Nedávno ve Sněmovně Andrej Babiš prohlásil, že si lze v Česku objednat trestní stíhání a někoho dostat do vězení. Taková slova z úst jednoho z nejvýše postavených ústavních činitelů jsou mimořádně závažná a téměř se podobají poplašné zprávě. Proti výroku se ohradil nejvyšší státní zástupce i Unie státních zástupců, předsedové Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu i Policejní prezidium, protože slova premiéra podrývají důvěryhodnost justice.
Je s podivem, když tak hovoří premiér, který býval místopředsedou vlády a jehož hnutí už čtyři roky vládne ministerstvu spravedlnosti, pod nějž spadá soustava státního zastupitelství. Právě státní zastupitelství má být garancí zákonnosti při fungování policejních složek. Existují dvě vysvětlení: Obvinění Andreje Babiše na adresu justice je nepravdivé a výrok vyřkl jen jako leckterý z obviněných, kteří čelí trestnímu stíhání.
Žijeme v zemi, kde si můžete objednat stíhání, řekl premiér |
V takovém případě jde o výrok velmi nezodpovědný, protože vysoký představitel státu by měl pomáhat posilovat důvěru lidí ve spravedlnost u nás a ne ve vlastním zájmu očerňovat vyšetřovatele a státní zástupce v jeho případu. Pokud by byl výrok premiéra alespoň částečně pravdivý, pak je to velmi závažné, i když je s podivem, proč s tím nic za roky působení ve vládě neudělal.
Tím by mohl spor o Babišův výrok skončit a mohli bychom říci spolu s justičními špičkami, že vše je v pořádku a jediné, co ohrožuje důvěryhodnost justice, jsou nezodpovědné výroky z úst ústavních činitelů. Kdyby zde ovšem nebyly indicie, že určité případy v minulosti i v současnosti probíhají velmi podivně.
Připomeňme si nedávná slova Tomáše Almera, dlouholetého šéfa Útvaru zvláštních činností, který má na starosti policejní odposlechy. Pro Echo24 řekl, že trestní stíhání či jeho zastavení se dá dle jeho znalostí v Česku skutečně objednat. Almer je nepochybně člověk, který musí mít dostatečné poznatky z dlouholetého působení u policie, že nelze jeho slova smést jako nepodložené domněnky. Jak to podle něj funguje?
Hovoří o možnosti fiktivního trestního stíhání. Popisuje, že systém funguje za pomoci klientelistické sítě, v níž jsou propojeny zájmové skupiny a někteří policisté či státní zástupci, a může kvůli tomu dojít k zastavení trestního stíhání či jeho zahájení, pokud je to v něčím zájmu.
To nejsou slova někoho, kdo se hájí, protože je sám obviněn z trestného činu. To jsou slova odborníka, který má dost informací o tom, jak systém funguje, a který říká, že tento systém byl nastartován za éry ministra vnitra a posléze premiéra Stanislava Grosse a od té doby se jej nepodařilo rozetnout.
Ze své dlouholeté advokátní praxe bohužel mohu potvrdit, že k případům podivného zahájení či zastavení trestního stíhání dochází. I kdyby to byl jen zlomek všech případů, je to alarmující. Takové jevy se mohou občas dít, protože i policisté, státní zástupci a soudci jsou jen lidé a mohou individuálně selhat. Znepokojivé je, že se tím nikdo z odpovědných představitelů justice či státu nezabývá. Ať už policie, státní zastupitelství, soudy, vláda, či parlament. Když o tom někdo promluví, dostane často přes prsty. Naposledy soudce, jenž si dovolil říct názor na podezřelé okolnosti vyhlášení amnestie prezidenta Václava Klause, již si mohli objednat někteří obvinění z miliardových podvodů a dosáhnout tím zastavení svého stíhání.
Namísto vyšetřování, zda podezření o objednání amnestie za peníze není podložené, má být potrestán ten, kdo o tom hovoří. Jak příznačné pro debatu o závažném problému, kdy se o podstatě věci nemluví. Jestli něco podrývá důvěru ve spravedlnost, tak jsou to nikoli takové výroky, ale ve vzduchu visící vážná podezření z manipulace při trestním stíhání.
Podívejme se na kauzu, o níž byla veřejnost důkladně informována. V kauze Opencard byli za uzavření smlouvy s firmou Haguess obviněni a posléze i odsouzeni pouze úředníci. Jeden z odsouzených byl úředník, který se přičinil o zahájení vyšetřování, ale to mu nebylo nic platné. Možná právě naopak to spustilo jeho trestní stíhání. Můžeme logicky spekulovat, že si to někdo „objednal“. Nepravomocně odsouzeni byli také radní, kteří problém nezavinili a možná nedokonale, ale v zájmu Prahy jej řešili. Žádná z osob, které ve vedení hlavního města Prahy projekt původně odsouhlasily a tím zavinily vzniklou škodu, nebyla stíhána, přestože padlo několik trestních oznámení. Jak se to mohlo stát?
Tím se zabývala sněmovní vyšetřovací komise, která podala trestní oznámení na policii a dozorovou státní zástupkyni pro podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby.
V Česku se trestní stíhání neobjednává, reaguje na Babiše Nejvyšší soud |
Poslanci dospěli k závěru, že státní zástupkyně umožnila, aby nebyli stíháni představitelé hlavního města Prahy, tím, že kauza byla účelově rozdělena na řadu samostatných případů a ta část, která se týkala hlavních podezřelých osob, vyšuměla do ztracena. Dnes již trestní stíhání těchto osob kvůli promlčení není možné.
Velké ryby unikly
Hlavní podezřelí tak vystupovali před soudem jen v pozici svědků a i soudce při vynesení odsuzujícího rozsudku nad úředníky prohlásil, že na lavici obžalovaných by měli sedět jiní lidé, ale on může projednat jen obžalobu, jež byla podána. To, že státní zastupitelství nepodalo obžalobu vůči hlavním odpovědným osobám, dodnes nikdo nevysvětlil. Opencard navíc není jediným případem, kdy se chytila malá ryba a velká uplavala.
Zmíněná státní zástupkyně, jež sehrála neblahou roli v příběhu, byla posléze sama obviněna, ovšem nikoli za selhání v této kauze, ale za to, že se údajně spolu s důstojníkem protikorupční policie a bývalým policistou podílela na vynášení informací z bezpečnostních složek za úplatu. Sice byla z případu Opencard odvolána, ale její práce přinesla plody: odsouzení nevinných lidí a zabránění vyšetřování hlavních podezřelých osob.
Sokol: Objednat si v Česku stíhání? Babiš by si měl dát pozor na pusu |
Dosud se tím zřejmě státní zastupitelství nezabývalo, protože v opačném případě by musel být proces zrevidován. Aktuální vyšetřování státní zástupkyně totiž může potvrzovat indicie, že trestní stíhání v kauze Opencard spadá pod ty případy, kdy došlo k objednání trestního stíhání a objednání zastavení vyšetřování. Vyzývá-li nejvyšší státní zástupce k doložení tohoto tvrzení, má z veřejných zdrojů a ze závěrů parlamentní vyšetřovací komise dostatek podnětů, aby tento případ prověřil a především nespravedlnost napravil. Bohužel se tak nestalo, stejně tak se k tomu nikdy nevyjádřilo dozorové Vrchní státní zastupitelství v Praze.
Jako advokátka jsem řešila podobné případy. Například trestní stíhání podnikatele poškozeného v insolvenčním řízení, který tak dlouho podával trestní oznámení proti těm, kteří firmu přivedli do konkurzu, až si za to vysloužil sám trestní stíhání. Naštěstí to dobře dopadlo a podařilo se trestní stíhání zastavit. Ne vždy mají takové případy dobrý konec. Hodně se psalo o fungování insolvenčních mafií spojených i se soudy. Téměř žádný z těchto případů neskončil důsledným vyšetřením, naopak byli potrestáni ti, kteří se domáhali svých nároků. O těchto případech informovala i zpráva BIS.
Po sněmovních volbách expremiér Petr Pithart poukázal na to, že jednou z příčin výsledků voleb je to, že lidé vystavili nelichotivé vysvědčení hlavně oné třetí moci, která se má starat o nastolování spravedlnosti. Policii, státnímu zastupitelství a soudům. Stále tady běhá po svobodě spousta zlodějů, kteří nebyli vyšetřeni a potrestáni.
Jsem přesvědčena, že justice, vláda a politici neučinili dost pro to, aby lidé důvěřovali ve fungování právního státu u nás. Pokud o tom někdo promluví a reakcí jsou jen slova, že kritika podrývá důvěryhodnost justice, je to strkání hlavy do písku. Nemyslím si, že tyto jevy jsou převažující, ale vysvětlujte to někomu, komu se stane křivda. Stát vznikl proto, aby lidé nebrali spravedlnost do svých rukou a aby člověk neměl pocit jako Josef K. z Kafkova Procesu. Na začátek by postačilo, aby každý podezřelý případ – některé jsem zde uváděla – byl důsledně vyšetřen a byla vyvozena odpovědnost.
Justice, vláda a politici neučinili dost pro to, aby lidé uvěřili ve fungování právního státu u nás.
