Kovářová uvedla, že nyní pracuje mimo jiné jako advokátka. V roce 2010 ještě jako ministryně podepsala stížnost pro porušení zákona ve prospěch jednoho ze zlodějů a návrh na přerušení trestu pro oba. Materiály jí připravil Matula. U soudu popisovala především to, jak nakládala obecně se stížnostmi pro porušení zákona. Pamatuje si z nich prý jen tu, která se týkala Jiřího Čunka.
Vzpomínala, že k podpisu dostávala asi dvě stě dokumentů denně. „Vracela jsem bez podpisu jen návrhy, kde byly gramatické chyby nebo neměly hlavu a patu,“ uvedla s tím, že neměla čas vše řádně prostudovat a musela se spolehnout na to, jak věc vyřídil referent a posoudili její náměstci. Už dříve uvedla, že tehdy pracovala devatenáct hodin denně.
Soudkyně mimo exministryně vyslechla ještě úřednici ministerstva spravedlnosti a následně líčení odročila na květen.
Matula byl na ministerstvu na stáži, kvůli kauze přišel o talár
V roce 2010 při stáži na ministerstvu spravedlnosti vyřizoval Vlastimil Matula stížnost Josefa Blažka, který byl odsouzen k deseti letům vězení za krádež 74 milionů korun. Ministerstvo předtím zamítlo stejnou stížnost druhého z pachatelů této krádeže Rudolfa Tesárka.
Přesto Matula vydal rozhodnutí, na jehož základě tehdejší ministryně Daniela Kovářová přerušila zlodějům trest. Odsouzení Josef Blažek a Rudolf Tesárek se tak v červnu 2010 dostali na svobodu. Ministryně Kovářová zároveň v jejich prospěch podala stížnost pro porušení zákona.
Nástupce Kovářové Jiří Pospíšil vzal sice v srpnu 2010 stížnosti zpět, muži však mezitím utekli do zahraničí a až po několika měsících byli zadrženi v Thajsku, odkud je přivezla česká policie a vrátila zpět do vězení (více o dopadení Tesárka a Blažka v Thajsku čtěte zde).
Matulu a bývalého úředníka ministerstva spravedlnosti Vladimíra Chrásteckého soudy uznaly vinnými a uložily jim podmíněný trest v délce 18 měsíců (více o uložení pravomocného trestu pro soudce Matulu zde).
Matuly se nakonec zastal Ústavní soud. Důkazy, na jejichž základě byl odsouzen za nadržování zlodějům, kteří ukradli 74 milionů korun, měly podle soudu mezery a nebylo z nich možné jednoznačně vyvodit pokoutný úmysl. Verdikt tak zrušil a případ vrátil k novému projednání (více o rozhodnutí Ústavního soudu zde).
