Na posmutnělé srbsko-kosovské hranici zahalené mlhou klečí muž a šroubuje poznávací značku. Srbskou na oprýskaném oplu rychle střídá kosovská. Nad podivnou scénkou nikdo ani nehne brvou. Podobně se tu totiž denně promění identita stovek aut.
Jet s kosovskou značkou do Srbska nebo naopak se srbskou do některých částí Kosova si troufnou jen ti největší odvážlivci. Daní za takovou odvahu jsou naschvály řidičů, poškrábané auto nebo potupné popotahování policisty.
Vztahy jitří školní osnovy i pasy
Po krvavé válce a jednostranném vyhlášení nezávislosti Kosova v únoru 2008 si prostě obyvatelé obou států nemohou přijít na jméno a podobných každodenních problémů řeší stovky. Srbové, kteří odtržením provincie ztratili kolébku svojí státnosti, blokují kosovský obchod.
Problémy mají obyvatelé Kosova v Srbsku nejen s poznávacími značkami, ale také s uznáváním pasů. Kosovo stále nemůže dostat vlastní telefonní předvolbu a Bělehrad úspěšně blokuje vstup země do různých mezinárodních organizací. Spory obou států víří také učební osnovy.
Dobrým vztahům nepřidala ani zpráva Rady Evropy, která spojuje kosovského premiéra s obchodováním s lidskými orgány. Všechny tyto věci otravují lidem v této části Balkánu denně život a diplomaté by se teď měli pokusit je alespoň zčásti vyřešit.
Nesmělá tečka za krvavým konfliktem
"Cílem rozhovorů je zlepšit život lidí v regionu a přiblížit je evropským standardům," uvedl diplomat EU, který má k rozhovorům blízko. Kdo by ale čekal, že na přetřes přijdou velké politické otázky, těžce by se mýlil. Startovní čára je jasně narýsovaná.
Srbsko odtrženou provincii se dvěma miliony obyvatel nikdy neuzná jako stát a Kosovo, kde žije devadesát procent etnických Albánců, se nikdy nevrátí do náruče pravoslavného Srbska. Bělehrad, který usiluje o členství v EU, prostě chce Bruselu ukázat, že je schopen dialogu.
Klíčové otázky zmrazeného konfliktu by spolu měli diplomaté dořešit do konce roku. A i když nikdo nečeká zázraky, mohou jednání pod patronací EU začít psát symbolickou tečku za konfliktem, který si vyžádal deset tisíc mrtvých a vyhnal z domovů statisíce lidí.
Priština (červená šipka) a Bělehrad (modrá šipka) k sobě mají blízko pouze geograficky, vztahy stále skřípou.
