčovým členem Evropské unie, mohou být tyto volby zajímavým testem také pro evropskou ekonomiku i společnou evropskou měnu. Určitá nejistota před hlasováním se už v posledních týdnech odrážela i v nárůstu napětí na finančních trzích. Zdaleka však ne v takové míře, jako třeba během evropské krize před pěti lety.
Čemu věří investoři
Trhy prostě nevěří, že by se hlavou státu stal některý z radikálních kandidátů, ať už krajně pravicová Marine Le Penová či krajně levicový Jean-Luc Mélenchon. A pokud by snad jeden z nich postoupil do druhého kola, větší část voličů by ho vyřadila a dala přednost umírněnému kandidátovi. Tedy buď středovému kandidátovi Emmanuelu Macronovi nebo konzervativci Francois Fillonovi.
Francouzské prezidentské volbyÚČAST: Francouze odrazuje nabídka kandidátů DEBATA: Souboj Macrona a Le Penové PRŮZKUM: Le Penová má spolehlivější voliče SKANDÁL: Fillon si nechal kupovat drahé obleky PROFILY KANDIDÁTŮ:
|
Jenže, co když voliči pošlou do druhého kola oba radikální kandidáty? Podle ekonomů by to pro trhy znamenal šok, protože oba požadují odchod Francie z unie a návrat k franku. Ačkoli k něčemu takovému by jim chyběl dostatek podpory v Parlamentu, už jen samotná nejistota ze strany investorů by mohla mít dopad na ekonomickou aktivitu jak ve Francii, tak ve zbytku eurozóny.
Minimálně do červnových parlamentních voleb.
K prosazení frexitu, tedy odchodu Francie z Evropské unie, nebo vypsání referenda o tomto kroku, by hlava státu potřebovala nadpoloviční většinu v obou komorách Parlamentu. A od toho jsou obě partaje na okraji politického spektra daleko. Odchod z unie navíc vyžaduje změnu francouzské ústavy, prezident toho přitom sám o sobě moc nezmůže.
Už hrozba frexitu přivodí recesi
Jak odhadují ekonomové Société Générale, už jen nejistota spojená s možností frexitu by však mohla ve Francii, jejíž ekonomika aktuálně roste zhruba jednoprocentním tempem, spustit recesi. Takový vývoj by negativně dopadl na celou eurozónu.
A odrazilo by se to i na kurzu české koruny, která by mohla prudce oslabit. Byť v minulosti byla právě koruna ze všech středoevropských měn na nejistotu přicházející z eurozóny nejvíce imunní.
Spekulanti, kteří ve velkých objemech nakoupili tuzemskou měnu v posledním období před koncem intervenci, totiž budou na jakékoliv riziko mimořádně citliví. Když ho ucítí, začnou se jí zbavovat, i kdyby na tom měli prodělat.
Ostatně nejistota kolem francouzských voleb už se projevila v posledním týdnu, kdy se domácí měna vrátila k 27 korunám za euro.
Úplnému odchodu Francie z eurozóny, který by zřejmě přinesl mnohem větší ekonomické strasti, nedává příliš velkou pravděpodobnost ani hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš. Pokud by však nastal, kvůli obřímu francouzskému dluhu a plánu Le Penové část z něj přechodem k nové měně odepsat, nastal by faktický státní bankrot Francie - největší v poválečné historii světa.
A bez Francie by zřejmě dlouho nepřežil ani zbytek eurozóny, Německo ani Evropská centrální banka by ho už pohromadě neudržela.
Recepty na francouzské bolesti
Co bude pro budoucího prezidenta nejtěžší? V ekonomické oblasti se musí podle ekonomů zaměřit hlavně na snížení deficitu státních financí - veřejný dluh šesté největší ekonomiky světa dosahuje téměř sta procent HDP. A zároveň najít recept na téměř desetiprocentní nezaměstnanost.
Oba umírnění kandidáti reformy v tomto smyslu nabízejí, vzhledem ke krátkodobým nákladům, které s nimi budou spojeny, však mohou mít problém je prosadit.
Radikální kandidáti zase prosazují vyšší veřejné výdaje, což by mohlo vést k dalšímu prohloubení státního dluhu a vyšší inflaci. Krátkodobě by to však francouzskou ekonomikou nakoplo k vyššímu růstu.
Zatímco Mélenchon by část těchto výdajů financoval vyšším zdaněním bohatší vrstvy, Le Penová zase prosazuje zavedení cla na veškeré dovozy. A také vyspravit státní rozpočet dodatečnými příjmy, které by díky odchodu z unie neodtekly Bruselu.
