Téma brexitu muselo ve Velké Británii na pár dní vyklidit pozice mnohem třaskavější kauze spojené s údajnou spoluprací Jeremyho Corbyna s československou Státní bezpečností (viz Corbyn se v 80. letech setkal s agentem StB). Vyjednávání s Bruselem však pokračuje a politici, zejména ti z Konzervativní strany, se předhánějí v odvážných vizích, jak by mohla jejich vlast po vystoupení z Evrospké unie vypadat.
Paradoxní je, že ne všichni mají přímý vliv na vyjednávání. V debatách o podobě brexitu však jde o víc. Od loňského nepříliš dobrého výkonu konzervativců v parlamentních volbách se spekuluje o chatrné pozici Theresy Mayové ve vedení strany. Jen pro připomenutí, předčasné volby loni vyhlásila právě Mayová s vidinou posílení mandátu pro Konzervativní stranu. Plán se však rozsypal – konzervativci ztratili a musí se opírat o křehkou podporu severoirských unionistů.
Na místo Mayové se začali tlačit další významné stranické figury, premiérka však opakované výzvy k rezignaci odmítla. Podle politologů je však jen otázkou času, než tlaku podlehne. Kdo by ji mohl v čele strany i vlády nahradit?
Suchý úředník Davis
První a logickou volbou je ministr pro brexit David Davis. Ne náhodou byl po volebním neúspěchu konzervativců hlavním a nejskloňovanějším kandidátem. Kvůli vyjednávání podmínek vystoupení z Evropské unie je však nejvíce na očích veřejnosti a lepí se na něj i nepříliš lichotivé kauzy. Oponenti i veřejnost se do něj například pustili kvůli údajnému zatajování dopadů brexitu. Mnozí zpochybňují i jeho roli při jednání s Bruselem, mnohem více práce prý odvede vyslanec Mayové Oliver Robins, píše server Politico.
Davis je proto ve svých vizích brexitu spíše opatrný. V úterním projevu uvedl, že katastrofické představy kritiků brexitu nejsou ničím podložené. Británie podle Davise nebude „uvržena do stavu připomínajícího dystopickou fikci série Šílený Max“.
Podle Reuters bylo ministrovým cílem mimo jiné rozptýlit obavy zbytku Evropy, že Británie využije odchodu z Unie k deregulaci své ekonomiky a ke snížení standardů ve snaze přilákat investory.
Davis vyjádřil přesvědčení, že Londýn a Brusel se dokážou domluvit; „na spadnutí“ je podle něj dohoda do konce roku. Zároveň apeloval na ostatní země, aby braly vytvoření budoucího fungujícího partnerství jako „společné úsilí“. Navrhl zavedení systému „oboustranného uznání“, v němž bude panovat shoda ohledně společných výsledků regulace, jakými jsou ochrana spotřebitelů nebo finanční stabilita, ale každá ze stran se k nim bude moci dopracovat vlastními opatřeními.
Poněkud úřednický tón projevu naznačuje, že Davis je v současnosti v defenzivě a vedení Konzervativní strany se mu spíše vzdaluje. Brexit mu tedy v tomto ohledu spíše uškodí.
Budovatel Johnson
Mnohem tvrději jde po Mayové ministr zahraničí Boris Johnson. Na vedení strany si ostatně dělal chutě už po referendu. Johnson má rád pozornost, což v minulosti několikrát potvrdil ještě v roli starosty Londýna. V pozici ministra zahraničí se mu daří o poznání méně. Do problémů se dostal při zmatečném zásahu do uvěznění britské občanky v Íránu, komentování situace v Libyi i kvůli osobním ambicím. Konzervativní poslanci se bojí, aby kvůli němu stranu nerozložily vnitřní spory.
Ve své vizi označil Johnson brexit za „velký liberální projekt“, který může „časem sjednotit tuto zemi“. „Brexit nemusí být nacionalistický, ale může být internacionalistický... nemusí být hospodářskou hrozbou, ale hospodářskou příležitostí,“ řekl Johnson, podle kterého se bude Británii ekonomicky dařit poté, co se po brexitu stane „liberální a globální“.
Příznivce odchodu Británie z evropského bloku, ke kterým sám patří, ministr Johnson vyzval, aby nevyjadřovali nad brexitem „škodolibou radost“ a brali ohled na to, že značná část Britů si odchod z Unie v referendu nepřála. Všechny občany vyzval, aby „se sjednotili ve prospěch toho, čemu všichni věří“.
Zároveň odmítl jakoukoli diskuzi nad případným novým referendem. Kdyby se uskutečnilo druhé lidové hlasování o členství v Evropské unii, jak někteří požadují, vyvolalo by to podle něj jen nové politické spory a tím, kdo by byl na straně poražených, by byla Británie. Druhé referendum by podle něj bylo „katastrofálním omylem, který by vedl k permanentnímu a nesmazatelnému pocitu zrady“.
Johnson se, na rozdíl od Davise, staví do role budovatele. Brexit propaguje jako obrovskou příležitost pro Británii. Příkladem mohou být jeho plány na výstavbu mostu přes kanál La Manche (viz Tunel nestačí, postavme most).
Umírněný Gove
Odstrkovaným, ale neméně ambiciózním soupeřem Mayové je současný ministr životního prostředí Michael Gove. V době aktivace článku 50 Lisabonské smlouvy ještě zastával roli řadového poslance. Během krátké doby se však vrátil do nejvyšších politických kruhů.
Sám sebe tituluje jako bojovníka za takzvaný zelený brexit. Profiluje se jako nejčestnější kandidát na předsednický post. Sám například uznal, že hlavními hvězdami aktuální série projevů k brexitu jsou Davis a Johnson. Vtipně je označil za politického Messiho a Ronalda.
Gove svůj proslov přednesl na setkání unie britských farmářů. Slíbil, že po brexitu nepodepíše žádnou dohodu, která by znevýhodňovala hospodáře z Velké Británie. Rovněž chce prosazovat jen takovou spolupráci, která bude splňovat ekologické standardy.
Farmáři rovněž doufají, že Gove zajistí i benevolentnější pravidla pro pracovníky ze zahraničí, kteří jsou klíčoví zejména pro zemědělský sektor (viz Brexit způsobil jahodovou krizi, Británii chybí levní sběrači z ciziny).
Největší překážkou pro všechny tři případné uchazeče o předsednický post konzervativců je pochopitelně Theresa Mayová. I přes nepříliš velkou popularitu dokazuje, že je odhodlaná Británii dovést k brexitu za každou cenu včetně obětování vlastní politické kariéry. Březen 2019 tak může být novým startem pro Británii, ale také koncem pro premiérku, která jej umožnila.
