Faják začal podle ČEZ s černým odběrem v dubnu 2010. Škodu 197 tisíc společnost ČEZ Distribuce vypočítala podle tehdy platné vyhlášky a podala na černého odběratele žalobu. Jelikož se k ní Faják podle soudů nevyjádřil, Okresní soud v Benešově dovodil, že tím nárok uznává a částku má tedy zaplatit.
Znalec, který se černým odběrem zabýval, určil ovšem skutečně způsobenou škodu na nižší než pět tisíc korun. Mohlo jít tedy nanejvýš o přestupek. Faják s tímto argumentem neuspěl u odvolacího ani Nejvyššího soudu. Zastal se ho až Ústavní soud, který Okresnímu soudu v Benešově přikázal, aby se více věnoval výši škody.
Kromě nepřiměřené výše škody si muž stěžoval i na to, že soud původně rozhodl bez jeho přítomnosti. Takový postup je možný, soud ovšem předtím musí účastníka vyzvat, aby se do určité doby vyjádřil písemně. Soud to sice udělal, ale poté Fajáka informoval, že bude nařízeno jednání.
Faják se tedy místo sepisování písemného vyjádření chystal k soudu, ten však nakonec rozhodl bez jednání. Žalobu firmy ČEZ Distribuce uznal se zdůvodněním, že se druhá strana nevyjádřila.
Černý odběr přiznal
Samotný černý odběr Faják nezpochybňoval. Kontroloři 9. září 2010 zjistili vyvedený kabel z hlavní domovní skříně jeho domu v Krhanicích na Benešovsku. Faják přiznal, že je za to zodpovědný on, a nechal kontrolory zdokumentovat spotřebiče v domě a přeměřit proud v kabelu. „Tři čtvrtě hodiny chodili dva lidé po baráku, dělali fotky a vlastní měření,“ uvedl. Proto se mu nelíbilo, že poškozená společnost nakonec věc uzavřela tak, že kvůli jeho nesoučinnosti nebylo možné zjistit skutečný stav a škoda musela být stanovená vyhláškou.
Benešovská soudkyně Hedvika Lávičková se nejprve pokusila přimět obě strany ke smíru. Domnívala se, že by se mohly dohodnout na kompromisní částce, kterou by Faják uhradil. Muž uvedl, že částku vyčíslenou znalcem, tedy nepřesahující pět tisíc korun, uhradil ještě před začátkem řízení.
Mezitím se trestní věc – obžaloba z krádeže – přesunula do správního řízení, jelikož škoda nepřesáhla pět tisíc, což je hranice přestupku. Znalec spočítal, že škoda se pohybovala v intervalu 2 580 až 4 484 korun. Společnost ČEZ Distribuce tak požadovala více než čtyřicetinásobek částky určené posudkem, a uspěla. Okresní soud v Benešově to zdůvodnil tak, že zprošťujícím rozsudkem v trestní věci není nijak vázaný a provádí vlastní dokazování.
Zasáhl Ústavní soud
Podle Ústavního soudu zde ovšem vznikla „významná disproporce mezi fiktivní výší škody stanovenou na základě vyhlášky a skutečnou výší škody“, a vybídl benešovský soud, aby se škodou zabýval pečlivěji (o rozhodnutí Ústavního soudu z loňského února jsme psali zde).
„Postup soudů je v nyní posuzovaném případě vůči stěžovateli (Milanu Fajákovi, pozn. red.) matoucí,“ uvedla ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková. Ústavní soud rozhodnutí soudu nižší instance zrušil.
ÚS se zastal zloděje elektřiny. Soudy musí škodu zjišťovat přesněji |
Pro nové líčení ČEZ Distribuce vymáhanou částku snížila na 46 671 korun. „To je moje roční spotřeba,“ odmítl to Faják. Po zásahu Ústavního soudu benešovský soud v listopadu 2017 rozhodl, že Faják většinu údajné škody platit nemá a že stačí uhradit necelých dva a půl tisíce, což jsou náklady na zjištění neoprávněného odběru. Naopak ČEZ měl Fajákovi uhradit náklady řízení ve výši 170 tisíc.
Obě strany se proti tomu odvolaly. Energetická společnost s určenými náklady nesouhlasila, Faják také ne – vypočítal je na 197 tisíc. Muž rovněž protestoval proti povinnosti zaplatit zmíněných dva a půl tisíce, protože se s ČEZ už v trestním řízení dohodl na zaplacení škody necelých čtyř tisíc. ČEZ Distribuce by podle něj tak svůj nárok uplatnila dvakrát.
Konečné rozhodnutí bylo na odvolacím Krajském soudu v Praze. Ten v květnu Fajákovy námitky odmítl, ale částečně vyhověl energetické firmě. Snížil totiž náklady na řízení, které měla černému odběrateli zaplatit, na 75 tisíc korun.
„Paušální částka náhrad ve výši 300 Kč, ani odměna za řízení nebyla přiznána za úkony, za které žalovaný odměnu advokáta požadoval, a to za sepsání ústavní stížnosti a doplnění ústavní stížnosti,“ napsal v odůvodnění předseda senátu Tomáš Kučera.
„Jak již bylo mnohokrát zdůrazňováno v rozhodnutích Ústavního soudu, Ústavní soud nenáleží do sestavy obecných soudů, pro rozhodování o nákladech řízení obsahuje zákon o ÚS zvláštní ustanovení, a nelze proto tyto náklady vzniklé účastníku v řízení před Ústavním soudem přiznat či o nich rozhodovat v rámci dalšího řízení před obecnými soudy,“ vysvětlil Kučera v odůvodnění. Dovolání proti verdiktu krajského soudu nebylo možné.
Snížení náhrady od ČEZ se však Fajákovi nelíbí. Tvrdí, že senát odvolacího soudu si na něj zasedl, jelikož měl se soudci špatné vztahy. Podle něj za to může to, že se ho zastal Ústavní soud. Argumentuje také tím, že oslovil několik právníků, kteří se prý se snížením náhrady na řízení odvolacím soudem nesetkali. Přemýšlí proto ještě o další ústavní stížnosti.
Vyhláška už dnes neplatí
Fajákův případ není ojedinělý. ČEZ Distribuce si při prokázaném neoprávněném odběru může účtovat škodu podle vyhlášky o podmínkách připojení k elektrizační soustavě z roku 2006, která určuje výši škody paušálně, což může být pro černého odběratele značně nevýhodné.
Již v minulosti Ústavní soud v případu z Kolínska určil, že naúčtovaná cena nesmí být nepřiměřená. Zastal se tehdy muže, v jehož rodinném domě byl v únoru 2011 zjištěn přetočený elektroměr. Podle původního rozsudku měl muž za odběr načerno platit v přepočtu na 1 MWh osmkrát až jedenáctkrát více, než kolik se za stejné odběrné místo platilo dříve při řádném odběru.
Energetický regulační úřad, který problematickou vyhlášku v roce 2006 vydal, tehdy vysvětloval, že určit skutečný odběr je obtížné, protože to vyžaduje součinnost neoprávněného odběratele. Konkrétně to, aby přiznal, jaké spotřebiče si do sítě připojoval. Vyhláška byla změněna v roce 2010 a poté zrušena na počátku roku 2016, v případech sahajících dále do minulosti je ale možné ji použít.
