"Překvapilo mě to, telefonoval jsem několika svým přátelům ve Vatikánu, a i tam zavládlo velké překvapení,“ reagoval český katolický kněz a významný teolog Tomáš Halík na papežovu rezignaci.
Kdy se ve Vatikánu odehrálo něco podobného naposledy?
Posledním, který dobrovolně odstoupil, byl ve 13. století papež Celestýn, nebereme-li v úvahu nedobrovolnou rezignaci několika papežů v době trojpapežství. Takže je to něco naprosto mimořádného.
Rezignace papežeREZIGNACE: Papež se rozhodl odejít PROFIL: Konzervativec, jemuž renomé pokazily aféry PAPEŽOVA SLOVA: Drazí bratři, nemám sílu... KARDINÁL VLK: Vypadal jako vetchý stařeček TAJEMNÍK KARDINÁLA: Papež ukázal, že je třída |
Čemu přičítáte to rozhodnutí?
Je to jednoznačné, jde o to, co papež sám uvádí: realistické posouzení ubývajících sil a zdraví.
Ale předchozí papežové se také potýkali s chatrným zdravím a nerezignovali. Doba se změnila?
Papež Jan Pavel II. také uvažoval o rezignaci a myslím, že je dobré, že ji nepodal. Poslední období jeho života ukázalo, že církev nemusí mít vedoucí osobnosti, jako jsou současní světoví státníci, kteří se snaží vypadat sportovně, zdravě a mladě. Jan Pavel ukázal vážnost stáří a to, že člověk i v době, kdy mu zřetelně ubývají fyzické síly, si může zachovat sílu duševní. To bylo povzbuzení pro řadu starých lidí. Závěr pontifikátu Jana Pavla II. měl svůj smysl.
Rezignace Benedikta je tedy chyba?
Tento papež si uvědomuje, že dnes církev stojí tváří v tvář velkým výzvám. Pravděpodobně vidí i to, že už nemá dost síly, aby řídil a spravoval aparát církevní kurie. V poslední době tam zřejmě došlo k řadě přehmatů týkajících se špatné práce s informacemi. Mám na mysli například jmenování biskupa Williamsona, kdy si Vatikán nezjistil jeho skandální antisemitské výroky. A myslím, že špatná práce s informacemi byla i za nedávným překvapivým odvoláním slovenského biskupa Bezáka. Papež si tedy uvědomuje, že to chce člověka mladšího a zdravějšího.
Kolikrát jste se s Benediktem XVI. viděl, jak dobře ho znáte?
Já jsem se s ním neznal tak dobře jako s Janem Pavlem II. Setkal jsem se s ním osobně v době, kdy ještě nebyl papežem. Přijel v roce 1993 na pozvání České křesťanské akademie, dva dny jsem ho prováděl po Praze a také moderoval jeho přednášku na univerzitě.
Jak vůbec hodnotíte jeho přínos?
Myslím, že v dvoutisícileté historii papežství vejde do dějin především jako papež intelektuál. Už před svým zvolením platil za jednoho z nejvýznamnějších evropských katolických intelektuálů. Jeho knihy jsou velmi zajímavé. On je především akademický typ, tam se cítí jako ryba ve vodě. Snažil se o konzervativnější kurz zejména v oblasti liturgie. Oceňoval jsem, že po Janu Pavlu II. pokračoval v linii mezináboženského dialogu.
Odrazila se nějak stopa Benedikta XVI. i na českém území, v české společnosti?
Byl příkladem inteligentního konzervativismu, který je u nás obvykle spojován s velmi problematickými skupinami a postavami. A on naopak ukázal, že konzervativismus vůbec nemusí být nějaká myšlenková strnulost, že nemusí být spojen s nějakým fanatismem. Ale že jako umírněný proud může být partnerem pro současný liberalismus. On se stavěl proti tomu, aby náboženství bylo spojeno s fundamentalismem a fanatismem.
Už při zvolení Josepha Ratzingera papežem v dubnu 2005 zaznívaly hlasy, že je to překvapivé a že papež by měl být mimoevropský. Bude to tak nyní, má šance někdo z Afriky, nebo Latinské Ameriky?
Nevím, ozývají se různé hlasy. Já si skoro myslím, že volba padne opět na někoho z italských kardinálů. Protože pravděpodobně největším deficitem tohoto pontifikátu byla neschopnost jaksi uřídit papežskou kurii. Takže bude snaha, aby přišel někdo, kdo má s touto prací zkušenosti. Ale samozřejmě můžeme být překvapeni.
Vy vidíte nějaké favority na nového papeže mezi Italy?
Hovoří se o kardinálu Ravasim nebo o kardinálu Scolovi. To jsou dvě jména, která v poslední době byla nejčastěji skloňována.
