Předseda Mezinárodního soudního dvoru (ICJ) Hisaši Owada při čtení verdiktu prohlásil, že mezinárodní právo žádné zákazy pro vyhlášení nezávislosti neobsahuje. Jeho názor podpořilo dalších deset soudců, čtyři byli proti.
Mezinárodní tribunál řešil žalobu Srbska, které si stěžovalo, že jednostranné vyhlášení kosovské nezávislosti 17. února 2008 narušilo jeho územní celistvost (více o vyhlášení nezávislosti Kosova čtěte zde).
Předseda ICJ Hisaši Owada (uprostřed) a místopředsedové soudního dvora během čtení rozsudku o kosovské nezávislosti (22. července 2010)
Dnešní verdikt sice není právně nezávazný, mohl by ale přimět další země, aby uznaly nezávislost někdejší jihosrbské provincie. V současnosti nezávislost Kosova uznává 69 ze 192 států v OSN včetně Česka, Německa či USA. Právě Spojené státy spolu s Evropskou unií Prištinu ve sporu s Bělehradem výrazně podporovaly.
Na straně srbské vlády stojí už tradičně Rusko, nezávislost Kosova do dnešního dne například neuznalo ani Slovensko.
Srbsko: Kosovskou nezávislost nikdy neuznáme
Nyní je řada na Bělehradu, aby se svojí bývalou provincií jednal jako se samostatným státem, zněla první reakce Prištiny po oznámení rozsudku. "Očekávám, že Srbsko otočí a přijde za námi jednat o řadě problémů a o oboustranných zájmech," nechal se slyšet kosovský ministr zahraničí Skender Hyseni a dodal: "Jenže takovéto hovory se mohou uskutečnit pouze mezi suverénními státy."
Srbská reakce na sebe nenechala dlouho čekat a z Bělehradu zaznělo, že ani po verdiktu ICJ nehodlá změnit svou politiku vůči Kosovu. "Nikdy neuznáme kosovskou nezávislost," prohlásil šéf srbské diplomacie Vuk Jeremić, který strávil poslední dva roky cestováním po světě a přesvědčováním zemí, aby Kosovo neuznávaly. Srbský prezident Boris Tadič později dodal, že Bělehrad nyní zváží další kroky.
Srbský ministr zahraničí Vuk Jeremič v Haagu (22. července 2010)
Kosovský ministr zahraničí Skender Hyseni v Haagu (22. července 2010)
Z ostatních zemí reagovaly asi nejrychleji na rozsudek Spojené státy a podle očekávání ho uvítaly. "Nyní nastal pro Evropu čas, aby se sjednotila za společnou budoucnost," uvedl mluvčí ministerstva zahraničí P. J. Crowley v krátkém prohlášení.
Americký viceprezident Joe Biden už před začátkem soudního slyšení telefonoval se srbským prezidentem Borisem Tadičem a řekl mu, že Washington plně podporuje demokratické a multietnické Kosovo.
Slovensko názor nemění ani po verdiktu
Ruské ministerstvo zahraničí prohlásilo, že rozhodnutí soudu podle něj neznamená právní základ pro kosovskou nezávislost.
Podle Leonida Kalašnikova ze zahraničního výboru ruské Dumy je výrok soudu "typickým příkladem dvojích standardů". Kalašnikov připomněl, že dva roky po kavkazské válce mezi Ruskem a Gruzií mezinárodní společenství stále neuznalo nezávislost Abcházie a Jižní Osetie, které vyhlásily za ruské podpory nezávislost na Tbilisi.
Slovensko oznámilo, že nezávislé Kosovo neuzná ani po dnešním verdiktu ICJ. Naopak kladné komentáře přišly z Berlína. Německý ministr zahraničních věcí Guido Westerwelle prohlásil, že vyjádření ICJ potvrdilo německý právní postoj ke kosovské nezávislosti. "Budoucnost Srbska a Kosova spočívá v EU."
Podle komentátorů může rozsudek způsobit starosti vládám zemí, které se na svém území potýkají s hrozbou separatismu.
Kosovská cesta k nezávislostiVyhlášením samostatnosti Kosova v únoru 2008 vyvrcholilo několik století trvající a nezřídka konfliktní soužití Albánců a Srbů na tomto území. Kořeny současných událostí přitom sahají do osmdesátých let minulého století, kdy bylo Kosovo autonomní oblastí socialistické Jugoslávie. Po vlně stávek a demonstrací však byla v roce 1989 jeho poměrně široká autonomie omezena a posléze zrušena. Kosovští Albánci na to zareagovali v roce 1991 vyhlášením Kosovské republiky, kterou ale Srbsko odmítlo uznat. Marná snaha zástupců Prištiny přimět světové politiky k řešení otázky statusu Kosova vedla k postupné radikalizaci nálad v zemi. V polovině devadesátých let pak na scénu vstoupila ozbrojená Kosovská osvobozenecká armáda, která provedla řadu útoků na srbské cíle v oblasti. Napjatá situace v Kosovu přerostla na podzim 1997 v otevřený střet mezi příslušníky UÇK a srbskými silami. I přes opakovanou snahu mezinárodního společenství o mírové řešení sporu pokračovaly oboustranně bezskrupulózní boje s různou intenzitou až do 10. června 1999. Tehdy se po bezmála 80 dnech bombardování letouny NATO začaly srbské jednotky stahovat z Kosova. Po skončení bojů sice Kosovo formálně zůstalo součástí Srbska, ale fakticky se stalo mezinárodním protektorátem pod kontrolou vojenské mise KFOR a Prozatímní civilní správy OSN v Kosovu. Následný pokus zmocněnce generálního tajemníka OSN Marttiho Ahtisaariho o diplomatické řešení statusu Kosova skončil ve slepé uličce. V únoru 2008 pak vzali kosovští politici řešení do vlastních rukou a vyhlásili samostatnost. Nezávislost někdejší srbské provincie dosud uznalo 69 států. Vedle USA, Francie či Německa k nim patří i Česká republika. V Kosovu nyní žijí asi dva miliony Albánců a na 120 tisíc Srbů, ti obývají převážně severní část země.
|
