V Top hotelu, kde měl staronový prezident Miloš Zeman o víkendu svůj volební štáb, bylo napadeno několik novinářů. Reportéři bez hranic (RSF) to v neděli odsoudili. Jak vážné porušení svobody tisku to podle vás bylo?
Reportéři bez hranic velmi důrazně odsuzují, co se v sobotu večer stalo. Je nepřijatelné, aby se s novináři takto zacházelo. Nejenže byli slovně napadeni a odstrkováni, ale i biti.
Nešlo však o útok, který by někdo nařídil (prezident například), a někteří by potyčku mohli interpretovat i jako pouhou opileckou rvačku. Co byste na to řekla? A mají novináři právo natáčet úplně všechno?
Existují i jiné způsoby, jak novinářům říct, aby přestali točit. Zbít je očividně nezabralo. Odehrála se tam různá a závažná porušení svobody tisku. Ukázalo se, že příznivci prezidenta Zemana jsou více než kdy dříve odhodláni se k novinářům takto chovat, protože vidí chování svého lídra.
V Zemanově štábu zkolaboval novinář, kameraman iDNES.cz dostal pěstí |
Měl by se Zeman za chování svých příznivců omluvit?
Prezident musí dát veřejnosti najevo, že s takovým jednáním nesouhlasí. Jsme si vědomi, že jeho mluvčí Jiří Ovčáček jednomu z reportérů poslal zprávu, že je mu to líto a že to napadení odsuzuje. Co je však potřeba, je veřejná omluva a ne pouhá SMS, jakkoliv i tu vítáme.
Český populistický politik Tomio Okamura během voleb řekl novinářce DVTV Daniele Drtinové, že už jej „nikdy nemá obtěžovat svými dotazy“. Na veřejnoprávní Českou televizi čeští politici dlouhodobě útočí a nejraději by ji mnohem zásadněji kontrolovali. V České republice také funguje množství proruských a dezinformačních serverů. Není toto všechno horší než jedna potyčka?
Situace na české mediální scéně nás v RSF znepokojuje a několikrát jsme ji v minulosti odsoudili.
Víte o nějaké zemi, kde to začalo podobně a nakonec nedopadlo dobře?
Česká republika není ve své situaci osamocená. Vnímáme však, že když veřejní činitelé takovéto věci podporují třeba tím, že urážejí novináře nebo je vítají s atrapami zbraní, někteří občané si pak myslí, že se s novináři takto může jednat. Když prezident Donald Trump uráží novináře, dělá to samé. Jistě, dělá to méně násilným způsobem, i tak ale lidem dává bianco šek na urážení nebo obtěžování novinářů.
Česká republika je nyní na 23. místě ve vašem loňském Indexu svobody tisku. Je možné, že ji víkendová aféra o pár příček posune? Na čem to záleží?
Tento volební incident se do našeho příštího indexu, který zveřejníme 2. května, nepromítne. Ale udělali jsme si seznam mnoha událostí, které jsou podobného charakteru. A naposledy minulý týden prezident Zeman veřejně řekl, že „došel k závěru, že mnozí politici a novináři mají ve srovnání s běžnými občany nižší inteligenci“ (uvedl to krátce po svém znovuzvolení, pozn. red.). Neustálé výpady tohoto typu opravdu nejsou dobrou známkou.
Novináři by se měli likvidovat, vtipkoval Zeman s Putinem |
Podle jakých kritérií index sestavujete?
Ta hlavní jsou transparentnost, právní rámec, pluralita, nezávislost i autocenzura médií a násilí vůči žurnalistům.
Česká republika je v indexu mezi Samoou, Kanadou, Namíbií, Uruguayem a Ghanou. Jsme v dobré společnosti? Čím to je, že takové Spojené státy nebo Velká Británie jsou ještě níž? A co nám chybí ve srovnání s prvním Norskem?
Česká republika je v žebříčku docela vysoko. Její umístění však nyní nereflektuje zdejší dění posledních měsíců. Ještě před pár lety nebyla pozice českých oligarchů tak významná, což vysvětluje i dobré hodnocení Česka. Ten trend není dobrý a já bych dokonce řekla, že je velmi znepokojující. Zdá se, že se situace zhoršuje, což umístění České republiky v novém indexu ovlivní. Zhoršuje se také situace Slovenska a i to se do indexu promítne. Jak moc, to však ukáže až index sám.
Velkou část vaší kritiky vůči České republice tvoří rostoucí mediální moc oligarchů. Jedním z nich je i premiér Andrej Babiš, který donedávna vlastnil vydavatelství MAFRA, do něhož patří i server iDNES.cz. Je to opravdu to nejhorší, co se na naší mediální scéně za poslední dobu stalo?
Na začátku května je v audionahrávce zveřejněné na internetu slyšet, jak se miliardář a lídr hnutí ANO Andrej Babiš - tehdy ministr financí - baví s novinářem Mladé fronty DNES, jednoho z mnoha jím vlastněných médií. Baví se o možnosti zveřejnit kompromitující materiál na některé své politické oponenty (MF DNES, server iDNES.cz i novináři obou médií se od chování svého exkolegy distancovali, pozn. red.). Což jsou zjištění, která nakonec těžko někoho překvapí. Pan Babiš si totiž z tohoto míchání žánrů - politiky, médií a byznysu - udělal speciální dovednost.
Není to však jen on. V Česku jsou i další bohatí podnikatelé, kteří vlastní média - Zdeněk Bakala, Ivo Valenta či Jaromír Soukup. Ten se svou televizí Barrandov před volbami otevřeně podporoval Miloše Zemana.
Svoboda tisku se vaší zemi v posledních deseti letech jen zmenšuje. Média, která byla z téměř osmdesáti procent kontrolována zahraničními, zejména německými investory, se dostala do rukou místních byznysmenů. Je těžké věřit, že se v těchto místních byznysmenech najednou probudila vášeň pro novinařinu a nezávislost tisku. Pravdou je, že si spočítali, že by koupí médií mohli rozšířit sféru svého vlivu i vlivu svých přátel.
27. ledna 2018 |
