Marine Le Penové bylo pouhých osm let, když v pařížském bytě její rodiny vybuchla nastražená bomba. Nikdo nebyl zraněn, mladá dívka si však tehdy zřejmě poprvé uvědomila, jak významnou pozici její otec Jean-Marie Le Pen ve francouzské společnosti zaujímá.
O politiku se začala zajímat záhy. Už jako třináctiletá stála po boku otce během volebních mítinků a hned v osmnácti vstoupila do nacionalistické strany Národní fronta, kterou Le Pen v roce 1972 založil.
Ačkoli vystudovala práva na jedné z nejprestižnějších francouzských univerzit, právnickou kariéru pověsila brzy na hřebík, když byla v roce 1998 zvolena do zastupitelstva severofrancouzského regionu Nord-Pas-de-Calais. Její hvězda rychle stoupala. Postupně se stala místopředsedkyní Národní fronty, v roce 2004 byla navíc – ač nyní známá jako hlasitá odpůrkyně EU – zvolena poslankyní Evropského parlamentu.
Marine Le PenováKandidátka na francouzskou prezidentku se narodila 5. srpna 1968 jako nejmladší dcera zakladatele Národní fronty Jeana-Marieho Le Pena. Vystudovala práva na pařížské Univerzitě Panthéon-Assas. Do politiky aktivně vstoupila v roce 1998, kdy se stala zastupitelkou severofrancouzského regionu Nord-Pas-de-Calais. V současnosti je už podruhé poslankyní Evropského parlamentu a od roku 2011 také předsedkyní Národní fronty. Je dvakrát rozvedená a má tři děti. O svém soukromí v médiích takřka nehovoří. |
Jak rostl vliv Le Penové ve straně, přibývaly také spory mezi dcerou a otcem. Le Penová se z Národní fronty rozhodla udělat „velkou populární stranu, která necílí jen na pravicový elektorát, ale na všechny Francouze“. Aby však mohla přilákat více voličů, musela se zbavit otevřeně xenofobní, rasistické a antisemitské rétoriky, což pro ni znamenalo zkrotit prostořekého Le Pena.
Zatímco její otec byl opakovaně kritizován (a následně i souzen) za trivializování holokaustu a protižidovské výroky, Le Penová otevřeně vyjádřila podporu Izraeli. Navíc upustila od otcových kontroverzních slibů, že z Francie deportuje tři miliony cizinců, a zaujala o něco smířlivější postoj k otázkám přistěhovalectví, práv homosexuálů i potratů.
V roce 2011 nahradila otce ve vedení Národní fronty, Le Pen se stal čestným předsedou. Jeho kontroverzní výroky však nadále plnily stránky novin a hatily snahy o rehabilitaci Národní fronty v očích širší veřejnosti. Poslední kapkou bylo Le Penovo opakované prohlášení, že nacistické plynové komory byly „pouhým detailem druhé světové války“. V roce 2015 proto strana svého zakladatele zbavila členství.
Francie pro „pravé Francouze“
V průběhu let se Le Penové skutečně podařilo pověst Národní fronty vylepšit a získat pro stranu (podle průzkumů) podporu 24 procent voličů (oproti 18 procentům v roce 2010, připomíná BBC). „Už dlouho tu je řada lidí, kteří sdílejí naše názory, ale děsila je image Jeana-Marieho Le Pena. Zdráhali se k nám připojit. Teď, když jsem ve vedení strany já, tato bariéra padla,“ komentovala změnu vedení strany Le Penová.
I přesto zastává strana (a tedy i Le Penová) stále stejné hlavní ideje jako dřív. Prezidentská kandidátka se staví proti přistěhovalectví i Evropské unii, za největší zlo podle stanice CNN považuje „anglosaský multikulturalismus“ a „politicky korektní liberalismus“, před nimiž chce Francii uchránit. Imigrace podle ní představuje hrozbu pro francouzskou ekonomiku, bezpečnost i kulturu, Le Penová trvá také na tom, že veškeré výhody by měly patřit pouze „pravým Francouzům“.
Co se týče nelegálních přistěhovalců, je Le Penová nekompromisní: „Nemají žádný důvod zůstávat ve Francii, neboť porušili zákon už ve chvíli, kdy vstoupili na francouzskou půdu.“ Na kritiku masové imigrace slyší i příznivci Le Penové, kteří na mítincích skandují heslo „My jsme v naší zemi!“.
Le Penová versus FillonStanice BBC připomíná, že ačkoli je kvůli protimuslimským výrokům upírána pozornost převážně na Le Penovou, její názory se příliš neliší od kandidáta republikánů Françoise Fillona. Oddaný katolík radikální islám označil za „totalitarismus" a přirovnal jej k nacismu. V souvislosti s imigrací uvedl, že je nutné ji „přísně redukovat na minimum". Podle komentátorů tak Fillon s Le Penovou soupeří o stejné voliče. Zatímco Fillona však podporuje zejména střední třída, Le Penová cílí na širší elektorát. |
V médiích se politička opakovaně ohradila proti řazení strany mezi krajní pravici, což považuje za pejorativní termín. „Jak to může být krajně pravicová strana? Nemyslím si, že naše návrhy jsou extrémní, ať už se týkají čehokoli,“ prohlásila.
Zatímco její otec byl proslulý svými antisemitskými výroky, Marine svou pozornost přesunula na „islamizaci Francie“. Když kandidovala na předsedkyni Národní fronty, přirovnala muslimy, kteří se modlí kvůli přeplněným mešitám i v ulicích, k nacistické okupaci Francie (za což skončila u soudu).
Podobně kritizovala i fastfoodové restaurace, které nabízejí pouze halal maso. Pokud by se stala prezidentkou, slibuje, že se zaměří i na radikální muslimy, kteří mají dvojí občanství. To francouzské by jim nechala odebrat.
Odpůrkyně NATO i EU
Stejně jako mnozí další evropští či američtí populističtí politici, i Le Penová se prezentuje jako kandidátka anti-establishmentu, ačkoli se v politice pohybuje už téměř dvacet let.
Kdo je populista?Politologická definice termínu Populismus je styl politiky, který usiluje o získání voličů údajnou ochranou zájmů prostých lidí proti různým ohrožením a prosazováním témat vzbuzujících emocionální reakce veřejnosti. Za nejobecnější a nejzákladnější charakteristiky populistických stran se v politologii považuje především zdůrazňování zájmů a potřeb „lidu“ a negativismus vlastního zaměření, tedy že programově vymezují převážně témata, proti kterým se staví, namísto těch, se kterými by souhlasili. V širším pojetí je to líbivá politika, prosazování líbivých postojů a činů. Jde o politickou doktrínu, která popisuje jednání, při kterém političtí aktéři proti sobě staví „lid“ a „elity“. Zdroje: Canovan, Margaret: Taking Politics to the People: Populism as the Ideology of Democracy; Ionescu, Ghita, Gellner, Ernest (eds.): Populism. Its Meanings and National Characteristics |
Jako taková se staví proti setrvání v NATO i Evropské unii a slibuje, že o tom druhém by jako prezidentka uspořádala referendum.
Stejně negativně se staví i k eurozóně, uvádí server Sky News. Na rozdíl od minulosti, kdy trvala na úplném návratu k franku, však během předvolební kampaně připustila, že by bylo možné ve Francii euro dál používat jako „paralelní měnu“.
Le Penová si zároveň klade za cíl ochránit francouzské dělníky a zemědělce v době „divoké a anarchistické globalizace“. Tím, že kritizuje desetiprocentní nezaměstnanost, globalizaci, establishment a slibuje uzákonění nižšího věku odchodu do důchodu i zachování 35hodinového pracovního týdne, se jí daří oslovit voliče z celého politického spektra, včetně příznivců krajní levice i některých muslimů.
Postup do druhého kola? Téměř jistý
Sebevědomí Le Penové značně posílilo vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách i rozhodnutí Britů opustit Evropskou unii. „Vítězství Donalda Trumpa je jednoznačně dalším krokem k novému světu, který nahradí starý řád. Toto vítězství je srovnatelné s francouzským odmítnutím evropské ústavy a britským rozhodnutím opustit Evropskou unii,“ prohlásila s tím, že šlo o vítězství lidu proti elitám (psali jsme zde).
Do prvního kola francouzských prezidentských voleb zbývají méně než dva týdny. Podle nejnovějšího průzkumu francouzské společnosti OpinionWay by v něm měla Le Penová zvítězit se ziskem 24 procent hlasů, následovat ji budou centrista Emmanuel Macron s 23 procenty hlasů a republikán François Fillon s 19 procenty hlasů. Ve druhém kole by však měl Le Penovou jasně porazit Macron se ziskem 63 procent hlasů.
Seznamte se s kandidáty na prezidenta:
1. března 2017 |
Odborníci ovšem varují, že více než 40 procent potenciálních voličů stále neví, pro koho budou hlasovat. Vítězství Le Penové sice označují za krajně nepravděpodobné, ale ne úplně nemožné. „Ještě před půl rokem byla její šance na vítězství nulová. Ale dnes už to říct nemůžeme,“ myslí si Bruno Cautres z think tanku Cevipof (o šancích Le Penové jsme více psali zde).
