Turecké Elbeyli spojuje se syrským al-Bábem nově vydlážděná přeshraniční cesta. Podél ulic v Al-Bábu vlají jak syrské, tak turecké vlajky a nápisy na vládních budovách jsou v obou jazycích. Jeden z prvních billboardů po cestě vzdává čest tureckým vojákům, kteří padli při osvobozování města z rukou bojovníků Islámského státu.
Nyní ve městě panuje všudypřítomný stavební ruch, píše agentura AP. Turecko si zde buduje dlouhotrvající vliv a zónu přetváří podle svého vzoru.
Přináší sem vlastní úřady, finanční, vojenské a bezpečnostní instituce. Velké investice v oblasti vzbudily spekulace, že Ankara chce obnovit staré imperiální nároky na syrské provincie.
Turci v současnosti ovládají více než čtyři tisíce čtverečních kilometrů syrského území. Téměř čtvrtina syrských občanů žije pod tureckou kontrolou, včetně 3,6 milionu syrských uprchlíků v Turecku. V tureckých enklávách v Sýrii žije asi 600 000 lidí.
Za posilováním vlivu jsou hlavně strategické cíle. Turci chtějí zabránit tomu, aby oblasti jižně od jejich hranic ovládaly kurdské milice YPG, o něž se v boji proti Islámskému státu opřeli Američané. Turecké pozemní jednotky a kontrola nad velkou částí Sýrie navíc znamenají, že bez jejich souhlasu žádné řešení syrské krize není možné.
Situace na severozápadě Sýrie na konci června 2018. Území kontrolovaná Tureckem jsou označena zelenou barvou, území pod kontrolou syrské vlády červenou a kurdská území žlutou.
Turecko by také chtělo mít spolu s Ruskem hlavní slovo v budoucnosti země rozvrácené sedm let trvající válkou. Moskva by se tomu nemusela bránit, bez jejího svolení by ostatně turecké angažmá nebylo možné. Turci nyní doufají, že Američany přesvědčí, aby přestali podporovat Kurdy a spolehli se na ně jako na svého spojence v boji proti šíření íránského vlivu.
Vznikají nové školy, děti se učí turecky
V roce 2016 chtěli Turci z al-Bábu v rámci vojenské operace Štít Eufratu vyhnat jak YPG, tak bojovníky Islámského státu. Boje trvaly tři měsíce a padlo během nich sedmdesát tureckých vojáků. Na začátku letošního roku pak díky strategické poloze al-Bábu mohli Turci obsadit nejzápadnější baštu YPG Afrín. A brzy by měli převzít i město Manbidž (více zde: Američané ustoupili Erdoganovi, syrští Kurdové musejí odejít za Eufrat)
1. července 2018 |
Nyní Ankara na obsazených územích dosazuje správní systém v turecko-evropském stylu. V al-Bábu se formuje jednadvacetičlenný řídící orgán, který zaměstná asi 150 zaměstnanců. Většinu z nich zaplatí Turecko, podle odhadů by rada měla vybrat zhruba 1,7 milionu dolarů na daních a dalších poplatcích.
Američané a Turci se v Sýrii perou, Rusko se směje, říká expert |
Většina výdajů jde na zdravotnictví a vzdělání, brzy se otevře úplně nová nemocnice. Vznikají také soudy, například soud pro terorismus v Azázu. Finanční transakce probíhají přes místní pobočky turecké pošty, a to v tureckých lirách. Checkpointy ve v al-Bábu střeží asi 2 000 policistů vycvičených Turky, turecké jednotky se stáhly za město.
Poničené školy se rekonstruují a vznikají i zcela nové, místní pobočku plánuje například jedna turecká univerzita. Ředitel školy v Džarábulusu Ahmed Hussein Taher tvrdí, že nebýt turecké administrativy, nikdy by se povýšení nedočkal. Nebyl totiž stoupencem vládnoucí strany prezidenta Bašára Asada.
„Učíme turecky žáky prvních a druhých tříd, věříme, že v následujících letech to budeme moci nabídnout všem školákům,“ říká. „Turečtina je nezbytná. Naši turečtí bratři nám dali všechno a my s nimi spolupracujeme.“
Výzvou bude udržení bezpečnosti
Při obsazování oblastí Turkům pomáhaly tisíce bojovníků Ankarou sponzorovaných milicí. Také se sem uchýlily tisíce bojovníků z oblastí, které v poslední době dobyly Asadovy jednotky. Podle tureckých úřadů v zóně v současnosti operuje asi 60 tisíc Syřanů, kteří nemají kam jít. Otázka bezpečnosti tak bude velkým testem.
Už se objevily vnitřní nepokoje. Krvavé střety vyvolává především nedostatek zásob, spory o vedení či spory mezi místními a nově příchozími bojovníky. Jeden z konfliktů vypukl v al-Bábu poté, co si jeden z žoldáků začal nárokovat pozemek místního vlastníka. Svár řešili pomocí kulometů a nově ustavená bezpečnostní jednotka na to nezareagovala.
Objevují se i zprávy o radikalismu v řadách protureckých milic. Někteří bojovníci chtějí zavádět striktní pravidla oblékání pro ženy, jiní rabují domy kurdských rodin.
Ještě větší bezpečnostní výzvu představuje sousední region Idlíb, poslední velká bašta protiasadovských povstalců. Turecko má nad Idlíbem částečnou kontrolu, region ale mají rozparcelované islamistické bojůvky včetně organizací napojených na al-Káidu. Podle některých tureckých představitelů je to vina syrské vlády, která do Idlíbu z obléhaných oblastí odváží povstalecké bojovníky.
Syrský humanitární pracovník Mohammed El Sheikh nicméně věří, že Turecko slouží „syrské revoluci“ a že společně s Ruskem vytvoří nový systém, který Sýrii udrží pohromadě a navíc bez Asada. Ovšem turecká kontrola podle něj umí být také tvrdá, což si ověřil při složitém dohadování s úřady o povolení své činnosti. „Turci musí Syřanům pomáhat, ne vládnout. A právě teď jim vládnou,“ uzavírá.
U některých Syřanů ožívají vzpomínky na Osmanskou říši, jejíž vláda nad Sýrií skončila právě před sto lety. „Budeme součástí Turecka? Budeme malým nezávislým státečkem? To nevíme,“ říká inženýr Zakaria Hadž Hassan. „Nacionalisté by to označili za kolonialismus. Věřící by řekli, že jsem přece všichni muslimové. My s tím problém nemáme. Kdysi dávno jsme byli jeden národ, od Istanbulu, přes Jemen až do Maroka,“ dodává.
