Migrační trasa přes Egejské moře se před rokem po dosažení dohody mezi EU a Tureckem uzavřela a příběhy běženců v řeckých uprchlických táborech se postupně ze zpravodajství vytratily.
Na ostrovech jako je Lesbos, Chios či Kos však stále přebývají tisíce uprchlíků a migrantů, kteří stále doufají, že se jim podaří dostat do Evropy. Letos v lednu, kdy Evropu zasáhly nezvyklé mrazy, se jejich situace stala kritickou.
Na vlastní oči se o tom přesvědčila Monika Svetlíková ze slovenské humanitární organizace Človek v ohrození (je spřízněna s českým Člověkem v tísni), která do táborů Moria a Kara Tepe na ostrově Lesbos přivezla zásilku teplého oblečení.
„Situace je stále do velké míry poznamenána zimním počasím. Když jsme tam byli, už tam neležel sníh, počasí je však stále chladné a tábory tomu nejsou přizpůsobené,“ uvedla v rozhovoru pro iDNES.cz.
U hotspotu Moria, který pojme asi pět tisíc lidí, řada běženců stále žije ve stanech. „Ti zranitelnější, jako jsou nezletilí a rodiny, jsou umisťováni například do isoboxů. Lidé jsou kvůli chladu umisťováni do hotelů a rekreačních zařízení, ale například i na starou vojenskou loď, na kterou se vejde dvě stě lidí,“ popisuje devětadvacetiletá Slovenka.
Chladné počasí si v uplynulých dnech vyžádalo mezi běženci nejméně tři mrtvé. „Když jsem tam byla, tak tam zemřel dvacetiletý Pákistánec, také předtím tam byla nějaká úmrtí. Oficiální příčiny nejsou známé, ale slyšela jsem, že to způsobilo podchlazení a používání plynového topení, které si lidé na vlastní pěst instalují,“ říká Svetlíková, která na ostrov přivezla větrovky, rukavice, čepice, šály a teplé ponožky.
Frustrace živí nepokoje
Nekonečné čekání na zpracování azylové žádosti, zima a bídné životní podmínky čas od času zažehnou v táborech nepokoje. „Především v Morii jsou lidé skutečně nespokojení, frustrovaní a atmosféra je tam vyhrocená. Ze své situace někdy obviňují i organizace jako je UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, pozn, red.). Občas vypuknou potyčky mezi různými národnostmi, k těm by však asi vůbec nedošlo, pokud by situace nebyla tak kritická,“ myslí si humanitární pracovnice.
Uprchlická krizeTUSK: Nastal čas uzavřít trasu z Libye SRBSKO: Svrab a blechy u Bělehradu ŽALOBA: Osudové selfie s Merkelovou CANBERRA: Evropa jen hledá výmluvy NĚMECKO: Migranti odvracejí vymírání CEUTA: Migranti schovaní v kufru ITÁLIE: Nová vláda chce ukončit chaos |
Správa táborů se snaží kritickou situaci vyřešit, podle Svetlíkové to však nejde ze dne na den. Frustrace je cítit i na straně starousedlíků.
„Určitě je tam nějaký soucit, ale místní jsou unavení, protože s tím žijí už značnou dobu. Doufali, že to je jen přechodná situace a ti lidé tam nebudou tak dlouho. Teď vidí, že tisíce z nich jsou nejen na ostrovech, ale i v Řecku a celkově se situace z jejich pohledu nijak nemění. Lidé viní i vládu a instituce, protože jejich životy a turistický průmysl to značně zasáhlo,“ hodnotí atmosféru Svetlíková. Ke střetům mezi místními a uprchlíky však podle ní nedochází.
V Řecku je nyní asi 63 tisíc běženců, kteří v zemi uvázli, když státy na takzvané balkánské trase uzavřely loni na jaře své hranice. Masivní uprchlická vlna, kterou Evropa zažila v roce 2015, se už neopakuje, občas ještě nějaký gumový člun z Turecka na řecké ostrovy připluje. Podle Svetlíkové v lednu na řecké ostrovy denně v průměru dorazilo 40 lidí.
Obyvatelé táborů v Egejském moři stále žijí s nadějí, že se dostanou dále do Evropy. „Stále mohou požádat o azyl. Nějaký čas však trvá i jejich zařazení do relokačních programů, v rámci něhož jsou umisťování do různých evropských zemí. V hotspotu jsou identifikováni a poté jsou převezeni na pevninu, kde jsou zařazeni do relokačních programů,“ popisuje vleklý proces Svetlíková.
Dohodu mezi Evropou a Tureckem příliš hodnotit nechce. „Z humanitárního pohledu to určitě není ideální, protože lidé na Lesbu se dostali do nedůstojných pomínek. Nedovolím si však vynášet žádné politické soudy a prezentovat nějaké lepší řešení, protože je to skutečně náročná situace a je třeba brát ohled na řadu faktorů,“ uzavírá.
