Modernizaci transportního letectva začala řešit druhá vláda Mirka Topolánka, která nastoupila v roce 2007. Dne 21. dubna 2008 schválila vláda návrh ministryně obrany Vlasty Parkanové, jehož obsahem bylo memorandum o porozumění s konsorciem EADS (o prvotních úvahách nad casami více zde).
Vydání ParkanovéPolicie žádá, aby Sněmovna zbavila poslankyni imunity |
Memorandum se zbrojovkou podepsal Parkanové náměstek a pozdější ministr Martin Barták. Krátce poté, 24. dubna 2008, postup kritizovala zbrojovka Alenia, výrobce letounu C-27J Spartan. Podivila se, že česká vláda chce pořídit letoun bez výběrového řízení. Tím totiž Praha vyslala signál, že casami obmění celé transportní letectvo, aniž by se o zakázku strhl konkurenční boj (více o Alenii zde).
Zákony nicméně pořizování vojenského materiálu bez výběrového řízení umožňují. Zastánci tohoto způsobu tvrdí, že při výběrovém řízení mohou například teroristé snadno získat data o moderní technice a využít jich k plánování útoků.
Italská zbrojovka přešla do protiútoku a 20. května 2008 uvedla, že i ona by souhlasila s tím, že Česko zčásti "zaplatí" za transportní letouny svými stroji L-159, pro které marně hledalo kupce. Tuto výměnu totiž prvně navrhla EADS.
Italský návrh ale nepadl na úrodnou půdu, 26. února 2009 náměstek Barták informoval poslance o záměru koupit stroje CASA (více o preferenci španělských letounů zde).
Už 15. dubna 2009 se ale objevily pochyby. Do médií unikly tajné dokumenty dokládající, že na ministerstvu obrany věděli o pochybných kvalitách španělského stroje ve srovnání s italským spartanem. Ten na rozdíl od casy do přepravního prostoru pojme standardní přepravní palety NATO, má výrazně silnější motory a větší dolet (více o úniku dat zde). Logicky i vyšší spotřebu paliva.
Únik dat ani námitky generálního štábu vůči kvalitám letounu ovšem vládu - toho času v demisi - nezastavily a 20. dubna nákup letounů CASA kabinet schválil. 11. ledna 2010 armáda převzala první nový dopravní letoun.
Jenže 22. července 2010 Španělsko oznámilo, že nemá o české L-159 zájem (později ale vrátí jen jeden stroj). To byla jen předehra, protože 26. září 2010 týdeník Respekt napsal, že zbrojaři z Omnipolu za zprostředkování obchodu inkasovali provizi 890 milionů korun. Ještě silnější bylo tvrzení, že už v roce 2007 obchod neoficiálně dohodli lobbista Marek Dalík, náměstek Martin Barták a jeho poradce Jan Fulík (více o případu zde).
Osmadvacátého října pak EU poslala Česko kvůli prapodivnému nákupu letounů před evropský soud. Krátce poté přišel Fulík o funkci, na ministerstvu nicméně směl zůstat (čtěte více o Fulíkovi a o tom, jak vede "tajný projekt").
První technický problém na sebe nechal čekat do 3. února 2011. Podle informací MF DNES tehdy jednomu stroji CASA selhal autopilot a letadlo se ocitlo ve strmém klesání. Piloti stroj dostali pod kontrolu a bezpečně přistáli, velení letectva ale dopravní stroje uzemnilo (čtěte více o problémech s autopilotem).
Jen o dva měsíce později, 5. dubna 2011, vyšly najevo podrobnosti z vojskových zkoušek, u nichž casy propadly. Selhal jim například systém výstrahy před raketami odpálenými ze země nebo protisrážkový systém. Vady vykazovala navigace, systém pro odpalování klamných cílů či identifikace vlastních letadel.
I když zavádění strojů do služby obvykle určité množství technických problémů provází, na nasazení například v Afghánistánu bylo možné zapomenout. V květnu navíc byly casy znovu uzemněny kvůli závadě na avionice (více o závadě a uzemnění letounů zde).
Když se 3. srpna 2011 objevila informace o tom, že jednotková cena pořízeného letounu byla dvakrát vyšší než v případě Portugalska, překvapilo to už asi málokoho. Podobně draze koupili Češi i obrněné transportéry Pandur. Taková srovnání sice mnohdy jsou ošidná a záleží, co vše v kontraktu je, původně nicméně měly casy stát jen asi 2,2 miliardy korun. Nakonec to bylo 3,5 miliardy.
Alexandrem Vondrou řízené ministerstvo obrany uvažovalo o tom, zda by šlo problematické stroje zcela vrátit. Posudek ale ukázal, že by to nebylo snadné (více o posudku zde).
Na podzim, 19. října 2011, ministr obrany Vondra připustil, že by letci mohli ještě nějakou dobu používat staré antonovy. Když 31. října 2011 přistávající case selhala navigace (více o problematickém přistání zde), další přístroje i jeden motor, zakázal Vondra chystané odprodání antonovů.
Ministerstvu obrany došla trpělivost a varovalo, že buď budou do 31. května 2012 všechny problémy vyřešené, nebo stroje vrátí. S doběhnutím této lhůty pak Alexandr Vondra uvedl, že letouny jsou v pořádku a Česko si je ponechá (více zde).
Žádost o vydání poslankyně Vlasty Parkanové, kterou se nyní bude zabývat Poslanecká sněmovna, však ukazuje, že sága transportních letounů ještě hned tak neskončí.
